Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nastav si to pozitivně, negace ti jen ubližují, sama víš, že je to stresová práce. Když na tebe někdo křičí, nevnímej to, mysli na něco jiného, s takovým člověkem nediskutuj, neřeš, že odchází 5 lékařů, to není tvůj problém, dělej si svoje a neřeš jiné.
Rekla bych, ze je to jako vsude jinde o konkretnich lidech. Psychopati na vedoucich pozicich se vyskytuji celkem casto a ja verim, ze ve zdravotnictvi, kde je mnohem vetsi tlak, ptze proste jde o zdravi, ne-li o zivot a kde je celkem bezne vyhoreni, to muze byt castejsi. Chlap je prakticky lekar, takze v ramci predatestacni praxe prosel radou oddeleni v rade zarizeni. Ze by se rvalo asi nikdy nerikal, ale takova ta aragonace a ponizovani mene zkusenych od vedoucich lekaru, to ano, v obou pripadech velke prazske nemocnice a bylo to vzdy o tom konkretnim vedoucim lekari. Byl v obou pripadech kratce po skole a velice rychle si tak udelal jasno v tom, ze v takovem prostredi cely zivot pracovat nechce a chce do soukroma.
@bmimino Ze odchazi lekari celkem jeji problem je. Ona se ta prace, co po nich zbyde, sama neudela.
@verusak.berusak
vždycky se to zvládne, je to o hubu, ale zvládne
@Anonymní píše: Více
Jo, takhle jak to popisujes, to chlap taky presne zazival. Dokonce si i myslim, ze to tehd taky byla interna. Mam jeste kamaradku psychiatricku a ta takto odesla taky z Bohnic. Tam teda hlavne problem brutalni podstav a mnozstvi prace, ktera se neda zvladat, nebo neda zvladat tak, aby to melo nejaky smysl. Ma soukromou praxi a je hodne spokojena, pracuje kvuli detem 3 dny v tydnu, zadne sluzby atd..
@bmimino píše: Více
No je to můj problém, protože místo 10 lidí budu řešit 15, přičemž se očekává, že ve stejné kvalitě a ve stejné rychlosti.
@verusak.berusak píše: Více
Jsem ráda, že někdo ví, o čem mluvím.
Ano, vyhlídky jsou, ale ještě taky musím doklepat 9 měsíců… přitom práce je hezká, zajímavá, ale to prostředí, to je něco. Přijdu si v pasti. Šli jsme do manželova rodného města, mladší dítě mam v nemocniční školce, bez toho bych nepracovala, musíme se starat o těžce nemocnou tchyni. Manžel funguje suprově, ale je to tak, že bez jeho platu jsme nahraní, bez mého vyjdeme v pohodě… těším se do laborky.
Já jsem teda taky od fochu, takže na jiná povolání neodpovím. Ale rozhodně ti doporučuju odejít. Dva roky je moc dlouhá doba. Nestojí to za tvé duševní a i fyzické zdraví. Zažila jsem i víckrát toxickou atmosféru, kdy jsem přemýšlela, že pokud by to mělo být takhle, raději budu dělat cokoliv jiného. Určitě to tak není všude, ale zrovna interna mi přijde dost často se špatnou atmosférou. Sražené sebevědomí asi do určité míry souvisí také se současnou atmoskou v práci.
Vyskytuje se to všude, na jednom oddělení je u nás podobná vedoucí a o zdravotnictví se nejedná. Zažila jsem to všude, kde jsem byla, i když ne přímo na mě. Já bych na takovém oddělení nebyla. Říká se, že mezi lékaři je více psychopatů než je obvyklé v průměru, po zkušenostech souhlasím a řekla bych, že díky tomu to zažíváš častěji než běžná populace. Když se k tomu ještě přidá, že lékaři jsou mnohde vychovávání k tomu, že jsou nedoknutelní a do jisté míry je to i pravda(neber si to osobně), tak tyto typy v kombinaci s tím, že lékaři jsou obvykle dost inteligentní, prostě ještě vyrostou do něčeho takového, co popisuješ. Neznám úplně tvoje možnosti ohledně atestace, ale vydrž nezbytné minimum a poté se zaměstnej někde, kde to bude lepší, nebo se udělej na sebe.
Zkus myslet an to, že jako lékař, pokud vydržíš do atestace, tak máš poté, pokud máš a to psychicky toto zaměstnání vykonávat, jistotu stabilního a dobrého příjmu a zaměstanání oproti ostatní populaci úplně božskou.
Jen než máš atestaci, tak je to fakt naprd, slyšela jsem to z vícero směrů. A nemělo by být.
Skončila jsem u Kauflandu, co je to za nesmysl? Členka rodiny medicínu vystudovala, pracovala v nemocnici, za Covidu zdrhla a jako matka více dětí, je jich fakt dost, učí na základce.
@Anonymní píše: Více
To je těžký, no. Když vlastně změnu nechceš. Nějak se mi nechce věřit, ze by všude bylo normou to, co píšeš. Jiné oddělení, jina nemocnice. Není nutné hned jiné povolání. Já bych v tomto opravdu nepracovala, i za cenu toho, ze bych byla chvíli bez práce. Věřím, ze lékařka si práci najde. Školka taky neexistuje jen ta jedna ve vaší nemocnici. Chápu, ze to není jednoduchý, ale tim pádem to ani nebude mít jednoduchý řešení. Musíš se odhodlat. No a nebo si zvyknout, ale je to fakt blázinec, hrůza. Určitě ne norma.
Já jsem nelékařský zdravotník a dovedu si to představit. Radu nemám, taky nechci střídat ta zařízení jako cvičky. Lékaři nedotknutelné a nafrněné božstvo často bez respektu k jiným profesím. Kolikrát mi zpochybňovali diagnostiku, kterou si troufám říct umím a ovládám nástroje, které lékař ne. Někdy na tom byl i bitý pacient.
Chci to doklepat k atestaci a pak jít konečně sama na sebe.
Normalni to neni. Nenech si to libit. Normalne se ozvi, rekni at na tebe laskave nekrici. A kdyz to nepomuze, res to s jejimi nadrizenymi.
Jinak k tomu psani, na mobilu te to nebavi, na pc nemas cas… Tak co to psat normalne na papir?
Po mně konkrétně ani ne. V tomhle mám štěstí. Ale nesnáším tu atmosféru, když se t řve na jiné, ty pak brečí na lékařáku… ale taky si už na mně primářka schladila nepříjemně žáhu. Je velmi náladová.