Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je to normální i u jiných povolání?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.6.25 10:50
@Magical-eyes píše: Více
To právě úplně tak být nemusí - naše doktorky rozhodně nebyly před prací v laboratoři 2 roky zaměstnané na interně. Na interně byly jen v rámci „kolečka“ - interní kmen.
Ať si zakladatelka zjistí požadavky pro praxi během kmene v příslušném laboratorním oboru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.6.25 10:51
@Anonymní píše: Více
Ahoj. Je mi líto, že se na spoustě oddělení toleruje takové chování. Na medicínu jde spousta hodných, slušných lidí, kteří si nechají sr*t na hlavu. Začíná to už na škole a pokračuje v práci.
Taková situace není na všech odděleních, na internach ale dost častá. V podstatě máš 2 možnosti: zkusit štěstí jinde nebo začít u sebe a nastavit si hranice. A ja radim to druhé, bude se ti to v životě hodit.
Především si uvedom, že interna tě neplatí. Ty jim děláš laskavost, že jako stážista jim něco odpracujes a za to máš na oplátku od nich dostávat zaučení a zkušenosti. Oni potřebují tebe, víc než ty je!!!
Tvoje pracovní doba končí v 15:30. Když si po této hodině treba zlomíš nohu, tak to ani nebude pracovní úraz, protože si tam neměla co dělat!
Jseš dospělá osoba, matka, doktorka. Křičí po tobě doma manžel? Rodiče? Sousedé? Ty po někom řveš? Asi ne. Zkusil by to někdo v práci jednou a víc nikdy.
Interní kmen jsem dělala rok na okresce, tam to bylo vramci možností ok. Po mateřské jsem si pak dodělávala internu - zaměstnaná na svém oddělení, stáž na interne, ve fakultce. A tam byl vedoucí mačo, nejchytřejší ze všech, všechny držel v pozoru, ponižoval, kritizoval, zesměšňoval, šířil kolem sebe hrůzu, kolikrát tam padali slzičky. Na takové chování já ale nejsem zvědavá. Ze začátku to zaskřípalo, než jsme si ujasnili, jak to bude fungovat 
pár střípků z úvodních dnů:
Byla jsem tam asi třetí den. Mačo sloužil. Mihnul se tam odpoledne a zahlasil, že když on tam musí být dlouho, tak tam všichni budou dlouho. Nikdo ani nepipnul. Měl si převzít oddělení ale dorazil těsně před 15:30, sednul za stůl a nic. Tak jsem vstala já, štos svých chorobopisů jsem mu rázně položila před něj na stůl, a řekla: „tady to máte pane doktore, jsou tam připravené zprávy na zitra, v klidu si to prostudujte a zítra to probereme.“ Málem padnul ze židle, a už zvyšoval hlas, že co to jako je?? A já v klidu, zaťukala jsem si na hodinky, že „je půl 4, já tady právě končim a vyrážím pro děti do školky a na případné výhrady jsem tady zítra jako na koni“ úsměv, koukat zpříma do očí a nehnout ani o píď. A odešla jsem. Rozčiloval se (slyšela jsem za dveřmi, no a co). Druhý den vytky, co jsem mela a neměla s pacientama (ok, od toho tam jsem, abych se neco naučila). Ale už nikdy, NIKDY se nestalo, aby přišel na oddělení na poslední chvíli převzít pacienty, začínal vzdy se mnou, protože věděl, že v půl mu to hodím na hlavu.
Měla být velká vizita. Doktor po službě musel odcházet, a že kdo předvede jeho pacienty na vizite. Nikdo se nehlásil, všichni připravovali svoje pacienty, aby měli přehled, mačo bez interakce. Tak jsem se zvedla, že já je klidně odreferuji, ať mi ke každému řekne vetičku, dvě. Mačo vylitl jak čert z krabičky, že jak si to jako predstavuji, vetička, dvě a já mu na to „pane doktore, dokumentaci k ruce mít budeme, předpokládám že tady u vás na oddělení ŘÁDNĚ vedete dokumentaci, číst umíme všichni, tak to spolu jistě zvládneme " nadával, prasknul dveřmi. Na vizite to vypadalo tak jak jsem čekala. Před přednostem nechtěl ostudu, že neví co se tam děje, takže jak jsem vytáhla větičku, plynule v ní pokračoval, převzal iniciativu, a odrecitoval všechny kolegovy pacienty. No, a o to šlo 
Pak měl být jakýsi audit. Mačo prifrčel s nějakým manualem, směrnice či co. A že si to všichni musíme prostudovat a odpoledne přijde a bude nás z toho zkoušet 
a taková hodná, šikovná holka mu říká: pane doktore, dnes je nás tady málo, je moc příjmů, to nestíháme. A on hned začal zvyšovat hlas, že ho to nezajímá a kdesi cosi. Ona ještě zkusila neco namítat, on ji utřel, ona slzy na krajičku. Po chvilce ticha jsem se jí zeptala nahlas, aby to všichni v mistnosti slyšeli: "Barčo, jaké ty máš osobní ohodnocení?“- ona: no žádné. Já: " no vidíš. Za tabulkový plat dělej tabulkovou práci. A až tě zamestnavatel bude řádně finančně motivovat, začnou tě třeba zajímat manuály a jiné blbiny." A už jsem viděla, jak mačo zrudnul a vylitl že jaké on má osobní ohodnocení a musí se vybavovat s každým blbem… „To mně pane doktore nezajímá. Pokud nejste spokojen se svým osobním ohodnocením, musíte to řešit u vedení, ne tady“ odpoledne nepřišel, nikoho nezkoušel. Věděl, že bych ho poslala do temnych míst a manuál by letěl oknem…
A takto to bylo ze začátku furt. Jeho ego a jeho nekontrolovaný hněv byla jeho největší slabina. Hněv a aroganci používal, protože mu to fungovalo a procházelo. Stačilo jej pár krát s ledově klidným výrazem vyprovokovat, a bylo mu jasné, že ta rovnice už nefunguje. Že z toho udělám divadlo pro ostatní kolegy, že bude z toho folklór na který se mladí budou každodenně těšit 
po pár týdnech měl jasno, jak se budeme k sobě chovat.
I kdybys neměla povahu na ostřejší konfrontace, i když jsi hranice nenastavila na začátku, přesto se ti bude v životě hodit naučit se vymezit se, získat si respekt. To začíná u toho, že pochopíš, že ty hraješ s dobrými kartami, že tě tam potřebují a že ty jim děláš laskavost svou prácí. Podivej se doprava, doleva, nikde nestojí zástupy náhradníků. Co ti může udělat primářka která tě neplatí?? Že se nechodí po pracovní době domů a pracuje se do večera (jako v její době)- tak že byla blbá ona, a dřela někde zadáčo, tak mají i ostatní? Mačo měl taky takové kecy, a jak tam je velká fluktuace a furt zaučuje znova a znova… Tak jsem mu vysvětlila, že lidi v práci potřebují 3 věci: zajimavou práci, slušné prachy, a dobrý kolektiv včetně kompetentního šéfa. Když mají alespoň 2 z těch 3, tak to ještě jde. Pokud ani to ne, tak si nemá co stěžovat, že mu lidi odchází. Řekla bych primarce rovnou do očí, že já odcházím v 15:30. Že zatímco pacienti zde mají doktorů několik, tak moje děti mají matku jednu jedinou, mně. A odcházím přesně na konci pracovní doby. Musíš si to v sobě takto nastavit. Když se zmeniš ty, změní se i její chování k tobě. Neboj se jí. Nic se v systému nezmění, pokud se pojede v módu jako za starých časů.
Zkus si to představit jako divadelní představení. Ona je možná zlá, možná vystresla že nemá lidi. To ale není tvůj problém. Kdyby sis chtěla o tom promluvit, můžeme si napsat.
Anonym, nechci být zde spojována s profesí.
- Citovat
- Upravit
19.6.25 11:57
@Havlova píše: Více
Jasně, ale když bude mít hotovou atestací a chybí jí jen 9 měsíců, tak bude mít větší manipulační prostor do budoucna, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.25 12:12
@Magical-eyes píše: Více
Ona bude mít asi ten kmen. Ten by jí započítali i v laboratořích, tam se dělá taky interní kmen, jen by ho dodělala. Ona je teď atestace na 2 kola - napřed se dělá kmen, potom specializace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.25 16:11
@Havlova asi to je, tak jak píšeš. Já do toho teď už zase tak moc nevidím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.25 16:43
@Magical-eyes píše: Více
My teď máme jednu dr. čerstvě po atestaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.25 16:48
Neprijde mi normalni aby po mne nekdo v praci rval tak, abych z toho brecela…To bych se hodne rychle otocila na podpatku a sla pryc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.25 00:37
Vy jste ale úplně krásně popsala, v čem je vlastně ten problém. Jste zvyklá na to, že se na vás řve. Potřebujete se vnitřně přeorientovat na to, že normálním stavem je to, že se na vás neřve, ale jedná se s vámi jako s člověkem. Každému na to uvědomění si toho, že si zaslouží lidský a respektující přístup a zacházení, bude fungovat něco jiného… Není v pořádku, aby na vás někdo řval. Ani v práci, ani doma. Ani nikde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 23:30
Nepřípustné?? Jak vidíš tak není, je to norma. Bude to i v tom Kaufu, bude to ve skladu, bude to u pásu, bude to kdekoliv.
Nejsou časy uctivých slunečných vztahů, ale prostě pořád stejný čili je to v práci, je to ve škole, takhle se chováte vy k pacientům, je to prostě VŠUDE. 
Ale ten obchod zkus, třeba nějaký menší tam to bývá rodinnější a pomalý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
