Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, taky dělám v nemocnici a normální to není, byť je to běžné. Já jsem měla teda na primáře vždy štěstí. Být Tebou odešla bych jinam, ale záleží odkud jsi, jestli máš v dojezdové vzdálenosti víc nemocnic. Jestli ne, tak 9 měsícu do kmene už dáš
.
@MartinaIrena píše: Více
Znám lékařku co dělá kosmetičku
podle mého už jen ze o tom uvažuje je známka vyhoření.
Řvaní na lidi patří v lepším případě na vojenský výcvik, v horším do koncentračního tábora.
Na mě vedoucí zařvat, tak se ho v klidu zeptám, kde mám odevzdat služební věci, že druhý den do práce už nepřijdu, neboť nehodlám pracovat pod psychopatickým idiotem.
@MartinaIrena píše: Více
No a co jinyho s tím dělat? Vím o lidech, co dělají švadlenu, utekli do farma průmyslu, nebo do pojišťoven.
Potřebuji si najít kvalitní psychoterapii. Naučit se netahat si to domu, být víc splachovací, a nebýt takový puntičkář, zvládnout práci i trochu odbýt, protože v tom kvantu lidí to jinak nepůjde. Do budoucna vůbec.
Ja znam doktory, co si udelali kurz instalatera, pritoze meli vic prnez a klid. mluvim o doktorech v zahranici.
Jinak je mi smutno, co pise zakladatelka.
To pak vysvetluje, proc je nedostatek doktoru. Kdyz je chovani k nim takovyhle.
@Anonymní píše: Více
Fakt lékařka napíše, že si připadá jako budiž k ničemu, protože nic kromě medicíny neumí??
no nevím…
Já bych asi odešla anebo minimálně vedení předestřela, že tu ta možnost je. Pokud je to personálně zdevastované oddělení jak píšeš, tak možnost tvého odchodu by je mohla vybudit k lepšímu zacházení…
@Anonymní píše: Více
Já bych ale teda chtěla mít lékaře, který nebude chtít práci i trochu odbýt…
, to spíš pošli do háje paní primářku…
Tak ale ona nepise, ze ma osobni konflikty s nadrizenou, ale ta nadrizena vytvari toxickou atmosferu na oddeleni. Takze byt treba nekrici na ni, tak pracovat v te atmosfere strachu, kde se hulaka, ponizuje a nevim co, je i tak stresujici. Plus k tomu ten podstav, celkove je to narocna prace i bez problematicke sefove.
Ale jestli zbyva par mesicu, tak se to snad zkousnout da, chapu, ze na malem meste neni pred atestaci tolik moznosti.
Ja myslela, že doktoru je všude nedostatek a člověk si může vybírat - hlavně lékař, kolik lidi by chtělo být na vašem místě - málokdo má na to udělat lékařskou fakultu, takže schopna urcite jste.
Zažila jsem v praci na jednom oddělení řev každý den od rána do večera a bylo to snad uz i preventivně, vedouci nedokázala nikdy mluvit normálně. Byla však hnusna úplně na všechny zaměstnance dokonce i na své zástupce a po půl roce jsem si na to zvykla jako ostatní a když řvala, tak jsem premyslela treba nad tim, co si dam ten den na oběd. Bohužel, kdyz jsem se odstěhovala a šla jinam, tak vedouci odešla a ted je tam pry skvělý vedoucí. A vzdy muze byt jeste hůř - 8 let jsem pracovala na skvělým oddělení v super kolektivu lidi, chodila jsem tam moc rada. Pak jsem nastoupil jinam a to byl hrozný kolektiv - každý nesnášel každého, donášeni, naschvály, ponižování a vyloženě šikanovaní a ještě mi řekli prvni den, ze tam vlastně ženu nechtějí, vydržela jsem pár měsíců. Urcite bych změnila prostředí at se z toho nesesypete.
@Anonymní píše: Více
a co budeš dělat sama na sebe? Jsi nelékařský zdravotník a diagnostikuješ lépe než lékaři? Lékař nezná nástroje? Božstvo? Toto když čtu, tak vím že by tioto nikdo ze zdravotnictví nenapsal.
@Anonymní píše: Více
Jestli každý den pláčeš, někdy i hodiny, jak píšeš, tak to prostě není pro Tebe vhodné místo.
Pokud se to nenaučíš nebrat si to osobně a netahat domů, tak Tě to tam zničí.
Tady je problém, že primáři se stále berou jako polobozi až bozi a noví doktoři, kteří si občas připadají, že toho po škole moc neumí, si nedovolí se jim postavit a řešit atmosféru na pracovišti na personálním.
Stejně tam za chvilku zkolabuješ, přece nebudeš brát AD, abys zvládala chodit do práce.
Podívala bych se jinde.