Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem hrozná dcera?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
23.5.16 14:26
- Citovat
- Upravit
23.5.16 14:27
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale: jsem sobec?
Je mi 26 let, máma se po nevydařeném manželství před asi 6 lety rozvedla a od té doby neměla vztah kromě jediného krátkého románku. Samozřejmě tvrdí, že nikoho nepotřebuje, že ji jednou naplní vnoučata (které zatím nemá). Já jí teď věnuju 50 % svého volného času (např. sobotu a středeční odpoledne trávím jen s ní), zbylý čas trávím dodělávkama do práce a zařizováním nového domova. S přítelem už jsme jen tak někde nebyli ani nepamatuji. A přijde mi, že se jí to zdá málo. Když nepřijdu v neděli večer na grilování, už jsou tam tiché výčitky…
Nechci ji odstřihnout, ale už mě to ubíjí, že nedokáže vyžít sama, popř. samotu aktivně řešit např. seznamkou… Nebo snad přeháním?Jaký máte vztah s matkama/dcerama vy?
máma je také sama po rozvodu a nikoho nehledá. Já sse s mámou vidím cca jednou za čtvrt roku (větší vzdálenost) a snažím se jí min. jednou týdně zavolat. Někdy častěji, když vím, že jí není dobře.
Přemýšlím, jak by to bylo, kdybych byla blízko, ale také bych asi nebyla schopna trávit s ní čas pořád. No u nás by možná máma měla zabavení vnoučaty, ale také bych nechtěla, aby u ní byly denně.
Edit: máma si občas posteskne, že je škoda, že nejsem blíže. Ale jinak je blíž brácha, který se za ní cca 1× za 14 dní stavuje, někdy častěji, když má problémy někdy méně často.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.16 14:48
Zakladatelko, neporadím ti, ale já mám se svou mámou ten samý problém. Rozdíl je v tom, že mamka žije s taťkou, který se stará, pomáhá, snaží se jak nejvíce může a mamka to nevidí (sama je už dlouhou dobu v ID a nudí se, tatínek má poslední dobou nemalé zdr. problémy, bojím se o něj, a máma to nevidí). Takže mamka v podstatě sama není. Dříve jsem mamce obden telefonovala a třeba 2 x týdně za ní zajela (jeden celý den o víkendu a na pár hodin v týdnu pokecat, když jsou děti ve škole). Ale teď pečuji o manželovu babičku, která trpí stařeckou demencí, je to hodně psychicky i časově náročné a na vlastní rodinu už není tolik času. Ale snažím se dodržovat alespoň jedno víkendové odpoledne na návštěvě a jednou až dvakrát týdně telefonuji. Ovšem, pokud se neozvu dva dny, třetí den už mi přijde smska ve stylu „ahoj, jak se máte, co děláte, dlouho jsi se nezvala“ 
. Mamka sama nikdy nezavolá, vždycky pošle zprávu (ač má výhodný tarif). Navíc nemá jen mě, mám ještě 3 sestry, ale takhle mamka „mučí“ jen mě. A nikdo z rodiny si neumí (nebo nechce 
) představit, jak mám náročné období a že se starou babičkou, péčí o moji i její domácnost, svou práci, děti, do toho mé zdravotní potíže, to fakt není jednoduché. Ze začátku mi bylo mamky líto a mrzelo mě, že na ni nemám už tolik času, ale teď už na ni začínám mít spíše vztek. Já přeci nemůžu za to, že je fixovaná jen na mě, že se nedokáže ozvat sama nebo nezavolá ostatním dětem nebo svým sestrám. Ubíjí mě to strašně moc, ale jak jí to mám vysvětlit, to netuším 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.16 14:51
@elen-ka píše:
máma je také sama po rozvodu a nikoho nehledá. Já sse s mámou vidím cca jednou za čtvrt roku (větší vzdálenost) a snažím se jí min. jednou týdně zavolat. Někdy častěji, když vím, že jí není dobře.Přemýšlím, jak by to bylo, kdybych byla blízko, ale také bych asi nebyla schopna trávit s ní čas pořád. No u nás by možná máma měla zabavení vnoučaty, ale také bych nechtěla, aby u ní byly denně.
Edit: máma si občas posteskne, že je škoda, že nejsem blíže. Ale jinak je blíž brácha, který se za ní cca 1× za 14 dní stavuje, někdy častěji, když má problémy někdy méně často.
Přes tu vzdálenost je pochopitelný, že se nevidíte a máš rozumnou mámu, že to tak bere, ikdyž si posteskne… Já tu odvahu odstěhovat se dál neměla, hlavně zcela nezávisle mám práci asi 30 km od Prahy, kde bydlí, ale ani se nějak odstěhovat a nechat ji samotnou nechci, ale čím víc dávám, tím víc by brala… Návštěvy jednou za 14 dní si neumím představit
- Citovat
- Upravit
Kattynka000
23.5.16 15:09
S mámou pracuji v kanceláři, takže každý den s ní strávím 8 hodin + na obědy chodíme zásadně spolu, do toho jednou za 14 dní jezdíme k nim na oběd/kafe. Můj manžel navíc alespoň jednou v týdnu jede sám za mým tátou na kafe a na „chlapský pokec“.. Než jsem s mamkou začala pracovat, tak jsme se vídali 1× týdně, jednou za čas u nich přespali, nebo jeli společně někam na výlet.. Upozorňuji, že od sebe bydlíme „jen“ 80km, max vzdálenost mezi námi byla snad 150km.. Každý to má nastavené jinak, mě většina lidí říká, že by jim hráblo muset pracovat s vlastní matkou ještě k tomu v jedné kanceláři, mě to perfektně vyhovuje, sice jsme se museli naučit netahat si práci do soukromí, protože je to můj „šéf“ ale naučili jsme se parádně fungovat.. Pokud ti to nevyhovuje, tak si s mámou promluv a hledej jiný „systém“..
- Citovat
- Upravit
23.5.16 15:16
Já tě chápu. Do nedávna jsem hodně bojovala s pocitem viny kvůli dědovi. Umřela babi a mně a bráchovi bylo dědy líto, tak jsme tam oba chtěli aspoň na tu nejhorší dobu jezdit na jednu noc.
Průšvih nastal, když se začala fakt kvapem blížit svatba a já už nevěděla kam dřív skočit. Ten celý den mi prostě šíleně chyběl a už to na mě bylo vidět i fyzicky např. Kruhy pod očima atd. Bohužel děda začal s citovým vydíráním. Že nám je na obtíž, že ho nemáme rádi, že mám přípravy na svatbu prostě zkrouhnout a třeba koláčky dávat jen v ubrousku a pozvánky že nejsou potřeba. A to jsme ještě jezdili fakt pravidelně. Jen jsme nastínili, že se budeme střídat a každý týden přijede jen jeden z nás. Všude vyprávěl, jak jo vnoučata ignorují, přičemž já tam posledních pět měsíců nepřijela navštívit snad jen 3×, brácha nevynechával vůbec, sestřenky sice nepřespávaly, ale taky každý týden přišly. Já i brácha mu denně voláme, to samé má mamka. Takže jsem se už naštvala, a před svatbou tam už nejedu. Nehodlám se uhonit a hlavně mě už namíchla ta vyčůranost. Ze začátku jsem jezdila moc ráda.
Já chápu, že jsou tihle lidé osamocení, ale citové vydírání a výčitky jsou fakt ošklivé a nefér. O to víc, když kvůli tomu člověk musí zanedbávat jiné věci. Nejsi sobecká. Jen už v tobě sepla taková ta kontrolka. Naprosto tě chápu, zkus s mamkou mluvit na rovinu. Já se to pokoušela probrat, ale on to většinu času nechce chápat. Někdy jsou světlé chvilky, kdy mě podpoří a uzná, že toho mám moc…těch je ale pekelně málo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.16 15:46
Jaký si to kdo udělá, takový to má. Holt si musíte nastavit hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.16 16:23
@KimL píše:
Jaký si to kdo udělá, takový to má. Holt si musíte nastavit hranice.
A když ten druhý hranice ignoruje, protože se cítí ve větší autoritě? Ono pak už zbývá toho člověka jen poslat do háje, a to i přes rozpory není úplně ideální řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.16 16:35
@Majka13 píše:
Já tě chápu. Do nedávna jsem hodně bojovala s pocitem viny kvůli dědovi. Umřela babi a mně a bráchovi bylo dědy líto, tak jsme tam oba chtěli aspoň na tu nejhorší dobu jezdit na jednu noc.Průšvih nastal, když se začala fakt kvapem blížit svatba a já už nevěděla kam dřív skočit. Ten celý den mi prostě šíleně chyběl a už to na mě bylo vidět i fyzicky např. Kruhy pod očima atd. Bohužel děda začal s citovým vydíráním. Že nám je na obtíž, že ho nemáme rádi, že mám přípravy na svatbu prostě zkrouhnout a třeba koláčky dávat jen v ubrousku a pozvánky že nejsou potřeba. A to jsme ještě jezdili fakt pravidelně. Jen jsme nastínili, že se budeme střídat a každý týden přijede jen jeden z nás. Všude vyprávěl, jak jo vnoučata ignorují, přičemž já tam posledních pět měsíců nepřijela navštívit snad jen 3×, brácha nevynechával vůbec, sestřenky sice nepřespávaly, ale taky každý týden přišly. Já i brácha mu denně voláme, to samé má mamka. Takže jsem se už naštvala, a před svatbou tam už nejedu. Nehodlám se uhonit a hlavně mě už namíchla ta vyčůranost. Ze začátku jsem jezdila moc ráda.
Já chápu, že jsou tihle lidé osamocení, ale citové vydírání a výčitky jsou fakt ošklivé a nefér. O to víc, když kvůli tomu člověk musí zanedbávat jiné věci. Nejsi sobecká. Jen už v tobě sepla taková ta kontrolka. Naprosto tě chápu, zkus s mamkou mluvit na rovinu. Já se to pokoušela probrat, ale on to většinu času nechce chápat. Někdy jsou světlé chvilky, kdy mě podpoří a uzná, že toho mám moc…těch je ale pekelně málo.
mluvíš mi z duše, semtam se to s ní snažím probrat, ale moc úspěchů to nemá, akorát z toho upadne do depresí, že jsem na ní zlá… ale snad se to časem srovná, ikdyž po 6 letech už v to přestávám doufat 
a děda to časem pochopil, že to s ním myslíte dobře?
@KimL děkuji za radu, ale když nemáš čim přispět, tak nepřispívej - máma není pes, která se dá vychovat nebo jí něco nakázat…
- Citovat
- Upravit
23.5.16 17:11
Anonymní:
Já ti nevím. Přijde mi, že v hloubi duše to chápe, ale jakmile ho něco naštve, veškeré pochpení jde stranou a začne trvdou kanonádou. Ono je to asi tím, že byl celý život zvyklý na to, že mu babička ve všem ustupovala. Zatím největší konflikt jsme třeba měli u štrůdlu (odmítla jsem ho balit jako babička) a to měl hysterák jako pětileté děcko. Neustoupila jsem, ale příště mě nutil zase. Takže když je něco ne po jeho a mimo stereotyp, děsně vyvádí. Včetně těch návštěv. Někdy řekne fajn, nejezdi. Ale jindy mi pomalu rozmlouvá svatbu, jen abych místo návštěvy nejela a matriku. Je to takové nevypočitatelné, nikdy nevím, jak zareaguje. Třeba momentálně tvrdí, že chce umřít, protože je sám. Sám není, mohl jet k mamce na pozvání na oběd, ale dělá ze sebe ubožátko. Na sestřenky je nabroušený a odmítá jim volat, protože holky obě předělávají byty, takže nemají tolik času, kolik by si představoval. Takže v tom hraje roli i takové to nechápání toho, že ostatní mají vlastní život, chodí do práce, nedejbože koníčky a občas kulturu. On sám nechce nic dělat a nikam chodit a má fúru volného času, takže to samé čeká od ostatních.
Já se fakt modlím, abych v pokročilém věku nebyl stejná, protože je to na šišku. I když ho mám pořád ráda, někdy jsou ty situace a názory opravdu absurdní a zároveň s ním nepohne ani stádo volů.
Mamka je asi mnohem mladší, bohužel šest let je strašně dlouhá doba. U nás to probíhá cca půl roku. Už si zvykla a nebude chtít měnit, jí to vyhovuje. Myslíš, že by otočila, kdyby jste začali pracovat na rodině? Samozřejmě ne utnout kontakt, ale spíš aby pochopila, že návštěvy ano, ale ne podle rozvrhu. Aby si uvědomila, že jsi dospělá ženská, ne její dítě částečně zastupující roli manžela.
Je sice pravda, že by sis měla utvořit hranice, ale s rodiči a prarodiči je těžké jednat vyloženě striktně až negativně, když je vztah jinak pěkný a funkční. O to blbější je to u „zraněného“ člověka. Jenže těch x let už je dost na to, aby se postavila na vlastní nohy.
Takže zkus být postupně víc a víc nekompromisní. Na každé„ty mě nemáš ráda“ jí řekni, že to není pravda, že bys jinak nechodila vůbec a vysvětli v klidu proč nemůžeš tehdy a tehdy přijít. Dobrý výsledek neslibuju, oni si tihle lidé většinou vedou svou a vidí svět neuvěřitelně černě. Ale za zkoušku nic nedáš. Časem na to stejně dojde. Třeba s prckem na krku těžko budeš podle rozvrhu navštěvovat a grilovat. Takhle už to generačně prostě je, a mamka by to jako matka měla chápat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.16 17:27
Ty jo, to máš s něčem s dědou o hodně těžší, jako balit štrůdl jak chce on už je asi fakt na palici… Ale jinak je to stejné, bohužel taky má pocit, že má každý volno jako ona, co hůře, už mi několikrát řekla, že uvažovala nad sebevraždou a také „vyhrožuje“, že už tady nemusí být (to nemyslí vážně, vidím jí až do krku a poznám, kdy to je vážné, ale i tak..).
Je zralá asi na psychologa, ale tam ji nikdo nedostane, a to jsem jí to nenavrhovala jen já, ale i nejbližší kamarádky a určitě o rodina… Fakt nevim, jak jí už jinak pomoct, dokonce jsem ji nabízela, že půjdu s ní (sama fakt už nevim, jestli na ní nejsem drsná, asi bych taky potřebovala poradit..).
Až přijdeme s děckem, bude blahem bez sebe, teď se zatím realizuje na neteři, takže to vidím. To jí stopro zvedne náladu, jenže - to dítě taky nebude mít furt u sebe, bude chodit do školy/školky, budeme mít svůj program, navíc jí bohužel přítel úplně dvakrát nemusí díky tomuhle chování, takže asi u nás nebude každé odpoledne pečená vařená a i kdyby byla, tak by to asi začalo vadit i mně… Takže určitě se situace změní, ale nevím, jak moc a jak moc pozitivně
- Citovat
- Upravit
23.5.16 17:51
Nestranný pohled psycholožky by určitě prospěl, hlavně mamce. Já se ani nedivím, že přítel z toho není nadšený. Ačkoliv tu někdo zmínil, že dvě dopoledne nikoho nezabijí, tak tisíckrát nic umořilo osla. Kdybych byla pryč dvě odpoledne, celou sobotu a třeba část neděle (já jsem z příspěvků pochopila) rozhodně by to mělo dopad na vztah. To už pomalu trávíš více času s mamkou. Jako ta druhá polovička bych se cítila jako páté kolo u vozu. Někteří možná namítnou, že on může jezdit taky, ale o tom to přece není. Partneři by neměli být tak moc časově vázáni na třetí osobu, hlavně když je to částečně vynucené.
S dítětem bude podle mého problém v tom, že už nebudeš mít tolik času. Co až bude nemocné, bude spavé, bude mít své aktivity? Mít doma mamku je možná omezeně fajn, ale vsadím se, že bude mít jiné názory a budete se dohadovat. A jako chlap bych utekla do hospody, nebo úplně, kdyby mi doma 3× nebo 4× týdně stanovala tchýně. Možná vypadám nenávitně, ale svou mamku miluju a taky bych ji i bez výčitkaření denodenně nedala, potřebuju dobít baterky tím, že jsem v klidu s přítelem, nebo sama.
Takže bych e bála, jak na ni pak bude působit změna režimu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Středu a sobotu mám volnější od práce - kdybych se tam např. neukázala, výčitky by nebyly už jen tiché… Neřikám, že kvůli těmto dnům nikam nemůžeme, ale protože je hodně práce jak doma, tak i do „ofiko práce“, tak ten volný čas věnujem tomuto…
Nechci se řídit ničí frekvencí návštěv, spíš slyšet, jak jsou závislé jiné matky na svých dospělých dětech