Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdy opustit těhotnou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.2.24 15:27
@Matt 02 píše:
Aha, no tak to potom chápu tvůj postoj a je zbytečný se ti snažit cokoliv vysvětlit, protože mít takové myšlení rovná se charakterová vada, žádný normální chlap neopustí svoje dítě. Fuj to je hnus. To pak už vysvětluje všechny tvé příspěvky. No tak se měj.
Hele nevim, muzes si udelat tisic decek. Chlap proste nema od prirody tu vazbu dokud neprozije neco s ditetem. To az dnes se hodne tlaci, drive bylo bezny, ze chlapek odesel a nezajimal se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 15:39
@Tichošlápek píše:
To se pozná charakterco diskuze to perla
Hele nazory cizich, ale i vetsiny ktere znam mi jsou docela ukradeny. Zivot mas jen jeden a nehodlam ho obetovat, abych si dokazoval, ze jsem dobrak. navic jsem se poucil, ze prakticky ani nema smysl nekomu pomahat, myslet na nikoho jineho nez sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 15:42
@Řízík píše:
Hele nevim, muzes si udelat tisic decek. Chlap proste nema od prirody tu vazbu dokud neprozije neco s ditetem. To az dnes se hodne tlaci, drive bylo bezny, ze chlapek odesel a nezajimal se.
Dnes je doba jinde, už to pochop, souvisí s tím i to, že se většina otců stará o své děti, že padesátiletý člověk cestuje, jezdí na bruslích a dalších tisíc příkladů. Někam se jako společnost posouváme, což je dobře, je spoustu možností a celkově jsme prostě jinde. U Tebe to bude i chybou charakteru a sobectvím, ne jen zastaralým myšlením, když bereš své potomky jako kusy něčeho, já to tak rozhodně nemám a měnit to nehodlám. Pro mě je naše dítě to nejcennější co mám a tak to zůstane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 15:48
@Matt 02 píše:
Dnes je doba jinde, už to pochop, souvisí s tím i to, že se většina otců stará o své děti, že padesátiletý člověk cestuje, jezdí na bruslích a dalších tisíc příkladů. Někam se jako společnost posouváme, což je dobře, je spoustu možností a celkově jsme prostě jinde.
No spolecnost tlaci v hodne vecech, ale rada tech veci je proste nelogickych. Jako treba v tomhle, proc si budovat vztah a investovat do ditete. Kdyz si obratem muzes udelat jiny v kvalitnim vztahu? To proste nema logiku. To dite je nic, to ma par tvych genu- to dite ti muze byt mene poodobne nez nejaky vzdaleny bratranec, ktery ho ani neznas. A co treba ti darci spermatu? Maji taky hledat kazde sve dite? A spousta zen vidi ve svych partnerech jen prave toho darce a penezenku…
A nebavim se o tom opustit 10tilety decko, ale nejaky embryo, s kterym mas jaky vztah jako?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 16:01
@Řízík ty jsi takový malý nevyvinutý sobeček v těla starého chlapa. Pokud tedy jen neprovokujes, přeci jen internet snese hodně. Ale naštěstí na tom nezáleží, člověk si aspoň uvědomí, jak prima lidi má kolem sebe v reálném životě. Takže vlastně pozitivní vazba 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 16:10
@AkatMax píše:
Dobrý den, většina z vás pána odsuzuje čemuž rozumím. Kdysi jsem měl podobný názor, ale dovolím si vám předložit svůj příběh, protože všechno není černobílé..
S manželkou jsme děti chtěli, sice musela kvůli lékařskému nálezu otěhotnět dříve než jsme původně chtěli, ale povedlo se na poprvé.
V té době jsem měl v práci asi tři kolegy, kteří své partnerky opustili právě v těhotenství a vždycky jsem je odsuzoval. Nechápal jsem, jak mohli opustit nejen je, ale hlavně své dítě a jejich vyprávění o tom jak moc se jejich partnerky změnily jsem bral spíše za výmluvy a snahu omluvit vlastní neschopnost se přizpůsobit.
Bohužel jsem netušil, že za nějakou dobu na tom budu podobně.
Někdy na přelomu druhého a třetího měsíce těhotenství z mé ženy najednou stal úplně jiný člověk.
Do té doby jsme občas zažili nějakou bouřku, ale jinak jsme měli naprosto normální vztah.
Najednou ale jakýkoliv náznak nesouhlasu s ní, následoval neuvěřitelný hysterický výlev, nadávky, sprostota, demonstrativní odcházení z domu, výčitky a já nevím co všechno. Cokoliv se stalo, byl jsem viník a nepřítel. Říkal jsem si, že to jsou asi ty hormony, o kterých všichni mluví, že ji prostě musím chápat, ale atmosféra doma houstla.
Nakonec jsem začal zůstávat i déle v práci a bral si směny navíc, jen abych byl co nejméně doma.
Někdy v pátém měsíci mi bylo řečeno, ať se přestěhuji na gauč, protože má bolesti zad, špatně spí a já občas chrápu a tím ji budím.
Na tom gauči spím s přestávkami do teď.
Postupně jsem ji začal nesnášet, protože z mé milované ženy se stalo něco naprosto hrozného a nesnesitelného. Ba co hůř, přestal jsem se těšit i na naše dítě.
Během té doby jsem mnohokrát přemýšlel o odchodu, ale nechtěl jsem být víkendový taťka a říkal jsem si, že co jsem si vybral to mám a musím se s tím smířit.
Rozhodně už ale od té doby nikoho neodsuzuji!
Situace vygradovala po porodu, kdy se totálně zhroutila a skončila u psycholožky. Ta ji diagnostikovala psychickou poruchu, která se zřejmě těhotenstvím spustila a naordinovala jí léky které bere do dnes.
Dnes je synovi deset let a máme i čtyřletou dceru. Naše manželství rozhodně není šťastné, ale máme i světlé okamžiky, kdy si říkám, že mělo smysl zůstat.
Díky lékům je manželka snesitelnější, ale má i svá horší období s depresemi nebo naopak agresivitou. Přidružil se i problém s alkoholem a nevěrou. Občas raději přespím v autě, aby doma nedošlo k nějaké scéně.
Občas přijdou chvíle, kdy si říkám, že už na to nemám, že to nezvládnu a měl bych odejít, ale pak se podívám na své děti a vím, že nemůžu. Nevezmu jim domov a budoucnost, navíc přes to všechno svou matku milují a já jim ji nechci vzít.
Prostě mám co jsem si vybral a slíbil jsem v dobrém i ve zlém, jen mám prostě toho zlého trochu více.
Tazateli bych doporučoval, aby s rozhodnutím počkal aspoň do porodu. Zkuste si vzpomenout proč jste si svou ženu bral a je dost možné, že vaše pocity se naprosto změní, až budete toho drobka držet v náručí.
Pokud i pak budete chtít odejít, tak to udělejte hned. Buďte k ženě upřímný a řekněte jí pravdu.
A nebo si to nechte pro sebe, zakousněte se a starejte se být dobrý otec a manžel.
Rozhodnout se musíte sám.
Můžu se zeptat, proč by měl tvůj odchod znamenat to, že dětem bereš domov a budoucnost? No tak byste měli děti ve střídavé péči jako miliony jiných lidí. A ty bys měl šanci na nový vyrovnaný vztah.
My to někdy vidíme uplně strašidelně, že odchod a rozvod je konec světa. Když se ale podíváš kolem sebe, tak většina lidí to nakonec zvládla a i z těch dětí vyrostli normální zdraví jedinci. Pokud se o ně budeš dál zajímat a starat, tak jim žádnou budoucnost nebereš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 16:12
@Nebozez píše:
Asi bych potřeboval trošku posunout…
Jsem s manželkou celkem 10 let (4 roky manželé). Oba máme náročnou práci a nedostatek reálných problémů, takže si vytváříme ty vztahové.
Těhotenství se nám dlouho nevedlo a postupně jsme se odcizovali. Až teď (po x-tém cyklu ivf) se zadařilo a…já si uvědomil, že už v tom vztahu nechci být.
A vlastně se vůbec nechápu- žena je krásná, chytrá, je skutečně skvělá. Jen jsem přestal cítit postupně oporu a zájem.
Zkusili jsme poradnu, celkem to k ničemu nebylo a já mám pocit, že už se nikam neposouváme. A vím, že to nějak budu muset rozetnout.
Jenže- kdy? Chci jí ublížit co nejméně, mám ji vlastně pořád docela rád a chci jí maximálně pomoct i po rozvodu (a o dítě se starat),ale asi bych potřeboval slyšet od někoho, kdo tím už prošel, jak to udělat s co nejmenšími škodami - říct to naráz nebo postupně? Snažit se co nejvíc pomáhat nebo se naopak na nějaký čas co nejvíc odstřihnout?
Ach jo. Manželství není institut na výrobu štěstí pro manžele, ale na společnou péči o a výchovu dětí. Kam se vytrácí odpovědnost? Ono to narození dítěte člověka posune o dost, pokud se stará, a na úvahy o tom, jestli je dostatečně podporován a podepírán, moc času nezbývá.
A co ty, podporuješ a podepíráš? Teď hlavně bys měl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 16:14
@Pedro 00 píše:
Ach jo. Manželství není institut na výrobu štěstí pro manžele, ale na společnou péči o a výchovu dětí. Kam se vytrácí odpovědnost? Ono to narození dítěte člověka posune o dost, pokud se stará, a na úvahy o tom, jestli je dostatečně podporován a podepírán, moc času nezbývá.
A co ty, podporuješ a podepíráš? Teď hlavně bys měl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 16:23
@Řízík píše:
No spolecnost tlaci v hodne vecech, ale rada tech veci je proste nelogickych.
Spousta žen vidí ve svých partnerech parťáka a druhého rodiče, ale taková samozřejmě musí mít k sobě chlapa, který to vidí stejně. To znamená vidí svou ženu jako matku společného dítěte, partnerku, parťáčku a oba si toho vztahu váží a podle toho se k sobě chovají. Jinak to nemůže fungovat. Ty ani nevíš o co přicházíš. A pokud se chováš jak popisuješ, tak jasně, že fajn ženská s Tebou život neprožije, co tě prokoukne, tak půjde, páč to nemá zapotřebí. Člověk s tvým nastavením nemůže být za mě nikdy šťastný, neumím a ani nechci si takový život představit, mě by to zabilo. Pro mě je rodina a fungující vztahy základ pro šťastný život. Nejsme žádní boháči, ale máme se rádi a to je nejvíc. Od pondělí ležím se zápalem plic, včera a úterý jsem fakt jen ležel, každý pohyb bolel, moje úžasná žena se o mě starala s láskou, stejně jako já jsem byl při ní, když mě potřebovala v těhotenství nebo po narození syna, když byla psychicky na dně z toho, že ho kvůli studiu musí na pár hodin denně opouštět, byl se mnou, ale potřebovala mou podporu, než si to sedlo, stejně jako já teď, než se zase zvednu a začnu fungovat a o tom je život. Jo a včera nám přijel s hlídáním dítěte můj milovaný táta, protože manželka musí do školy a já to tehle pár dnů nedávám. A nepřijel jen hlídat, přijel s taškami nákupu a uvařeným jídlem, které společně s mamkou ještě na rychlo v noci vařili, protože mají rodiče péči, že teď budu marodit a budu nižší výplatu, abychom to utáhli, chtějí nám to z lásky ulehčit. A můžou si být jistí, že kdykoliv budou potřebovat oni, jsme tu zas my pro ně. Můj biootec měl podobné myšlení co ty, děti fůru, ženský střídal, bral nás děti jen jak kusy a své partnerky taky. Prej už nežije, asi se uchlastal, skončil tak, že ho ani do nemocnice nikdo nešel navštívit. Jeho volba, takto bych dopadnout nechtěl, ale snad si užil život podle svých představ. Moje představy jsou zcela jiné. Chci se o své dítě, případně děti postarat, trávit čas, pečovat, klidně i v rámci nějakého zdravého rozumu obětovat, stejně tak pro svou ženu, protože je mám rád a oni mě. Podobně to mám i s rodiči. Myslím, že můj táta je dneska velice šťastný, že přijmul za své a s láskou vychoval dokonce dvě cizí děti a další už tedy biologicky své dále vychovává. Už teď na mě a na našem dítěti vidí společně s mamkou, že se to vyplatilo. Třeba včera po jeho příjezdu k nám přes celou republiku mu nadšeně naše ani ne dvouleté dítě, jeho vnouče skočilo kolem krku stylem, hurá, děda je tady. Dnes si společně užili krásný den. A to by nikdy nezažil, kdyby k životu přistupoval jako ty. Tak já se raději dále budu inspirovat životem mých rodičů, je mi to blízké, na rozdíl od tvého způsobu života a ty si žij, jak umíš. Snad víš co děláš a jednou nebudeš litovat, já vím, že bych litoval, proto k životu přistupují zcela jinak a naprosto mi to vyhovuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 16:48
@Matt 02 No jak jsem pochopil jses jeste mladej, uvidis jak to s tema detma, partnerkou a rodinou a zivotem bude za 20 let. Ono ja jsem taky nebyl vzdycky tak negativni a sebestredny. Ale po zkusenostech me uz nebavi resit nikdo jiny nez jen sebe jo a vlastne jeste psa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.2.24 16:58
@Řízík píše:
Hele nevim, muzes si udelat tisic decek. Chlap proste nema od prirody tu vazbu dokud neprozije neco s ditetem. To az dnes se hodne tlaci, drive bylo bezny, ze chlapek odesel a nezajimal se.
Slabá nezodpovědná povaha.
Ano, v mém okolí je spousta chlapů, co třeba odešlo, když dítě onemocnělo, třeba diabetem. Můj manžel, i když má spoustu chyb a zažili jsme kde co, neodešel. A to přibylo dítěti další onemocnění. Matky většinou pečují. Z otců dětí se stejným onemocněním, jako má to naše, prchlo 50 %. Beru je za srabáky. Naše dítě, i když není zdravé, našlo fajn partnera, a jeho rodiče jsou naprosto skvělí. Člověk se musí umět poprat i s nepřízní osudu.
Dneska se všechno zahazuje a neopravuje. Velká škoda.
A jo, můžeš si jako chlap udělat tisíc děcek. Jo, nějaké umře, tak fajn, uděláš si jiný, nemocný opustíš, uděláš si jiný… 
- Citovat
- Upravit
29.2.24 17:00
Vydrž v tom vztahu cca 5 let, dopřejte dítě aspoň na startu úplnou rodinu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 17:33
@bigl píše:
Můžu se zeptat, proč by měl tvůj odchod znamenat to, že dětem bereš domov a budoucnost? No tak byste měli děti ve střídavé péči jako miliony jiných lidí. A ty bys měl šanci na nový vyrovnaný vztah.
My to někdy vidíme uplně strašidelně, že odchod a rozvod je konec světa. Když se ale podíváš kolem sebe, tak většina lidí to nakonec zvládla a i z těch dětí vyrostli normální zdraví jedinci. Pokud se o ně budeš dál zajímat a starat, tak jim žádnou budoucnost nebereš.
Dům na hypo, takže prodat. A děti bych chtěl do péče, takže tahanice..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 18:21
@Oriseka píše:
Tehotna nebude vecne.
Psala nikdy, to znamená do konce života 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.24 18:22
@Nebozez píše:
@Oriseka
Nikdy bohužel není v nabídce.Možnosti jsou:
Nějak se mi to všechno zdá blbě…
V těhotenství, ať to má chudák co nejtěžší
Do 2 let věku dítěte, abychom měli možnost se ještě pořádně rozhádat při zátěži kojencem
6-15 let, ať z toho dítě taky něco má
Po 15 roce věku, až už bude dostatečně stará, aby si nikoho nenašla a dožila v poklidu sama
Vidíš všechno jen negativně, protože nechceš situaci řešit.
Kdyby ses takhle negativně choval v práci, tak to nejspíš daleko nedotahnes.
Nepíšeš, co vám přesně přestalo fungovat. Co se tedy konkrétně změnilo k horšímu? Nemůže to být jen tím těhotenstvím? Nebo čím to podle tebe je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
