Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi bych potřeboval trošku posunout…
Jsem s manželkou celkem 10 let (4 roky manželé). Oba máme náročnou práci a nedostatek reálných problémů, takže si vytváříme ty vztahové. ![]()
Těhotenství se nám dlouho nevedlo a postupně jsme se odcizovali. Až teď (po x-tém cyklu ivf) se zadařilo a…já si uvědomil, že už v tom vztahu nechci být.
A vlastně se vůbec nechápu- žena je krásná, chytrá, je skutečně skvělá. Jen jsem přestal cítit postupně oporu a zájem.
Zkusili jsme poradnu, celkem to k ničemu nebylo a já mám pocit, že už se nikam neposouváme. A vím, že to nějak budu muset rozetnout. ![]()
Jenže- kdy? Chci jí ublížit co nejméně, mám ji vlastně pořád docela rád a chci jí maximálně pomoct i po rozvodu (a o dítě se starat),ale asi bych potřeboval slyšet od někoho, kdo tím už prošel, jak to udělat s co nejmenšími škodami - říct to naráz nebo postupně? Snažit se co nejvíc pomáhat nebo se naopak na nějaký čas co nejvíc odstřihnout?
@Nebozez píše:
Asi bych potřeboval trošku posunout…
Jsem s manželkou celkem 10 let (4 roky manželé). Oba máme náročnou práci a nedostatek reálných problémů, takže si vytváříme ty vztahové.
Těhotenství se nám dlouho nevedlo a postupně jsme se odcizovali. Až teď (po x-tém cyklu ivf) se zadařilo a…já si uvědomil, že už v tom vztahu nechci být.
A vlastně se vůbec nechápu- žena je krásná, chytrá, je skutečně skvělá. Jen jsem přestal cítit postupně oporu a zájem.
Zkusili jsme poradnu, celkem to k ničemu nebylo a já mám pocit, že už se nikam neposouváme. A vím, že to nějak budu muset rozetnout.
Jenže- kdy? Chci jí ublížit co nejméně, mám ji vlastně pořád docela rád a chci jí maximálně pomoct i po rozvodu (a o dítě se starat),ale asi bych potřeboval slyšet od někoho, kdo tím už prošel, jak to udělat s co nejmenšími škodami - říct to naráz nebo postupně? Snažit se co nejvíc pomáhat nebo se naopak na nějaký čas co nejvíc odstřihnout?
Tak jo, jdu si pro popcorn.
@Nebozez píše:
Asi bych potřeboval trošku posunout…
Jsem s manželkou celkem 10 let (4 roky manželé). Oba máme náročnou práci a nedostatek reálných problémů, takže si vytváříme ty vztahové.
Těhotenství se nám dlouho nevedlo a postupně jsme se odcizovali. Až teď (po x-tém cyklu ivf) se zadařilo a…já si uvědomil, že už v tom vztahu nechci být.
A vlastně se vůbec nechápu- žena je krásná, chytrá, je skutečně skvělá. Jen jsem přestal cítit postupně oporu a zájem.
Zkusili jsme poradnu, celkem to k ničemu nebylo a já mám pocit, že už se nikam neposouváme. A vím, že to nějak budu muset rozetnout.
Jenže- kdy? Chci jí ublížit co nejméně, mám ji vlastně pořád docela rád a chci jí maximálně pomoct i po rozvodu (a o dítě se starat),ale asi bych potřeboval slyšet od někoho, kdo tím už prošel, jak to udělat s co nejmenšími škodami - říct to naráz nebo postupně? Snažit se co nejvíc pomáhat nebo se naopak na nějaký čas co nejvíc odstřihnout?
Tohle jestli není troll tak už nevím
![]()
@Oriseka píše:
Nikdy.
Tak je fakt, že ona zas donekonečna těhotná nebude.
No to jsi frajer teda. Bojíš se zodpovědnosti a chceš ztrhnout? Tvl a ta otázka, prej kdy opustit těhotnou, buď si troll nebo totální blbec, sorry. To snad není pravda.
Příspěvek upraven 28.02.24 v 22:35
Nejsem psycholog, ani přesně nevím, jak to přesně mezi Vámi je… ale proces ivf je psychicky náročný a možná z toho jste oba vyčerpaní a Ty teď z toho chceš ven. Ale ono těhotenství může vztah ještě změnit, takže bych ještě počkala… třeba Vás společný potomek sblíží - třeba taky ne, ale to nikdo zatím nevíme.
No asi co nejdřív. Pokud je žena krásná, chytrá a skvělá, tak nebude mít problém najít si někoho, kdo nebude takovej… nebozez, no.
Jak ty jí projevuješ oporu a zájem?
@saddreamer píše:
Nejsem psycholog, ani přesně nevím, jak to přesně mezi Vámi je… ale proces ivf je psychicky náročný a možná z toho jste oba vyčerpaní a Ty teď z toho chceš ven. Ale ono těhotenství může vztah ještě změnit, takže bych ještě počkala… třeba Vás společný potomek sblíží - třeba taky ne, ale to nikdo zatím nevíme.
Tak náročný, je to hlavně pro ženskou přece, on jí má být oporou.
@Nebozez píše:
Asi bych potřeboval trošku posunout…
Jsem s manželkou celkem 10 let (4 roky manželé). Oba máme náročnou práci a nedostatek reálných problémů, takže si vytváříme ty vztahové.
Těhotenství se nám dlouho nevedlo a postupně jsme se odcizovali. Až teď (po x-tém cyklu ivf) se zadařilo a…já si uvědomil, že už v tom vztahu nechci být.
A vlastně se vůbec nechápu- žena je krásná, chytrá, je skutečně skvělá. Jen jsem přestal cítit postupně oporu a zájem.
Zkusili jsme poradnu, celkem to k ničemu nebylo a já mám pocit, že už se nikam neposouváme. A vím, že to nějak budu muset rozetnout.
Jenže- kdy? Chci jí ublížit co nejméně, mám ji vlastně pořád docela rád a chci jí maximálně pomoct i po rozvodu (a o dítě se starat),ale asi bych potřeboval slyšet od někoho, kdo tím už prošel, jak to udělat s co nejmenšími škodami - říct to naráz nebo postupně? Snažit se co nejvíc pomáhat nebo se naopak na nějaký čas co nejvíc odstřihnout?
Prosím, že tu jen někdo trollí a tohle stvoření je vymyšlené? Že jo…? ![]()
@Matt 02
Ano, to má…ta Tvá teorie mě napadla taky, že teď když je dítě konečně na cestě, tak se zalekl zodpovědnosti, mě napadla také…
@Matt 02 píše:
Tak náročný, je to hlavně pro ženskou přece, on jí má být oporou.
Náročný to může být i pro chlapa. Obzvlášť jestli je problém u něj. A v extrémním případě mu může ženská i vyčíst, že problém má on, ale hormony si musí píchat ona.
Tak ivf není úplně to samé jako neplánované těhotenství…To jste si nějak neuvědomil dřív? Ale co už, žena je těhotná, nejspíš šťastná, trochu jí to pokazite, ale pokud to tak opravdu necítíte, tak se nedá nic dělat. Nevím tedy, kolik je vám let, ale ve výsledku je to asi jedno. Za mě tedy, pokud by se mi to stalo, tak bych chtěla, aby partner byl upřímny a řekl mi vše po pravde a dal mi na vyber, jestli stojím o to, aby byl nadále v me blízkosti a podporoval me nebo by mi udělalo lepe, když se stáhne. Já bych si vybrala to druhé.