Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Peťa77 tak já nad tím taky přemýšlím, ale ne nějak soustavně a nepřetržitě a to považuju za úplně normální a ne ustrašené…
a vidím to úplně stejně u nás s tím, že úraz se nám zpravidla stane tam, kde by nás to ani nenapadlo… ![]()
@melounek00 U mě je právě problém i v tom, že když potkám nějakou známou, tak když mluvíme, tak se soustředím na to o čem je řeč a mám problém se soustředit zároveň i na dítě. Ikdyž se na něj dívám, tak mozek nějak neregistruje co dítko děla. Asi tak, že se nedokážu soustředit na dvě „věci“ najednou. A většinou ty známé potkávám na tom nejméně vhodném místě pro dítě. Takže už jsem si říkala, že je budu odbývat jen slovem ahoj a půjdu si svou cestou. Možná nezdvořilé, ale děti musí být pro mě na prvním místě. Jinak měla jsem namysli dítě, které není v kočárku nebo, když je jich víc a všechny nemůžou být v bezpečí v kočárku.
Myslím, že i telefonování může odvést pozornost od dítěte, takže venku velice nerada hovor přijímám.
@Peťa77 tak to přesně vím o čem mluvíš, já mám dítko sice jen jedno, ale tenhle problém mám taky…nebo se mi to stává i v obchodě, jen stačí když malou na vteřinu pustím a zakoukám se do regálu a malá už fičí pryč…já taky většinou známé pokud potkám tak je spíš odbudu ahoj a jde se dál..do řeči se s nimi dám jen když je malá usazená v kočárku…ale tak tři děti to musí bejt ohromnej psychickej zápřah…
Nikdy v životě bych ho tam nenechala..vždy jedu s kočárem dovnitř a když to nejde tak beru malýho sebou a kočár venku a když je nehůř beru sebou svojí ovčandu přivážu u kočárku a ta tam nikoho nepustí tak sem v klidu..
S představou, že mam minko venku bych stejně zapomněla půl nákupu ![]()
@melounek00 tak to děláš moc dobře, když je odbydeš jen tím ahoj, pokud nemáš malou v bezpečí v kočárku. Tak já mám jen jedno v kočárku, nejstarší už je „velká“, tam už je to teď předce jen o trochu lepší, ale prostřední je ještě malý a živější, takže u něj je to náročné na uhlídání. Pokud jdu s nima sama, tak je to celkem v pohodě, mimčo v kočárku, prostřední se většinou drží kočárku a nejstarší musí jít většinou za námi, když je málo místa. Akorát na přechodu dávám pozor, abysme všichni přešli v pořádku. Ale právě nejhorší je, když potkám nějakou tu známou a ona se hned na něco zeptá, já nechci být nezdvořilá tak odpovím, jenže na jednu odpověď následuje další otázka a pak je to už na dlouho, hlavně pro to dítě. Pak už nestojí vedle kočárku, protože se začne nudit, tak se snaží nějak zabavit. No a pokud stojím např na chodníku hned vedle silnice, tak stačí okamžik „nepozornosti“ a dítě může skončit pod autem.
Hrozná představa a ještě by každý říkal, jak hrozná to byla matka, vykecávala se a na dítě nedávala pozor, ale už by nikoho nenapadlo, že chtěla být jen zdvořilá.
Jinak máš pravdu tři děti je psychický zápřah. Doma se snažím vytvořit pro děti bezpečno, jak to nejvíc jde.
@Peťa77 no určitě to musí být náročné…já sama si to vůbec se třemi dětmi neumím představit…já to vidím u malé, když je venku z kočárku a nechce jít za ruku, tak se okamžitě řítí do silnice..takže radši budu za nezdvořáka, než za matku, co si nechala přejet dítko…a doma to máme taky stejné..oblepené všechny rohy, v zásuvkách pojistky, ale naše malá se dokáže vždycky zranit tam, kde to nikdo nečeká a zabezpečeno to tudíž není…ale to zná asi každá…:D
@melounek00 Tak to máš pravdu raději za nezdvořilou, než si nechat přejet dítě apod. Stejně lidi, kteří chtějí pomlouvat, tak si vždycky něco najdou. A myslím, že, kdyby se něco tvému dítěti stalo, tak pak by tě nejvíc pomlouvala, ta která se s tebou zrovna vykecávala, ikdyž by naopak měla mít taky pocit viny.
Já sice nerada, ale musím. Tam kde se s naším dvojkočárem vejdu samozřejmě jdu i s ním, ale někde se sním prostě nevecpu. To si pak rozmyslím, jestli tam nutně potřebuji a když ano, tak kočárek zaparkuju před vchodem, abych na něj viděla. Holky nechávám v kočárku opravdu bych je obě neunesla. Ve 3 měsících jsou už pěkně živé.
Kdybych vedela, ze se nekam nedostanu s kocarem, tak bych tam nesla. Nakup muze poridit chlap cestou z prace, nikdy bych nikomu neposkytla moznost sebrat mi dite.
Tak to mate štěstí
Můj manžel jezdí z práce až po 18 té hodině, to už je vše zavřeno. Bydlíme v menším městě, tak tu není ani možnost nakoupit v nějakém hypermarketu. Samozřejmě, že se snažím vecpat všude i pro starší dceru do školky. Tam si musím otevírat i druhé křídlo dveří
Vejdeme se do všech krámů krom papírnictví (tam jsou tři schody a úzký vchod) a do pekárny, tam nechodím. Není mi z toho dobře, ale nedá se svítit. Jinou možnost nemám. ![]()
Nikdy bych malou nenechala před obchodem. Jezdím s kočárkem do každého obchodu. A kam se nedostanu, tak tam nejdu ![]()
Už to to píšu poněkolikáté… opravdu je rozdíl malá vesnice nebo město.
Např. naše vesnice není průjezdná, že by tam jelo „náhodné“ auto je malá pravděpodobnost, bydlím v zapadákově.
Obchod je bokem cesty, takže by fakt musel jet někdo schválně k obchodu a čekat, až tam nějaká maminka zaparkuje kočár.
Na vesnici, kde je obchod hned u hlavní cesty, po které jezdí více aut, bych kočár taky nenechala.
A ve městě už vůbec ne, to tak max prázdný kočár, a to bych ještě měla strach o kočárek.
Já bych taky nenechala. Jenom jsem zírala, když mi můj starší kolega z práce říkal, že byl schopný nechat kočár s miminkem před hospodou.