Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Kočárek před obchodem, necháváte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.2.13 21:27
Krisťa 
přesně tak, jak píšeš. U nás na vesnici taky vím, že když nechám kočár před obchodem, tak se bát nemusím, protže každá babka ví, že je to můj kočárek, i jak se malý jmenuje. Te´d bydlíme v sousední vesnici, která je už vetší, víc lidí, dost cizích, takže beru mimino s sebou. Ovšem taky tu je obchod, do kterého se ten kočárek v pohodě vleze.
je mi z toho smutno, že žijeme v takové době, kdy se i na vesnici člověk musí bát nechat kočárek před obchodem. Přitom ještě moje tchýně vzomíná, jak zcela běžně nechala v Brně!!! před obchodňákem kočárek v řadě dalších kočárů a šla spokojeně a bez obav nakupovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.13 21:27
Přiliju olej do ohně… nejen, že u nás na vesnici jsem běžně (i 2× týdně) nechala spát miminko v kočárku před obchodem, já jej dokonce nechala spát i před bytovkou, ve které bydlí tchánovci. A to bydlí ve 3patře bez výtahu. Jen jsme občas nakoukli z okna, zda mimi spí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
K.Black
18.2.13 21:44
Jasne a protoze je doba zla (ne ze by to driv bylo o tolik lepsi, jen to nesmelo mezi lidi…) tak se jeste aspon virtualne dosekame na nejakem serveru a tim bude svet okamzite milejsim mistem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.13 21:51
@MaDoRaBe píše:
Jasne a protoze je doba zla (ne ze by to driv bylo o tolik lepsi, jen to nesmelo mezi lidi…) tak se jeste aspon virtualne dosekame na nejakem serveru a tim bude svet okamzite milejsim mistem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.13 22:01
@danik A to je právě to, že každý ví své. Asi bys to neudělala, kdybys něla pocit, že miminku venku něco hrozí. 
@melounek00 To je o vnitřním pocitu každé maminky. 
Já si zase při čtení tvého příspěvku řekla, že vím, že já bych takhle uvažovat nechtěla. Něco hrozného se může stát i při běžné procházce v bezpečném parku, který je pro procházky určený. Zvedne se nečekaně vítr, uvolní ulomenou zaklíněnou větev v koruně stromu a neštěstí je na světě. Nebo ve městě na chodníku hrozí nebezpečí mnohonásobně častěji, než na naší vesnici u hlavní silnice. Ale člověk by asi nemohl vylézt z domu… A vidíš, pak nějakému bláznovi rupne v bedně a podpálí panelák… nebo se na nás nečekaně sesype meteorický roj. Prostě se dějí různé náhody, se kterými člověk ani nemůže počítat a obrátí z nenadání život vzhůru nohama. Samozřejmě, když si maminka v zimě postaví kočárek pod střechu obsypanou rampouchy, tak si pak může nadosmrti vyčítat, že nebyla opatrnější. Já bych to asi neustála a buď bych se zbláznila, nebo si vzala život. U nás u obchodu se pod střechou parkovat naštěstí vůbec nedá, protože celé prostranství před obchodem je upraveno jako předzahrádka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.13 08:38
@melounek00 píše:
Já bych kočárek taky nikde před obchodem nenechala..I kdyby mi malou neukradli, může se stát spoustu jiných hrozných věcí…Moje mamka když dělala školu asi tak 20 let zpátky, tak byla na praxi v obchodě…Jednou tam přišla paní a nechala si kočárek venku..Bylo to v zimě, paní si nakoupila a když vyšla ven, tak měla kočárek propíchnutý velkým rampouchem a miminko to bohužel trefilo a to nepřežilo…Takže i kdybych se nebála zlodějů, násilníků apod..Můžou se stát strašné věci i tak…Proto jdu s kočárkem jen tam kde ho můžu vzít s sebou nebo vezmu malou z kočárku…Příspěvek upraven 18.02.13 v 21:27
Tohle by se, ale stalo ikdyby u kočárku hlídal manžel, babička popř. kdyby, tam ta maminka stála, nebo kdyby jen procházela kolem, tak to taky mohlo spadnout. Všude číhá nebezpečí, člověk si to kolikrát ani neuvědomí, dokud se něco nestane. Nevím, jak to mají ostatní maminky, ale já jsem vždycky po porodu několik měsíců mimo a opravdu uvažuji spomaleně, to co bych si jindy uvědomila hned mi dojde až zpětně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.13 08:50
S miminkem na rukách se nakupovat nedá, kde vás obslouží je to sice lepší, ale i tak to není jednoduché. Obdivuji maminky, které to zvládají v pohodě. Mám chlapečka 4 roky, ale ten mi zatím u kočárku počkat nechce ( a je pravda, že bych asi stejně byla nervozní) a pak holčičku skoro devět let, takže tam je to výhoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.13 09:21
Můj příběh - i tohle se může stát
Byla jsem krátce po porodu, fyzicky jsem byla naprosto v pořádku, jako bych ani nerodila a miminečko úžasné hodné 
Obíhala jsem si všechno kolem miminka, co bylo potřeba zařídit. Miminko jsem měla ve vajíčku nasazeném v podvozku. Měla jsem sebou ještě starší dítko, které jsem do doby než se nám narodilo miminko vozila v kočárku. Dítko už chodilo a byla jsem zvyklá ho samozřejmě brát všude sebou, ale kočárek jsem nechávala venku. Neměla jsem nic luxusního, takže nějaké obavy o kočárek jsem neměla. No a s miminkem jsem to vyřizovala tak, že jsem brala vajíčko sebou a podvozek nechávala venku. Vše v pohodě. Když už jsem měla vše potřebné vyřízené a vraceli jsme se domů chtělo starší dítko koláček, šli jsme zrovna kolem pekárny. Vzala jsem peněženku starší dítko, ale miminko jsem zapoměla venku 
Možná jsem v tu chvíli zapoměla, že mám děti dvě. Kočárek s miminkem zůstal stát před prodejnou, skleněná vytrína, dveře otevřené. Miminko nám nikdo neukradl, došla jsem domů a teprve pak jsem si uvědomila co jsem udělala. Najednou mi hrklo v hlavě a já začala myslet na to, že miminku někdo ublížil. Pořád jsem ho pozorovala a čím dál víc jsem si byla jistá, že mu někdo ublížil. V noci jsem se budila hrůzou a skončila jsem s poporodní depresí. Měsíc jsem byla úplně mimo. Pořád jsem si to vyčítala a bohužel vyčítám dodnes. Je to už delší doba, ale pořád nejsem v pořádku. Jsou chvíle, kdy na to myslím a trápím se. Nedokážu se zbavit myšlenky, že mému dítěti někdo ublížil.
- Citovat
- Upravit
19.2.13 10:57
Prosím tě neuraž se, ale tohole má spíš co dělat s poporodní depresí, kterou ti mohlo spustit cokoli jiného. když budu nechutě banalizovat, tak např. to, že jsi kvůli vysávání neslyšela mimi, že pláče. Je to trochu hloupý, trochu srandovní, ale skutečněš se může stát, že člov+ěk ještě není sžitý s tím novým počtem dětí a zkrátka na to nové zapomene. když našemu třetímu byly dva měsíce, jel pro nás muž k babičce a dorazil jen se sedačkama pro starší dvě děti - zkrátka mu v tom spěchu nedošlo, že už máme děti tři
myslím, že trávíme moc času čtením katastrofických zpráv, které nemají nic společného se zdravým rozumem.
Ad rampouch - zajímavé - tuhle příhodu jsem za posledních 15 let už slyšela už 5×, pokaždé z jiné strany - asi máme hodně společných známých 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.13 11:45
@Šílená Sonja nemám důvod se urážet. Předpokládám, že nejsi odborník z psychologie ani psychiatrie, tak to beru jako Tvůj názor na který máš právo. Psala jsem na diskuzi, tak s názory počítám… Částečně s Tebou souhlasím a máš pravdu, že tento zážitek byl pouze spouštěčem poporodní deprese a mohlo ji vyvolat i cokoliv jiného. Jenže??? Jde o to, že depresí už netrpím, přesto mám pořád v hlavě jediné a to, že mému dítěti tenkrát někdo ublížil. A toho jsem se měla odchodem deprese zbavit, ale bohužel nestalo se tak. Pořád se trápím a obavám se, že toho pocitu se už nikdy nezbavím a tak už nikdy nebudu „šťastná“
- Citovat
- Upravit
19.2.13 12:03
Já bych tohle neudělala v téhle době, kdy je dost lidí co unášej miminka. To buďto kočár táhnu sebou a když to nejde tak si počkám až přítel přijede z práce a jedu v klidu sama. Nebo vajíčko a šup na košík. Ale ve vesnicích asi tohle moc nejde no.. ikdyž tam zná každý každýho tak asi nemají strach dítě nechat před obchodem..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.13 12:20
Anonymni, kdo mu ublizil a jak? Copak mělo na těle známky nějakého napadení?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lamicka
Anonymní
19.2.13 12:51
@MaDoRaBe „Normálně“ bych měla říct nikdo mu neublížil, protože na těle žádné známky nějakého napadení nemělo. Já si to i takto snažím vysvětlit sama sobě, že bych předce musela poznat, že mému dítěti někdo ublížil. Ale na straně druhé si říkám, že u čerstvě narozeného dítěte stačí zmáčknout hlavičku, tam, kde se nemá a to nepoznám, jestli to někdo udělal nebo ne. Dítě může mít pak do budoucna různé psychické poruchy a tak, změní se jeho chovaní, které mu bylo dáno geneticky. Takže takové nějaké úvahy pořád mám.
Jeden čas jsem nemohla chodit ani s mimčem ven, když jsem viděla nějakou maminku s miminkem, tak jsem jí „záviděla“, že ona má miminko v pořádku, protože by ho nikde nezapoměla, že jejímu miminku nikdo neublížil. Strašně mi ty pohledy ubližovaly a byla jsem na tom ještě hůř. Těžko jsem se z toho všeho dostávala, ale bohužel nedostala jsem se z toho úplně. Pořád to ve mě je, ty pocity, že mému dítěti někdo ublížil. Moc se tím trápím.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
