Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
A kolik je te mladsi?Ja dnes uz 2 hodiny brecim. Normalne jsem probrecela veceri, cisteni zubu,… Rikam - nejezdi s tim kocarem po kuchyni, uspinis babicce zed. Jezdi dal. Tak jsem ho zabrzdila a sla na wc. Vratim se, kocar preklopenej (nastesti v nem nebyl prcek).
V 19h prcek uspan a 19:10 jen chvilku nedavam pozor a starsi uz je u nej v pokoji a vytezoslavne krici, ze miminko kouka (proste ho vzbudil). Veceri ze jist bude, nebude, bude, nebude, lososa plival do prouteneho kosiku (strasna legrace), tak sel spat bez jidla, cisteni zubu nasilim, pri usinani se 10× odkopal, tak jsem to 10× prikryvala, protoze uz jsem fakt nemela silu poslouchat dalsi rev.
Mladší má 21 měsíců. A narovinu - tvůj bude mít už skoro dva a půl jestli si to dobře pamatuju a to je už velkej na takový srandy - když řekneš, že s kočárem se jezdit nebude, tak se prostě jezdit nebude. Jako já nejsu nějak typ, co řve na děti nebo je mlátí, ale v určitým věku používám metodu, že dám na zadek nebo přes ruku ( to zrovna teď u té mladší), protože prostě jiný metody nemají efekt. Starší nemám proč dávat na zadek, protože už dlouho se s ní domluvím a daleko víc než dát jí na zadek mi pomůže jí zabavit oblíbenou hračku nebo nedat jí za trest kokino, daleko víc jí to vadí a tím spíš mě příště poslechne. Je to hustý kolikrát, ale je potřeba si udělat režim no. Ono paradoxně přestože mě furt všichni tvrdí, jak jsem dobrá, že mám děti blízko u sebe - ono je to totiž o dost jednodušší než mít je o ty dva roky jak vy - ten dvouleťák je prostě trubka ve valné většině případů. Mojí Evě bylo cca rok a půl, když jsem měla mimino jako vy - a bylo to prostě jednodušší, ona sama byla mimino, relativně dobře se dala unavit, navíc byla fakt ještě hloupoučká…teď když koukám, co ty dvě spolu vymyslí, tak fakt čučim
Hlavně proboha nebrečte - si to tak neberte. Malý děti jsou náročný na nervy prostě, nesmíte si to připouštět - holt prostě musíte si zvyknout, že u vás bude nějakou dobu řev, časem se začnou mlátit, atd…Prostě mimino uspávat tak, jak se mu nejlíp usíná - jestli to znamená uspat u prsa, tak není to ideálka, ale klidně - staršího prdnout k televizi nebo k tabletu, klidně mu dát kokino, prostě jen ať dvacet minut vydrží a v klidu si vyřešit prcka, staršího už típnout, protože ten má mít už trochu rozum v hlavě. Co nejdřví sjednotit režimy - v sedmi měsících mladší už jsem ji nechala spát jen jednou denně - ve stejnou dobu jako spala i starší. Spánek se prodloužil, takže jsem měla dvě hodiny klidu jen pro sebe, stihla jsem si poklidit i si trochu odpočnout. Někomu to vyhovuje doma, mě teda ne, my jsme furt venku, je tam daleko míň řevu. Dvojkočár mi strašně usnadnil život a kdyby se mi nerozbil, používám ho furt na celodenní výlety, protože teď když ho nemám, tak stejně tahám tříleťačku kolikrát na koňa a to jsem v osmém měsíci
hlavně to brát s nadhledem, ono to strašně rychle uteče - a když nejde o život, tak nejde o nic ![]()
@KKatka23 píše:
Mladší má 21 měsíců. A narovinu - tvůj bude mít už skoro dva a půl jestli si to dobře pamatuju a to je už velkej na takový srandy - když řekneš, že s kočárem se jezdit nebude, tak se prostě jezdit nebude. Jako já nejsu nějak typ, co řve na děti nebo je mlátí, ale v určitým věku používám metodu, že dám na zadek nebo přes ruku ( to zrovna teď u té mladší), protože prostě jiný metody nemají efekt. Starší nemám proč dávat na zadek, protože už dlouho se s ní domluvím a daleko víc než dát jí na zadek mi pomůže jí zabavit oblíbenou hračku nebo nedat jí za trest kokino, daleko víc jí to vadí a tím spíš mě příště poslechne. Je to hustý kolikrát, ale je potřeba si udělat režim no. Ono paradoxně přestože mě furt všichni tvrdí, jak jsem dobrá, že mám děti blízko u sebe - ono je to totiž o dost jednodušší než mít je o ty dva roky jak vy - ten dvouleťák je prostě trubka ve valné většině případů. Mojí Evě bylo cca rok a půl, když jsem měla mimino jako vy - a bylo to prostě jednodušší, ona sama byla mimino, relativně dobře se dala unavit, navíc byla fakt ještě hloupoučká…teď když koukám, co ty dvě spolu vymyslí, tak fakt čučimHlavně proboha nebrečte - si to tak neberte. Malý děti jsou náročný na nervy prostě, nesmíte si to připouštět - holt prostě musíte si zvyknout, že u vás bude nějakou dobu řev, časem se začnou mlátit, atd…Prostě mimino uspávat tak, jak se mu nejlíp usíná - jestli to znamená uspat u prsa, tak není to ideálka, ale klidně - staršího prdnout k televizi nebo k tabletu, klidně mu dát kokino, prostě jen ať dvacet minut vydrží a v klidu si vyřešit prcka, staršího už típnout, protože ten má mít už trochu rozum v hlavě. Co nejdřví sjednotit režimy - v sedmi měsících mladší už jsem ji nechala spát jen jednou denně - ve stejnou dobu jako spala i starší. Spánek se prodloužil, takže jsem měla dvě hodiny klidu jen pro sebe, stihla jsem si poklidit i si trochu odpočnout. Někomu to vyhovuje doma, mě teda ne, my jsme furt venku, je tam daleko míň řevu. Dvojkočár mi strašně usnadnil život a kdyby se mi nerozbil, používám ho furt na celodenní výlety, protože teď když ho nemám, tak stejně tahám tříleťačku kolikrát na koňa a to jsem v osmém měsíci
hlavně to brát s nadhledem, ono to strašně rychle uteče - a když nejde o život, tak nejde o nic
Dekuji za prispevek
Ono to je, ze kdyz reknu, ze se s kocarem nejezdi, tak se nejezdi. Nejcasteji ho dam za dvere, at si to rozmysli a kdyz se vrati, tak uz to treba neudela. A pokud ano, jde opet premyslet do jine mistnosti, nebo jiny trest, obcas dostane i pres ruku nebo na zadek (ale to chci eliminovat, vetsinou se spis ulevi mne, ale valny efekt to na syna nema), nebo zaracha na tablet, nebo ze odpoledne treba nebude zmrzka atp. Jednou i ze vecer nebude pohadka, ale to se mi delat nechce. Temto trestum (ze neco nebude vecer nebo odpoledne) velmi dobre rozumi, chape to. Ale dnes proste nic nefungovalo, on to vzdycky porad zkousi dokola, zda ten trest opet prijde nebo co, ale vetsinou po prvnim trestu si dava aspon v te konkretni veci pozor a znovu ji neopakuje. Ale dnes… porad dokola totez. Dnes nefungovalo proste nic.
Rikam si, ze jsem mu fakt mela tablet dat na cely den a mit klid, asi by to nenadelalo tolik skody, jako to, jak jsem se k nemu dnes chovala. Jak jsem uz byla na dne… Tak jsem kricela, chvilema jsem ho uz uplne vypoustela a nereagovala na nej, i jsem ho vickrat placla, stejne to bylo k nicemu. Na jednu stranu jsem uz uplne vycerpana. Na druhou stranu me desne mrzi, jaka jsem dnes byla vlastne zla, fakt jsem to nezvladla dobre.
@Anonymní píše:
Dekuji za prispevekOno to je, ze kdyz reknu, ze se s kocarem nejezdi, tak se nejezdi. Nejcasteji ho dam za dvere, at si to rozmysli a kdyz se vrati, tak uz to treba neudela. A pokud ano, jde opet premyslet do jine mistnosti, nebo jiny trest, obcas dostane i pres ruku nebo na zadek (ale to chci eliminovat, vetsinou se spis ulevi mne, ale valny efekt to na syna nema), nebo zaracha na tablet, nebo ze odpoledne treba nebude zmrzka atp. Jednou i ze vecer nebude pohadka, ale to se mi delat nechce. Temto trestum (ze neco nebude vecer nebo odpoledne) velmi dobre rozumi, chape to. Ale dnes proste nic nefungovalo, on to vzdycky porad zkousi dokola, zda ten trest opet prijde nebo co, ale vetsinou po prvnim trestu si dava aspon v te konkretni veci pozor a znovu ji neopakuje. Ale dnes… porad dokola totez. Dnes nefungovalo proste nic.Rikam si, ze jsem mu fakt mela tablet dat na cely den a mit klid, asi by to nenadelalo tolik skody, jako to, jak jsem se k nemu dnes chovala. Jak jsem uz byla na dne… Tak jsem kricela, chvilema jsem ho uz uplne vypoustela a nereagovala na nej, i jsem ho vickrat placla, stejne to bylo k nicemu. Na jednu stranu jsem uz uplne vycerpana. Na druhou stranu me desne mrzi, jaka jsem dnes byla vlastne zla, fakt jsem to nezvladla dobre.
To má každý někdy. Včera byly nějaký erupce na slunci bo co, protože moje holky byly taky příšerný
prostě jsou lepší dny a jsou horší dny. Tak po tom horším dnu je holt dejte spát, vyprdněte se na úklid a dejte si nohy nahoru, koukněte na film, snězte tabulku čokolády, cokoliv vám udělá dobře a nasbírejte síly. Další den bude lepší ![]()
Ja bych rekla, ze toto chce pauzu. Dat nejlepe oba nekomu a na hodinku dve vypnou. Jit nakoupit, ke kadernici nebo neco, abys nebyla za dverma a neposlouchala, jestli nebreci.
Chvili nedelat nic, koukat do zdi, jit na kafe… proste mit tu chvilku pro sebe
V nejhorsim udat aspon jednoho. Nebo vecer, az budou spa oba.
Možná by pomohlo na to kňourání nereagovat. Ale ukázat, mu nějakým způsobem, že jako jsi připravená poslouchat, ale čekáš až přestane kňourat. Nevím co by platilo. Třeba koukat na něj a začít taky kňourat, nebo si začít prozpěvovat (tralalá, copak mi asi pepík chce říct místo toho kňourání, tralalá…Pepíku nekňourej, nikdo tě neposlouchá…tralala, zkus to říct normálně tralalá…)
Ale jinak jako dcera mi nedávno říkala, že její spolužačka (7.třída) kňourala na učitelku
takže někdo z toho možná nikdy ani nevyroste. No nechtěla bych bejt tou učitelkou.
A jinak když řeknu, že se s kočárem jezdit nebude, tak nebude. Jinak zvýším hlas a razantně dítě od kočárku odvedu. Snad není hluché aby neslyšelo co znamená ne. Ale jak říkám, měla jsem to jednoduché, tak to asi vidím jednoduše ![]()
Holky držte se. Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Mám teenagerku a každodenní masáže…
těšte se ![]()
Zakladatelko, je to náročné, někdy mě to taky leze krkem. Přesně jak psala Kkatka23 - mě už se navíc děti mezi sebou neustále pošťuchují a tuhle jsem si uvědomila, že je to ze strany mladší. Jak začlo období vzdoru, tak zkouší na starší. Pořád dokola… Mě hodně pomohlo vyhradit si pravidelný čas pro sebe. To si myslím, že potřebuješ. Vypadnout někam bez dětí, zapojit tatínka do večerích věcí kolem dětí, ať v tom nejsi nonstop. Nevím, jaké máš možnosti. Já jsem začala jednou týdně chodit na lekce baletu/tance pro dospělé a naprostá bomba. Tak jak tam, jsem si hlavu nikdy nikde nevyčistila, jak se musím soustředit na správné provedení. Potřebuješ jednoznačně oraz, z toho, že probrečíš i čištění zubů ![]()
@kontramatka netěším, ani trochu
teta má šestiletou a osmiletýho a už teď jako čučim - jen ty povinnosti se školou, s kroužkama, no hrůza jako…mi přijde, že mám vegáč proti lidem, co maj starší děti… ![]()
U nás to vypadalo (a ještě občas pořád vypadá) podobně. Mám kluky necelý dva roky od sebe. Ze začátku to bylo skvělý, hlavně proto, že mladší byl ideální mimino. Najíst a spát, vzbudit, najíst a spát. Čím je starší, tím je to s ním horší. Naopak starší syn byl jako mimino děsnej, řev od rána do rána, ale čím je starší, tím je lepší, takže se mi kluci vyrovnávají ![]()
Teď mají 3 a půl a skoro 20 měsíců. Občas máme dny, kdy jen řvu a zakazuju, mám pocit, že nic jinýho, než NE, neříkám. Jindy jsou zas úplně v pohodě. Hodně pomáhá místo zakazování ukazovat. Místo „nedělej to“ říct „udělej to radši takhle“. Na mladšího to zatím nefunguje, toho prostě musím odnést, zabavit hračku apod. Říkám tomu „ručně a stručně“
Starší kňourá snad pořád, kvůli všemu, jsem na to snad už alergická, doufám, že ho to přejde, jinak ho chudáka budu muset celej den ignorovat ![]()
Jako jediná rada mě napadá kompromis. Vymyslet něco, co bude vyhovovat oběma a staršího naučit, že se svět netočí kolem něj. Ono se to prostě musí přežít, dokud i to mladší nedostane rozum. Pak nastanou zas jiný starosti. Mně se teď kluci rvou o hračky, splašeně lítají po bytě a hrajou na honěnou, v chodbě hrají fotbal, v obyváku asi volejbal nebo co, večer „kecají“ místo spaní, kujou na mě pikle atd… Prostě super bráchové, ráda je pozoruju, když si spolu hrají, ale zatím jsou oba malí a musím je korigovat, jinak by se zabili nebo zbořili byt.
Dekuji vsem za prispevky. Dnes jsme meli super den, dopoledne vylet do mesta, mavali jsme na lodicky, vyhlidky, hriste, obed s moji mamkou a odpoledne jsme stravili u nasich na zahrade. Az mi bylo lito, ze musel jit v pul desate spat, kdyz si to tak uzival, ale bala jsem se, aby se nepretahl.
To je fakt divne, jak nejake dny jsou super a jine naprosta katastrofa.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ja ho v 15 mesicich nechala vyrvat a naucil se usinat sam a usina cca do 5 minut po ulozeni do postylky bez me asistence. Ale dnes to byl horor, usnul az po 4 hodinach, a to jsem ho musela uvozit v kocarku. Ale podle me to bylo tim narocnym dopolednem, ja jsem pres poledne take nemohla usnout, i kdyz jsem to FAKT potrebovala (a pres poledne spim bezne).