Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malý tyran aneb tohle už se nedá vydržet
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Portál Malý tyran?
Přidejte zkušenost s Portál Malý tyran
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.1.13 20:18
Děkuju Vám všem za tuhle diskuzi, mám doma to samé a chvílemi jsem zoufalá, protože moje máma mi taky od porodu ( už 10 měsíců) dává děsný čoudy, vlastně jsme kvůli tomu dost přišly o vztah. Ona si to prostě představovala jinak a nějak ji s malou nevyhovujeme 
Jinak se s nikým nestýkáme, takže mně naštěstí nikdo nenervuje, jen minule, když holka dostala hysterák v kočárku a já ji musela na ulici vyndat a nést v mrazu na ruce a u toho tlačit kočár, tak nějaká baba vylezla z okna a měla komentáře. Zkusím tedy jak píšete být víc v klidu. Já jsem totiž ten typ, co má rád vše naplánované a pravidelné, ale s naší holčičkou je to jako na houpačce. Je vidět, že je hodne emotivní, nezvládá sama sebe, má takové ty záchvaty se zástavou dechu a to už od narození. Vždycky je období, kdy to přejde a zase se to vrátí, například teď, když začala lézt a stoupat si. O nocích ani nemluvím, museli jsme s manželem opustit ložnici, protože brečela co 20minut. Teď spí jakžtakž. Děkuju za typ na ty pampers kalhotky, hned to omrknu. Držte se všechny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 21:42
Ahojky! čtu tvé řádky a mrazí mě v zádech, protože tohle se u nás odehrávalo před 6ti lety. Dcera ale řvala hned od narození, nikdo nebyl permanentně slyšet v porodnici než my a tahlo se to zhruba do roka a půl se vším, co popisuješ. Byla ze mě psychická troska, vážící44 kilo bez chuti žít. Přála jsem si každý večer, ať už se ráno neprobudím. O nějaké lásce k dítěti, bohužel, nemohla být ani řeč. Stydím se za to, ale bylo to tak.Pro všechny jsem byla fňukna, pro manžela blázen, který se neumí radovat z děťátka…no prostě zoufalství…Najednou se před 2.rokem dcerka zcela změnila:milá, usměvavá, hrozně bystrá a milion dalších nej a teď je to ta nejmilovanější osůbka na světě. Nechápu, proč to tak bylo, ale kdo tohle nezažil, nepochopí. Nenáviděla jsem všechny ty maminy, které o svém miminku dovedly hodiny cancat, jak jsou úžasné. Pro mě to bylo dodnes nejhorší životní období a to mám za sebou hodně krutých zážitků, včetně smrti nejbližších…No nic, čas plynul, vše se urovnalo a manžel mě přemlouval na 2.dítě. Já byla naprosto rozhodnutá, že tuhle hrůzu už nepodstoupím, ale nechala jsem se nakonec ukecat. Teď máme 17ti měsíční holčičku a ta byla do půl roku zlatá, až jsem si říkala, že existuje spravedlnost a tahle slečna bude super.No nicméně je to tu zas! Jsem už ale více obrněná a nejvíc na vše funguje, když její„stavy“ ignoruji.Sice je to na budku, klepu se jak drahej pes, jak mi nervy pracují, ale držím se…Je to děsně vyčerpávající, zvlášť když se chci trochu pomazlit se starší dcerou a malá nás nenechá a končí v histerické křeči a starší dcerka pláče, ale takovýchhle situací je u nas denně mraky. Večer se zhroutím do postele a „těším se“ jak se zase nevyspím, neboť i noci jsou ve stejném duchu. Často brečím do polštáře a asi mi to i pomáhá. Co poradit? Tím, že jsem to už jednou absolvovala a vím, že to přešlo jsem už trochu nad věcí a těším se, až bude i tady po všem. Zatni zuby, zkus nereagovat, mlčet a postupně ignorovat vše co tě štve. U mě to teď docela funguje. Držím TObě i sobě palce, ať to přežijeme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 22:15
@Verunečtka věř mi, že s dvěmi to složitější je. Navíc první bylo hodné, takže to je teď šok. Taky by řvounce vyhovovalo dělat vše ve stejný čas - kdyby vstávala stejně, jedla stejně, usínala stejně a to kvůli škole, kroužkům nejde. Stejně tak nestíhám ani mateřské centrum, kde by se jí (za čas ) mezi dětmi líbilo. Často si říkám, že by to bylo jednodušší, kdyby byla první, měla bych na ní spoustu času, ale zase by asi nebylo to druhé 
Já bych měla takovou pohodu nemít ubrečence, starší dítě by obstaralo nadšeně skoro všechno, ale většinou je to bohužel s řevem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 22:27
@tini já jsem taky jednou upalovala z krámu, protože jsem byla terčem opovržení - dovolila jsem se ohnout se do krabice pro melouna, tím jsem dceři zmizela z dohledu a ta spustila hysterický řev. Okolostojící na mě koukali, jako kdybych jí něčím dloubala a jedna paní si tak jedovatě utrousila, že takový řev v životě neslyšela. Osoby nahlížející zblízka do kočáru jsem ze srdce nesnášela, protože tím končila jediná doba, kdy neřvala 
Dnes mi zas „pomáhají“ snaživí především důchodci, kteří jí řeknou „nezlob maminku nebo si tě odvedu“ apod. a zas prcháme s hysterákem z krámu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 22:34
@jariška píše:
U nás ignorace nepomáhá, vydrží fňukat dlouho, třeba proto, že nemá kapesník - tím totiž poslední dobou všechny řevy končí, že nemá kapesník teď hned a onehdá jsme byli v autě, kapesník nebyl, nebylo kde zastavit a koupit, tak prokňučela přes hodinu 
S tím mazlením se starší to bylo stejné, naštěstí starší je starší, ale stejně jsem to musela vysvětlovat, že to není osobní, že to je povahou. Dnes už je to lepší, zase si musela zvyknout, že děti mám dvě a mazlím se s oběma, ale složité to bylo dost. Teď je akutní problém s tím, že ona všechno musí mít, co si umane, všechno je podle ní její, ale nedej bože, když jí starší na cokoliv jejího sáhne Zase to odnáší starší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.1.13 23:09
Moje dcera je taky malý tyran…nejstrašnější zážitek je z autobusu. Od jejich 3měsíců až do osudové jízdy, kdy jí bylo 19měsíců bylo všechno v pohodě. Ze začátku to vždycky prospala a pak koukala a hrála si…ta 1,5h busem byla v pohodě. V 19měsících jsme se opět jeli podívat na mojí rodinu a po půl hodině začala být nervní, chtěla lézt po sedačkách, procházet se uličkou, když jsem jí to zakazovala tak řev gradoval. Cestující koukali, řidič se několikrát ohlížel…vystoupila jsem na nejbližší zastávce, (ikdyž jsem měla zaplaceno dalších 30km)ta ulička hanby kterou jsem musela projít v autobuse, to bylo strašné . Venku se dcera se okamžitě uklidnila kdežto já jsem hystericky bulela, když jsem se trochu uklidnila zavolala jsem babičce že pro nás musí přijet a v marketu jsem si koupila 300g čokoládu kterou jsem celou hned snědla 
Od té doby jsem s ní autobusem ještě nejela, ani po roce jsem k tomu totiž nenašla odvahu. Někdy mě vynervuje tak (tím jak venku neposlouchá, utíká a vzteká se)že se v poledne vrátíme z nákupu, dám jí oběd, já si vezmu Neurol a jdeme spát. Probudím se a je dobře. Jenomže tabletky poslední záchrany pomalu dochází a já asi budu muset poprvé v životě navštívit psychiatra
- Citovat
- Upravit
19.1.13 19:28
@Anonymní píše:
Moje dcera je taky malý tyran…nejstrašnější zážitek je z autobusu. Od jejich 3měsíců až do osudové jízdy, kdy jí bylo 19měsíců bylo všechno v pohodě. Ze začátku to vždycky prospala a pak koukala a hrála si…ta 1,5h busem byla v pohodě. V 19měsících jsme se opět jeli podívat na mojí rodinu a po půl hodině začala být nervní, chtěla lézt po sedačkách, procházet se uličkou, když jsem jí to zakazovala tak řev gradoval. Cestující koukali, řidič se několikrát ohlížel…vystoupila jsem na nejbližší zastávce, (ikdyž jsem měla zaplaceno dalších 30km)ta ulička hanby kterou jsem musela projít v autobuse, to bylo strašné
Myslím, že buď ráda, že to začalo až v 19měs. já bych se nemohla busem nikam vypravit od narození, ono ani autem hodinu a půl to nešlo, leda jsem u ní seděla a ještě s autosedačkou houpala I dnes musíme mít dostatečnou zásobu hraček a jídla, abysme mohli jet dál a stejně to je často s řevem a nevíme, co chce Na kratší trasy to už naštěstí je většinou v pohodě, teda pokud je všechno tak, jak si představuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.13 21:13
@kedri : Taky čekáme, kdy z toho vyroste a zatim nic moc. A jestli to bude trvat tak dlouho jak u vás, tak mi fakt hrábne. A to jsem si chtěla tu dovolenou tak moc užít 
. U nás se právě praktikuje i to mlácení hlavou o zem. A cestování s nima je taky stále o nervy. Vždycky tak strašně chci někam s nima jet, a pak jsem zas hooodně dlouho ráda doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.13 10:45
@Verunečtka - hele, v noci si ji nastěhuj do postele a nech ji s vámi spát, oběma vám to prospěje, hojí to emoční bolístky. přes den j zkus max vyhovět když něco chce, časem přestane se dožadovat tvé pozornosti, čím více ji mudeš odhánět, tím více bude bojovat, ty se budeš zlobit, možná budeš nevrlá na ni, tím ona se bude cítit ohrožená a bude se bát o tvou lásku..dej ji co nejvíce lásky, k česání si ji vem sebou, že at jde maminku učesat, vem si ji k vaření, dej ji do nádobky vodu a hard, ať taky utírá..přebalování a oblíkání - pomohlo mi to dělat u gauče, a malý si na gauči hrál při tom, já s ním..ani nevěděl, že se přebaluje…jinak separační úzkost vrcholí v roce a půl a pak nastává vzdor - doporučuji si přečíst poradnu na netu - marty klingerové, dává tam odkazy i na literaturu a ukazuje, jak situace s batolaty a dětmi řešit..mě moc pomohla, když malý přišel do vzdoru, ukázala mi jinou cestu a tak jsem si batolecí věk našeho dítěti opravdu užila, netrestala jsem, nezvyšovala hlas, jasně, někdy to bylo náročné, ale už jsem dokázala pochopit své dítě a neotužuvala jsem ho, aby si zvykl a aby byl vychovaný…přeji hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.13 10:55
Jak si to tu pročítám, tak je sakra náročné…já měla první dítě taky náročné, uplakané, náladové, každé probuzení do tří let se neobešlo bez záchvatu breku, a%t v noci nebo ve dne..drželo se nás jako klíště, ani k prarodičům nechtělo - rozumějte, byli jsme tam taky, i ve třech letech se nechal nosit hodinu manželem, a ječel na babičku, ať ho nechá (no babi se zase vnucovala a prudila, to je fakt)…a pak se to zlomilo v něm, vyzrál, je zlaté dítě…mě moc pomohlo montessori - aktivity, zaměstnají dítě, třeba dát na tácek misku s fazolema a lžičku, dítě přendává do druhé misky..nebo s vodou a přelévá…dítě upadne do transu a mohlaj sem vařit..jinak nám pomohly knížky - respektovat a být respektován a další, pochopili jsme mentalitu dítěte a přestali se snažit vychovvávat korekcí, ale snažili jsme se respektovat dítě a netlačit mu naše představy..dost to pomohlo a batolecí věk jsem si max užila, i přes všechen ten vzdor..teď máme druhé a je to usměvavé zlatičko, žádný pláč, to jsem u prvního vůbec nezažila, tam nepomohlo ani pochovat, ani vzít, furt plakal..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.13 21:19
@tini
Asi tak to i já s moji mámou přišla o vztah a přitom jsem si myslela, jak s námi bude chtít být a jak to bude vše super, že mi bude pomáhat a mi ji nakonec spíš vadíme (malou má opravdu na pomazlení ), jelikož malá dělá všude binec, všechno chce podávat prostě je na ni moc akční a to nemluvim o jídle. Kdy já se malé snažila dávat od doby co jsem nekojila nějakou kvalitní nebo zdravou výživu a moje máma byla toho názoru, že já v 5 měsícícch jedla knedliky s gulašem a nic se mi nestalo, takže absoutně nedokázala pochopit, že vařim jidlo nám s přitelem a malé zvlášť. Místo, aby mi řekla, že je na mě pyšná, že se tak snažim tak mi jen ubližovala a řikala, jak to přeháním a tak. Misto podpory mi podkopavala nohy a ted už tam jedu opravdu jen z povinnosti ukazat malou a zase pryč. Navic malá ani o ni moc nestoji, taky aby jo…
Jinak jako bych tuhle větu co píšeš psala já Že máš ráda vše naplánované a připravené Nejsi náhodou za znamení panna? Já ano a mám to v povaze - plánuju pořád a možná jsem, pak i proto tolik zklamaná, že mi to nevychází 
Ani nevíš kolik jsem si toho s malou naplánovala, ale bohužel zatim se všech plánu sešlo, jelikož ani nemůžeme nikam jet, jelikož mi prostě dlouhe cesty vlastně ani 10ti munotove nevydrži :/
Mě kolikrát, také přijde, že malá nezvládá sama sebe, že vlastně ani neví proč pláče a proč se tak chová 
Snad vše brzo odejde a budeme se už jen smat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.13 21:41
@jariška 
Uplně vím o čem píšeš… mě se přitel kolikrát i směje, že nemám čas se najist, že to nechápe, ale já vlastně k jidlu nemám ani chut nebo bych se spiš chtěla najist v klidu což je asi tak pravděpodobné, jako vyhrát jackpot ve sportce
To já zase usínám s tim a přeju si probudit se a mít doma usměvavou a hodnější holčičku, ale už rano co vstáváme, tak vim, že je vše ve starých kolejich a já mam zase z toho všeho špatnou náladu 
A jak píšeš i mě přitel řiká, že už ho to nebaví a že jsem blázen a vlastně většina hádek je kvuli malé, jelikož ja jsem utahana a zoufala a nevim kudy kam. O druhem dítěti nemůže být ani řeč, jelikož jsem ve stadiu, kdy jsem řekla, že druhé dítě nechci
A jsem ted ráda opravdu moc, že nejsem jediná, kdo má takové stavy. Přijdu si na vše tak samotná a proto Vám všem co sem píšete strašně moc děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.13 22:07
@Verunečtka : Jsem taky ráda, že takový potvůrky nemáme jen my. A o to víc, páč nám to ani nikdo nevěří, okolo jsou samé relativně hodné a spavé dětičky. Musíme doufat, že z toho rychle vyrostou, než se zblázníme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.13 09:54
@Verunečtka - já přišla o vztah s tchánovci, přesně to samé s jídlem, místo aby byli rádi, že o dítě pečujeme, dbáme na jeho jídelníček, tak se tchýně urazila, že nechceme jídlo od ní - ona pracuje v kuchyni a nosila nám jídlo..jenže její vkus - vepřové, omáčka, knedlík není po chuti ani mě ani manželovi, takže jsme jídlo vyhazovali a trvalo asi půl roku než opravdu akceptovala, že jídle nechceme, do toho se průběžně urážela, že to nechceme..navíc jsem chtěla syna zvykat na naši domácí stravu a ne stravu z domova důchodců nevalné kvality…
jinak jak jsem psala, kdybych to věděla dříve, tak si syna nastěhuji do postele od začátku, tak s námi začal spát až ve třech letech - ušetřili bychom si spoustu nočního vztávání, breku, složitého usínání a nepohody…teď máme 3měs. miminko a spí taky s námi a jsme všichni happy, až budou chtít, odstěhují se do vlastní postele..ono to společné spaní navíc pomáhá i zacelit to, že miminka jsou od mámy hned po narození oddělena na vážení, pak jsou zabalena a přiložena..správně to má být tak, žej sou hned ponechána ma bříšku nahatá a nejsou vůbec oddělena )to nám povídala psycholožka Michaela Mruwetz - tuším se píše, snaží se, aby se poměry v porodnicích změnily..)..u nás mělo na pohodu staršího skutečně velký vliv, že začal s námi spát..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
