Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malý tyran aneb tohle už se nedá vydržet
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Portál Malý tyran?
Přidejte zkušenost s Portál Malý tyran
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.9.14 14:00
@Edita2
Ahoj, mela jsem to samy s dcerou, rvala kdykoli se jeji zada dotkly jakekoli podlozky. Byla nonstop v satku. Nesmela jsem si sednout, musela jsem se porad mirne pohupovat. Cca od 4 do 10mesicu jen satek pres den a v noci spala se mnou v posteli s prsem v puse, nemohla jsem se pohnout, jak ji prso vypadlo, rev. Znicila jsem si zada, chodim na rehabilitace, spadla mi klenba, musim nosit specialni vlozky, rano skoro nemuzu chodit. Dceri je 20 a je uzasna, vzteka se minimalne, mame krasny vztah, usiname v objeti, pak ji prendam do postylky, kde spi do 8:30 do rana. Na vsem se s ni da domluvit, hraje si krasne sama, kazdy z ni pada na zadek, jak je hodna. Proste ona to potrebovala to noseni, potrebovala byt u me, potrebovala tu jistotu, ze ktery podle me bude cerpat cely svuj nasledny vyvoj. Vsichni radili nechat vyrvat, ale mne rikal instinkt, ze proste ne, i kdyz to bylo strasne narocny. Takze konkrtni radu nemam, tohle si kazdej musi protrpet a vyresit sam, podle svyho svedomi. Kazdopadne preju pevny nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.14 15:01
@Edita2 diskuzí na podobné téma tu najdeš dost. Pokud se už plazí, tak na prdíky už asi opravdu trpět nebude a pokud nemá žádné příznaky nějaké alergie, tak tam asi taky příčina nebude. Některé děti prostě takové jsou, dráždivější, náročnější, nespavé. Na mašli byla asi každá, která něco podobného zažila. Ale vyrostou z toho, řekla bych, že do toho roku většina. Taky bych nenachávala plakat a nosila, taky mám miminko „vynošené“. Do roka se nosil skoro pořád, po roce ještě hodně, až od 14M kdy už si všude dojde sám, se nenosí vůbec. A teď je úžasnej, hodnej, nadprůměřně dobře spí, mluví líp jak kdejakej dvouleťák. Každej mi říkal, jaká je první půl rok - rok pohoda, že mimino skoro jen jí a spí, nebo leží a kouká, a pak po roce začne peklo. Houby, u nás to bylo přesně naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.14 17:16
To je ale vykuk 
každopádně držím všechny palečky aby ho to brzo přešlo a už sis to taky konečně začla užívat my měli štěstí že v půl roce už lezl, jinak si myslím že bychom taky ještě šíleli…hele a dáváš příkrmy? my začli od 4 měsíce, nebyl vůbec kojený..a tak jsem si myslela že to jeho věčný bečení je kvůli tomu že mu prostě něco nesedí ale doktorka mě ujistila že to není možný. no ale zkusila jsem dva dny dávat jen mlíko a ejhle, najednou byl klidnější…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.14 17:37
@Edita2 popisujes naseho prvorozeneho. Dilem se na tom podilela ABKM, ale po prevedeni na NC se zlepsila stolice a jecel dal. sam se zabavil tak 3 minutky, spal denne 3× 20 minut a mezitim jsem poponasela.
Kdyz v pul roce zacal pit v noci po hodine 20 ml UM, tak jsme mu mliko v noci sebrali (postupne) a od te doby vyzadoval ve stejnem intervalu vkladat do pusy dudlik. Tak jako lepsi, nez michat UM, ale stejne nic moc. To se postupne zlepsovalo az na interval 2× za noc v roce.
Kolem 9 mesicu teprve jsem zjistila, ze ho pri usinani rusi vsechny doporucovane saskarny typu houpoani, sumeni, drncani v kocare. rekla jsem, ze proste musi usinat sam v postylce, nechala jsem ho tam s dudlikem a odesla a svete div se - behem par dnu si prodlouzil denni spani z 3×20 minut na 2× 2-3 hodiny. takze tolik k „zvyknete detatko usinat v ruchu“.
No ale neurotik je to furt. Skoro kazdou nmoc brecel jeste ve dvou letech, i tedka obcas v noci fnuka, zvlaste v cizim prostredi. proste naturel. druhymu jsme ve 4 mesicich sebrali dudlika, protoze se na nej zacal budit po hodine, metodu odnaucovani nocniho krmeni ditete na flasce popisu na pozadani, jinak je skvelej. treti je neco mezi nima dvema, ale spise je to slusny mimino.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 16:20
@jariška Ahojky. Já vím, že už tahle diskuze není aktuální, ale hledala jsem diskuze, jestli nejsem jediná, kdo místo pohodové mateřské zažívá doslova peklo. A nejsem. Všichni mi říkali, ať si to užiju, že je to nejhezčí období v životě…Můj syn je od narození hrozně akční, ubrečenej a hrozně vzteklej. Teď mu je 17 měsíců a já se děsím toho, co bude dál. Má svoji hlavu. Venku ho nemůžu vyndat z kočárku, protože si jde svou cestou a když ho nasměruju jinam, tak spustí takový řev, že se na mě lidi kolem koukají, jestli mu náhodou neubližuju. Když jdeme na hřiště, tak jiné maminky si tam pohodlně sedí na lavičce, jejich stejně staré děti si tam pomalu cupitají a jen já jediná tam lítám kolem toho našeho čerta, protože kdybych ho nechala běhat samotného, tak se někde pomlatí. On totiž nechodí, on přímo běhá a je mu jedno, kam spadne a do čeho narazí. Doma si nehraje vůbec, jen se celý den drží u mě. Což je zvláštní, protože venku mi klidně uteče. Takže doma mu musím dělat zábavu. když musím něco udělat (např. umýt nádobí), tak mezitím vytahá všechno ze šuplíků, skříní, pokud může tak ničí nebo leze po nábytku jako opice. Někdy mi připadá, že to dělá naschvál. Doma to u nás vypadá jako by se bytem prohnalo tornádo. S manželem jsme přetažení a nevyspalí. Rodiče ani moc nechtějí hlídat, je to těžký…Zkrátka závidím všem těm matkám, co mají pohodový děti, žádný vzteklouny, chodí si i s dětmi na kávičky nebo stíhají pracovat z domova. Jsem z toho nešťastná, další dítě ani neplánujeme. Myslela jsem, že jsem hrozná matka, že to vidím moc černě, ale tady je důkaz, že nejsem sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.14 21:13
@berusa84 Buď v klidu, nejsi Mám doma to samé v bleděmodrém, a to máme holčičku, 16 m. Neposedí ani doma ani venku, naštěstí si občas sama hraje, venku lítá jak třeštiprdlo, nejépe s klackem v ruce. Když ji vyndám z kočáru, tak nehrozí, že bych ji tam někdy ještě zpátky dala, prostě ne. Už vůbec nehrozí, že by šla po chodníku. Nehrozí, že bych si sedla někde na kafe s kamarádkou a spokojeně koukala, jak si děti hrají. Nehrozí, že bych měla přes den vteřinu klidu, musím být neustále ve střehu, kam leze. Doma je to každý večer jako po výbuchu atomovky a tornádu zároveň. Do toho máme ještě hyperaktivního psa. Po večerech pracuju, někdy spím. A žiju Jsou horší věci na světě, buďme rády za ty naše raubíře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.2.18 11:22
Nezkrotná tříleťačka
Zdravím maminky nalých tyránků a dovolím si připojit se.
Dceři už budou 3 roky(!) a vždy byla velice náročné dítě. Nemohla jsem si dovolit na minutu ji položit a jít na wc nebo cokoliv udělat - okamžitě byl hysterický pláč. Ani nosítko mi neakceptovala a dodnes se nerada nosí jinak než v rukou nebo na zádech (nesnese manduku, šátek ani krosnu). Když byla nepohyblivé miminko, ještě se to dalo - byl to sice hrozný jekot, ale alespoň si nemohla ublížit. V případě potřeby jsem ji prostě dala do postýlky a na minutku si něco zařídila (neříkám, že to bylo lehké, bylo to STRAŠNÉ pořád poslouchat, ale už jsem si asi nějak zvykla). Všichni říkali, jak se to zlepší, když bude větší. Leda prd. Ke všemu vyžaduje mě. Nikoho jiného nechce, musím to být výhradně já. Pokud s ní nejsem a aktivně se jí nevěnuju, ubližuje mi nebo sama sobě (štípání, drásání do krve, kousání, zvracení, bouchání do hlavy atd.). Spí s námi v posteli odmala, přesto se budí pořád 2× i 3× za noc, v případě nemoci podstatně častěji.
Chodí už do školky a prý si taky řvem vynucuje pozornost 
Když se jí nevěnují tak, jak si představuje nebo po ní chtějí něco, co se jí dělat nechce, dělá scény, zvrací, počůrává se…
Zatím chodila domů před spaním, ale potřebuji, aby tam už pomalu začala spát. Tento týden jsme to poprvé zkoušeli. Doma jsem vysvětlila, že potřebuju být déle v práci a že bude s dětma spát. Koupily jsme pyžamo podle jejich představ, tvářila se, že rozumí, chápe, souhlasila. Když jsme ráno šly do školky, ještě jsem jí řekla, že tedy pro ni přijdu, až se s dětmi vyspinká v tom krásném pyžámku. Načež dcera řekla, že tam spát nebude a jestli ji tam nechám, schválně se počůrá. Nijak jsem na to nereagovala, ale hádejte co - opravdu se počůrala. Prý když učitelky poslaly děti před spaním na záchod, tak nešla a řekla, že se počůrá do postele, což taky udělala. Další den se to opakovalo a teď zase musí chodit před spaním.
Má svoje rituály, které si vynucuje a když nejsou dodrženy, je oheň na střeše. Např. k odpolední svačince chce každý den puding její oblíbené příchutě. Když se jednou stalo, že jsem danou příchuť neměla a uvařila jiný, letěla miska s pudinkem přes celou kuchyň. Podobné excesy jsou s oblékáním. Než ji vypravím ven, jsem celá zpocená, vyřízená, protože ona vymyslí nějakou blbost jako např. najde sezónně nebo velikostně neodpovídající oblečení a prostě si ho MUSÍ oblíct. Když není po jejím, dostane záchvat vzteku a nehnu s ní. Oblíknu jeden rukáv, mezi tím svleče druhý, škube si vlasy atd. Křičí nee! pomoc! mě to bolí! (oblékání)
Plácnutí po ruce nebo po zadku i zvýšení hlasu všechno ještě zhoršuje. Mívá pak takové bloky, že kvůli plácnutí nebo zakřičení se mnou celý den nemluví, nechce mi dát ruku a to už je úplně šílené.
A teď čekám druhé, takže se vyloženě děsím toho, co bude, až budu mít doma k ní novorozence.
Nechci být otrokem svého dítěte. Co mám dělat?
L+L+miminko
- Citovat
- Upravit
2.2.18 11:27
@Anonymní píše:
Zdravím maminky nalých tyránků a dovolím si připojit se.
Dceři už budou 3 roky(!) a vždy byla velice náročné dítě. Nemohla jsem si dovolit na minutu ji položit a jít na wc nebo cokoliv udělat - okamžitě byl hysterický pláč. Ani nosítko mi neakceptovala a dodnes se nerada nosí jinak než v rukou nebo na zádech (nesnese manduku, šátek ani krosnu). Když byla nepohyblivé miminko, ještě se to dalo - byl to sice hrozný jekot, ale alespoň si nemohla ublížit. V případě potřeby jsem ji prostě dala do postýlky a na minutku si něco zařídila (neříkám, že to bylo lehké, bylo to STRAŠNÉ pořád poslouchat, ale už jsem si asi nějak zvykla). Všichni říkali, jak se to zlepší, když bude větší. Leda prd. Ke všemu vyžaduje mě. Nikoho jiného nechce, musím to být výhradně já. Pokud s ní nejsem a aktivně se jí nevěnuju, ubližuje mi nebo sama sobě (štípání, drásání do krve, kousání, zvracení, bouchání do hlavy atd.). Spí s námi v posteli odmala, přesto se budí pořád 2× i 3× za noc, v případě nemoci podstatně častěji.
Chodí už do školky a prý si taky řvem vynucuje pozornost
Zatím chodila domů před spaním, ale potřebuji, aby tam už pomalu začala spát. Tento týden jsme to poprvé zkoušeli. Doma jsem vysvětlila, že potřebuju být déle v práci a že bude s dětma spát. Koupily jsme pyžamo podle jejich představ, tvářila se, že rozumí, chápe, souhlasila. Když jsme ráno šly do školky, ještě jsem jí řekla, že tedy pro ni přijdu, až se s dětmi vyspinká v tom krásném pyžámku. Načež dcera řekla, že tam spát nebude a jestli ji tam nechám, schválně se počůrá. Nijak jsem na to nereagovala, ale hádejte co - opravdu se počůrala. Prý když učitelky poslaly děti před spaním na záchod, tak nešla a řekla, že se počůrá do postele, což taky udělala. Další den se to opakovalo a teď zase musí chodit před spaním.
Má svoje rituály, které si vynucuje a když nejsou dodrženy, je oheň na střeše. Např. k odpolední svačince chce každý den puding její oblíbené příchutě. Když se jednou stalo, že jsem danou příchuť neměla a uvařila jiný, letěla miska s pudinkem přes celou kuchyň. Podobné excesy jsou s oblékáním. Než ji vypravím ven, jsem celá zpocená, vyřízená, protože ona vymyslí nějakou blbost jako např. najde sezónně nebo velikostně neodpovídající oblečení a prostě si ho MUSÍ oblíct. Když není po jejím, dostane záchvat vzteku a nehnu s ní. Oblíknu jeden rukáv, mezi tím svleče druhý, škube si vlasy atd. Křičí nee! pomoc! mě to bolí! (oblékání)
Plácnutí po ruce nebo po zadku i zvýšení hlasu všechno ještě zhoršuje. Mívá pak takové bloky, že kvůli plácnutí nebo zakřičení se mnou celý den nemluví, nechce mi dát ruku a to už je úplně šílené.
A teď čekám druhé, takže se vyloženě děsím toho, co bude, až budu mít doma k ní novorozence.
Nechci být otrokem svého dítěte. Co mám dělat?
L+L+miminko
No ty kokos. To ti vubec nezavidim. Ale uprimne, myslim, ze je chyba v tvem pristupu. Ty skaces jak ona piska. Delas ji kazdy den ten samy puding? Radsi ji ustoupis nez aby byla scena. Ja jdu teda jinou cestou, dite musi citit, ze jsi rodic, autorita. Ty urcujes pravidla a ne ditko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:29
To je na pomoc psychologa…a druhé dite teď? Aby sis tím nepodepsala hospitalizaci na psychiatrii. O tom, že bude vyvádět, když nebude mít plnou pozornost není pochyb, bála bych se aby novorozenci vazně neblížila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:29
L+L+miminko to je úplně děsivé. Napadá mě nějaká mozková disfunkce nebo prostě rozmazlenost a zparchantělost (promiň) ale tvoji holčičku bych seřezala jak nezralé žito (pokud bych měla potvrzené, že není „jiná“)
Chybí ti důslednost. Dej jí na výběr ze dvou oblečení. Nic jiného prostě neakceptuj. Nesvačí se pouze pudinky. Ve školce jí i chleba. Tak ho může mít i doma. Mám z toho úplně husí kůži. Tříleté dítě buď dobře ví co dělá nebo je nemocné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:33
Já už bych asi vyhledala psychologa, nebo mozna psychiatra.
Rozhodně bych neustupoval, ať se třeba zblázní. Nechodila bych ven, jídlo které by vyhodila bych nechala tak a další ji nedala, než to rozházené uklidí a klidně i dojí. Poláček si stejnou mincí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:36
Taky mi přijde šílený pořídit si teď další 
Upřímně vidím velký rozdíl mezi tím, že se dítě vzteká a tím že se sebepoškozuje. Určitě bych ji nechala vyšetřit dětským psychologem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:38
Co te vede k tomu porizovat si druhe dite? Pokud je tohle pravda, tak velky kus chyby bude v tobe. Pises jaka je hruza, ze s tebou nemluvi. Tak at nemluvi. Kuchyn doufam uklizela ona. Sypala bych psychologovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:40
Moc tě lituju a navštívila bych psychologa! Tohle už připomíná nějakou mozkovou dysfunkci nebo autismus. Důslednost bych řešila až pak, podle mě tohle už rozmazlenost není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:41
Uf, tak to je teda síla. Nemůžu si pomoct ale pěně s tebou cvičí, ty skáčeš jak ona píská. Hodit mi dítě misku s jídlem přez celu kuchynˇjen proto že ona chtěla jinej tak by letěla taky. Představ si až se ti narodí mimčo a ona si usmyslí že ho doma nechce, to pak začne peklo na zemi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
