Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malý tyran aneb tohle už se nedá vydržet
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Portál Malý tyran?
Přidejte zkušenost s Portál Malý tyran
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
2.2.18 11:41
- Citovat
- Upravit
2.2.18 11:44
@Anonymní píše:
Zdravím maminky nalých tyránků a dovolím si připojit se.
Dceři už budou 3 roky(!) a vždy byla velice náročné dítě. Nemohla jsem si dovolit na minutu ji položit a jít na wc nebo cokoliv udělat - okamžitě byl hysterický pláč. Ani nosítko mi neakceptovala a dodnes se nerada nosí jinak než v rukou nebo na zádech (nesnese manduku, šátek ani krosnu). Když byla nepohyblivé miminko, ještě se to dalo - byl to sice hrozný jekot, ale alespoň si nemohla ublížit. V případě potřeby jsem ji prostě dala do postýlky a na minutku si něco zařídila (neříkám, že to bylo lehké, bylo to STRAŠNÉ pořád poslouchat, ale už jsem si asi nějak zvykla). Všichni říkali, jak se to zlepší, když bude větší. Leda prd. Ke všemu vyžaduje mě. Nikoho jiného nechce, musím to být výhradně já. Pokud s ní nejsem a aktivně se jí nevěnuju, ubližuje mi nebo sama sobě (štípání, drásání do krve, kousání, zvracení, bouchání do hlavy atd.). Spí s námi v posteli odmala, přesto se budí pořád 2× i 3× za noc, v případě nemoci podstatně častěji.
Chodí už do školky a prý si taky řvem vynucuje pozornostKdyž se jí nevěnují tak, jak si představuje nebo po ní chtějí něco, co se jí dělat nechce, dělá scény, zvrací, počůrává se…
Zatím chodila domů před spaním, ale potřebuji, aby tam už pomalu začala spát. Tento týden jsme to poprvé zkoušeli. Doma jsem vysvětlila, že potřebuju být déle v práci a že bude s dětma spát. Koupily jsme pyžamo podle jejich představ, tvářila se, že rozumí, chápe, souhlasila. Když jsme ráno šly do školky, ještě jsem jí řekla, že tedy pro ni přijdu, až se s dětmi vyspinká v tom krásném pyžámku. Načež dcera řekla, že tam spát nebude a jestli ji tam nechám, schválně se počůrá. Nijak jsem na to nereagovala, ale hádejte co - opravdu se počůrala. Prý když učitelky poslaly děti před spaním na záchod, tak nešla a řekla, že se počůrá do postele, což taky udělala. Další den se to opakovalo a teď zase musí chodit před spaním.
Má svoje rituály, které si vynucuje a když nejsou dodrženy, je oheň na střeše. Např. k odpolední svačince chce každý den puding její oblíbené příchutě. Když se jednou stalo, že jsem danou příchuť neměla a uvařila jiný, letěla miska s pudinkem přes celou kuchyň. Podobné excesy jsou s oblékáním. Než ji vypravím ven, jsem celá zpocená, vyřízená, protože ona vymyslí nějakou blbost jako např. najde sezónně nebo velikostně neodpovídající oblečení a prostě si ho MUSÍ oblíct. Když není po jejím, dostane záchvat vzteku a nehnu s ní. Oblíknu jeden rukáv, mezi tím svleče druhý, škube si vlasy atd. Křičí nee! pomoc! mě to bolí! (oblékání)
Plácnutí po ruce nebo po zadku i zvýšení hlasu všechno ještě zhoršuje. Mívá pak takové bloky, že kvůli plácnutí nebo zakřičení se mnou celý den nemluví, nechce mi dát ruku a to už je úplně šílené.
A teď čekám druhé, takže se vyloženě děsím toho, co bude, až budu mít doma k ní novorozence.
Nechci být otrokem svého dítěte. Co mám dělat?
L+L+miminko
No to je mazec 
nedvolim si soudit, zda je chyba na tve strane, nebo je to proste nejaka silena natura.,ale tva chyba rozhodne je to dalsi dite..Jsi blazen, protoze ted se vse jeste zhorsi.Asi bych byla prisnejsi a duslednejsi, s tim pudinkem bych ji taky nevychazela vstric kazdy den a kdyz mely me deti nahodou naznak toho, ze by jidlem mrskly, okamzite dostaly pres ruku, jidlo jsem schovala a nechala je az do dalsiho jidla o hladu. I za cenu straslive sceny a kricenim „umru tady hlady“ apod. 
Priste uz si nedovolili. dcera ma ted taky temer tri roky a taky pekne zkousi, ale toto by si teda nikdy nedovolila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.2.18 11:44
@jenny.fields Další muselo být teď nebo bychom se nemuseli dočkat vůbec - kvůli mým zdravotním důvodům (podstoupila jsem operaci a hormonální léčbu endometriózy a hned po skončení bylo doporučeno otěhotnět). Jinak bychom asi počkali. Ale jsme šťastní, že se tak brzy podařilo a doufáme, že všechno dobře dopadne (jsem ve 4. měsíci).
L+L+miminko
- Citovat
- Upravit
2.2.18 11:44
Rada: Seřezat. Promiň, ale mě to zní jako rozmazlenej fracek a prostě by byla bita, dokud by pochopila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:45
Tohle dítě a miminko k němu? To ať ho všichni svatí ochraňují. Holčičky je mi v podstatě líto, za to, jak jste jí „vychovali“ ona nemůže. A že to bude mít v životě hodně těžké, to tedy bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:52
@Anonymní píše:
Zdravím maminky nalých tyránků a dovolím si připojit se.
Dceři už budou 3 roky(!) a vždy byla velice náročné dítě. Nemohla jsem si dovolit na minutu ji položit a jít na wc nebo cokoliv udělat - okamžitě byl hysterický pláč. Ani nosítko mi neakceptovala a dodnes se nerada nosí jinak než v rukou nebo na zádech (nesnese manduku, šátek ani krosnu). Když byla nepohyblivé miminko, ještě se to dalo - byl to sice hrozný jekot, ale alespoň si nemohla ublížit. V případě potřeby jsem ji prostě dala do postýlky a na minutku si něco zařídila (neříkám, že to bylo lehké, bylo to STRAŠNÉ pořád poslouchat, ale už jsem si asi nějak zvykla). Všichni říkali, jak se to zlepší, když bude větší. Leda prd. Ke všemu vyžaduje mě. Nikoho jiného nechce, musím to být výhradně já. Pokud s ní nejsem a aktivně se jí nevěnuju, ubližuje mi nebo sama sobě (štípání, drásání do krve, kousání, zvracení, bouchání do hlavy atd.). Spí s námi v posteli odmala, přesto se budí pořád 2× i 3× za noc, v případě nemoci podstatně častěji.
Chodí už do školky a prý si taky řvem vynucuje pozornost
Zatím chodila domů před spaním, ale potřebuji, aby tam už pomalu začala spát. Tento týden jsme to poprvé zkoušeli. Doma jsem vysvětlila, že potřebuju být déle v práci a že bude s dětma spát. Koupily jsme pyžamo podle jejich představ, tvářila se, že rozumí, chápe, souhlasila. Když jsme ráno šly do školky, ještě jsem jí řekla, že tedy pro ni přijdu, až se s dětmi vyspinká v tom krásném pyžámku. Načež dcera řekla, že tam spát nebude a jestli ji tam nechám, schválně se počůrá. Nijak jsem na to nereagovala, ale hádejte co - opravdu se počůrala. Prý když učitelky poslaly děti před spaním na záchod, tak nešla a řekla, že se počůrá do postele, což taky udělala. Další den se to opakovalo a teď zase musí chodit před spaním.
Má svoje rituály, které si vynucuje a když nejsou dodrženy, je oheň na střeše. Např. k odpolední svačince chce každý den puding její oblíbené příchutě. Když se jednou stalo, že jsem danou příchuť neměla a uvařila jiný, letěla miska s pudinkem přes celou kuchyň. Podobné excesy jsou s oblékáním. Než ji vypravím ven, jsem celá zpocená, vyřízená, protože ona vymyslí nějakou blbost jako např. najde sezónně nebo velikostně neodpovídající oblečení a prostě si ho MUSÍ oblíct. Když není po jejím, dostane záchvat vzteku a nehnu s ní. Oblíknu jeden rukáv, mezi tím svleče druhý, škube si vlasy atd. Křičí nee! pomoc! mě to bolí! (oblékání)
Plácnutí po ruce nebo po zadku i zvýšení hlasu všechno ještě zhoršuje. Mívá pak takové bloky, že kvůli plácnutí nebo zakřičení se mnou celý den nemluví, nechce mi dát ruku a to už je úplně šílené.
A teď čekám druhé, takže se vyloženě děsím toho, co bude, až budu mít doma k ní novorozence.
Nechci být otrokem svého dítěte. Co mám dělat?
L+L+miminko
Ahoj, toto je opravdu na psychologa/psychiatra. Je škoda, že jsi malé ustupovala od miminka (ale chápu, že se „neustupuje“ dost těžko). Nicméně teď už má naučené, že uděláš vše, co ona chce. Navíc k tomu to sebepoškozování, případně ubližování jiným - to ukazuje na nějakou poruchu, možná lehčí forma autismu (najeté stereotypy, na druhou stranu to ale vypadá, že problémy v sociální rovině nemá?). Tady ti opravdu nepomůžeme… Chce to odborníka a v žádném případě si nemysli, že by to byla tvoje chyba! některé děti jsou prostě takové.
Držím palce a přeji pevné nervy. Uvidíš, že odborník vám pomůže, jen se nebát za ním jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:53
Nechci aby to vyznělo špatně, ale s tvojí dcerou není vůbec nic v nepořádku, chyba vypadá že je ve tvém přístupu. Pokud jsi jí od miminka uhýbala a nenastavovala mantinely, tak teď už to budeš těžko zachraňovat. Nechali jste si doma vyrůst diktátora, ale není to žádná psychická porucha. Každé dítě má v popisu práce v rámci rozvoje své osobnosti posouvat mantinely a zkouší kam až jim povolí rodič. Vidím to u švagrové- šéfuje jí dcera už od 1 roku, u jídla lítá kolem stolu, protože „ona přece u jídla sedět nechce“, jakmile je maminka z dohledu (2m od ní za rohem) spustí řev. Ona ce v televizi to, a že to babi nemá ji nezajímá, takže tchyně postahovala všechny oblíbené kresleňáky, aby mohli malou posadit k televizi. Jelikož z toho co tu píšeš, jsi celé 3 roky uhýbala a skákala jak malá vříská, můžeš si za to z velké části sama. A možná by pomohlo pár na zadek. Klidně mě ukamenujte, ale já histerák měla jednou mamka mi nařezala a už nikdy jsem to neudělala, žádnou újmu nemám, s mamkou máme úžasný vztah, milujeme se, držíme při sobě celá rodina a dali bychom jeden za druhého život. A biti jsme byli všichni tři já i mí dva bratři, a dnes za tuto ráznou výchovu rodičům děkujeme, když vidíme, jací smrádci rostou z další generace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:54
Objednala bych se k dětskému psychologovi a řídila se dle jeho instrukcí. Možná bych tento problém napsala i zde do poradny. Jestli by odborník napsal rozhodně neustupovat, či poradil, jak řešit, když se ti na x hodin sekne, jak píšeš. Však jsi učitelka, tak je ti asi jasné, že to odbornou pomoc chce. A nemáš na co čekat, řeš to, dokud se miminko ještě nenarodí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:54
@AstraG píše:
Rada: Seřezat. Promiň, ale mě to zní jako rozmazlenej fracek a prostě by byla bita, dokud by pochopila.
To rozhodně nepomůže. Holčička akorát bude sobě ubližovat o to víc. S největší pravdebodobností má nějaký problém typu autismus - je několik typů a úrovní - apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.2.18 11:55
@AstraG Řezání všechno hodně hodně zhoršuje. Když jsem ji jednou seřezala, protože si schválně roztrhla tričko, měla nejdříve amok, kdy se několik hodin válela po zemi a křičela, zvracela, dusila se a následoval psychický blok, že vůbec nemluvila celý zbytek dne a nechtěla, abych na ni sahala. Už ji nebiju, maximálně plácnu přes ruku nebo zadek lehce, ale výprask už ne.
@hanka.br. Já bych právě chtěla poradit, co je špatně a jak to zlepšit (nechci slyšet řezat - psala jsem, že to vše zhoršuje) a chci to zlepšit a ne abych si četla, že jsem špatná máma a nezvládla jsem to…
Situace z dnešního rána - vypravování do školky - dcera řekla, že nejde. Když jsem se jí snažila oblíct, všechno ze sebe strhala a utekla na postel, kde brečela. Přišla jsem za ní, utěšovala, říkala,,co budeme dělat odpoledne po školce. Znova pokus o oblékání, opět všechno strhla, následně mi roztrhla silonky a když jsem se šla převlíct, svlíkla se do naha (k tomu ještě vysypala corn flakes, které byly na stole a rozdupala je po zemi a z kabelky mi vytáhla a rozmontovala mobil - vyndala baterku). Řekla jsem jí, že jsem z ní smutná, že se chová ošklivě, dostala přes prsty. Corn flakes se mnou zametla, mobil znova sestavila, řekla promiň, už to neudělám. Oblíct jsem ji ale znova nestihla, do školky jsme nešly - naštěstí dneska nemám práci. Ale vím, že to je špatně.
L+L+miminko
- Citovat
- Upravit
2.2.18 11:56
Psychologa! Hned! Buď je tvoje holka nemocná nebo potřebuješ pomoct s výchovou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.18 11:56
@EmmaAnna píše:
Vysoká inteligence a autismus se nevylučují.
Přesně tak! Kolikrát spíš jdou ruku v ruce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elibro
2.2.18 11:58
@Anonymní píše:
Zdravím maminky nalých tyránků a dovolím si připojit se.
Dceři už budou 3 roky(!) a vždy byla velice náročné dítě. Nemohla jsem si dovolit na minutu ji položit a jít na wc nebo cokoliv udělat - okamžitě byl hysterický pláč. Ani nosítko mi neakceptovala a dodnes se nerada nosí jinak než v rukou nebo na zádech (nesnese manduku, šátek ani krosnu). Když byla nepohyblivé miminko, ještě se to dalo - byl to sice hrozný jekot, ale alespoň si nemohla ublížit. V případě potřeby jsem ji prostě dala do postýlky a na minutku si něco zařídila (neříkám, že to bylo lehké, bylo to STRAŠNÉ pořád poslouchat, ale už jsem si asi nějak zvykla). Všichni říkali, jak se to zlepší, když bude větší. Leda prd. Ke všemu vyžaduje mě. Nikoho jiného nechce, musím to být výhradně já. Pokud s ní nejsem a aktivně se jí nevěnuju, ubližuje mi nebo sama sobě (štípání, drásání do krve, kousání, zvracení, bouchání do hlavy atd.). Spí s námi v posteli odmala, přesto se budí pořád 2× i 3× za noc, v případě nemoci podstatně častěji.
Chodí už do školky a prý si taky řvem vynucuje pozornost
Zatím chodila domů před spaním, ale potřebuji, aby tam už pomalu začala spát. Tento týden jsme to poprvé zkoušeli. Doma jsem vysvětlila, že potřebuju být déle v práci a že bude s dětma spát. Koupily jsme pyžamo podle jejich představ, tvářila se, že rozumí, chápe, souhlasila. Když jsme ráno šly do školky, ještě jsem jí řekla, že tedy pro ni přijdu, až se s dětmi vyspinká v tom krásném pyžámku. Načež dcera řekla, že tam spát nebude a jestli ji tam nechám, schválně se počůrá. Nijak jsem na to nereagovala, ale hádejte co - opravdu se počůrala. Prý když učitelky poslaly děti před spaním na záchod, tak nešla a řekla, že se počůrá do postele, což taky udělala. Další den se to opakovalo a teď zase musí chodit před spaním.
Má svoje rituály, které si vynucuje a když nejsou dodrženy, je oheň na střeše. Např. k odpolední svačince chce každý den puding její oblíbené příchutě. Když se jednou stalo, že jsem danou příchuť neměla a uvařila jiný, letěla miska s pudinkem přes celou kuchyň. Podobné excesy jsou s oblékáním. Než ji vypravím ven, jsem celá zpocená, vyřízená, protože ona vymyslí nějakou blbost jako např. najde sezónně nebo velikostně neodpovídající oblečení a prostě si ho MUSÍ oblíct. Když není po jejím, dostane záchvat vzteku a nehnu s ní. Oblíknu jeden rukáv, mezi tím svleče druhý, škube si vlasy atd. Křičí nee! pomoc! mě to bolí! (oblékání)
Plácnutí po ruce nebo po zadku i zvýšení hlasu všechno ještě zhoršuje. Mívá pak takové bloky, že kvůli plácnutí nebo zakřičení se mnou celý den nemluví, nechce mi dát ruku a to už je úplně šílené.
A teď čekám druhé, takže se vyloženě děsím toho, co bude, až budu mít doma k ní novorozence.
Nechci být otrokem svého dítěte. Co mám dělat?
L+L+miminko
Vyrazit na neurologii. By oko my to přijde jako něco z PAS, ale nsjsemna to odborník. Neurologa a dětského psychologa asap.
- Citovat
- Upravit
2.2.18 11:58
A když dnes nemáš práci, tak se objednej k odborníkovi ve vašem okolí. Není na co čekat přeci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ve školce nejí nic - svačiny ani obědy. Když jí to učitelky nutily, z breku zvracela. Takže máme druhý oběd doma. Snažím se vařit její oblíbená jídla - má jich asi 5 a těch se držím + nějaké menší obměny.
Nepochybuju, že je chyba u mě. Trapně dodávám, že jsem učitelka na 2. stupni a nikdy jsem neměla problém, aby mě poslechla třída 30 drzých puberťáků a na svou dceru jsem krátká.
Jinak je dcera ve všem normální, mluví od roka a půl, od 2 let ve větách, umí básničky, písničky, tancuje, když chce, sama se obleče a svleče, umí odemknout klíčem, pozná písmenka, napočítá do 15-20, má i překvapivě logické myšlení a chápe a sama vyvozuje různé souvislosti (třeba rodinné vztahy - bratranec, sestřenice, teta, prateta, babička - já sama s tím mám někdy problém a ona hned ví, kdo je manželka bráchy od dědy atd.)..nepřijde mi, že by byla s prominutím „blbá“. Ale samozřejmě psycholog nejsem. Jen srovnávám s jinými dětmi. Podle učitelek ve školce patří k nadprůměrně inteligentním, leč extrémně svéhlavým dětem. (mají svatou trpělivost nutno podotknout)
L+L+miminko