Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám odejít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.6.11 15:47
A jak jste to měli před narozením dítěte?
S námi to teda pěkně zamávalo, já měla slušné baby blues, chlap neměl pochopení, no hrůza 
Kdybys viděla fotky, na kterých drží malou… tváří se jak mučedník 
A dnes je to nejlepší táta 
Takže pokud jste byli před porodem OK, vydrž, srovná se to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 15:47
Jak dlouho jste spolu? Možná v tomto bude problém, že jste se nestihli dobře vzájemně poznat a teď to začínás vnímat jako problém 
Všechno se dá řešit, ale musíte chtít oba…odchod je až poslední řešení. Pokud se pro odchod rozhodneš, je třeba si uvědomit spoustu dalších záležitostí s tím souvisejících, tj. kam půjdeš, zda vyjdeš finančně, jak budete řešit společnou výchovu atd.
Může to být pro přítele velká změna - nová role - rodičovství.
Kolik je příteli let 
Příspěvek upraven 16.06.11 v 15:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 15:47
Promluvit s ním o tom - to v první řadě.. a pak dle jeho názorů přemýšlet zda odejít či zůstat..
Nepíšeš co říká on, takže záleží i na jeho pocitu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 15:48
A jak dlouho tento stav trvá?
„Vztah“ k miminku, oni ho ty chlapi těžko hledají. Někteří na mimi dokonce i žárlí… Jsi těsně po šestinedělí, zatím bych to nehrotila, narození dítěte je převratná změna, je potřeba, aby si vše nejdřív sedlo a pak bych teprve dělala závěry, zda je to tak strašlivé, že by to bylo na odchod ze vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.11 16:03
Příteli je skoro 28 a jsme spolu téměř 3roky. Před narozením malýho to bylo to samý, jenom to je teď horší a horší. Kdy jsem si o tom s ním chtěla promluvit, tak mě radši neposlouchá a říká, že si za to můžu sama.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.6.11 16:04
Gladys píše:
A jak dlouho tento stav trvá?
„Vztah“ k miminku, oni ho ty chlapi těžko hledají. Někteří na mimi dokonce i žárlí… Jsi těsně po šestinedělí, zatím bych to nehrotila, narození dítěte je převratná změna, je potřeba, aby si vše nejdřív sedlo a pak bych teprve dělala závěry, zda je to tak strašlivé, že by to bylo na odchod ze vztahu.
Promluvila by jsem si s ním, ale tohle smaé jsem měla doma. Měla jsem chuť odejít. Jen co se malá začala drobek hýbat v 3 měsíci, tak z ní je pif paf. Ne jen pro nás je těžké se vyrovnat se změnou života, ale i pro chlapa. Ono se to určitě zlepší a držím Ti palce.
- Citovat
- Upravit
16.6.11 16:04
myslím, že na odchod ze vztahu je ještě brzy. Je naprosto běžné, že se oba partneři s miminkem a okolnostmi srovnávají i několik měsíců. Podle mého názoru by byl odchod jen unáhleným rozhodnutím. Za sebe radím vydrž, vydrž ještě měsíc, dva, uvidíš, zda bude alespoň náznak zlepšení. Nečekej, že se to ze dne na den výrazně změní, muž musí k otcovským citům dospět časem. Pravda je, že někteří nim nespějí nikdy ale velkým ukazatelem pro Tebe by mohlo být, jaký byl váš vztah před narozením mimča. Přeji hodně štěstí, vydrž, potrvá to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 16:07
Anonymní píše:
Příteli je skoro 28 a jsme spolu téměř 3roky. Před narozením malýho to bylo to samý, jenom to je teď horší a horší. Kdy jsem si o tom s ním chtěla promluvit, tak mě radši neposlouchá a říká, že si za to můžu sama.
jak můžeš sama? On dítě nechtěl? Navíc ve 28 nemůže být chlap snad ani tak „hloupý“, že neví, co mimčo a péče o něj obnáší. Zeptala bych se ho, čím si za to můžu sama, jak konkrétně špatně se chovám a jak on by chtěl, abych se k němu chovala. Podle toho bych se pak zařídila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 16:19
Anonymní píše:
Příteli je skoro 28 a jsme spolu téměř 3roky. Před narozením malýho to bylo to samý, jenom to je teď horší a horší. Kdy jsem si o tom s ním chtěla promluvit, tak mě radši neposlouchá a říká, že si za to můžu sama.
Oni chlapi mají někdy pocit, že manželství/partnerství a rodina je nejúžasnější věc na světě, zvláště když to jako svobodní vidí u svých přátel. A pak jsou paf z toho, co to vlastně obnáší. Hlavně že ta pohoda a nádherné chilky s dětmi jsou spíš až odměna za dřinu. Nemůžou to pochopit, co se děje, co se stalo, a někteří to hážou na partnerku/manželku, že ona za to může, že ona není normální, že ona se nechová tak, jak by měla. Bohužel my ženské (řada z nás) tomu velmi rychle podlehne, protože nařčení z toho, že jsme špatné mámy a manželky, to se fakt vydýchává hodně špatně.
Stav, který je u vás, ne že by byl normální, ale je běžný.
Hele, dítě, rodinu, to jsi chtěla ty, nebo to bylo vzájemné rozhodnutí? Těšil se, plánoval, nebo to prostě nechal běžet? Nebo snad dokonce couval? Jak to bylo?
Jde o to, že mohl souhlasit, ale ve vnitřku duše se mohl bát, cítil nedostatek zodpovědnosti nebo tak něco. A nyní je jakoby vnitřně vzteklý, že „to věděl“, ale už není úniku. Bu´d jak bu´d, obojí svědčí pro nedostatek zodpovědnosti, klukovosti. Z toho se ale ještě může dostat. Jen se teď prostě dost mele v šoku a nemůže z něj ven. Nejenže se o něj nikdo nestará, ono se po něm chce, aby se staral on!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.11 16:27
My jsme miminko vůbec neplánovali. Povedlo se nám to přes prášky. Zezačátku dokonce i zmínil potrat, ale já jsem byla rozhodně proti. Dokonce se potom i těšil. Já si myslim, že hlavní problém je to, že asi není ještě na děti připravenej.
- Citovat
- Upravit
16.6.11 16:30
Anonymní píše:
My jsme miminko vůbec neplánovali. Povedlo se nám to přes prášky. Zezačátku dokonce i zmínil potrat, ale já jsem byla rozhodně proti. Dokonce se potom i těšil. Já si myslim, že hlavní problém je to, že asi není ještě na děti připravenej.
Tak to tak asi fakt může bejt. Šok, co vlastně dítě obnáší. 150% zapojení každého z rodičů a konec "svobody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 16:57
Souhlas s Chuanitkou, víc jsem nečetla. Pokud jste měli fajn vztah, srovná se to. Tedy pokud se jeden z vás nešprajcne a vydržíte nemastné neslané období, kdy oba mají tak trochu pocit, že strádají. Ty nezájmem, protože jsi vyčleněná na nějakou dobu z dospělácké společnosti, on nezájmem, protože tvou prioritou je teď miminko, ať děláš co děláš. Je to běžné, lidi se s tím musí popasovat. A zdravý vztah to přežije a za nějaký čas se tomu zasmějete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rencin
16.6.11 17:32
Hm, tak to asi fakt na deti pripravenej nebyl a neni. Ono tim, ze ses rozhodla, ze si dite nechas (coz je samozrejme tvoje pravo a ja bych to udelala stejne), jsi ho postavila pred hotovou vec. On ma najednou zodpovednost za tebe i za maly. A navic aniz by si to tak sam vybral. Asi ma pocit, ze by od toho vseho nejradsi utekl a ty mas ten stejny pocit, ze bys nejradsi utekla od nej.
Pokud ho mas rada a zalezi ti na nem, co ho prekvapit, sednout si s nim a popsat mu jeho vlastni pocity a dat najevo, ze to chapes a zaroven mu vysvetlit, jak tezky je to pro tebe?
Zkusit se domluvit, ze misto toho, abyste si resili svoje obavy a pocity kazdy zvlast ve sve bubline, zacnete tahnout za jeden provaz… Slibit mu, ze i kdyz je to ted pro vas oba tezky, ze kdyz spojite sily, bude za par tydnu nebo mesicu lip?
Nepomohlo by to aspon trochu?
Edit: Ted jsem si teprve precetla, ze ses s nim pokousela mluvit a co ti na to rekl. Tak bych asi jako posledni pokus vsechno sepsala do dopisu na zaver s otazkou, jak si to predstavuje dal. A nechala ho, aby si to promyslel a sam prisel s nejakou odpovedi a podle toho se pak zaridila.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.7.14 23:29
By mě zajímalo, jak tento příběh dopadl, zažívám něco podobného..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, nevim jestli potrebuju radu nebo se jen vypovídat. Náš problém vidím asi jen já a přítel ne. Už nevím co dělat. Máme 2měsíční miminko. Čím začít – nevšímá si mě, nekomunikujeme spolu – ve smyslu jakože si pár sedne a povykládá si, nemá skoro žádný vztah k malýmu, je bezcitný, objetí, pohlazení nebo milý úsměv – už neznám. Přijdu si doma jako služka, nevím na co mě vlastně manžel má…abych mu vařila, uklízela, prala? V poslední době je i hrozně náladový, když po něm něco chci, tváří se jakobych chtěla hory doly. Přijde mi, že nežijeme spolu, ale spíš jen vedle sebe. Chtěla bych od něj odejít, ale nevim kam. Rodiče ani sourozence nemám a s rodičákem se asi moc vyžít nedá.