Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je narcis
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
wewa1
22.4.16 14:32
- Upravit
22.4.16 14:34
@Ellusa píše:
@Kubula.K Chápu. Zkusím si to vygůglit. V tom běžném vztahu s tím naprosto souhlasím, oni nemají rovnocenné partnery, buď je někdo jejich idol, na piedestalu, nebo se na něho dívají spatra. Pro partnerství v jejich pojetí potřebují ty druhé, nesnesou lidi, kteří jsou výš. To byl jasný „problém“ u nás, a proto jsme se rozešli vlastně včas - já jsem byla v jeho očích výš, vzhlížel ke mně, záviděl mi, chtěl se mít jako já, ale ego nesneslo, že by jeho partnerka byla lepší. A současně věděl, že se mu nepovede mne stáhnout „pod sebe“. Naopak s lidmi, kteří byli o několik úrovní pod ním, vždy vycházel dobře, měl vedle nich pocit své vlastní výjimečnosti. V mých očích jsme byli na stejné úrovni a jeho logiku jsem nechápala. Nejvíc mě štve, že on toto všechno dobře ví, klidně mi to i do očí přizná, že to dělá záměrně. Ostatním to samozřejmě nepřiznal.
Já myslím, že hledají speciální partnerku, takovou, která bude splňovat obě kritéria. Pořádný narcis by přece nemohl začínat partnerství s někým na koho se dívá spatra. Naopak. Takže řekněme intelektuálně a co do prezentace musí být parnerka na výši. Ale postupem času narcis potřebuje, aby k němu tato partnerka vzhlížela a začne si ji schazovat a zpracovávat ke svým potřebám.
Ta se začne hrabat v sobě a hledat svoje chyby…. a už to jede.
Anonymní
22.4.16 15:58
Tak to „můj“ narcis je sám o sobě naprosto pevně přesvědčený, že on sám je ten TOP člověk a nikdo mu nesahá ani po kotníky. Velmi často měnil partnerky, žádná si ho nezasloužila. každou chvíli nadhodí, jak je kvalitní a vyjímečný člověk atd. Já jsem po nějakém čase po jeho boku zjistila, že ho vesměs všichni lidé, kteří se s ním znají, nesnášejí. V okolí, mezi přáteli, v práci, bývalé partnerky…zkrátka každý, kdo ho zná déle. Kdo ho zná jen povrchně či velmi krátkou dobu, ten je jím naopak okouzlen. K.
- Upravit
Hanney
22.4.16 16:18
@Anonymní píše:
Luca… když věděl, jak to je - přetvářka, ego, hra? Nebo co vlastně? Vždyť tím to naše soužití devastoval - byl si toho vědom?
Tak trochu si toho vědom byl, z různých reakcí vědí, že je něco špatně, ale nedokážou to pojmout, ato je právě to, co se jen velmi těžko chápe. Ta naprostá sebestřednost a falešný pocit vlastní vyjímečnosti jim brání uvědomit si, co způsobují.
- Upravit
22.4.16 16:21
@Anonymní píše:
LucaÚplně přesně - a to mě taky mátlo a dostávalo někam zpátky, k úvahám a očekávání, že bude zase dobře - do krve se byl schopen pohádat o peníze (on nemá - měl, on nedá - nedal, rezignovala jsem a zaplatila sama, snažila se mu dokázat, že na domácnost potřebuju víc, že se zdražuje, spočítala, kolik co stojí, vzal to jako cár papíru, hodil s tím na zem, zpochybnil, co se dalo, nicméně ve slabé chvilce (chvlku před sexem, kdy jsem za ním jela 150 km, vzala ho na večeři, do restaurace přivezla, odvezla, zaplatila, takže byl zrovna v tu chvíli v pohodě a dobře naladěn) řekl, že ví, že všechno stojí spoustu peněz, že dá pětistovku v obchodě, ale igelitka je poloprázdná) - jenže ty chvilky „prozření“ mě nějak - zřejmě mylně - udržovaly v očekávání, že je si vědom a že sakra přece musí být jednou líp. nebylo, není. Jenom si neumím vysvětlit tenhle moment - jestli z principu prudil a vztekal se, i když věděl, jak to je - přetvářka, ego, hra? Nebo co vlastně? Vždyť tím to naše soužití devastoval - byl si toho vědom?
Rozhodně si toho vědom nebyl a nikdy nebude. To byl jen momentální záblesk, protože v tu chvíli se líbil sám sobě v roli vědoucího a chápajícího.
On stejně nikdy nemusel finance neřešit, řešilas je ty, ne? Tak proč se v tom pořád vrtat?
22.4.16 16:27
@Ellusa píše:
Já to zpětně konkrétně u toho mého beru jako součást toho perfektního divadla. On si toho podle mne není vědom ve smyslu, v jakém to vnímáme my ostatní, tedy jsme si vědomi, že něco děláme špatně = snažíme se to nedělat. On mi byl fakt schopen do očí říct, že ví, že nejsem ovladatelná a on potřebuje nějakou, kterou bude moci ovládat, ale vteřinu na to by to popřel a hádal by se do krve, že jsem si to vymyslela, jsem lhářka a jen ho pomlouvám. Protože on přece takový není, on je milý, chápavý, laskavý, přátelský, prostě dokonalý… Ale jinak se celý jeho život točí kolem jeho „já“ - pochop, že já potřebuji, že já musím, ale navlečeno stylem, že „až pochopíš, že se svět netočí kolem tebe…“ - přitom já se snažila vyhovět, že jsem už nevěděla, co dalšího udělat. Když sis to pak zpětně vyhodnotila, tak to nikdy nebylo o mně, ale vždy o něm, aby on z toho těžil, měl prospěch, výhody a z toho plynoucí pocit dokonalosti, protože přece pro nějakou nulu by ostatní nehnuli prstem.
naprosto přesně 
23.4.16 00:00
Holky, já už se raději přestala radovat z takovýchto věcí, vždy po krátké době našel způsob jak mi ublížit a srazit mě zpátky na kolena.
23.4.16 06:29
@zuzkamar píše:
Holky, já už se raději přestala radovat z takovýchto věcí, vždy po krátké době našel způsob jak mi ublížit a srazit mě zpátky na kolena.
V tvém případě, jak to vypadá z toho, co píšeš, se asi nebude jednat jen o narcise, ale o někoho s vyloženě psychopatickými sklony. Odešla jsi ty?
23.4.16 08:15
@botl Ano, odešla jsem já, podařilo se mi najít způsob. Strašné je, že ai to tito lidé neuvědomují a nedá se s tím nic udělat:-( tentokrát je to už definitivní. Zrovna včera se mi potrvrdili jeho milenky, s kterými se netajil, mě to samozřejmě nikdo neřekl:-(
23.4.16 08:17
Nevím jestli je to o narcisovi, ale moc hezký film je Jasmíniny slzy..,,
Hanney
23.4.16 09:15
@Anonymní píše:
Je pravda, že v posledních letech - díky různým okolnostem - překračoval hranice - společenské, zákonů, morální… víc než kdy předtím - někdy z neznalosti, někdy ze sebestřednosti, někdy „ze zvyku“, protože se známými podnikal už po nějakou dobu za hranou a vlastně získávat peníze takto mu zřejmě po těch letech přišlo jako to, že je nejchytřejší, nešikovnější a že je to normální. tak nějak si legalizoval různé podfuky - to jsem věděla, ale zastavit se to nedalo. Na máloco jsem přišla, tajil to. Vždycky to pak vzal, jako že je „borec“.
To vše právě pramení z toho pocitu naprosté vyjímečnosti, „oni mohou“, je v tom i značná dávka sebedestrukce, takže klidně s sebou stáhnou i druhé. Schopnost druhého využít je neuvěřitelná, jak píšeš, neznají hranice, nic není nemožné, nejsou limity, pokud jde o jejich prospěch.
- Upravit
Anonymní
23.4.16 09:37
„Můj“ narcis má opravdového kamaráda jen jednoho. A to je totál flegmouš, který ho bere hodně s rezervou. Jinak díky svému svrchovanému chování a díky tomu, že každému kecá do života a snaží se jej řídit, žádné přátele nemá. Nikdo ho dlouhodobě nesnese. Koho by bavilo kamarádit se s někým, kdo všechno ví a zná nejlépe a neustále se vás snaží řídit a připomínat, co vše narozdíl od něj děláte špatně.
Narcis to ale tak nebere, je citově plochý a ten můj žije v domnění, že ho lidé mají rádi. S kým se neshodne více, takový člověk si jeho přátelství nezaslouží. Má to tak i se svou dcerou. Ona jej nemusí a téměř se s ním nevídá. On žije v domnění, že ho má ráda a pouze nemá čas. Přestože její chování je zcela zřejmé.
V zaměstnání to samé. On to bere tak, že ho téměř všichni berou a mají rádi. Od kolegy vím, že je arogant a každý ho nesnáší, lidé se komunikaci s ním vesměs vyhýbají. K.
- Upravit
23.4.16 09:57
A tak můj ex kamarády má..i když, když nás jeho kamarád se ženou zvali na nějakou akci, a já jim řekla, ze my uz spolu nikde nechodime protože to vypadá na rozvod, sice trochu překvapení bylo, ale hned v druhé větě zaznělo " no jo, však my víme jaký je". Ze strany jeho známých se nikdy nikdo nedivil že jsme se rozešli.
Měl kámoše z puberty, pak z vysoké. Ještě když jsme měli malé děti, chodil na pivo průměrně jednou týdně, nebo za 10 dní. Co začal rozchod, nebyl nikde, snad rok. Když byly děti malinké začal studovat PhD. a nejel přes to vlak, nutně to chtěl udělat v co nejkratším termínu, my jsme šli bokem. Po rozchodu na to nesáhl. Já už tomu vůbec nerozumím. Před rozchodem o děti nezájem, byl fyzicky pritomen ale psychicky ne. Po rozchodu najednou otec roku. U něj fakt člověk nikdy neví. Ale on očekává bezmeznou podporu v každé situaci. V práci zatím nikde spokojený nebyl, vydrží tak rok dva a hledá dál. Teď zrovna je ve výpovědní době. Jsem zvědavá co bude v nové práci.
Podle mě on skutečné lásky, opravdového přátelství není schopný. A když mi řekl, v podstatě se tím pochlubil, že dokáže poznat nejslabší místo člověka a pak, klidně po letech ho tam bodnout, nevěřila jsem vlastním uším.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám stejný názor a můžu říct, že jsem za své děti bojovala jako lev. Sociálka mi taky tvrdila, že děti musí k otci i když nechtějí. Tahal mě po soudech. Já neměla problém mu děti dát, ale ony opravdu nechtěly. Nutit je fakt nebudu. Bohužel nepřijaly jeho novou partnerku. Dle sociálky si zvyknou apod. Najala jsem si tehdy právníka a společně jsme dosáhli toho, že měl otec půl roku na to, aby děti na pravidelné pobyty u něj připravil a stejně tak i na přítomnost jeho partnerky. Jeho partnerka měla půl roku zakázaný kontakt s mými dětmi. Dle OSPOD jsem neměla žádnou šanci v tomto uspět. Právnička mi řekla, že kdo to nezkusí nemůže říct, že to nejde… Uspěla jsem… Dnes je to tak, že i když si vysoudil pravidelný styk s dětmi, tak s nimi nakonec úplně přerušil kontakt. A to bydlí deset metrů od nás.
Já tedy nežila s narcisem (i když některé rysy, asi měl), ale ve vztahu jsem dlouho zůstávala jen kvůli dětem, ale nebyla jsem šťastná, což se na ně přenášelo.