Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je narcis
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
24.4.16 20:41
@Ellusa píše:
Dobíjí je, když toho druhého vybíjí… Toho tvého bych asi vzala pánví přímo mezi oči, kdyby mi zkusil něco podobného říct. Myslím, že tam bude mix poruch, ne jen narcis, to je i na ně už hodně silné kafe.
Taky jsem to už @zuzkamar psala, že ten její bude mít něco horšího, nejspíš psychopatického.
24.4.16 20:50
[acitace] @Ellusa píše:
Co na to říká psycholožka? To nepropojení ti docela závidím, já se samozřejmě nesnažím to nějak vyhledávat, ale stává se to a nejsem s tím zcela srozuměná. Si pak připadám, že mi leze do hlavy, i když je mezi námi celé město
Co na to říká psycholožka? To nepropojení ti docela závidím, já se samozřejmě nesnažím to nějak vyhledávat, ale stává se to a nejsem s tím zcela srozuměná. Si pak připadám, že mi leze do hlavy, i když je mezi námi celé město
Psycholožka doposud neříkala skoro nic. Děti byly menší a to, co jsem říkala já znělo strašně přehnaně, jako že děsně dramatizuju.
Začala chápat až tak předminulé sezení (chodíme jednou za měsíc dva). Jdeme první týden v květnu zas, tak uvidím.
24.4.16 21:20
Leží to na soudě, podepsala jsem dohodu, po zvážení všech okolností a s tím, že se nechci tahat x let po soudech, dělat x psychologických posudku, jsem se domluvila s mým právníkem a podepsala to. Odešla jsem s holým zadkem, oproti tomu jaké majetky má můj manžel. Taky bych mu mohla ublížit, ale v důsledku bych tím nejvíc ublížila dětem. Teď řeším syna. má osum a je arogantní, drzý, někdy nevícco s ním, někdy je v pohodě. Když mu něco řeknu, tak mi oznámí, že to řekne tatínkovi a ten mě potrestá, že budu litovat. Jsem sobecká a vulgární. Jediná má chyba je, ž když nevím co s nimi, tak na ně křičím, dostanou jen málokdy. Strašně mě to štve, snažím se odnaučit křičet, ale když najedou na vlnu že jsem zlá, nemají mě ramdi, ubližuji jim, chtějí jenom tatínka, nikdy už mě nechcou vidět a tak, to pak nevydržím. Antidepresiva bohužel brát nemůžu ze zdravotních problémů:-(
24.4.16 21:26
@Anonymní píše:
LucaTakže souhra různých okolností. Koho najde teď, nevím. byla jsem taky dlouho pod tlakem jedné známé (asi si na něj myslela, která mi říkala - ty jsi to s ním neuměla, to ta jeho milenka to s ním umí) - tohle mě dostalo hodně do kolen. jenže porovnávat výlety dvakrát do měsíce po dobu 3/4 roku a skoro tři dekády soužití nejde. Byla jsem tehdy dost KO, že jsem si to pos…, že jsem se měla ještě víc ohnout, podřídit. Pomalu, ale fakt pomalu se z toho dostávám a pomáhá mi to, že se všude píše, že tahle porucha se nezmění. Protože kdyby se fakt zlepšil a byl fajn, tak by mě to fakt strašlivě mrzelo - už kvůli těm společným rokům a investované energii. Tak mi aspoň napište, že se fakt nezmění…
Já byla s mým narcisem 20 let, takže ti rozumím moc dobře. A jsem si jistá, ža ani můj ani tvůj se nezmění. Ani smykem.
A jestli ho v jeho narcismu živila nebo ještě živí jeho máma, tak tím spíš ne.
Já se musím smát jedné věci. Narcisové nejsou schopni schopni empatie a hlubších citů a já teď s odstupem času při komunikaci s tím mým to vidím krásně. Pokud se mi ozve sám, vím, že bude něco potřebovat. On. Ne děti, ne nikdo jiný, pouze on. Jinak mi NIKDY nevolá a to nejsme rozhádaní. Prostě mě nepotřebuje.
Pokud se ozve sám a v komunikaci mě osloví ve zdrobnělině, tak vím, že chystá podraz a začně mi mrazit. Ale jsem aspoň připravená a velmi ostražitá.
Dřív bych byla ráda a myslela si, jak je od něho pěkné, že si vzpomněl. Je to jen divadlo a přijde směšné a smutné zároveň, jak on to nevidí a ani vidět nemůže.
24.4.16 21:29
@Anonymní píše:
LucaTo je úplně jednoduché… u nás něco zakryla devadesátá léta a rozmach podnikání )alias podnikatelé vpřed) a moje MD (bez peněz, on přece musí vydělávat). A na začátku to není až tak poznat - imponuje, mluví, co má známých, mezi známými skoro lev salonu - všechno se začalo vybarvovat až po několika letech. Já měla růžové brýle - holka po škole, bez peněz, bez rodiny - v té jejich mě „nechtěli přijmout“, tak jsem se snažila moc, podřizovala - ona to totiž živila i tchýně. Pořád jsem si říkala, že to bude tím, že on opravdu do rodiny přináší peníze. pak jsem je začala přinášet já a dala mu finanční „prázdniny“ - tím jsem zase něco trochu oddálila, protože on je po tchýni skrblík. Jenže se udály nějaké věci, já to začala rovnat a začalo být veliké, ale opravdu veliké ouvej.
Takže souhra různých okolností. Koho najde teď, nevím. byla jsem taky dlouho pod tlakem jedné známé (asi si na něj myslela, která mi říkala - ty jsi to s ním neuměla, to ta jeho milenka to s ním umí) - tohle mě dostalo hodně do kolen. jenže porovnávat výlety dvakrát do měsíce po dobu 3/4 roku a skoro tři dekády soužití nejde. Byla jsem tehdy dost KO, že jsem si to pos…, že jsem se měla ještě víc ohnout, podřídit. Pomalu, ale fakt pomalu se z toho dostávám a pomáhá mi to, že se všude píše, že tahle porucha se nezmění. Protože kdyby se fakt zlepšil a byl fajn, tak by mě to fakt strašlivě mrzelo - už kvůli těm společným rokům a investované energii. Tak mi aspoň napište, že se fakt nezmění…
nezmění… Jak jsi správně napsala, kafíčka, vyprávění jak manželka či ořítelkyně ho nechápe, v přípdě narciś je psychicky nemocná - zrcadlení se, milé úsměvy, to je jiná, než s ním řešit, každodení život popřípadě děti. Jednou jsem si říkala, že kdyby odešel tehdy za tou milenkou, tak ho nechám a časem si role vyměním. Budu chápavě naslouchat u luxusní večeře, nechám si zase galantně otvírat dveŕe. A pak ji ho pošlu:-)))))) tyto typy lidí nejsou moc dobří partneři pro život a výchovu dětí. A navíc v 95% se neumí a ani nechtějí změnit.
24.4.16 21:30
@botl no, můj ex se v něčem změnil. Potřeboval prostě facku od života. ALE v některých, a zásadních věcech se to jen otupilo, částečně a podle mě dočasně. Protože ho mám prokouklého už a vidím to, že to tam pořád je. Tak, aby se s ním dalo v pohodě žít, se nezmění.
24.4.16 21:35
@Ellusa Problém mám s hlídáním nejmladšího, s dítětem mě psycholožka nebezme a syn už u psycholožky byl, budu ho muset znovu objednat. Snažím se, ale je toho moc a štve mě, že nemůžu žádné tlumící prášky.
24.4.16 21:38
@botl Přesně jak píšeš - osloveni. Zdrobnělinou je pro mě to samé. Vždy je zatím to nejhorší. A stále dokáže překvapit, co vymyslí:-(
24.4.16 21:39
@Ellusa Chodila jsem na psychoterapii rok a půl a až pak jsem dokázala zvládnout odejít.
24.4.16 21:45
@Ploskutáček píše:
A nemá v sobě kus narcise v podstatě každej chlap? My se k vám k tomu nepřiznáme, ale de facto každý chlap chce být obdivován a chválen. Bod 1, 2, 5, 7 a 9 občas splňuje každý muž, ono i některé dámy na Emiminu jsou přezíravé a arogantní.
Ukazatelem je míra. Kde je například hranice mezi alkoholikem a člověkem, co se častěji napije?
Představ si chlapa, vysokoškoláka, který ovládá pefektně 4 jazyky, co v průběhu 18 let vystřídal 11 zaměstnání a vzteká se, že manželka nejuchá nad prací dvanáctou. Cítí se manželkou nepochopen a nedoceněn.
A mimochodem, v každé té práci končil z „externích“ důvodů. Nikdy to nebylo jím, nebo jeho chybou. Takže se ani nemůže poučit a něco zlepšit nebo změnit.
Od manželky se očekává soustavný obdiv. Pokud to nedělá, nerozumí jemu, ani jeho genialitě.
Příspěvek upraven 24.04.16 v 21:48
24.4.16 21:46
@Anonymní píše:
LucaTo je to, s čím bojuju. U jiného bych už byla jako dračice za to, co dělá a co udělal, tady to pořád ještě nemám tak, jak by bylo potřeba. A že je to na válku Roseových
Mě paradoxně zachránilo to, že on už je ve stádiu, kdy nepřijde sám, protože tohle kdyby i po rozvodu udělal, já bych bývala všechno stáhla, ještě víc se ponížila - a on by pak měl úplně jednoduchou situaci udělat ze mě doslova žebráka a trosku.
Už jsem to leckde řešila - tohle propojení - spousta lidí mi radila - opakuj si to zlé, naštvi se, udělej tohle a tohle - nepomáhá to. Normálně jsem te´d začala si psát, jaký by musel být chlap, abych ho nesnášela - a myslela na řadu narcistických kolegů, s nimiž jsem se kdy v práci setkala. tak uvidím, zatím to moc úspěšné není, protože… zase mi jdou do hlavy ty hezké chvíle.
Zkoušela jsi psycholožku nebo třeba skupinovou terapii?
Chápu tě, jak je to těžké a nejde to odstranit. Hlava to ví, ale srdce to neakceptuje a pak v tom člvěk lítá. Věř, že jednoho dne se to zlomí a ty si ulevíš. Možná ještě by mhla pomoct terapie pomocí konfrontace, kdy tu osobu zastupuje někdo jiný, takže je konfrontace možná a nevznikne z toho hádka. Zní to jako banalita, ale na vlastní kůži mám vyzkoušené, že to funguje.
24.4.16 21:49
@andelka83 píše:
@botl no, můj ex se v něčem změnil. Potřeboval prostě facku od života. ALE v některých, a zásadních věcech se to jen otupilo, částečně a podle mě dočasně. Protože ho mám prokouklého už a vidím to, že to tam pořád je. Tak, aby se s ním dalo v pohodě žít, se nezmění.
No tak hurá alespoň za dočasné cosi. 
Mezitím získáváš čas a děti povyrostou.
24.4.16 22:30
@Ellusa no,je fakt že ode mně se mu pár facek dostalo. Nicméně naprosto přesně vidím, kde to probublava, kde to ego hraje prim, i když to staví jinak. Postupně získávám odvahu to odrážet, argumentovat a odhalovat.
Letos mu bude 38, tak jsem zvědavá.
On není úplně extremni případ, takže občas nějaká sebereflexe nebo uvědomění situace probleskne. Obvykle je z toho depka, protože to prostě neumí uchopit, řešit. On ví, že mění co rok dva práci, že se mu hroutí vztahy v rodině, že nám kolabovalo manželství.. On to vnímá, ale nic nedělá. A předpokládá, že za chyby se neplatí. Že stačí že se omluví, když to hoří a bude zas vsechno OK. To že jsem to po xte odmítla udělat asi dodnes nechápe a cítí se ukřivděný. Má dojem že mu všichni všechno odpustí, že počkají, že se mu přizpůsobí, že svět půjde podle něho.
Kupodivu sám priznal že sociálně je nezdatny, a nikdy nepochopil co je empatie, jak se to dělá.
24.4.16 22:32
@Ellusa píše:
Psychiatři a psychologové udávají, že je u nich určitá malá šance, že se změní po čtyřicítce, nebo v případě velkého šoku, kdy spadnou až na to samé dno a pochopí, že je to jejich vina. Třeba velmi vážná nemoc, smrt někoho blízkého apod., nebo s věkem trochu otupí a ty projevy se zmírní (a jako tu hranici, kdy se to děje, udávají kolem té čtyřicítky). U Lucy podle toho, co kdy psala, mi naopak přijde, že se to u toho jejího postupně s věkem zhoršuje, tam bych bohužel na nějaké zlepší díky stárnutí nečekala, možná tak za dvacet třicet let a to nestojí za to na něho čekat.
Tak u nás po čtyřicítce taky spíš zhoršení. Právě po čtyřicítce si našel první milenku, kvůli které pak od nás odešel.
Možná je to tím, že jeho poruchu živí a prohlubují jeho rodiče. Zásadně nad vším, co udělá, jásají a zásobují ho penězi. (Dělali to ta mými zády, když jsme byli manželé a mysleli si, že to nevím).
Když extchánovi zjistili rakovinu, tak jeho syn odfrčel do zahraničí na měsíc (byl opět nezaměstnán) za slečnou.
Ex tchán obvolával všechny příbuzné a říkal, jak je šťastný, že jeho děti stojí při něm a jeho syn, jak je báječný, že mu volá obden. 
24.4.16 22:41
@andelka83 píše:
@Ellusa no,je fakt že ode mně se mu pár facek dostalo. Nicméně naprosto přesně vidím, kde to probublava, kde to ego hraje prim, i když to staví jinak. Postupně získávám odvahu to odrážet, argumentovat a odhalovat.
Letos mu bude 38, tak jsem zvědavá.
On není úplně extremni případ, takže občas nějaká sebereflexe nebo uvědomění situace probleskne. Obvykle je z toho depka, protože to prostě neumí uchopit, řešit. On ví, že mění co rok dva práci, že se mu hroutí vztahy v rodině, že nám kolabovalo manželství.. On to vnímá, ale nic nedělá. A předpokládá, že za chyby se neplatí. Že stačí že se omluví, když to hoří a bude zas vsechno OK. To že jsem to po xte odmítla udělat asi dodnes nechápe a cítí se ukřivděný. Má dojem že mu všichni všechno odpustí, že počkají, že se mu přizpůsobí, že svět půjde podle něho.
Kupodivu sám priznal že sociálně je nezdatny, a nikdy nepochopil co je empatie, jak se to dělá.
Tak u nás je to naprosto stejné, až na ty občasné sebereflexe. Ty neexistují. Naopak, řekl synovi:„Pamatuj si, že já se nikdy nemýlím. Nikdy.“
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
