Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je narcis
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
23.4.16 18:47
@Ellusa no právě. Došlo mi to pozdě. Že vlastně k člověku který je schopný takhle uvažovat, takhle se chovat k lidem, nikdy už nemůžu mít blízký otevřený vztah. A o takový já stojím.
Anonymní
23.4.16 18:47
@Hanney píše:
No, jestli ho máš jen na užívání, tak třeba ho taky využívášto by bylo ok. Jen si nemysli, že máš vztah, to jen tvá představa, oni „vztah“ nedokážou mít s nikým. Nic je neuspokojuje, zvlášť dlouhodobě ne. Ano, má tě rád svým způsobem, asi jako farmář má rád svůj dobytek. Pokud spolu nebydlíte, tipuju, že to má rozehráno na více štacích, právě pro tu potřebu pozornosti, když ji nemá od tebe, musí jí dostat někde jinde.
Ano, pozornost a sebechválu získává z více stran, v tom máš pravdu.
Jinak on by chtěl bydlet spolu a bojuje za to, ale nechci to já. Protože on chce bydlet u něj a jeho stylem života, aby komplet vše bylo podle něj. A já, jak už jsem psala, jsem starší, mám ráda věci podle sebe, svůj klid.
Proto si taky každou chvíli vyslechnu obvinění z toho, že jej nedostatečně miluji a nedostatečně si ho vážím a proto čerpá pozornost i jinde.
Minulá přítelkyně (mmch o 20 let mladší svobodná bezdětná hodná a hezká holka) s ním bydlela a po roce soužití byla odstěhována s tím, že si ho také málo váží. Ona se potom nechala slyšet, že ho hrozně milovala, ale on se k ní choval hrozně.
K.
- Upravit
Anonymní
23.4.16 18:54
@Anonymní píše:
tohle znám, akort on to vždycky přetočil proti mně, že jsem chladná, psycopatická, labilní Tam bylo zajímavé, že všechny jeho významné partnerky skončily jako frigidní, s gynekologickými problémy a u psychiatra. On je stále přesvědčený, že je víc než OK. Máme spolu dítě a vyloženě mi jede po mých slabinách. A je fakt frustrující, jak okolí mu to sbaští. To je někdy hrozná bezmoc i vztek. te chodíme do poradny kvůli dítěti a já tam musím obhajovat každou větu, co vyvalí. Zbytek sezení asi tak 70 se věnuje jen jemu - „proč tady jako mám sedět, tak snad je jasný kdo je psychopat, mě to stojí hodinu měsíčně navíc a vy si musíte uvědomit…“. Naposled přijel se 30min zpožděním a dal vědět jen do poradyn. Psycholožka mu to vytkla jako nerespekz vůči mmně a dítě, protože jsme na něj zbytečně čekaly. Noa to bylo pekelný představení. On vždycky, když udělá chybu ještě přitlačí do útoku. A to vyvázání ze vztahu, to je velký téma. u mě to jde ve vlnách, chvilku už to jde a spíš ho pozoruju. Ale on jak má problém s hranicema a překračuje je, tak se dovede neskutečně trefit. Znám ho dohromady 18let a začíním si myslet, že je to takový ten „karmický vztah“ a to na to moc nevěřím Uvažuju i o kinezi, máte někdo zkušenost??. Blbý je to s těma dětma a to ze všeho obviní mě, jsme prostě jen „nýmandi z blbákova“ a nedoceňujeme jeho vyjímečnost. nejhorší jak, lže, já musím všechno zálohovat, zapře i nos mezi očima. třeba při předání spolu nemluvíme vůbec. A ještě měl strašný cholerický výpadky, to jsem se ho opravdu bála, včetně fyzických útoků…nestalo se to. Chce znalecké posudky na mě, protože negativně ovlivňuju výchovu dítěte a problémy má ze mě. Mně přijde, že oni potřebují toho úhlavního nepřítele prostě i k tomu, aby vůbec držely pohromadě. ten můj má za sebou bezdětné manželství, dvět děti, každé s jinou matkou. Se všenmi matkami nechutné soudní tahanice…je jsem někdy úplně bezradná jestli to bude jinak. Už spolu nejsem 4 roky a 4 roky obviňování a šikany…
V.
PS. : diskuze je pro mě strašně moc fajn
Ten můj má dceru a s exmanželkou má také velmi špatné vztahy, v podstatě se až do dospělosti dcery neustále soudili. Dcera k němu nechtěla chodit, on trval na bezpodmínečném dodržování rozsudku, bazíroval na každé minutě, na každém detailu. Např. měl ji klasika ob víkend a vyzvedávat si ji dle rozsudku měl v určitou hodinu v místě bydliště. Ona ale měla kroužek a končila v době, kdy si ji měl převzít, ve městě na tom kroužku. On si ji odmítal převzít na kroužku - že to není napsáno v rozsudku a zároveň si ji odmítal převzít později - to také nebylo v rozsudku. Nešlo se s ním domluvit. A další podobné věci. Několikrát se snažil zbavit matku dcery rodičovských práv a péče o dceru atd., to vše jsem se dozvěděla až časem. Hlavně od té dcery.
K.
- Upravit
23.4.16 19:06
@Anonymní píše:
Ten můj má dceru a s exmanželkou má také velmi špatné vztahy, v podstatě se až do dospělosti dcery neustále soudili. Dcera k němu nechtěla chodit, on trval na bezpodmínečném dodržování rozsudku, bazíroval na každé minutě, na každém detailu. Např. měl ji klasika ob víkend a vyzvedávat si ji dle rozsudku měl v určitou hodinu v místě bydliště. Ona ale měla kroužek a končila v době, kdy si ji měl převzít, ve městě na tom kroužku. On si ji odmítal převzít na kroužku - že to není napsáno v rozsudku a zároveň si ji odmítal převzít později - to také nebylo v rozsudku. Nešlo se s ním domluvit. A další podobné věci. Několikrát se snažil zbavit matku dcery rodičovských práv a péče o dceru atd., to vše jsem se dozvěděla až časem. Hlavně od té dcery.
K.
A s takovým člověkem fakt jsi jo? 
23.4.16 19:45
@Anonymní píše:
Ano, pozornost a sebechválu získává z více stran, v tom máš pravdu.
Jinak on by chtěl bydlet spolu a bojuje za to, ale nechci to já. Protože on chce bydlet u něj a jeho stylem života, aby komplet vše bylo podle něj. A já, jak už jsem psala, jsem starší, mám ráda věci podle sebe, svůj klid.
Proto si taky každou chvíli vyslechnu obvinění z toho, že jej nedostatečně miluji a nedostatečně si ho vážím a proto čerpá pozornost i jinde.
Minulá přítelkyně (mmch o 20 let mladší svobodná bezdětná hodná a hezká holka) s ním bydlela a po roce soužití byla odstěhována s tím, že si ho také málo váží. Ona se potom nechala slyšet, že ho hrozně milovala, ale on se k ní choval hrozně.
K.
A co to přináší Tobě, takový vztah?
A jaký vztah k němu má Tvoje rodina, to kolikrát napoví
Anonymní
23.4.16 19:51
@Anonymní píše:
Ten můj má dceru a s exmanželkou má také velmi špatné vztahy, v podstatě se až do dospělosti dcery neustále soudili. Dcera k němu nechtěla chodit, on trval na bezpodmínečném dodržování rozsudku, bazíroval na každé minutě, na každém detailu. Např. měl ji klasika ob víkend a vyzvedávat si ji dle rozsudku měl v určitou hodinu v místě bydliště. Ona ale měla kroužek a končila v době, kdy si ji měl převzít, ve městě na tom kroužku. On si ji odmítal převzít na kroužku - že to není napsáno v rozsudku a zároveň si ji odmítal převzít později - to také nebylo v rozsudku. Nešlo se s ním domluvit. A další podobné věci. Několikrát se snažil zbavit matku dcery rodičovských práv a péče o dceru atd., to vše jsem se dozvěděla až časem. Hlavně od té dcery.
K.
No on je ten muj ex taky takovy bojovnik za prava ditete a hlavne za prava otcu. JA MAM NAROK, TO JE JEHO HESLO A BEDA JAK NENI PO JEHO. Maly bude sedm, chodim s ni do terapie kazdy tyden, pomocuje se a ma nocni mury, uzkosti. Ono to dost souvisi s nim, ale jak jdeme bliz k nemu zacne peklo, zaroven bez toho se nehneme. Pravo na styk no, uz jsem tu mela taky policajty a kupicku dopisu ze soudu, asi zalozim sanon. Kdyz jsme se rozesli respektive ja ho opustila, nastal psychoteror, já jsem vlastně byla posledni v rade, která ukázala na něj, že s ním se žít nedá. Osttaní např. odešly k někomu nebo tak. a hlavně začne být agresivní, když udělá chybu a musel by ji přiznat nebo když ztraci pudu pod nohama, např. ho dost vytačí, že uz se ho nebojim. Jednou jsme meli takove divoke predavani ditete a me už přepadl takovy histericky smich z těch jeho kecu, jakože vlastně mluvi o někom jinym, o svy představě o mně. No začal běhat po dvoře, řvát, tak jsem mu řekla, že tentokrát volám policajty já a že ho natáčím. Tak přestal, být spolu sami zas mě chytne pod krkem. U mě třaba ta slabina dost dlouho byl pocit viny, že se mi rozpadl vztah, že dítě nemá úplnou rodinu, že jsem mu vybrala tátu magora atd atd. neuvěřitelný jak to dovede vyhnátnout a zneužít. On prostě lidi používá jako věci. Začíná se to projevovat i ve vztahu k dítěti, ta už začíná mít svůj názor, zároveň otce miluje a on ji neskutečně citově vydírá. Např. mi v 5letech řekla: „jedu k tatínkovi na víkend, tak to musíme jít do tesca na velký nákup, abych mu nezvyšovala náklady“. V tu chvíli ho tam mít dám mu přesdržku.
V.
- Upravit
Anonymní
23.4.16 20:15
Holky, mě by spíš teď asi zajímalo, jak se o sebe staráte. ve smyslu jak to přežít, co funguje 
. On se nezmění, spíš asi k horšímu. já totiž po těch 4letech separace a šikany začala mít zdravotní problémy. Hodně to souvisí se stresem. Po některých scénách jsem měla třeskutou angínu apod. Hodně mi to jde i do těla. Někdy na něj i zapomenu, ale pořád jsme rodiče, že. Je fakt, že i v té poradně se začínají podivovat, že on v té zákopové válce drží už 4 rok. a není to jeho první válka. jeho to snad i nabíjí a mě dobíjí. Všichni kolem něj kolabují, „no prostě labilní, slabší kusy“ 
podle něj.
Sastná jsem byla loni u moře - jak byl daleko, jakoby uplne zmizel. Ja jen popijela frappe, koukala na moře a užívala si neskutečný pocit svobody. Taková ta otevřená budoucnost. Mě to žere strašnej kus života. Vím není to hezký, ale jednu dobu jsem si i přála, aby mu u těch jeho cholerickejch záchvatů rupla cévka a byl by klid.
- Upravit
Anonymní
23.4.16 20:35
@Anonymní píše:
Holky, mě by spíš teď asi zajímalo, jak se o sebe staráte. ve smyslu jak to přežít, co funguje
Sastná jsem byla loni u moře - jak byl daleko, jakoby uplne zmizel. Ja jen popijela frappe, koukala na moře a užívala si neskutečný pocit svobody. Taková ta otevřená budoucnost. Mě to žere strašnej kus života. Vím není to hezký, ale jednu dobu jsem si i přála, aby mu u těch jeho cholerickejch záchvatů rupla cévka a byl by klid.
Můj se rozváděl, když bylo dceři 7 let a soudil se s bývalkou přesně do jejích 18.
K.
- Upravit
Anonymní
23.4.16 20:36
@Ellusa píše:
„jedu k tatínkovi na víkend, tak to musíme jít do tesca na velký nákup, abych mu nezvyšovala náklady“ - tvl, pardon, ale to je už silné kafe. Udělala jsi dobře, že jsi odešla. A ano, opět je v tom, co jsi popsala, mnoho shodných rysů. Bojovník - u mne za práva tzv. slabších (jeho otec to nazýval sociální cítění, já se tomu vždy hrozně smála, protože s tím to nemělo nic společného), vztek, když ztrácí půdu pod nohama, ztráta sebekontroly (mně někdo loni dokonce poškodil auto, byl u výslechu, ale samozřejmě se mu nic neprokázalo a ještě tvrdil, že jsem si to určitě udělala sama, naštěstí jsem měla svědka, když jsem to auto našla), pocity viny v druhých,… já už šanon bohužel mám, čtyřikrát jsem byla na policajtech, několikrát na jiných úřadech a je to bez konce
Já jsem si myslela, že spolu děti nemáte. S čím se tedy soudí?
K.
- Upravit
23.4.16 22:17
@Anonymní píše:
Holky, mě by spíš teď asi zajímalo, jak se o sebe staráte. ve smyslu jak to přežít, co funguje
Sastná jsem byla loni u moře - jak byl daleko, jakoby uplne zmizel. Ja jen popijela frappe, koukala na moře a užívala si neskutečný pocit svobody. Taková ta otevřená budoucnost. Mě to žere strašnej kus života. Vím není to hezký, ale jednu dobu jsem si i přála, aby mu u těch jehUzl jenom, že jsi napsala, otázku jak to přežít je začátek:-) nepitvat se v tom jací jsou, co udělali, neudělali, jaký mají vliv a podobně. Víte jak by je telšilo, že jim věnujeme tolik pozornosti, tak je tady řešíme:-) věřte mi, mám za sebou peklo a včera i dneska jsem se dověděla informace, které jsou drsné. Funguje minimální komunikace, konstruktivní, strohá komunikace, nenechat se zatáhnout do diskuze, kde jsou na své půdě manipulace, neřešit minulost a radovat se z toho, že jsou pryč. Netrápit se záští, nenávistí. Práce, sport, zvelebování si bydlení, dělat si to, co bylo zakázáno, komunikovat s přáteli, užívat si života a říct si, že jsou horší věci a situace, třeba když matce umírá dítě na nevyléčitelnou nemoc a podobně. Smějte se a buďte v pohodě:-)
Mám novou sousedku a má malé dítě, které si chtělo hrát s mými dětmi a ona měla hrozný problém, že k nám nesmí, dítě brečelo, až teta přišla a dala ho k nám. Dnes mi řekla, co se o mel dověděla a že měla strach a že je ji to hloupé, že tomu věřila. Jsem špína, bordelář, házející plínky z okna, psychicky nemocná, zlá fůrie, které se delti bojí. To jmi řekla jen pár bodů, pozvala me na kafe, říkala i o ženských, jen nevím, jestli to chci opravdu slyšet:-) všechno jsem věděla, ale ta špína mě dostala:-) jinak také týrám ho a děti.
Jak ještě tady jedna z vás psala, také se bije za práva otců, nezasloužím si být matkou a děti mi vezme a podobně. Naštéstí o tom rozhodují soudy a né on:-)))))
23.4.16 23:08
@Ellusa Moc ti to přeji a hlavně jakmile bude miminko na světě, tak budeš mítůplně jiné starosti, než mít snahu pochopit proč, nebo aby se to už neopakovalo. Vyprdni se na to, máš novou cestu, neřeš minulost, co ti pomůže to pochopit? Díky této diskuzi jsi určitě zjistila, že máš to velké štěstí, že jsi odešla včas, nemáš s ním trvalý závazek - dítě, raduj se a nešťourej se v tom.
Možná se na mě naštvete, ale po tak dlouhé době života se sobcem a manipulátorem je těžké příjmout život, který je klidný a néjako jízda na horské dráze. Zvyknout si na klid a pohodu, na život bez boje. Je to pak někdy i o nás, že se do toho vědomně - nevědomně necháme vtahovat aspoň na chvíli zpátky a pak si říkáme, jak nás toto a tamto a vlastně si určitým masochistickým způsobem užíváme, že nás trápí, že vymýšlí, źe mu stále ležíme v žaludku:-) je to hrozně složité a těžké se odpoutat a stát se zase sama sebou a vytěsnit ho. Jsem této diskuzi vděčná, utřídila jsem si zase pár věcí a hlavě jsem sama za sebe ráda, že už to nemám potřebu extra řešit a vypisovat složitě co mi kdy provedl a věřte, že některé věci nejsou ani ve filmu:) jednou to s nadhledem sepíšu 
24.4.16 09:56
@Anonymní píše:
Holky, mě by spíš teď asi zajímalo, jak se o sebe staráte. ve smyslu jak to přežít, co funguje
Sastná jsem byla loni u moře - jak byl daleko, jakoby uplne zmizel. Ja jen popijela frappe, koukala na moře a užívala si neskutečný pocit svobody. Taková ta otevřená budoucnost. Mě to žere strašnej kus života. Vím není to hezký, ale jednu dobu jsem si i přála, aby mu u těch jeho cholerickejch záchvatů rupla cévka a byl by klid.
Udělej si kolem sebe ochrannou bílou bublinu, do které se nikdo nedostane.
Večer před spaním si pust meditační hudbu, zavři oči a představu si, jak si ji kolem sebe tvoříš, jak Tě celou zabalí.
Já to někdy až pocitově cítím, že ji mám.
A přes tu bublinu se na Tebe nikdo a žádná negativní energie nedostane a když, tak se přes ni odrazí a vrátí se zpět k tomu, kdo ji vysílal 
Pak já mám v kapse černý turmalín, ten Ti bude pomáhat.
Já že pracuji mezi lidmi, tak z některých tu negaci cítím na dálku, ale s tímhle jsou bez šance.
Anonymní
24.4.16 13:00
Anonymní V.
holky díkes za tipy. To není tak, že bych žila jen přemýšlením o ex. Tomu jsem věnoval první dva roky po rozchodu, přemýšlení jak jsem jen mohla počít s takovým kokotem a jestli tam varovné signály nebyly a nebo jsem je neviděla a nebo co vlastně? te se to oživilo tím, jak k nám jezdili policajti, holka k němu nechtěla, z dost vážných důvodů a tak si podal několik soudních návrhů, máme totiž soudně určený styk, takže když dítě nejede, mařím rozsudek. No a chodíme do té poradny a čím blíž jsme směrem k němu tím je vzteklejší, útočnější. A hlavně teď se to začíná projevovat ve vztahu dítě -on. Všichni mě utěšovali, že to vzdá a najde si další. další si sice našel, o 20let mladší. Angličanku, takže jí překládá jen to, co chce, ale vůči nám neskutečně přitvrdil. A jinak než přes dítě na mě nemůže. Mně psycholožka říkala: „přestaňte to dítě chránit, začněte se bránit a ona to uvidí od vás a naučí se to taky“. no zatím jí drží spíš pod krkem, že ona se bojí, že ztratí jeho lásku. A to na ní nemusí ani šáhnout. Když jsem na OSPODu řekla, že už mě 4 roky systematicky šikanuje, tak jen povzdechy nad tím, jak dítě má právo na otce a „někteří tatínci se nezajímají vůbec, budte ráda, že ten váš ano“ . ta bublina by se @free333 fakt hodila, je to vyčerpávající odrážet všechny jeho útoky. Naposled cajmrsk, že k němu holka jela v jarních kozačkách. To pozval i psycholožku z poradny, ať se jde podívat, jak je děcko nuzně oblečené. Ta povídá: „je moc hezky oblečená, sluší jí to, maminka má vkus a vy byste to měl ocenit“ . No kongo
- Upravit
24.4.16 15:32
Tak u nás je to kombinace obojího.
Někdy strašně řve a zastrašuje, to se pak k němu bojí.
Jindy ze sebe dělá chudáka a děti citově vydírá.
Je mi smutno, když si vzpomenu, jak můj nejstarší, když mu bylo tak deset, stál v předsíni po celoodpolední masírce, plakal a říkal mi: „Maminko, já bych uděla pro tatínka všechno na světě, aby byl šťastný, všechno!“ Tohle by přece měl říkat táta svému synovi a ne naopak.
I když jsme spolu byli skoro dvacet let, žádné spojení necítím. Jen nekonečnou úlevu. Aniž jsem si to předtím uvědomovala, tak jsem se strašně nadřela. Děti, práce, organizace všeho (od domácnosti po dovolené), opravy, údržba jako bych žila sama a starala se o 4 děti, ne o tři… Takže poté co odešel, jsem vyloženě rozkvetla a děsně si užívám.
Kdyby neustále nedeptal děti, tak jsem vyloženě šťastná.
24.4.16 16:07
Holky, čtu diskusi od začátku a nestačím zírat, i když o této poruše něco vím. Četla jsem teď jeden trefný popis této poruchy.
Mně přijde úplně nemyslitelné, že by někdo takový mohl k sobě vůbec „sehnat“ partnera.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
