už jsi ušla dlouhou cestu. 
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je narcis
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
20.4.16 23:03
@Ellusa píše:
Chlap, ženská, to je jedno
jj, ja vim, ale odebiram se na ty stranky, cos odkazovala a nebudu vam to narusovat. Sem jsem vlezla, protoze uz z jine diskuze jsem se dozvedela Dg., tak vzdy lezu za timto slovem a ujistuji se, ze ja jsem ten normal a nemuzu za to vsechno vc. toho, ze jsem dostudovala.
21.4.16 03:18
Teda, já jak to čtu, tak děkuju vyšší moci, že sem s mým bývalým ex neměla rodinu (na to tlačil hodně, ale potratila sem a pak už sem nechtěla znovu zkoušet). Všechno co tu píšete se v nějaké fázi našeho vztahu taky odehrálo, až na to, že by se nechtěl vídat. Chce. Teď zase pro změnu přede mnou pomlouvá svou současnou přítelkyni (takže si nedělám iluze co se děje, když mluví o mně před ní). Když jsem se s ním seznámila byl okouzlující, nikdy bych neřekla co se z něj vyhrabe po 4 letech vztahu. Jsem strašně ráda, že sem odešla, zachránilo mě to. A jak tu někdo psal úplně mimo, že takovej je každej chlap. Fakt není. TO může napsat fakt jen někdo, kdo narcise nikdo nepotkal, natož aby s ním žil.
Hanney
21.4.16 08:49
@Anonymní píše:
Luca
Proč s ním zůstáváš? Jinak zopakuji, primárně jim jde o obdiv, i nekritický,
podlézavý a o pozornost, proto udělají vše, naprosto vše. Je to jako droga. Samozřejmě ti nejbližší záhy poznají i druhou odvrácenou stranu osobnosti, než tu kterou vystavují, aby dosáhli, toho, co k životu potřebují.
Ty si zdroj, stálý zdroj, proto tě „miluje“ i vlastní děti jsou zdroj.
Zaměř se taky hodně na sebe, nech ho být, snaž se vyhýbat konfliktům, dávej mu to, co potřebuje, v opačném případě tě bude „trestat za neposlušnost“.
Jsou to magoři, nejlepší je odejít nebo ho přijmout, jaký je.
- Upravit
21.4.16 08:52
Hmm.. Přemýšlela jsem, co si představit u chlapa pod pojmem narcis, lépe řečeno k jakým kytkám ty chlapi přirovnat. Zajímavá představa.
21.4.16 09:13
@Hanney Odejít - někdy to díky okolnostem odchodem neskočí, jen má člověk čas se nadechnout, sesbírat síly, získat trochu nadhled a pracovat sám na sobě, ale i tak je stále jako na horské dráze. Manžel - tedy ještě stále, soudy mají na vše času dost - jak říká, použije všech možných dostupných prostředků, aby dosáhl svého. Mám za sebou hrozně moc škaredého a stále není konec a nejhorší je, si připustit to, že to bylo cílené.
Hanney
21.4.16 10:36
@zuzkamar píše:
@Hanney Odejít - někdy to díky okolnostem odchodem neskočí, jen má člověk čas se nadechnout, sesbírat síly, získat trochu nadhled a pracovat sám na sobě, ale i tak je stále jako na horské dráze. Manžel - tedy ještě stále, soudy mají na vše času dost - jak říká, použije všech možných dostupných prostředků, aby dosáhl svého. Mám za sebou hrozně moc škaredého a stále není konec a nejhorší je, si připustit to, že to bylo cílené.
To souhlasím, a podle mě není nic horšího, jenže na druhou stranu pochop, že oni chtějí být ve většině případů jako ostatní, zapadnout, /vypadat/ normálně. Mít ženu, rodinu… někoho, kdo je má rád, poskytuje jim, to, co nejvíc potřebují, bohužel nejsou schopni protiplnění. Jsou nastaveni jen brát.
Když si vezmeš slepýho, víš, že nevidí a podle toho se k němu chováš…u NS nevíš, nevíš nic… to postupné odkrývání jeho „slepoty“ je strašně bolestivé.
Nejsou schopni vztahu a to tajemství musí bránit za každou cenu.
Neboj se ho, vyhrožuje, protože má strach, že se mu rozpadne rodina.
- Upravit
21.4.16 10:44
@Ellusa píše:
Ano, je to tak. Ale když se to takto napíše, je to hrozně smutné. Mně je toho „mého“ lidsky hrozně líto, ale vím, že pomoci mu nejde.
Je to presne tak. Přesně.
Mně je ho v podstatě taky líto, ale sama sebe si cením víc.
21.4.16 10:52
@chipsa píše:
Hmm.. Přemýšlela jsem, co si představit u chlapa pod pojmem narcis, lépe řečeno k jakým kytkám ty chlapi přirovnat. Zajímavá představa.
Eeeeee? Ze by úpadek všeobecné vzdělanosti byl až takový, ze uz dnes lidé nevědí, kdo byl chlapec jménem Narcis a proč se ty kytky jmenují po něm? 
21.4.16 12:43
@Ellusa píše:
Asi vím, kdo jsi, ale to není podstatné. Budeš z toho venku, až ti bude jedno, jak si žije, koho kopíruje, jestli si tím ubližuje nebo ne. Protože opakem lásky opravdu není nenávist, ale lhostejnost k tomu druhému. Vím, že je strašně těžké po tolika společných letech, co byly u vás, si přiznat, že ten druhý s tebou celý život manipuloval a ty jsi mu jen dělala „křoví“ v jeho hrách, zázemí, díky hře na vzornou a spořádanou rodinu jsi mu vlastně dělala alibi pro to, že je v pořádku (kdyby nebyl, tak by takovou rodinu přece neměl, že…). Ale přesně o toto jim jde, navenek působit dokonale, perfektně, jak je to pod povrchem, tajit, případné problémy házet na okolí a zejména na partnery a děti. On se nezmění a už vůbec ne v tomto věku. Jsem ráda, že ti Bez svědomí pomáhá to pochopit, bude chtít ještě nějaký čas, než to i fakticky strávíš, a pak další, než to přestaneš řešit. Zkus si pokaždé, když na tebe půjde slabá chvilka a budeš přemýšlet, proč, nač,… si vedle toho hned silou říct, jo, sice toto byla fajn chvilka, ale vedle toho se stalo, a představit si něco, kdy ti svou pravou tváří ublížil. Místo hezkých chvilek si připomenout milenky, ponižování, shazování, pomlouvání před ostatními,… protože to je opravdu ON. A pak si řekni, vážně bych v tomto chtěla žít dál? Opravdu mi ten člověk stojí za to, abych s někým takovým prožila zbytek života? To není partner, který je nemocný v pravém slova smyslu a potřebuje tvou pomoc, aby mohl žít dál. On k tomu, aby mohl žít dál, potřebuje tebe, aby tě mohl dál ponižovat a zneužívat, realizovat si na tobě své komplexy. Chceš být opravdu do konce života hračkou v jeho rukách, kterou jednoho dne utrápí?
Škoda, že pokud jsou děti, tak se nelze odstřihnout. Musí se komunikovat ohledně nich a kdo žil s narcisem tak ví, že komunikovat prostě nelze. Musí se akceptovat pouze jeho nápady a návrhy, neboť jsou samozřejmě nejdokonalejší.
Já bych odstřihávala, až bych brečela.
21.4.16 13:01
@Hanney Utekla jsem od něho teď už potřetí. Dvakrát mě přesvědčil, abych se vrátila, pak těhotenství, porod a bylo to horší a horší…, rok a půl jsem chodila na terapie, úplně jsem se podvolila, změnila, ustupovala i přes své hranice a dokonce jsem byla jako nevěřící vbkostele a prosila boha, ab mě to přestalo bolet, abych ho už neměla ráda, abch se dokázala nad jeho urážk povznést místo toho, že to bylo, že jsem kousek od toho, že ublížím buď to sobě nebo jemu. Bylo to kruté, ale udělala jsem vše co jsem mohla, šla hlouběji než na dno a pak to přestalo tak bolet, přestala jsem se bát, že budu sama, že nastane boj o děti, trochu majetku na který mám nárok, že bude asistovat policie, sociálka a začala chodit do intervenčního centra, hledala jsem cest a ona se našla a dnes jsem za to ráda, i když i dnes mi umí udělat zle a paní na sociálce, která si dala tu práci a seděla u nás 2 hodiny, kdy pak už manžel shodil masku v tom má jasno a ví o co jde. Strašně jsem se bála, že mi už nikdo nepomůže.
Odchod od takového člověka je potřeba dobře promyslet a spolupracovat s odborníky a to dlouhodobě, nebát se, je to jediné v´chodisko po dlouhodobém manipulování.
Nevýhodou je, že jsem na rodičovské „dovolené“ a tím pádem na něm závislá a doteď nechápe, že nechci být ani teď poslušná, pokorná a vděčná za milodary, které mi dáavá, bez něj jsem jen hov… u cesty, psychopat, asociál, gestapačka, která týrá ho i děti a je jen otázkou času, kdy mi je vezme, protože si nezasloužím být matkou.
Držím všem, které něco takověho prožíváte, či jste prožili odvahu a pevnou vůli:-)
21.4.16 13:06
Mám vyzkoušené, že když mi vypisuje dlouhé smsky o tom jaká jsem a co dělám a nedělám, tak mu jen stroze napíši, že jsem ráda, že mi sdělil svůj názor, ale já ho nesdílím a nesouhlasím s ním. Je to odzbrojující věta:-) člověk se jasně vyjádří a nenechá se vtáhnout do kolotoče vysvětlování, obhajování a dlouhých smsek, telefonátů, kdy poskytuji prostor pro manipulaci. Další důležitý bod je nic takovým lidem neříkat, nic s nimi nesdílet, protože i banalitu dokáží přetočit a použít proti vám. Je to náročné, ale funguje to.
21.4.16 13:12
@Ellusa píše:
Já vím a chápu. Ale i tak jde odstřihnout aspoň v té osobní rovině, prostě neřešit, co ten dotyčný dělá, proč to dělá, jak se má, jestli se mu daří, jestli má nějakou milenku nebo ne, co sleduje svým chováním, přestat se snažit ho pochopit, protože ono to stejně nejde. Mají jiné myšlení, jinak prožívají, jinak milují a obecně prožívají emoce. Já třeba nepochybuji, že většina z nich má své partnery ráda, ale je to tou jejich divnoláskou. Já si kolikrát pak řekla, normální člověk by reagoval takto, takže on udělá pravý opak - a skoro vždy to tak bylo, protože on přesně, jak píšeš, vždy měl to nejdokonalejší řešení. Vtipné je, že když se třeba ke mně občas donese, jak se má, tak se směji, protože on dělá teď přesně to, co jsem mu vždy říkala já, že by měl
Jo jo, se zvýrazněným naprosto souhlasím.
Ten můj (naštěstí už bývalý), vždy jiskřil nápady a ideami a mě čekala exekutiva. Všeho. Od dětí přes finance a zařizvání všeho. Pěkně svižně.
Jednou mi navrhl, že bychom si mohli založit firmu. Samozřejmě nápad kdesevzaltusevzal a jistě geniální. Řekla jsem, že jedině přes mou mrtvolu (a asi by to tak dopadlo i doslovně, strhal by mě). Strašně se urazil. 
Teď je mi jen líto dětí. Na jaké houpačce žijou. Jendou je tatínek super a strašně se těší. Podruhé se k němu bojí a brečí a prosí mě, aby za ním nemusely. OSPOD mi na přirozeně řekl, že otec má právo na děti. I když se k němu bojí.
21.4.16 13:22
@brisco píše:
Eeeeee? Ze by úpadek všeobecné vzdělanosti byl až takový, ze uz dnes lidé nevědí, kdo byl chlapec jménem Narcis a proč se ty kytky jmenují po něm?
Proč se ty kytky jmenují po něm, to bohužel netuším. Existuje ńjaký film? Zajímalo by mě to. Samozřejmě vím, kdo je to narcista.
21.4.16 13:28
@Ellusa Už jsou poznamenané. Mám tři. A nejstarší právě začal pubertu. Neodpustím si, že jsem poslechla instituce, když se děti k němu poprvé strašně bály, brečely a já je stahovala z postelí a násilím je oblíkala. Volala jsem na OSPOD, všechny možné Kruhy a podobně a všude mi říkali, že mu je musím dát. Má na ně právo. On neuplatňuje fyzické násilí ale v psychickém teroru je mistr (to souvisí s manipulací).
Ten den jsem ztratila důvěru dětí, že je vždy ochráním. Težko se to vysvětluje. Zlomila jsem je.
Brečím vždycky, když si na to vzpomenu.
Důvěra se mi strašně špatně získává zpět. Ta nejmenší za ním nechtěla minulý víkend. Plakala, musela jsem jí utěšovat a říkala jsem jí, že jestli nechce, nemusí. Že to zařídím. Namítala, že na mě bude táta řvát. Já na to, že táta řve pořád, že je mi to jedno a že pokud se nebude vztekat kvůli jejímu odmítnutí jít na víkend za ním, bude se určitě vztekat kvůli něčemu jinému. Že to mě vážně nedrásá. Nechtěla to. Chtěla se radši sebeobětovat.
Kobliha51
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
