Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel mě nutí jít na potrat
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.6.16 07:49
Uvidíš jak to dopadne. Já bych si dítko nechala, ale na chlapa asi moc spoléhat nemůžeš. Píšeš že máš dvě děti, toto bude třetí, plus chlap má taky nějaké děti. Bude to hodně náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 14:34
@Anonymní píše:
A co jsem opoměla? Psala jsem anonymní z předchozí strany…ta psala, že má dvě děti a třetí nechtěla. Lepší více antikoncepcí najednou než potrat. Nemyslíš?
Treba sterilizace je asi dost drsny zpusob ochrany, nebyla nikde zminka, ze by dite nechtela. Tolik k empatii. Kde ctes, ze se chranili kondomem? A mezi nami- myslis, ze telisko a prerusovana soulouz je opravdu minimalni riziko? Tak hodne stesti.
Zakladatelka mela antikoncepci. Ale to bys musela cist cely prispevek, ne jen to, co se ti hodi a schovat se za anonymitu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 15:31
@Halamka ona reagovala na někoho jiného, ne na zakladatelku. Reagovala na jinou anonymní, ta použila kondom, který praskl. Ona nereagovala na zakladatelku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 15:56
@terinka4444 aha, tak to potom je jina. Necetla jsem celou diskuzi.
Diky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 18:57
@Dancza134 píše:
Ahoj zakladatelko, pokud máš všech pět pohromadě necháš toho odporného muže odejít, miminko jestli zvládneš musíš vědět ty nejlépe, ale já myslím že když máš jedno šestileté takže školou povinné a druhé zas školkou povinné tak budeš mít čas na miminko, akorát se budeš víc otáčet. Toho ničemu kopni někam a ať si jde dělat další pro něj nechtěné děti, je to hnus…tobě tu můžu slíbit pomoc, oblečení, hračky, cokoliv co bude v mých silách. Pokud budeš chtít napiš mi sz hlavně to odkud jsi. Hlavně buď v klidu, ať netrpí děti a tím myslím všechny tři
Moc moc moc dekuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 20:07
@Anonymní píše:
@Adelaida87 byla jsem v naprosto stejný situaci a já tenkrát na ten potrat opravdu šla…sice mi tu teď spí třítýdenní mimino, který mám se stejným chlapem, který mě tenkrát na ten potrat jít donutil, ale nikdy na to nezapomenu…mohli jsme mít už skoro roční mimino, kterýmu jsme nedali šanci…je mi to teď líto, byla jsem blbá, že jsem si to tenkrát nevybojovala, byla jsem slaboch a bála se, že odejde…svoji holčičku miluju nadevše, ale ten červík z minulosti tam furt je a nikdy si to neodpustím, že jsem to udělala…být vámi tak toho chlapa prostě neposlechnu, to svědomí je strašná věc a vztahu to rozhodně neprospěje to mi věřte, vím o čem mluvím!!prosím o zachování anonymu, děkuji
Tohle neni normalni, jedno zabijete a druhe si v zapeti udelate? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.16 22:08
@Adelaida87 zatím není zač dej vědět když budeš cokoliv potřebovat. Mám holčičku 5 let a chlapečka 1rok, spoustu věcí už nepotřebujeme takže ti můžou pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 07:53
Ahojky holky rada bych se podelila co se mi stalo. Resite tady potrat ja bych nikdy na nej nesla.Mam 2 holcicky ted cekam treti(jeste jsem enbyla u dr)u prvniho mi pritel vyhrozoval, cpal nasilim postinor, byla jsem natlacena do kouta.Ja i kdyz jsem mela zdravotni problemy a doktor na onkologii mi dal na vybranou mezi ditetem a moji nemoci byla jsem hned ze to dite chci. Pritel byl zly, jeho manzelka (s kterou uz nebyl)na me usily boudu ona em kopala na ulici a pres to jsem dokazala odejit.Ted nelituji ze sem si ji nechala a nikdy nelitovala. Ted mam manzela, ktery prijal malou jako za svou ma ji radsi snad vice nez svoji.Na potrat nikdy nenech se zastrasit. Zazila jsem sve
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.16 00:31
@frozendarkness píše:
Zkouším to každý den, nic platné. On se o tom vůbec nechce bavit, tak nevím, jak to udělat…Právě že si vůbec nedokážu představit, že s ním budu žít. On mi řekl že si pak třeba někdy pořídíme další…ale proč? Proč ho nechta zabít když JEMU se to nehodí…nerozumím mu
Pak třeba někdy? Jako na důchod, ve 40ti třeba? Dítě se přece nepořizuje jako TV nebo auto stylem teď na ni nemáme tak si ji pořídíme až na to budeme mít peníze… příště třeba někdy by to už taky nemuselo jít…a s někým takovým by žádné příště už asi ani nebylo…no je to docela drsný chování, co předvedl, dá se o tom přece mluvit i normálně, slušně, ne jako o nějaké věci co překáží - a řekl proč vlastně? Co bych za to dala, otěhotnět když bylo malému tolik jako vašemu - já byla těhotná v synovo necelých třech letech, cca 33 měsíců, u nás to byl hlavně muž kdo chtěl druhé dítě, já se bála jak to zvládneme finančně, když mezitím nebudu pracovat a půjdu rovnou na neschopenku z už tak dost nízkého rodičáku…když jsem mu ukázala na jaře test, nejdřív taky šok, pak radost, když už tomu trochu uvěřil, a pak zase šok když jsem díky silnému krvácení potratila…on moc nechtěla abych se vracela do práce, naopak se bál že už pak druhé chtít nebudu…od té doby to u nás jde od desíti k pěti, jako kdyby to byla moje vina, nevím, prostě se to podělalo aniž by o tom, zda dítě bude nebo ne, byla jakákoliv možnost se rozhodnout…co vám brání mít druhé, manžel je třeba nějak o hodně starší než ty, nebo zdravotní problémy? Pokud o druhé vnouče stojí i babička, mohla by ho zkusit taky nějak zpracovat, ale minimálně to „daní pryč“ bylo od něj vůči tobě hodně necitlivá až hulvátská reakce a šokem bych to neomlouvala - já tomu mému pozitivní test ukázala ve chvíli, kdy jsme se zrovna bavili o tom, že „takových zpoždění už bylo a nic z toho“, už mu to snažení asi začalo lézt na mozek, tak mu říkám, ale takovéhle zpoždění jsem už neměla dlouho - prohlásil jen „no pěkný“, ale vzhledem k tomu že děti by rád i tři by ho potrat ani nenapadl…jenže on se zase chová hnusně v jiných ohledech, takže jsem někdy skoro i ráda že mám aspoň tu práci a necítím se už jen jako hadr na podlahu - i když i k němu se snad chová líp, mě už jen uráží, odbývá a nadává a já prostě vím, že tím jak se jeho představa o dvou dětech blízko od sebe nevyplnila a ještě nejspíš dlouho nevyplní - kdoví kdy se zase zadaří, a vidí jak mě to zase baví a naplňuje v práci, tak jsem u něj asi jako žena a matka klesla, skončila… Moc přeju aby se to u vás vyřešilo k oboustranné spokojenosti a nemuseli jste si sebe navzájem přestat vážit, aby se to manželovi rozleželo, protože je to fakt dar a nevážit si ho by se nemuselo vyplatit…
- Citovat
- Upravit
5.3.17 22:44
já to zažila dvakrát!
Musím reagovat.
Mě se tato situace stala a znám obě stránky - dát pryč i nedát pryč. Jsem vdaná, 1.syna jsme si přáli oba a hned o svatební noci se nám to podařilo. Po dvou letech jsem chtěla druhé dítě, ale manžel ne. Měl už z předchozího manželství dospělého syna a dceru v 1.ročníku na střední, oba bydlící v jejich koupeném bytě. Pro něj to bylo dostačující. Já však nechtěla mít jedináčka. Vždy jsem toužila po 2dětech. Prášky jsem nebrala kvůli trombóze v rodině, vše bylo na něm. Když jsem otěhotněla, pro mne to byl šok, ale vlastně jsem byla hrozně ráda. Bála jsem se jeho reakce a ta byla přesně jak jsem myslela. Chtěl to dát pryč. Řekla jsem, ať se se mnou klidně rozvede, ale pryč to nedám. V tu chvíli by mi láska toho děťátka dala víc než chlap, co by si nás tak málo vážil - mé rozhodnutí mi však celé těhotenství dával pěkně sežrat. Nechtěl na ultrazvuky, nepokládal ruku na břicho, necítil pohyby, nemluvil k miminku a na mne byl celou dobu nepříjemný. Prostě peklo! Když se druhý syn narodil, byl z něj úplně vedle a to je do dneška. Jako by to příroda uměla zařídit, vypadá přesně jako jeho kopie. Po roce a čtvrt jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Tentokrát jsem to obrečela. Manžel měl stejný přístup s tím, že tentokrát už přestane klidně pracovat, ale živit nás nebude. Co bych dělala sama se třemi dětmi? Probrečela jsem celý týden kvůli rozhodnutí. Nechtěla jsem to dát pryč, mé děti jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo. Manželův nekompromisní postoj a tvrdé jednání mě k tomu přinutili. Dovezl mne do nemocnice a i přes to, že jsem od tamtud několikrát s pláčem utekla, stejně jsem to udělala. Je to už půl roku a stále jsem se z toho nevzpamatovala. Trpím depresemi, nedokážu žít život jako dřív. K manželovi nic necítím i když se k vůli dětem snažím milovat ho, jen to v podstatě předstírám. Nechci se rozvádět, ale nevím, jak dlouho tohle divadlo vydržím. Párkrát jsem s ním i spala, ale pak jsem probrečela půlku noci, aniž by o tom věděl. Vím, že toto rozhodnutí učinil pro životní standart celé rodiny, ale pro mne kvalita života vykoupená životem nenarozeného děťátka taktéž žádnou kvalitou není! Píšu tyto řádky a brečím jako želva. Pokud tě další těhotenství přímo neohrozí na životě, nenech se ukecat do potratu - budeš stejně jako já nešťastná po zbytek života, že jsi něco takového dopustila!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 00:10
mě se to stalo
Prošla jsem si tím samým před půl rokem. Bylo to sice třetí a ne druhé, ale naprosto stejný případ. Donutil mne k tomu a já ho poslechla. Pláč, výhružky, zoufalství, strach… nic to s ním nedělalo - nekompromisně to nechtěl. Nikdy mu to neodpustím! Několik měsíců už jsem na antidepresivech, manžela nenávidím a uvažuji o rozvodu. Udělal ze mne vraha nenarozeného miminka a neumím se s tím srovnat. Věř mi, že dvě děti se dají zvládnout i bez chlapa! Vykašli se na něj a pryč to nedávej!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.17 22:09
Tak jak to u me dopadlo
Po vsech vyhruzkach, po zjisteni ze Uz nevyslo dobre, testy z odberu klku(o neco hnusnejsi jako odber plodovky)proste nervy, z domu, z testu, city nula, zadny ruce na brisku, povidani k miminku no nic moc, zadny setreni, chodila jse na brigadu, jeste i 3dny pred porodem, do Ms pro syna no litala jsem jak magor…no a maly se narodil a on je cely poprdeny, je teda podobny na me(aspon neco:-) uz ma po sobe prvniho syna)jen nase laska je fuc, rika ze jsem ho zradila(teda mysli neposlechla)a tak si ted vedle sebe jako zijeme, ted uz je za nama rok co jsme spolu naposledy spali. s malym napohodu, ale verim ze to prijde az bude treba ve skolce, krouzky, skola, vylety…uz ho slysim…penize, penize no tys ho chtela, ja ti to rikal, nemam, nedam, no vzdyt si rikala, ze se to nejak udela, tak to nejak udelej…co si stezujes, mas cos chtela…a podobny hlasky.uz ted nektery zaznivaji a ty dalsi tu budou cuby dup…ale jsem stastna za prcka, jen neni moc usmevavej, rozesmat ho je celkem umeni, snad to nema jako dusledek hnusneho prenatalu. a sla bych i do třetího, nerikam ze by to muselo byt s tim samým chlapem, dam se trochu do gala a uvidime????nepodlehejte, i kdyz vam to deti nemusi vzdycky vratit, ale miluji je, bezmezne, nezistne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.17 16:40
Nikdy by mě nikdo nedonutil jít na potrat… a to ani za cenu rozvodu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.17 21:04
Mam kamaradku, co zila par let s jednim, kdyz cekali sve prvni dite, to same ji rekl, at jde na potrat, neudelala to, ale potratila sama- mela nejake zdravotni problemy. Dopadlo to tak, ze stejne nakonec se s ni on rozesel. Kamoska si vzala nekoho jineho a porodila 2 zdrave, krasne deti. Ve vasem pripade to vypada, ze Vas manzel proste nechce dalsi dite. To dite donoste, nenechte si to vzit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
