Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
No já nevím, podle mě záleží na tom, jestli skutečně někde prošustrovává rodinné finance, nebo k nim má prostě jiný přístup. Třeba já jsem byla dost důrazně vychovávaná v tom, že doma není žádné „moje“ a „tvoje“, jako já jsem si mohla říct o peníze, máma naprosto nerespektovala nějaké „moje“, ani věci, ani peníze. Brala to tak, že jsem dítě, a cokoli mám, mi pořídila ona nebo příbuzní dali v podstatě jí do správy, když to dali mě. Ano, k dítěti je to dost nefér. Ale ještě v dospělosti, když jsem už vydělávala, byla velmi nepříjemná konfrontace na téma, že moje výplata bude chodit na můj účet a je moje, ne, že patří do rodiny, a tudíž je společná, rozuměj může s ní zacházet ona jak uzná za vhodné. Tak jestli spíš to manžel nebere takhle, nemá to třeba od doma, že co je doma, to je jeho a může s tím dělat co chce, zvlášť když jsou děti malé, tak přece nepotřebují žádné peníze. My teda máme mezi sebou s manželem tohle taky tak, každý si bere peníze jak chce, klidně mu občas něco vytáhnu z peněženky, když nemám v hotovosti, a jsme s tím tak v pohodě. Ve vztahu k úsporám dětí bych to tedy nedělala, pokud by za ty darované peníze něco nepotřebovaly hned, tak bych jim je taky asi šetřila až budou. Ale on to může vnímat jinak. Promluvila bych si s ním na tohle téma, jak on to bere.
Fascinuje mě, jak tady, holky, ignorujete to nedůležitější. A to je důvěra.
Pokud žijete v takovém komunismu, že mu bereš pracha z peněženy, aniž bys něco řekla a oba jste s tím ok, tak je to v pohodě.
Ale zakladatelka se s manželem dohodla, že ty peníze zůstanou dětem a on si z obálek udělal osobní konto…
@zoidberg píše:
A já zase nechápu, že z toho někdo může dělat takovou vědu. U nás se děti ptají rodičů, zda něco smí, ale rodiče se dětí neptají, jestli něco můžeme. My jsme dospělí a všechno to, co děti mají, mají jen díky naší dřině.
tak jim ukradneš jejich peníze? Děláš si srandu? Já se taky dětí neptám, jestli něco smím, ale neberu jim jejich věci. Jaký je rozdíl, jestli ode mně dostanou boty nebo litr? Žádný, dostali to, je to jejich, co se dá, to se z pekla nevydá. Tak jako nepůjdu a neseberu jim boty, tak nepůjdu a neseberu jim jejich peníze. To nemá co dělat s tím, že se někdo ptá dětí, jestli něco smí. Prostě neokrádám cizí, nebudu okrádat ani vlastní děti. A to co jim jednou dám, byť z mé velké dřiny, to je prostě jejich. A představa, že mám nějakého chlapa, co s námi žije, a on jim chodí brakovat kasičky, jako ty tady píšeš, že to dělá tvoje přítelkyně, tak je tak otřesný, že na to není slov. Možná by stačilo napsat ujel jsem, je to přes čáru, a ne to tady ještě obhajovat. Jednou jsi jim to dal, je to jejich, nemáš žádné právo jim to brát a už vůbec ne nějaká tvá přítelkyně.
@ludmilaadamkova píše:
Jasný. Přestav si že dítě dostane peníze od babičky, má svou kasičku a ty mu ji vybrakuješ s tím že to jsou peníze pro tebe s tím že ty rozhoduješ za co je utratíš. Případně tam má i peníze z brigády. Bude to to samé a bude to OK?
Ne, není to OK. Ale po tom, co nás jednou vykradli, tak obálky s tisícovkami doma nepěstujeme, to tím cashem raději zaplatím co nejdříve. Větší příspěvek od babiček se občas přihodí, ale pošlou ho rovnou na účet. Dítě je zatím malé na to, aby dostávalo kapesné a hospodařilo si.
Rozhodně by se mi ale nelíbilo, kdybychom takovou obálku měli jako rezervu, a tam najednou nula a bez vysvětlení, kde ty peníze jsou.
Příspěvek upraven 06.01.22 v 14:46
@Bábrdl píše:
Fascinuje mě, jak tady, holky, ignorujete to nedůležitější. A to je důvěra.Pokud žijete v takovém komunismu, že mu bereš pracha z peněženy, aniž bys něco řekla a oba jste s tím ok, tak je to v pohodě.
Ale zakladatelka se s manželem dohodla, že ty peníze zůstanou dětem a on si z obálek udělal osobní konto…
To je právě to co tady ignorují. Je OK vzít si peníze druhého když potřebuju informovat ho o tom, že si beru peníze které byly např určené na něco jiného. A něco jinéh vzít si to tajně a to opakovaně a pak ještě mlžit na co to bylo a dělat že to vracím a přitom ani plnou částku nevrátit. Navíc ani neví proč doopravdy ty peníze potřeboval.
V podstatě každý koho znám někdy vzal peníze z kasičky od dětí protože už jen proto že zrovna neměl drobné (ty děti byly tak malé že to ani nezjistily) ale zase je tam vrátil…
ale tady jde o finanční dary v řádů tisíců od jiných lidí.. bylo dohodnuto že je to pro děti a ještě o tom ani manželku neinformoval.. jako bonus lže. ![]()
@stín katedrál Tak u nás teda dávání peněz moc nefrčí, ale když už někdo něco pošle dětem, tak jim to pak prostě dám do kasičky. Ne, že těch pár desítek maximálně set korun prostě roztočím v rámci rodinného nákupu potravin.
Děti učímě hospodařit odmala a myslím si, že jsou i díky tomu vzhledem k věku velmi finančně gramotné.
Jedna babička i posílá dětem mimo dárku jeětě nějaký drobný peníz „pro radost“ k narozkám na jejich účet, ke kterému poočítám dostanou kartu tak v 10. Zatím funguje spíš jak ta obálka doma v šuplíku, jen s tím, že tady mají nějaké bonusy a drobný úrok od banky.
Samozřejmě kdyby byla nouze, umím si představit, že ty peníze přidám třeba k nákupu obuvi, školních pomůcek apod., ale budou využity jednoznačně ve prospěch dítěte (i když dítě by třeba raději mělo x té autíčko a ne nové boty).
@ludmilaadamkova píše:
Jakože když mi mamka dala peníze na zaplacení poznávacího zájezdu do kšoly tak otec měl plné právo je vzít a prochlastat je? Nebo když jsem dostala svou první výplatu 5 tis KČ (myslím brigádu v 15 cti) tak měl otec plné právo mi ji vzít z peněženky a na 3 dny se vypařit protože on tvrdě makal na tom aby nás zabezpečil z invalidního důchodu?
Ne. Rodiče musí nakládat s majetkem dětí s péčí řádného hospodáře. Takže pokud důležitou platbu posoudím jako užitečnější, než třeba útratu za cukrovinky, mám na to právo. O prochlastání jsem nic nepsal. Vždycky to vrátíme, jen ne prostě hned. To je celá věda.
A on nějak nemá peníze, že si musí brát peníze od dětí?
Nebo proč si je bere? To jste na tom tak špatně? Moc tomu nerozumím…
Takže by mě hlavně zajímal ten důvod… Nevím teda jak to máte s financemi, ale působí to tak, že před výplatou nemůžete ani vycházet…
Jestli si to bere jen na nějaké své balíky a nesmysly a jinak peníze má, tak samozřejmě ať je vrátí, nebo alespoň splácí… Taky si od syna občas půjčím peníze, když nemám po ruce drobné, či hotovost..u nás v krámě třeba neberou karty…syn o tom ví, vždycky si to napíšu na papír na lednici a pak vrátím.
@zoidberg píše:
Ne. Rodiče musí nakládat s majetkem dětí s péčí řádného hospodáře. Takže pokud důležitou platbu posoudím jako užitečnější, než třeba útratu za cukrovinky, mám na to právo. O prochlastání jsem nic nepsal. Vždycky to vrátíme, jen ne prostě hned. To je celá věda.
V tom případě se ale bavíš úplně o něřem jiném, než je problém zakladatelky. ![]()
@Bábrdl
Ne, já to v žádném případě neobhajuju, model braní peněz dětem mi přijde špatný, jako dítěti a mladé mi vadil, a je to přesně jak píšeš - my máme s manželem totální komunismus protože jsme tak dohodnutí a spokojení. Já bych to na děti nikdy neaplikovala, ale přijde mi, jestli to tak manžel zakladatelky nebere, tím pádem by to vůbec jako nějakou krádež nebo půjčení nevnímal, nechápal by, co má za problém. Což nepovažuju za správné, ale možné vysvětlení jeho chování.
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si sem pro radu, protože je mi z téhle situace vážně na zvracení. Máme s manželem tři děti. Každé z nich má obálku s penězi, které dostalo k různým příležitostem od příbuzenstva (svátek, narozeniny, Vánoce, dokonce i třeba čerti a Velikonoce…). Do obálky jim peníze jen vkládáme, naposledy jsme z toho koupili něco asi před třemi lety, od té doby se jen šetří. Bohužel jsem neměla spočítáno, kolik mají našetřeno, protože by mě ani ve snu nenapadlo, že z obálek budou peníze mizet. Já to nepočítala, vždycky jsem tam jen dala nejnovější peníze…No a před asi třemi měsíci jsem zjistila, že dcery mají v obálce nějak málo. Řešila jsem to s manželem (s kým taky jiným) a nakonec z něj vypadlo, že si peníze “půjčil” na zaplacení balíku (3200 Kč a že to má napsané a že to vrátí). Jenže když jsem mu vmetla do tváře, že to musí být víc, tak řekl, že kdysi si taky vlastně asi bral na nějaký balík… řekl, že těch 3200 Kč vrátí a domluvili jsme se, že si z těch jejich peněz samozřejmě brát už nebude, že to byla výjimka. Do Vánoc to ještě nevrátil, to bylo pořád něco.
Teď po Vánocích nastala situace, že jsem hledala svoje peníze, co jsem dostala k Vánocům a šla prohledat obálky dětí, zda jsem to nedala k nim. Co se nestalo… skoro všechny peníze byly pryč, a to včetně všech peněz našeho novorozeného syna, co dostal od babiček k narození (což bylo celkem 11 000 Kč jen za narození, plus několik tisíc ještě za Vánoce). Byla jsem v šoku a manžel se dušoval, že to potřeboval na jednu dvou organizaci a že to měl v plánu za pár dní po té akci vrátit, že mi to nechtěl říkat, abych si nedělala těžkou hlavu a že věděl, že bych si toho ani nevšimla. Byla jsem samozřejmě naštvaná, protože ještě nevrátil ani tu původní částku a už bral další.
No, naštěstí tedy před pár dny opravdu “všechno” vrátil. Jenže když jsem ty peníze přepočítala, tak jsou to ty peníze, o kterých jsem věděla, že vzal. A spousta jich tam chybí! Takže za mě bral třeba poslední dva roky průběžně a nevracel to. Dcery tam mají každá asi 3500 Kč, což je směšné, protože jen 2500 Kč dostaly k Vánocům, a to tam měly být peníze za poslední skoro 3 roky. Když jsem na manžela udeřila, dělal, že o ničem neví.
Je mi z toho upřímně hodně špatně. Vůbec nevím, jak tuto situaci řešit. Peníze mám samozřejmě teď už spočítané a napsané na každé obálce datum a sumu, plus obálky schovám. To ale není řešení otázky důvěry, kterou k manželovi nyní nemám. Na 100% vzal peníze on, musí to být třeba kolem 15 - 20 tisíci. Děti tam za roky střádání nemají skoro nic! 😔
Děti to na 100% být nemohly, ty když najdou i 2 Kč se válet, tak hned běží za mnou, ať si to dám do peněženky, navíc nejstarší je 5 let, takže peníze opravdu ještě nepotřebuje a nechce.
Jak byste situaci řešili? My to včera ani nedořešili, protože když jsem na něj udeřila s tím, že i po tom, co peníze vrátil, tam mají žalostně málo, tak jen mlžil a pak akorát přišli jeho rodiče a po odchodu už tu byl provozní chaos (2 malé děti a jeden novorozenec) a pak manžel usnul. Budu to muset dneska zase vytáhnout, ale je mi z toho nepříjemně a hrozně, a nevím, jak to řešit, co navrhnout… nejradši bych ho poslala úplně k šípku, protože tohle je pro mě totální morální dno. 😔
Strašně, a dala bych mu půl roku na vraceni vše. A dělá peníze do banky na spořící účet nechápu tolik peněz mit doma
@zoidberg píše:
Ne. Rodiče musí nakládat s majetkem dětí s péčí řádného hospodáře. Takže pokud důležitou platbu posoudím jako užitečnější, než třeba útratu za cukrovinky, mám na to právo. O prochlastání jsem nic nepsal. Vždycky to vrátíme, jen ne prostě hned. To je celá věda.
Pokud nemáš dost peněz a musíš si brát z dětských kasiček, tak ok. Jídlo je důležitější. Ale je fér to dětem vysvětit. S tím, že až mít budeš, dáš je tam zpět.
Ale upřímně, to, k čemu takové chování povede, bude, že si děti budou před tebou peníze schovávat…
Příspěvek upraven 06.01.22 v 15:03
Musím přiznat, že já jim tam taky chodím, když potřebuji menší - oni tam přesně mají stovky, dvoustovky… ale píšu tam vždycky lísteček a vracím to.
@Anonymní píše:
No já nevím, podle mě záleží na tom, jestli skutečně někde prošustrovává rodinné finance, nebo k nim má prostě jiný přístup.Třeba já jsem byla dost důrazně vychovávaná v tom, že doma není žádné „moje“ a „tvoje“, jako já jsem si mohla říct o peníze, máma naprosto nerespektovala nějaké „moje“, ani věci, ani peníze. Brala to tak, že jsem dítě, a cokoli mám, mi pořídila ona nebo příbuzní dali v podstatě jí do správy, když to dali mě. Ano, k dítěti je to dost nefér. Ale ještě v dospělosti, když jsem už vydělávala, byla velmi nepříjemná konfrontace na téma, že moje výplata bude chodit na můj účet a je moje, ne, že patří do rodiny, a tudíž je společná, rozuměj může s ní zacházet ona jak uzná za vhodné. Tak jestli spíš to manžel nebere takhle, nemá to třeba od doma, že co je doma, to je jeho a může s tím dělat co chce, zvlášť když jsou děti malé, tak přece nepotřebují žádné peníze. My teda máme mezi sebou s manželem tohle taky tak, každý si bere peníze jak chce, klidně mu občas něco vytáhnu z peněženky, když nemám v hotovosti, a jsme s tím tak v pohodě. Ve vztahu k úsporám dětí bych to tedy nedělala, pokud by za ty darované peníze něco nepotřebovaly hned, tak bych jim je taky asi šetřila až budou. Ale on to může vnímat jinak. Promluvila bych si s ním na tohle téma, jak on to bere.
Mohla bys mi, prosím, vysvětlit, jakým „jiným přístupem“ lze odůvodnit lež a zapírání do očí na přímou otázku „Ty sis z téhle obálky vzal peníze?“
@Katche píše:
@kve-tinka
Hele - já mám ve svejch penězích - proti svýmu manželovi - děsivej bordel. Je to daný tím, že jsem prostě chaotik. Občas zapomenu vyzvednout, takže pak balíky pytlíkuju tím, co najdu doma (pokud mi odmítnou kartu), protože představa, jak jdu na místní poštu je horší než představa, že prostě vybrakuju obálku s nepatřičným nápisem. Většinou to tam v rámci týdne vrátím - pokud na to nezapomenu. A pokud zapomenu, tak si většinou vzpomenu po nějaký delší době.
A kdyby mne manžel označil za zlodějku, tak to zase já považuju za tak nepřekonatelný problém, že se asi rozvedu.
@Žižkovská žena
A ano, může to být prostě zapomenutí.
Mně vadí to paušální odsouzení bez špetky náhledu. Nesnáším rychlý soudy bez snahy se na to kouknout z druhý strany nebo odsoudit na základě neúplných informací.Pamatujete, jak proběhlo všemi zprávami, že při domácím porodu umřelo dítě - všichni si kopli do rodičů, fuj, kdyby rodila v nemocnici, tak se to určitě nestalo. Titulky napříč médii… A pak se zjistilo, že dítě mělo vadu neslučitelnou se životem a nepřežilo by ani v porodnici. A o tom se napsal po dvou týdnech minikrátký odstaveček.
Chlap samozřejmě může bát hajzl, co jede v chlastu. Ale taky to může být normální chaotik, který to prostě neukočíroval.
Tak to já už taky párkrát dceři vzala casch ale jelikož jsem chaotik a zapomin, tak jsem tam nechal lístek, „Máma 100.-“
@zoidberg píše:
Dělám to běžně a děláme to oba. Když přijde neočekávaná platba v hotovosti, hrábneme dětem do obálek. Stejně tam jen tak leží. Většinou to zapomeneme vrátit, tak potom nějak odhadneme chybějící částku a jednou za čas dorovnáme. Nevidím v tom žádný problém.
No já nevidím problém v půjčování ale s tím že nevíte kolik možná jim vrátíte více, anebo taky min