Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželka kvartálního alkoholika vs. vyšší princip mravní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.8.16 13:28
@Swift píše:
@sirikit Jsem tušíl, že ta sopka se bude líbit.
Moc, já jsem na ně bůhvíproč zatížená. 
Už jsem se osobně vysápala v noci na Stromboli - nepředstavitelný pocity, načerno, bez průvodce, na tu úplně nejhořejší vyhlídkovou plošinku… a ve tmě drobný výbuchy s výrony lávy. 
Ten mix dojmů nepopíšu… možná myška fascinovaná kobrou? Úžasnej zážitek.
O den později podvečerní výstup na Vulcano, zas jinak fascinující, Vulcano spí, ale čoudí ze všech puklin statečně. 
O dva roky později kráter Thery…
Už jsem pár let na žádnou nevylezla, ale táhne mě to pořád.
Těžko říct, jak se tohle člověku stane. 
Dík - a už zas běžím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.16 14:31
@sirikit bacha na ty pyroklastické výbuchy, je z toho zážitek na celý život. Délku života pak už počítáš v minutách a vteřinách 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.16 15:18
@Ladybirdanazuz píše:
@sirikit Dobrý den, přečetla jsem Vaši diskusi. A chci se zeptat, jak si představujete svůj život s manželem v následujících 10, 15 či 20 letech? Neberte to jako rýpání, ale jako prostou otázku.
Ne, já to jako rýpání neberu vůbec, tohle je hodně otevřená diskuze.
Zrovna před chvílí jsem měla na tohle téma debatu s dcerou, rozhozenou sobotním excesem. Protože ona byla vždycky tátova princeznička a teď se tloukla do hlavy, že je strašnej alibista. Že až zeď, když byl tatík „hustej“ i na ni, se jí otevřely oči.
A já bezstarostně broukala, že v klidu, v každý familii je nějakej bláznivej strejček nebo dědeček, prostě černá ovce.
A zdravě fungující rodina musí jednu černou ovci zvládnout.
Psala jsem před chvílí: jízda v boulích. Těžko můžu říct, co bude za rok, ale kdo z Vás v „normálních“ rodinách to říct může?
Za 10 - 15 - 20 let bude manžel v důchodu, těší se do něj jak cvok.
Takže u piva a stupidních seriálů bude sedět už od rána.
Případné zdravotní komplikace budu aktuálně řešit, až k nim dojde, v tomhle odmítám teoretizovat. Momentálně mě v tomhle ohledu plně zaměstnávají rodiče a jako bytostný optimista si nemíním malovat čerty na zeď, dokud to není nezbytně nutné.
Já budu pracovat, dokud to půjde, protože jak známo - „Arbait macht frei!“ 
Plus děti, vnoučata, širší rodina, koníčky, kamarádi.
A jak praví klasik Halina: Dá-li pánbu zdraví, i hříchy budou.
Moc se o sebe nebojím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.16 21:59
@sirikit, jednu vlaštovku pro Tebe vlastně přece jen mám: náš rodinný známý dlouho popíjel, dělal dluhy, hrál automaty, pak najednou BUM a šel na odvykací léčbu, t. č. jsou to 3roky, co nepije. A to ho tenkrát pomalu všichni odepsali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.16 22:08
A @sirikit, víš vlastně z ceho pocaly ty jeho deprese? Kde a kdy to začalo? Jinak uzijte si dovolenou a moc ti přeji, ať je to „bez nehod“..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.16 22:38
@Alidan píše:
A @sirikit, víš vlastně z ceho pocaly ty jeho deprese? Kde a kdy to začalo? Jinak uzijte si dovolenou a moc ti přeji, ať je to „bez nehod“..
No…
My měli vlastně vždycky jiný základní nastavení.
Uvedu příklad. Myslím v 85 jsme si koupili novou škodovku 105, panečku! 
Bylo mi dvacet, měla jsem radost a chlap tak zvadle: „No. A tohle je poslední nový auto, který si kdy budeme moci dovolit.“
Já bezstarostně - „Ale prosimtě.“ Bylo mi to jedno, co bych řešila nad něčím, z čeho mám radost, že je to vlastně blbý?
Já jsem holt radostnej pošuk typu „vždycky všecko dobře dopadne“, když nemám prachy, vymyslím nějaký podnikání nebo si v tom dosavadním přidám práce, pro pesimistu je to vedle mě nejspíš docela těžký. Se mnou si tragédii prostě neužiješ: když je něco fakt na nic, probrečím se tím, oklepu se a zas jdu nějak dál.
Muž si užívá smutnej osud, i když se vůbec nic neděje. Protože my máme objektivně bráno krásnej život. Že se děje něco divnýho jsem si všimla, když jsme předělávali střechu na baráku a muž byl úplně v háji, že je na to sám. Nechápala jsem - střecha plná kamarádů, na vesnici pomáhají všichni všem… Všichni kolem stavěli baráky takhle svépomocí, jak jako sám??
Neuměl mi odpovědět, truchlivej, kouřil jednu od druhý, na všechno byl sám, i když střecha byla dávno hotová a přiznávám se - já před jeho blbou náladou začala spíš utíkat.
Děcka byly malý, kámoška má koně - takže třeba v neděli vždycky zapřáhla vozík a dělali jsme si s parchantíky výlet po okolí… parádní to bývalo. Pozor - vždycky jsme mu nabídla, jestli nechce jet s náma - nikdy nejel.
Ale po našem návratu nafučenej nejvíc, nejvydařenější argument z tý doby - že strašně štěkali psi, protože my si zdrhnem a necháme je doma. Na obrovský zahradě.
Tam někde jsme se začali vzdalovat, rozjela se krize, která spěla skoro k rozvodu - a on se sesypal. Už v té době mu alkohol chutnal hodně, ale pořád tak nějak v rámci normy. V době, o které píšu, mu bylo mu cca 38, teď jsem to spočítala na prstech.
Nejedl, nemohl spát, klepal se… já ho moc neřešila, protože jsem byla nejradši, když jsem ho neviděla.. a on v pudu sebezáchovy vyhledal psychiatryni.
Od té doby se léčí, doma jsme to dali nějak dohromady.
Ale už jsme se nedokázali partnersky sblížit.
Byly doby, kdy trochu zlobil s ženskýma, teď už na to evidentně nemá kapacitu.
Nálady mu kloužou ve vlnách, někdy je to lepší, po čase přijde depresívní propad - ale není to takovýto, že nedokáže vstát z postele.
Nějak funguje.
Z mého pohledu spíš přežívá. 
Nechápu to: ráno do práce, v podvečer z práce, večeře, pivo, TV, spát a pořád tak. Občas se mi podaří vykopat ho na dovču, výlet nebo třeba koncert, to se mu obvykle líbí. Ale jinak vůbec žádná vlastní aktivita, což já prostě nepochopím.
Věčně někde lítám pracovně, čtu si, píšu, kámoši, muzika, děcka, zvířectvo, vymýšlím akce a srázky… fakt jsme každej z jiný planety.
Ale zas realisticky: seznámili jsme se v mých sedmnácti. Byli jsme zamilovaní.
Jak jsem měla poznat, jak hodně jsme jiní?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.16 01:14
@sirikit Postupně to tu pročítám a jen tě můžu ujistit, že ty nenaděláš nic, musí chtít on sám. Teda pokud se neodhodláš k nějakému krajnímu řešení, což nemá vůbec jistý výsledek.
Ale vidím naději v tom, že je rodinný typ, má dobrý vztah s dcerou, která bude mít (nebo už má, nechce se mi to hledat) dítě. Tvůj manžel bude nadšený, ale jednou se napije, když dcera přijede s dítětem, a uvidíš, že dcera to tak nenechá. Pravděpodobně to před dítětem nebude tolerovat, což by mohlo tvého manžela aspoň trochu nakopnout.
Jinak držím palce, aby dovolená proběhla podle tvých představ, jen ti ji manžel stejně aspoň trochu zkazí, protože ty stejně budeš mít pořád v hlavě nejčernější scénář, což manžel asi nikdy nepochopí nebo nebude chtít pochopit.
Jinak klobouk dolů za to, že to tak v klidu zvládáš, já mám špatné zkušenosti s alkoholismem v rodině, takže u manžela bych to nervově nedala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
9.8.16 08:04
@sirikit
Z mého pohledu (taky jsem žila s alkoholikem) je váš způsob soužití nejlepší, jak jsem kdy soužití s alkoholikem viděla a zažila. On tě nechá dýchat a ty necháš dýchat jeho. Jak bys přitvrdila, on by asi přitvrdil taky a bylo by to v háji. Neměl by chlastat, jednou toho bude litovat, pokud dřív tedy na chlast neumře. Ale v současné době je to pro něj asi to nejlepší, co ho baví nejvíce… Pokud se sám sobě nezhnusí, bude to tak. Každý máme nějakou jinou opici a ta jeho mi přijde ještě zkousnutelná, protože si to v podstatě odnese sám. Jsi dobrá, že se nad to dokážeš povznést. To taky každý nedokáže.
- Citovat
- Upravit
25.8.16 09:33
@Alidan Dík. Dovolená byla jako v tom hitu „denně vožralej, denně vožralej…“ Naštěstí vždycky až večer, přes den se dalo.
Odcizení se prohloubilo, jedno odpoledne v termalkach jsem měla asi hodinu akutně na jazyku „víš co, rozpustíme to.“
Neřekla jsem to, vrátili jsme se, hledám nového psychiatra, protože večer před odjezdem se stala věc související s manzelovou psychikou, která mě fakt celkem vyděsila.
Blbý je, že „petihvezdickovi“ psychiatři nové pacienty neberou, protože jsou zahlcení, a takovou tu, která si s člověkem sice hezky popovídá, ale nepomůže vůbec s ničím, už máme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.16 10:10
@sirikit jsi velmi statečná žena, mě by takový člověk stáhl ke dnu 
a vysávalo by mi energii snažit se obdivuji tvůj nadhled a trpělivost s někým, kdo se hodlá upít k smrti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.16 10:14
@sirikit, myslela jsem na Tebe včera. Byla jsem totiž u jednoho místního (brněnského) maséra, který je mezi užší klientelou znám i něco jako „šaman“. Já jsem tam ovšem šla na masáž šíje a zad. V průběhu jinak skvělé masáže se mne najednou ptá, zda se ho nepotřebuji na něco zeptat..? Předesílám, že jsem spíše racionálně uvažující člověk, navíc lékař, takže na nějaké „nadpřirozeno a anděly“ nevěřím… Cítila jsem někde hluboko v sobě, že bych potřebovala řešit svůj vztah s matkou (příp. popíšu podrobněji, pokud tě to bude zajímat) a že on to pochopí, ale najednou říká, aniž bych se zeptala: ne, nebojte, nijak Vás to nepoznamenalo.. Překvapilo mne, že věděl, aniž bych se na cokoliv zeptala + bylo mi strašné horko, ale hrozně-měla jsem pocit, že mi žhnou paže, které mi ale vůbec nemasíroval- energie??? Pak jsem potřebovala odpověď na otázku, kterou teď v sobě řeším, zda si otevřít soukromou praxi nebo ne, bude to stát peníze, mám malé děti apod., mám dobrého pracovitého muže, ale neuživí mne (je to automechanik),a tak se to ve mně všechno mlátí, cítím velkou zodpovědnost za rozhodnutí, které najisto poznamená nejbližší rodinu a tak jsem se tak obecně zeptala a on mi to přímo doporučil, řekl jen ať počkám po zimě- můj plán byl v březnu.. Je v konečném důsledku jedno, co řekl, stejně bych se rozhodla podle sebe, jen pro mne v tu chvíli sehrál roli té mince, kterou vyhodím do vzduchu, chvíli čekám, která strana padne a najednou vím, v kterou možnost doufám.. Mj. dělá i regresi, nevěřím na to, ale uvažuji, že bych to zkusila… čistě si vyřešit něco v sobě, co nevím, co je, ale myslím, že to dost ovlivňuje mou povahu a život..prostě zkusit to najít..jít ke kořenům. Nemyslím si, že se to povede, ale pokud ano, budu ráda. Proč to ale píšu? Poslala bych tam nejdříve Tvého muže a pak Tebe..čistě pro zajímavost, pomoc, relax či jakkoliv jinak si to pojmenuješ, bude to přínos. Cítím to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.16 10:56
@Alidan Ano? Koušu si pusu.
Jestli mi pošleš kontakt do SZ, nejspíš tam půjdu. A jsem si jistá, že by šel i můj chlap.
Hele, není to dobrý. Já jak nejsem psychiatr, vůbec nedokážu rozpoznat, co v jeho projevu je duševní porucha, co alkohol a co povahovej rys.
A tím pádem jsem totálně bezradná, jak mám reagovat.
Příklad toho, co mě vyděsilo. Balila jsem na odjezd, měli jsme se sejít na první dvě noci s kamarády v městečku napůl cesty. Vůbec jsem nevěděla adresu ubytování, říkala jsem si, že kámošce, která ho zařizovala, pošlu tázací sms ráno.
Muž vypadal dost vyřízeně - z práce, ze všeho.., povídám, že řídit budu já podle GPSky. Muž, že žádnou gipku nepotřebujeme, protože cestu do Š. zná a věž je tam jenom jedna.
Kulím oči - jak jako znáš, ty víš, kde budeme bydlet?
M: No jasně, vždyť tady o tom s I. pořád telefonujete.
Já oči navrch hlavy, protože s kámoškou netelefonujeme vůbec, píšeme si jenom tady v diskuzi, případně smsky.
Ujasnila jsem mu, že jediné info, které od I. může mít, je to, co jsem mu přečetla. A že v tom příspěvku bylo něco akorát o tom, že budeme bydlet pod nějakou rozhlednou, jenomže pod tou rozhlednou leží celé městečko. Příspěvek jsem nalezla, přečetla v plném znění… načež dvě minuty na to manžel nedotčeně informací poznamenal, že někam psát a ladit GPS nemá smysl, protože prostě dojedeme k tý věži a ubytujeme se v penzionu pod ní.
Takhle napsáno to možná vypadá spíš k úsměvu, ale mě to sestřelilo.
On slyší, jak si telefonuju s kámoškou, se kterou si jenom píšu?
Pamatuje si informace, které nikdy nezazněly ani v těch smskách?
Trval na tom, že pojedeme jeho autem, na značce si zakládá, bohužel vůbec se o ně nestará. Jsem zvyklá na svého diesela, zvuk benzíňáku mě zarazil. Ježiš, takovejhle rachot, vždyť není ani slyšet rádio.. Při větší rychlosti jak když startuje vrtulník. Prý to je v pohodě, to asi hučí kola… naprostá bezstarost.
Moc nepiju, takže jsem neměla problém odřídit číkoli auto kamkoli v průběhu celé dovči… a tím pádem jsem chvíli jezdila i s fábkou kamarádů.
Benzíňák, naprosto tichoučkej. Ty jo, to s tím jeho autem není moc dobrý…
Dojeli jsme domů, muž se skácel s pivem k televizi, v osm šel spát.
Já vyklízela, uklízela, prala… a když se v deset vrátil synek, popsala jsem mu, co to tatovo auto dělá. Nelenil, jel to projet a vrátil se s tím, že s tímhle by nejel ani pro rohlíky. Diagnóza - ložisko na levým zadním totálně v řiti, když to pak rozebral, říkal, že zázrak, že jsme vůbec dojeli.
Ještě v noci objednal nové, druhý den si dal „nočku“ a závadu odstranil.
Platila jsem já, protože muž je po dovolené finančně vyčerpán (máme oddělené peníze, protože dohromady to vůbec nešlo).
Takže všechno dobře dopadlo… …ale já se propadla hloub do celkem blbýho pocitu, že mám na hrbu už úplně všecko. Práce, domácnost, zahrada, nemocní naši, teď už i vyloženě jeho věci…
Beznaděj, že se to někdy zlepší.
Víš co, jsem docela energická baba a mám skvělý děcka.
Ale vůbec nechci pomyslet na to, co by bylo, kdybych třeba blbě onemocněla já.
Fakt nevím, co udělat, aby to bylo na všechny strany dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.16 11:41
@Lenye Dík. Jsme na vesnici, od Prahy daleko. Ta doktorka, co k ní muž chodí (nebo spíš si jen nechává psát další a další léky, často bez návštěvy, recepty mu posílá poštou ) sice protialkoholickou lecebnu provozuje, ale když jsem za ní při jednom záchvatu zoufalství byla, moc mě nepřesvědčila. Už jsem tu popisovala její bezelstně "a řekla jste manželovi, že Vám jeho pití vadí? "
Jezisi. 
Proto hledám nového psychiatra v dojezdove vzdálenosti a proto jsem založila tohle vlákno.
Protože pořád litam mezi dvěma polohami: stran manžela se omezit na "paliativni péči " a žít si s svůj život co možná fakticky i citově oddělený od jeho… nebo krucinal ještě něco zkusit. V tom případě co?
A…poslední týdny se mi začíná vkradat svatokradezna myšlenka, před kterou zhruba deset posledních let pevně zavírám oči: jaký by to bylo, kdybych byla bez něj..?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.16 12:00
@sirikit nemáš pocit, že vůči Tobě třeba trpí komplexem méněcennosti? Znám takové chlapy, kteří jednají úplně stejně a většinou žijí ve vztahu se schopnými sebevědomými ženami…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
