Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@janfra Kejvám jak nemocnej osel. A jsme zas tam, kde jsme byli. Řešit / neřešit.
Tohle přesně je to „ale“.
Můžu mu dávat dramaticky nůž na krk, vyhrožovat, vyhazovat ho… já ale takováhle hlavně vůbec nejsem. Jsem svodomyslnej člověk, který strašně nerad komukoli cokoli nařizuje a diktuje.
Přesně jak jsi to psala, jemu nechybí vůbec nic. Má dobrý doma, kluk na něj teda kouká celkem s despektem, ale probírá ho spíš jen se mnou, muž prostě jeho táta.
Dcera bude vždycky jeho holčička, i kdyby ležel na hnoji - což my nikdy nedopustíme.
Servis jistím já - už dávno to máme zařízené tak, že on mi dává peníze - jednak bývá přes den mimo republiku a krom toho není zařizovací typ - a „světla svítí, stěrače stírají, lednička plná, teplá večeře na stole.“
Néé, nebudu vyhlašovat stávku.
Oba chlapi dělají fyzicky, kluk řízek dostane a tata ne, protože zlobí?
Na to nemám. ![]()
V práci dobrý, kamarády tak nějak udržuju já, akce typu dovolená etc taky.
Párkrát jsem sice jela sama, ale je mi to prostě blbý, vzdor svému free style životnímu stylu jsem zřejmě konzerva. Manželé mají jezdit na dovču spolu, ne?
Jo, myslím, že je spokojenej - obzvlášť s určitou hladinkou v krvi. ![]()
Přesně tohohle se právě bojím. Že já ho s nasazením všech zákonných prostředků budu zachraňovat - a až se mi to podaří, zůstane mi z něho abstinující vyhaslej smutnej chlap, kterej přišel o zásadní kvalitu života.
Nikdo neříkal, že tohle je jednoduchá diskuze.
Kdyby to bylo jednoduchý, neptám se na názor a jednoduše si poradím sama.
![]()
@sirikit...... a až se mi to podaří, zůstane mi z něho abstinující vyhaslej smutnej chlap, kterej přišel o zásadní kvalitu života.
Jestli je nynější stav zásadní kvalita života, tak už teď je to smutné. Za mě, zkusil bych s ním promluvit a udělat co se dá pro lepší budoucnost. Koneckonců na „nechat ho být“ je vždycky času dost a můžeš to udělat kdykoliv později.
Nevím, jak na tom byl Jarek Nohavica, ale teď to myslím zvládá. Ten kousek z Roku ďábla je celkem výstižný (ale problém řešit nepomůže)
@sirikit pořád si myslím, že to, proč začal takto pít, by stálo za to zjistit, ono pak by ti z něj právě ta troska nezbyla. ALE a to je u všech závislostí nejdůležitější, je to, že závislý musí chtít sám se léčit a ničím ho donutit nelze. Max opravdu když spadne totálně na dno, ale to on nespadne, dokud bude mít kde bydlet, bude se o něj někdo starat.
Takže buď výborného psychologa ke kterému by docházel s depresema a který by mu dokázal pomoct.
Záleží v tuto chvíli hlavně na tobě jestli to dokážeš snášet nebo ne
@medunka23 píše:
@sirikit pořád si myslím, že to, proč začal takto pít, by stálo za to zjistit, ono pak by ti z něj právě ta troska nezbyla. ALE a to je u všech závislostí nejdůležitější, je to, že závislý musí chtít sám se léčit a ničím ho donutit nelze. Max opravdu když spadne totálně na dno, ale to on nespadne, dokud bude mít kde bydlet, bude se o něj někdo starat.
Takže buď výborného psychologa ke kterému by docházel s depresema a který by mu dokázal pomoct.
Záleží v tuto chvíli hlavně na tobě jestli to dokážeš snášet nebo ne
Protože mu to chutná.
@sirikit
Co doporučit manželkám/partnerkám mužů, kteří mají problém s alkoholismem? Stejně jako ženě alkoholičce, i zde platí ultimátum - „buď já nebo alkohol.“ Muž musí zvolit. Mnoho žen ale nechce rozvod a to z více důvodů a tak raději trpí a věc řeší jen částečně.
Pokud váš přítel/muž hodně pije, snažte se to řešit co nejdříve, nedoufejte, že sám „dostane rozum". Čím dřív zakročíte, tím větší je šance na úspěch.
Neakceptujte sliby, vyžadujte činy. Pokud to nezvládá sám, musí vyhledat pomoc.
Jenom po dobrém se nikam nedostanete. Vysvětlování, prosby a podpora nefungují samostatně, ale pouze v kombinaci s nátlakem.. Nabídněte partnerovi pomoc, buďte hodná (když nepije), ale tvrdá (když pije).
Rozmyslete si dobře postup a pak buďte opravdu důsledná. Pokud už dáte nějaké ultimátum, musíte na něm také trvat a být připravená hrozbu uskutečnit. (Např.: „Pokud se zase napiješ, odstěhuju se!" Když se pak napije, musíte se vzchopit a skutečně se odstěhovat. (Vrátit se můžete vždycky). Nejhorší metodou jé plané vyhrožování - váš opilec si zvykne, že jsou to jenom řeči.
Vyhledejte specializovanou pomoc. V určité fázi sama pocítíte, že je toho už na vás moc, budete bezradná, unavená. Vaše okolí vás třeba podporuje, ale - nemůžete to s nimi donekonečna řešit, každý vám radí něco jiného, všichni znají vaše rodinné intimity… Najděte si poradenskou instituci, která se vám zdá vhodná (nabídku najdete na konci tohoto textu) a pro podporu a radu si choďte tam. Pokud váš pijící partner s vámi chodit odmítne (velmi pravděpodobně), tak choďte sama.
Alkoholik se musí léčit, sám to nezvládne. Přinuťte ho k léčbě všemi prostředky, i lstí nebo násilím (Např. ho dotáhněte k lékaři pod záminkou zdravotníhoproblému - třeba stavu jeho jater. Zapojte jeho rodinu, má-li z ní respekt. V nejhorším neváhejte zavolat záchranku a nechat ho odvézt.)Řada alkoholiků totiž sama tvrdošíjně odmítá udělat první krok, ale když už je zdravotnický systém „dostane", jsou často ochotní léčbu akceptovat a často cítí i ulehčení, že se to vyřešilo jaksi za ně.
Připravujte se v duchu na možnost, že všechny snahy i léčba mohou být neúspěšné. Jednoho dne nastane bod, kdy si to uvědomíte. Pak máte dvě možnosti: Akceptovat ho i jeho pitím, nebo ho opustit. Jsou ženy, pro které má partner takovou cenu, že ho berou i s jeho alkoholismem (geniální umělec, milionář, jejich osudový muž). Pro ty je pak nejlepší se s jeho pitím naučit žít a pouze minimalizovat následky. Pro většinu žen je alkoholik ale po čase nesnesitelný. Neodkládejte rozchod do nekonečna! Ženy, které opustily alkoholiky, obvykle později nelitují toho, že je opustily, ale že to neudělaly daleko dříve. Stejně to vidí i děti alkoholiků. Je pro ně lepší vyrůstat v klidu bez otce než uprostřed dysfunkční rodiny.
@Kobliha51 Tohle je nejlepší příspěvek z diskuze. ![]()
Poradnu najdu, k tomu jsem se rozhodla už včera. Nátlak vymyslím.
Děkuju.
![]()
@Kobliha51 píše:
Protože mu to chutná.
ano, to je zpočátku že mu to chutná, nicméně jako u všech závislostí je tam určitý spouštěč.
U anorexie si taky člověk řekne že ten člověk se do ní dostane tím, že chce zhubnout, je to pravda pouze zčásti, kolikrát bývá spouštěč naprosto jiný, znám ze svého okolí kdy holčina byla až na pokraji smrti, jen díky tomu, že na ní měli rodiče velké nároky na učení. Ono to právě nemůžeš strkat všechno do jednoho pytle.
I alkoholik kterému to zpočátku chutná, se právě dostane do fáze kdy potřebuje spíš tu mentální berličku a potřebuje ten alkohol jako takový. Ono ne vše je tak jednoduché a psychika a závislost je velmi složitá, to co platí pro jednoho, neplatí pro ostatní.
Jinak tvůj další příspěvek
opravdu super ![]()
@medunka23 píše:*Co jsou to spouštěče?
ano, to je zpočátku že mu to chutná, nicméně jako u všech závislostí je tam určitý spouštěč.
U anorexie si taky člověk řekne že ten člověk se do ní dostane tím, že chce zhubnout, je to pravda pouze zčásti, kolikrát bývá spouštěč naprosto jiný, znám ze svého okolí kdy holčina byla až na pokraji smrti, jen díky tomu, že na ní měli rodiče velké nároky na učení. Ono to právě nemůžeš strkat všechno do jednoho pytle.I alkoholik kterému to zpočátku chutná, se právě dostane do fáze kdy potřebuje spíš tu mentální berličku a potřebuje ten alkohol jako takový. Ono ne vše je tak jednoduché a psychika a závislost je velmi složitá, to co platí pro jednoho, neplatí pro ostatní.
Jinak tvůj další příspěvek![]()
opravdu super
Spouštěčem je všechno, co si jen člověk může vymyslet a co se mu zrovna hodí pro to, aby si ten chlast sám v sobě omluvil. Nikdo není alkoholik kvůli někomu a nebo něčemu. Chce se mu… Jak už tam spadne, potřebuje pomoc, pokud o ni stojí. A není ostuda padnout na dno. Ostuda je, zůstat se tam válet. To je můj subjektivní názor.
Hodím svých pár neučesaných slov do pléna:
Ne všechno mám z první ruky odzkoušené, na to předem upozorňuji a něco je jen prach sprosté kdybání:
@medunka23 píše:
ano, to je zpočátku že mu to chutná, nicméně jako u všech závislostí je tam určitý spouštěč.
U anorexie si taky člověk řekne že ten člověk se do ní dostane tím, že chce zhubnout, je to pravda pouze zčásti, kolikrát bývá spouštěč naprosto jiný, znám ze svého okolí kdy holčina byla až na pokraji smrti, jen díky tomu, že na ní měli rodiče velké nároky na učení. Ono to právě nemůžeš strkat všechno do jednoho pytle.I alkoholik kterému to zpočátku chutná, se právě dostane do fáze kdy potřebuje spíš tu mentální berličku a potřebuje ten alkohol jako takový. Ono ne vše je tak jednoduché a psychika a závislost je velmi složitá, to co platí pro jednoho, neplatí pro ostatní.
Jinak tvůj další příspěvek![]()
opravdu super
Proč někdo pohřbí celou rodinu a chlastat nezačne? Protože je silný. A že by „spouštěč“ byl. Závislostem podlehnou slabí lidé. Ale já je nikterak neodsuzuju. Nikdo nevíme, co se nám může stát a jak se k tomu postavíme. Jen u toho alkoholu mi to přijde zbytečné. Když se střízlivý, kreativní a moudrý člověk najednou změní v blekotající a motající se něco a to si ještě přivodí sám a dobrovolně. Smutné a zbytečné.
@Kobliha51 píše:
Proč někdo pohřbí celou rodinu a chlastat nezačne? Protože je silný. A že by „spouštěč“ byl. Závislostem podlehnou slabí lidé. Ale já je nikterak neodsuzuju. Nikdo nevíme, co se nám může stát a jak se k tomu postavíme. Jen u toho alkoholu mi to přijde zbytečné. Když se střízlivý, kreativní a moudrý člověk najednou změní v blekotající a motající se něco a to si ještě přivodí sám a dobrovolně. Smutné a zbytečné.
ano podlehnou, každý jsme jiný, já se snažím berličky nehledat, nicméně někdo je prostě potřebuje a i to že je někdo jako osobnost slabý, se dá správným koučingem a psychoterapií do určité míry spravit a je pravda, že to, že je někdo jako osobnost slabý, je v něm díky něčemu zakořeněno, takže opravdu si myslím, že pokud by se dostal tak daleko a chtěl se sám léčit, dostal by se do rukou opravdu dobrému psychologovi, může z něj být plnohodnotný člověk a možná přijde na prapříčinu své slabosti
toť můj názor. Strašně mi v tomto připomínáš mého muže a mou tchvýni, oni taky tohle vidí strašně černobíle, ale opravdu to není tak jednoduché
@medunka23 píše:
ano podlehnou, každý jsme jiný, já se snažím berličky nehledat, nicméně někdo je prostě potřebuje a i to že je někdo jako osobnost slabý, se dá správným koučingem a psychoterapií do určité míry spravit a je pravda, že to, že je někdo jako osobnost slabý, je v něm díky něčemu zakořeněno, takže opravdu si myslím, že pokud by se dostal tak daleko a chtěl se sám léčit, dostal by se do rukou opravdu dobrému psychologovi, může z něj být plnohodnotný člověk a možná přijde na prapříčinu své slabostitoť můj názor. Strašně mi v tomto připomínáš mého muže a mou tchvýni, oni taky tohle vidí strašně černobíle, ale opravdu to není tak jednoduché
Proto jsou takoví lidé jako ty a ti vidí vše barevně. Jako celek jsme vyvážení. Tak to na světě chodí. Nemůžeme mít všichni stejný názor.
@medunka23 píše:
@sirikit pořád si myslím, že to, proč začal takto pít, by stálo za to zjistit, ono pak by ti z něj právě ta troska nezbyla. ALE a to je u všech závislostí nejdůležitější, je to, že závislý musí chtít sám se léčit a ničím ho donutit nelze. Max opravdu když spadne totálně na dno, ale to on nespadne, dokud bude mít kde bydlet, bude se o něj někdo starat.
Takže buď výborného psychologa ke kterému by docházel s depresema a který by mu dokázal pomoct.
Záleží v tuto chvíli hlavně na tobě jestli to dokážeš snášet nebo ne
Po takové době je úplně jedno, proč začal. I kdybychom ho zjistili, tak to nepomůže. Častěji alkoholu podlehnou lidi s mutací v alkoholdehydrogenáze, ale v praxi je nám ta informace stejně k ničemu.
@sirikit
Holka, ve stínu toho všeho, cos napsala, se zpětně vůbec nedivím, že to řešíš tak, jak to řešíš, tedy láskou jinde.
Já si vůbec nedokážu představit, že bych měla chuť jakékoli intimnosti, pokud je jich vůbec schopen, s člověkem, který nasává denně alkohol, hlavně tedy aromatické pivo a kouří 30-40 denně. To by se mi obrátil žaludek, opravdu. Nepíšu jen o milování, ale i o obyčejném polibku, objetí. A to bych ho mohla mít seberaději a mohl by být v rámci výčitek svědomí sebehodnější.
Takže v tomto tě zpětně naprosto chápu a nedivím se ani za mák a fandím ti v tom.
Jak dál nevím, netuším. Já bych asi už ho nechala dodýchat. S největší pravděpodobností budeš brzy vdovou, ať už ho dříve zabije alkohol nebo cigarety. Asi bych nemrhala časem, nervy, energií a penězi na omezení chlastu či abstinování u člověka, který to ani sám nechce a stejně hulí 2 krabky denně, takže zdravotně už ho nějaké vynechání chlastu moc nevytrhne. navíc, když píšeš, že tobě to jeho opilectví nějak zvlášť nevadí.
Já osobně bych se zachovala jinak (prostě bych s ním nemohla být, jak by se mu hnusil - kouřením a opicemi), ale když ty sama s tím takový problém nemáš, nechala bych ho dožít v klidu a energii vrhala jiným směrem.