Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@zoidberg píše:
No jo tak ona svou misi splnila, máte napůl byt, takže když jsi jí ho tak krásně zrekonstruoval, můžeš se už i krásně odstěhovat
Sňatkům zdar!
stejne nejspis uz nekoho ma, nebudme naivni, nemiluje ho, nespi moc spolu, hubne, chodi s kamaradkama ven. Muze to byt jeste vic napadne? ![]()
Jinak tohle ja naprosto typicky pro zeny, proto je nesmysl s nima zenit.
Proste zensky preskoci, pripada ji, ze se ji dost nepochlebujete a ze ji mate jistou(ale opacne to samozrejme nevadi, zenska vam nemusi davat najevo denne city, to jen chlapek.. ale stejne kdyz to dela moc, tak je to taky na skodu…). A samozrejme si najde milion dalsich blbych vymluv, casto je za tim jen to ze ma chut na jineho, ze uz ji nebavite. ![]()
Proste s zenskou si to chce uzivat pekny chvilky, sexovat, jezdit na pekny vylety. A kdyz ty city opadnou, nebo najdete lepsi kus, tak jit o dum dal. ![]()
Jednoduchej navod pro spokojenej zivot muze.
Proste zadny velky plany do budoucna, zadny manzelstvi… ![]()
Manželka zhubla, našla si nové kamarádky, narostlo jí sebevědomí a pravděpodobně se i vzhlédla v někom jiném.
A manžel, který jí dává až přespříliš najevo svou lásku a závislost a hroutí se když ona couvá jí nemůže ani náhodou ničím imponovat.
Podle mě všeho moc škodí, i té lásky…
Já bych to tedy vzala z úplně jiného konce. Nemiluješ mě??? Fajn, děti nemáme, rozdělme si spravedlivě majetek a běž (popř. půjdu já). A buď by se jí rozsvítilo a cukla by (přeci jen přemýšlet o rozchodu a opravdu se rozejít je každé něco jiného - právě to prožívám) anebo by souhlasila a pak by stejně nemělo cenu bojovat. Alespoň by sis ušetřil pronervovaný čas.
@Scarabeuss píše:
Jinak tohle ja naprosto typicky pro zeny, proto je nesmysl s nima zenit.Proste zensky preskoci, pripada ji, ze se ji dost nepochlebujete a ze ji mate jistou(ale opacne to samozrejme nevadi, zenska vam nemusi davat najevo denne city, to jen chlapek.. ale stejne kdyz to dela moc, tak je to taky na skodu…). A samozrejme si najde milion dalsich blbych vymluv, casto je za tim jen to ze ma chut na jineho, ze uz ji nebavite.
Proste s zenskou si to chce uzivat pekny chvilky, sexovat, jezdit na pekny vylety. A kdyz ty city opadnou, nebo najdete lepsi kus, tak jit o dum dal.
Jednoduchej navod pro spokojenej zivot muze.
Proste zadny velky plany do budoucna, zadny manzelstvi…
Hele, v nastavení je něco, čemu se říká podpis. Když tam něco napíšeš, objeví se to u každého tvého diskusního příspěvku a nemusíš to tedy pořád opakovat. Píšeš pořád to samé, tak to sepiš do podpisu a nebudeš se tím muset vysilovat. Co ty na to?
Dobry den vsem mam takovy dotaz ohledne me byvale pritelkyne rekla me ze uz me nemiluje s pulky za to mohu tak trochu sam a s pulky oba ja jsem trochu cholerik a ona je uplne jina zily jsme spolu skoro 4 roky ja si myslel ze ode me nemuze nikdy odejit a pak to prislo ke vsemu mame s polu 2 rocni dite a nevim co mam delat dal uz kvuli tomu mylymu bych to chtel nejak napravit snazim se chodit k psycholozce a zjistit jak dal porodi my z vas nekdo jak dal
@goofik píše:
Dobrý den, jsem s manželkou 8 let (3 roky manželé) a náš vztah byl vždy docela pohodový. Před rokem jsme si vzali hypotéku a začali stavět dům. Naše předchozí bydlení bylo nevyhovující a proto jsme se stavbou spěchali. Byl jsem na stavbě doslova od rána do večera a na nic jiného jsem neměl čas. Bylo toho na mě moc a já začal být nervozní a podrážděný. Naše hádky byly čím dál častější a hádali jsme se kvůli uplným blbostem. Dům jsme dokončili a hádky přestaly. Myslel jsem si, že zase bude všechno v pohodě a budem si užívat společného bydlení. Jenže začal jsem cítit, že se něco změnilo a manželka o mě přestává mít zájem. Když jsem se jí asi po měsíci zeptal, co se děje, řekla mi, že se v ní něco zlomilo a není přesvědčena o tom, že se mnou chce žít. Uvědomil jsem si, že jsem se jí za poslední rok nevěnoval tolik, kolik by chtěla a snažil se jí to vynahradit. Nosil jsem jí květiny, jezdili jsme po výletech, trávili jsme spolu hodně času a já se snažil jí v domácnosti se vším pomáhat. Byl jsem pro ni ochoten udělat všechno, co si přála. Myslel jsem si, že to ocení a náš vztah bude zase jako dřív. Bohužel se tak nestalo. Manželka byla čím dál víc odtažitá a chladná. Když jsem se jí zeptal, co se děje, tak mě řekla, že už ke mě nic necítí a neví, jestli se mnou chce žít. To mě uplně dostalo do kolen a já začal prosit, podlízat, vnucovat se a to ju dostalo na koně. Viděla, že já udělám cokoliv řekne a začala toho zneužívat. Byla ze mě loutka bez sebeúcty a sebevědomí. Jednoho dne jsem to už nevydržel a chtěl to řešit. Ptal jsem se jí, co je špatně, co mám dělat jinak, jak to vyřešit? Odpověděla mě, že není štastná, neví co je špatně, neví co jí chybí a oznámila mě, že ode mě odchází. To mě uplně odrovnalo a nebyl jsem schopnej vůbec fungovat. Musel jsem navštívit psychologa a začal jsem jíst prášky na uklidnění. Manželka mě při odchodu řekla, že jí mám dát čas na přemýšlení a nemám ji vůbec kontaktovat. Samozřejmě jsem to ve svém rozpoložení nemohl vydržet a měl jsem potřebu pořád to řešit. Prvních 14 dní jsem ji bombardoval smskami a bylo to ještě horší. Pak jsem se týden přemohl a nenapsal jsem jí. Po tom týdnu jsme se potkali a domluvili se, že to ještě zkusíme zachránit a ona se vrátí. Její podmínka ale byla, že budem jenom kamarádi a já jí nebudu do ničeho tlačit. Mně ale chybělo pohlazení, přitulení a dlouho jsem to jako kamarád nevydržel. Zase jsem na ni zatlačil a chtěl to řešit. Opět mluvila povýšeným hlasem a já ji řekl, že to nejsu schopnej dál snášet a že to ukončím. Řekla mě, že to nemám hrotit a dát tomu čas. Já jsem měl ale potřebu to konečně nějak vyřešit a stál jsem si za tím, že je konec. Druhej den se mě to rozleželo v hlavě a já svého rozhodnutí litoval. Bohužel, už jsem to řekl a nevrátím to. Zatím spolu žijeme ve společné domácnosti a snažíme se to nechat trochu vychladnout. Je to ale strašně těžký a nevím, jak dlouho tohle vydržím. Moje nervy už to nedávaj. Vím, že jí moc miluju a nechci o ni přijít. Pořád doufám, že si uvědomí, co chce a co ve mně má… Potřebuji poradit, jak se k ní chovat a jak se postavit k našemu vztahu… Děkuji za rady.
Pratele po precteni vasich prispevku u goofika ktere si samozdrejme beru k srdci moc dekuji mam doma totiz ten samej pripad
dostal sem to pod stromecek
tak snad mi to s manzelkou nekdy vyjde
@Hnizdo píše:
Pratele po precteni vasich prispevku u goofika ktere si samozdrejme beru k srdci moc dekuji mam doma totiz ten samej pripaddostal sem to pod stromecek
tak snad mi to s manzelkou nekdy vyjde
Nechci ti brat iluze a preji ti mnoho zdaru, ale u nas to konci rozvodem, 2 male deti. Samozrejme mela vyhlednuteho noveho.. ![]()
@Hnizdo píše:
Pratele po precteni vasich prispevku u goofika ktere si samozdrejme beru k srdci moc dekuji mam doma totiz ten samej pripaddostal sem to pod stromecek
tak snad mi to s manzelkou nekdy vyjde
Kdysi davno jsem to taky dostal pod stromecek.
Nejak jsem to zkousnul, zacal se zarizovat, ale pak otocila - ukazalo se, ze ten vyhlednuty je trosku nepouzitelny pro normalni zivot.
Nastalo obdobi jeste horsi, protoze jsem byl chlap po ruce na jakem je potreba si vylit vztek…
To uz jsem nevydrzel a nasel si milenku ja - zase totalni zmena chovani. Asi se bala zustat sama a asi i proto, ze s milenkou to nikam nevedlo a hlavne deti, zustali jsme spolu.
Dnes s odstupem mnoha let mohu rict, ze to byla asi chyba.
Jsme oba nekde jinde a mozna min jak kamaradi.
@Hnizdo píše:
Snad si to uvedomi ze to dite bude trpet
Tak to si dost vedle, na to vubec nespolehej ![]()
Copak vztahy se končí jen když mi chlap něco udělá?? Byl první, byla to už nuda, nepřicházela svatba ani děti, najednou tu bylo něco nového, lákavého… Proč zachraňovat vyhaslý vztah, pokud děti nejsou?
Jen mi to prostě připomnělo můj příběh - nebyla jsem si jistá odchodem, měla strach, že opustím toho dokonalého muže co nepije a za ženskýma neběhá, že třeba budu jednou litovat…