Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@pohledmuze píše:
Ale presne o tom to pro spoustu zen je.Kdyz funguje sex a chlapek to holce poradne udela, tak se plno veci prehlidne. Ale kdyz je chlapek v sexu nouma, tak nepomuze nic, ani kdyz bude jinak vzorny super manzel.
Kdybych měla doma chlapa jako zakladatelka, tak bych s ním už dávno nebyla a je úplně jedno jak boží je s ním sex. Na ten bych mohla mít na každém prstu deset chlapů a nemusela bych se s nikým nervovat ![]()
@pohledmuze píše:
Ale presne o tom to pro spoustu zen je.Kdyz funguje sex a chlapek to holce poradne udela, tak se plno veci prehlidne. Ale kdyz je chlapek v sexu nouma, tak nepomuze nic, ani kdyz bude jinak vzorny super manzel.
Co s noumou v sexu, chlapi taky nechtějí prkna v posteli.
@pohledzdruhestrany píše:
Ale co když sice najde někoho hodnýho a spolehlivýho, ale kterej jí to pořádně už neudělá?
No tak než to, co má doma, tak je stokrát lepší být sama, ne??? Nemusí hned někoho hledat, zbavením so manžela by si pomohla nejen lidsky, ale i finančně. Pokud by jí jó chyběl sex, tak si na to někoho najde - ono když nemá srovnání tak ani netuší, že jí to jiní chlapi můžou udělat mnohem líp. A pokud časem najde někoho hodného a slušného, bude to jenom bonus navíc. I samota je terno proti tomu, koho má doma…
Evidentně to vyznělo tak, že jsem s manželem kvůli sexu. Tak to ale není. Jsem se svým mužem, protože jsme spolu 14 let, máme spolu dítě a miluji ho. A asi i možná proto, že jsem nikdy nic jiného nepoznala, neumím si už život bez něj představit, pořád doufám, že se to nějak spraví. Info o sexu jsem uváděla z toho důvodu, aby bylo jasné, že zde žádný problém není. Navrhla jsem manželovi odluku. Řekl mi, že doma sám bez nás 6 měsíců nebude, že mu chybíme, ale na dceru se nezeptal ani jednou, jak se třeba má. Pořád si mele tu svoji, jak mu můžu být vděčná, že jsem tak dlouho s dcerou doma, jak to všechno živí, že kdyby nebylo jeho, musela bych v půl roce dcery do práce apod. Řekl mi, že jeho žebříček hodnot je v pořadí: zdraví, peníze, sex, jídlo a potom až dítě. A já mám na všech místech jenom dítě. Dcera to hodně vnímá a začíná se ptát - našemu bytu říká „doma“ a tady je to pro ni „u babičky“. Ptá se na tátu, jestli je v práci nebo jestli spí. Už se mě i zeptala, jestli se vrátíme domů. Chce se mi z toho hrozně brečet. Manžel mi řekl, že pokud se nevrátíme domů, odjede 150 km daleko do města, odkud pochází. Dceru vídat nebude a dcera by tak přišla o otce definitivně. Jak jí to vysvětlím? Jak jí mám odpovědět, až se bude ptát, kde je táta? Vydírá mě sexem, že 6 měsíců bez sexu nevydrží a pokud za ním nebudu z tohoto důvodu jezdit, nedávám mu na výběr a bude se muset vůči nám zatvrdit. Podruhé jsem za ním přijela bez dcery a dalo se s ním celkem mluvit, chtěl mi dát peníze, abychom se vrátily (asi by bylo na místě se urazit, ale z jeho pohledu je to oběť nejvyšší). Zatím sem nenapsal nikdo s podobnou zkušeností. Chci poprosit všechny ženy, aby mi napsaly, jak situaci zvládaly ony a jejich děti; jestli je možnost, že se situace zlepší. Děsí mě, že dcera bude vyrůstat v neúplné rodině, že nebude mít tátu, když ho ostatní děti mít budou. Děsí mě, že budu sama. Děsí mě, že třeba znovu naletím dalšímu chlapovi a budu nakonec sama třeba se dvěma dětmi.
Ach bože. Podle mého názoru bys měla od něj utíkat pryč. Obávám se ale, že tě nebude chtít nechat jít a to bude horší.
Mysli na svojí dceru. Tys vyrůstala v prostředí, kde otec ponižoval mámu? Chtěla bys to pro svou dceru? Aby v tom musela žít?
A potom si našla podobného partnera a ty s ní pak musela prožívat to ošklivé znovu?
Já to taky neměla s manželem lehký. Nakonec mě od něj vysvobodila jeho milenka, pro kterou opustil mě i naše 3 děti. Samota mi vůbec nevadila, naopak jsem byla šťastná, moc se mi ulevilo.
Jediné, čeho lituji je, že jsem neodešla já. A mnohem mnohem dřív. Právě kvůli dětem.
Tvoje holčička se bude ptát, protože děti jsou vlastně děsně konzervativní a aby se líp orientovaly ve světě, tak potřebují svoje rituály a pevně stanovené věci. Až se usadíš a nastolíš nový rytmus, bude klidnější i ona. A co jí říct?
No přesně to, co nám. Ale úměrně jejímu věku.
@maffof Jestli je děcko z úplné nebo neúplné rodiny je naprosto jedno. Nechápu, co s tím všichni tolik nadělají. Co jedno není je vyrůstat s jedním v pohodě rodičem nebo vyrůstat se dvěma rodiči, kde jeden je despota a druhej troska. Strašný. Ano, právě KVŮLI dceři bys měla odejít. Myslíš, že bude radši vyrůstat s někým, kdo ji nezajímá a psychicky deptá její matku, než bez něj? Co dceři do toho života dává? Nic. Pindík v domě neznamená, že je rodina úplná. A stejně se na to bude vymlouvat každá druhá baba, protože si nepřizná, že se jenom ve skutečnosti bojí absence onoho pindíka.
@maffof Jak můžeš říct, že ho miluješ? Vydírá tě, manipuluje, dcera ho víceméně nezajímá. Chceš zůstat kvůli ní, přitom právě kvůli ní bys měla odejít. Lepší žádný otec, než takový vzor pro život a vztahy.
Chlap mi nadával, ne před dcerou, ale když nikdo nebyl poblíž. Manželé jsme díkybohu nebyli.
NIKDY SE TO NEZLEPŠÍ. PODEJ ŽÁDOST O ROZVOD A ZBAV SE HO. TO ŽE S S DCEROU NEBUDE VÍDAT BYCH VIDĚLA JAKO PLUS.
Já mám teď nový vztah čekám další dítě. A jediného čeho občas zalituji je, že jsem neodešla dřív
Tenhle můj příspěvek bude vypadat jako manželova obhajoba, ale není to tak, chci jen napsat všechno info. Manžel pochází ze sociálního dna: otec agresivní alkoholik, týral celou rodinu, matka naprosto neschopná pologramotná ženská s nezájmem o děti s tím nic nedělala. Manžel neměl jako dítě žádné hračky, nezná narozeniny a Vánoce, neměli teplou vodu a kolikrát ani peníze na jídlo. Muž se rozhodl, že už nikdy „socka“ nebude. Má velký tlak v práci, pracuje se sociální lůzou (denně mu „klienti“ vyhrožují smrtí, jednou byl i napaden a ležel v nemocnici). Pak tento tlak bohužel ventiluje na nás doma. Má diagnostikovaný syndrom vyhoření, nic ho nebaví, nebaví ho žít, nebaví ho dítě. Nejradši by byl sám zavřený v pokoji a nikam nechodil. Co se týká naší dcery, uznává, že ho to s ní nebaví, ale snaží si s ní hrát (na moji žádost). Několikrát ji ale ošklivě odehnal. Jinak na ni ale myslí, nosí jí dárky, vylepšuje pokojíček, to jsou věci, co ho baví. Jezdíme na výlety (opět na moji žádost). Manžel se opravdu hodně snaží změnit věci, které mu vytýkám, a vlastně se mu to i daří. Jenže potom mi to všechno vyčte, obrátí to proti mně, že musí tohle a tamto, i když by měl nejradši pokoj. Uznává, že tohle dělá, že se neudrží a všechno mi vyčte, řve na mě. Říká, že si nemůže utvořit vztah k dceři, protože nemůže riskovat, že zase něco zkazí a přijde o ni. Celkově si myslím, že má psychické problémy, nevím, jak mu pomoci.
@maffof na psychické problémy mu ty sama nemůžeš pomoci, měl by jít k odborníkovi, ale to chlapi odmítají, i když asi někde byl, když má diagnostikován syndrom vyhoření?
Máš pravdu.