Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kissie9 no tak to jsi vystihla přesně ![]()
Jako bezdětný nemáme ani sanci vedet, jaky to je mit vlastni dítě a najednou mas treba uz 4lety. Kazdej se s timhle vyrovnává po svém a taky ma jinou filozofii, přístup a postoj k dítěti. Takze uzemnovaci „vedelas do čeho jdes“ je na facičku ![]()
Holky a vám to nikdo neřekl, nikdy? ![]()
Proč jste nehledali bezdětnýho?
Já taky nevim, jaké to reálně je žít jako dětná s bezdětnym, ale nešla bych do toho, protože si ty nástrahy tak nějak dokážu představit. Stačí se rozhlídnout po okolí, přečíst si tu pár diskuzí.
To je právš to, co tu píšu. Podle mě, pokud to dítě má oba fungující rodiče, tak opravdu nepotřbuje kdovíjaké city a lásku od partnera rodiče. Ale mnohem, mnohem náročnější je to na tu toleranci a respekt. Protože zatímco jako rodič mohu mnohem více zasahova do výchovy, jako nerodič jsou ty možnosti omezené. Jednak rolí. Jednak tím, že musím respektovat matku/otce -ex, byt s jejich výchovnými postupy nesouhlasím, protože jinak se z toho to dítě zblázní.
@Lama Lama píše:…když uvážíš, kolik bezdětných chlapů jde do vztahu s ženou s dětmi, tak to v dnešní společnosti není primární klíč k výběru partnera. Myslím, že pokud bys brala v úvahu, co se všechno může ve vztahu stát, tak bys nakonec neměla vztah žádný.
Holky a vám to nikdo neřekl, nikdy?
Proč jste nehledali bezdětnýho?
Já taky nevim, jaké to reálně je žít jako dětná s bezdětnym, ale nešla bych do toho, protože si ty nástrahy tak nějak dokážu představit. Stačí se rozhlídnout po okolí, přečíst si tu pár diskuzí.
@Lama Lama píše:
To je právš to, co tu píšu. Podle mě, pokud to dítě má oba fungující rodiče, tak opravdu nepotřbuje kdovíjaké city a lásku od partnera rodiče. Ale mnohem, mnohem náročnější je to na tu toleranci a respekt. Protože zatímco jako rodič mohu mnohem více zasahova do výchovy, jako nerodič jsou ty možnosti omezené. Jednak rolí. Jednak tím, že musím respektovat matku/otce -ex, byt s jejich výchovnými postupy nesouhlasím, protože jinak se z toho to dítě zblázní.
Některé (byť i potenciální) nevlastní matky jdou cestou „u nás podle našich pravidel“. A jsou i matky, které si neumí představit, že by si našli partnera, který už má děti.
U té první části jsme došli k tomu, že u „víkendového“ rodiče je trochu problém jej označit jako „fungujícího“. A jelikož je to stále těch cca 80 %, tak bych paušalizoval, že nějaké(!) city a láska je k dítěti potřebná i od partnera. Myslím, že dítě by mělo cítit, že je druhým partnerem přijímáno, že mu na něm záleží, může mít jeho pozornost, že je u něj v bezpečí… že jej má rádo. Naopak, nemělo by pociťovat, že je mu na obtíž, v rodině „navíc“, pro zlost, zášť a žárlivost.
Mám obavu, že opět asi dochází k neporozumění a každý si budeme představovat pod „kdovíjaké city a lásku“ něco úplně jiného. Ale třeba se shodneme ![]()
@opulus píše: …když uvážíš, kolik bezdětných chlapů jde do vztahu s ženou s dětmi, tak to v dnešní společnosti není primární klíč k výběru partnera. Myslím, že pokud bys brala v úvahu, co se všechno může ve vztahu stát, tak bys nakonec neměla vztah žádný.
zkusím to vysvětlit jinak. Že ty problémy budou, to je prostě fakt a malovat si, že nebudou, je naivní, nezdpovědné. A je jen na mym uvážení, zhodnotit především svoje síly, zda to zkousnu nebo ne.
Já věřím, že to někdo zkousne. Ale rozhodně méně lidí, než co to zkusí. Těch, co do toho jdou je opravdu mnoho. A pokud zjistím, že mi dítě a ex vlastně narušujou mou představu o soužití s partnerem, tak je pak správné z toho vycouvat, protože pak to zničí život hned několika lidem. Nechápu, proč na tom vztahu pak tak visí, a svou nespokojenost pak přelévají na to dítě a nadávání na ex.
@opulus ano, problém je, pokud ty city dítě od vlastních rodičů nemá. a souhlasím, že pak je vhodné to řešit. Pro mě je ale primárním řešením snaha, aby ty city mělo od vlastního rodiče. Takže pokud se tomu otec vysloveně nebrání, budu se snažit posilovat jeho vztah s dítětem a snažit se, aby nebylo v oněch 80ti procentech. A až pokud vyčerpám všechny možnosti, aby to dítě dostalo city od svého otce, budu se snažit, aby je dostávalo od někoho jiného, náhradou.
@Lama Lama píše:
zkusím to vysvětlit jinak. Že ty problémy budou, to je prostě fakt a malovat si, že nebudou, je naivní, nezdpovědné. A je jen na mym uvážení, zhodnotit především svoje síly, zda to zkousnu nebo ne.Já věřím, že to někdo zkousne. Ale rozhodně méně lidí, než co to zkusí. Těch, co do toho jdou je opravdu mnoho. A pokud zjistím, že mi dítě a ex vlastně narušujou mou představu o soužití s partnerem, tak je pak správné z toho vycouvat, protože pak to zničí život hned několika lidem. Nechápu, proč na tom vztahu pak tak visí, a svou nespokojenost pak přelévají na to dítě a nadávání na ex.
Bezdětní ty problémy neznají a neumí si je představit. Mají jakousi vágní představu. I rodič se učí být rodičem za pochodu. Navíc to podle mého spadá do tzv. „nepřenositelných“ zkušeností. Každý si myslí, že to zvládne. Navíc postupem času se ten vztah k dítěti a dítě samotné nějak vyvíjí. Tak jak je to na začátku, tak to nemusí být za 2 roky.
Já si myslím, že to není tím dítětem, ale pocitem z toho, že ex jim chce nějak škodit. A klidně to může být i pocit oprávněný. Pokud ex-partnerka cítí zášť vůči nové partnerce ex-manžela, tak u bezdětného páru by to do jeho vztahů zpravidla nezasahovalo, ale když tam dochází k nějakému kontaktu (ač třeba zprostředkovanému) tak se ta zašť projevit může. To se dopředu, ale nijak odhadnout nedá.
@Lama Lama píše:
@opulus ano, problém je, pokud ty city dítě od vlastních rodičů nemá. a souhlasím, že pak je vhodné to řešit. Pro mě je ale primárním řešením snaha, aby ty city mělo od vlastního rodiče. Takže pokud se tomu otec vysloveně nebrání, budu se snažit posilovat jeho vztah s dítětem a snažit se, aby nebylo v oněch 80ti procentech. A až pokud vyčerpám všechny možnosti, aby to dítě dostalo city od svého otce, budu se snažit, aby je dostávalo od někoho jiného, náhradou.
Nemusí tomu bránit vysloveně otec, ale i okolnosti. Řekl bych, že většinou rodiče nemohou žít z nějakého důvodu, nejčastěji finančního, blízko sebe. A pokud si najdeš partnera s dětmi, tak pokud ten sám nebude mít děti v blízkém okolí, tak je to vlastně to samé, jen na jeho straně.
Pokud ti nebude vadit osobní otázka, tak jakou péči o děti má tvůj partner?
Příspěvek upraven 16.12.16 v 10:02
@Kissie9 píše:
A neměla bys být ráda, že máš rozumného chlapa, který dohlédne dál než na špičku svého…ehm, nosu? Vždyť je přeci fajn, že spolu vycházejí!!! Co já bych za to dala. Jasně, probírat vaše problémy s ní by asi nemusel, v tom jsem s tebou. Ale jinak? Prožili spolu kus života, znají se…hodně, mají spolu dítě. Tady bys na své žárlivosti asi měla dost ubrat. Lepší než aby na sebe nasazovali, nesnášeli se a nebyli schopni se na ničem konstruktivně dohodnout. Věř mi, to je potom příšerné i pro nové partnery.
A opravdu, pokud ti některé věci vadí už teď a nejsi 100% happy s tím, jak to je nastavené - dítě, vztah s ex, bylo by lepší, kdybys z toho vycouvala, dokud nemáte závazky…časem seto moc nezlepší a až budeš mít dítě, bude ti to nejspíš vadit ještě víc. Ale to už tu kdosi psal.
No, dost možná, kdyby si šli ex a můj partner po krku, tak bych to brala jako ty, protože je mi jasné, že to je ta horší varianta než když spolu vychází dobře. Já si taky nějak zvlášť na exku nestěžuju a většinu času jsem naprosto v pohodě, protože nám do vztahu nezasahuje. Ale občas mě prostě nějaká maličkost rozhodí, hlavně v začátcích vztahu, postupem času se to zlepšuje, takže proto se s přítelem rozcházet nechci. Na některé věci je prostě potřeba čas, aby si to sedlo.
@opulus píše:
Nemusí tomu bránit vysloveně otec, ale i okolnosti. Řekl bych, že většinou rodiče nemohou žít z nějakého důvodu, nejčastěji finančního, blízko sebe. A pokud si najdeš partnera s dětmi, tak pokud ten sám nebude mít děti v blízkém okolí, tak je to vlastně to samé, jen na jeho straně.
Pokud ti nebude vadit osobní otázka, tak jakou péči o děti má tvůj partner?
Příspěvek upraven 16.12.16 v 10:02
hledám partnera v místě bydliště. Prostě ten výběr partnera musím podřídit dětem.
Bydliště z finančních důvodů blízko sebe moc nerozumím.
Podle mě si každý rozvodem myslí, že přetrhá veškerá pouta a může dělat cokoli. Stěhovat se, měnit školy, školky, přetrhávat vazby na otce. Co je pro děti víc, než zachování prostředí a možnosti vídat se s oběma rodiči? ![]()
@opulus píše:
Nemusí tomu bránit vysloveně otec, ale i okolnosti. Řekl bych, že většinou rodiče nemohou žít z nějakého důvodu, nejčastěji finančního, blízko sebe. A pokud si najdeš partnera s dětmi, tak pokud ten sám nebude mít děti v blízkém okolí, tak je to vlastně to samé, jen na jeho straně.
Pokud ti nebude vadit osobní otázka, tak jakou péči o děti má tvůj partner?Příspěvek upraven 16.12.16 v 10:02
v péči matky, proti jeho přání.
@Lama Lama píše:
Holky a vám to nikdo neřekl, nikdy?
Proč jste nehledali bezdětnýho?
Já taky nevim, jaké to reálně je žít jako dětná s bezdětnym, ale nešla bych do toho, protože si ty nástrahy tak nějak dokážu představit. Stačí se rozhlídnout po okolí, přečíst si tu pár diskuzí.A co mi jako kdo měl říct?? Já jsem vždycky suverénně tvrdila, že dětnýho chlapa bych nechtěla, protože je to zbytečná komplikace navíc, ale pak jsem se prostě zamilovala a najednou nic nebyl problém
On samozřejmě tvrdil, jak má minulost vyřešenou a jediné, co ho trápí je, jak to bude fungovat s jeho dítětem. Takže já jsem se spíš dopředu obávala, jak mě třeba přijme jeho dítě, jak si sedneme, atd. Nenapadlo by mě, že si můj partner začne po rozvodu náramně rozumět s exkou, když mi tvrdil, že se ještě donedávna nemohli ani cítit.
Já jsem právě načetla diskusí o téhle problematice dost, a většina žen po rozvodu se shodla na tom, že by si exe domů nepozvali - předávka probíhá před bytem, informují se o důležitých věcech ohledně dítěte, občas si zavolají a šmitec. Nějaké velké vykecávání a svěřování není moc mezi bývalými manžely časté.
A v čem ti to konkrétně vadí? žárlíš? měla by jsi problém, kdyby to dělal s jinou ženou, svěřoval se?
já jsem asi extrémně nežárlivej typ. Takže by mi to fakt nevadilo.
Třeba to předávání, mě to fakt přijde blbý pro děti. Jsou fakt jak zboží, co jsi jde někdo vyzvednout. Předá se a šmitec. Když jsou dovnitř, tak se přivítaj, v mé přítomnosti, řekneme si spoustu důležitých věcí. Jak organizační, tak různý trápení dětí. Že by se mnou probíral nějaký trápení, to vysloveně ne. Ale tak řeč kolikrát padne i na něco jinýho.
@Lama Lama píše:
A v čem ti to konkrétně vadí? žárlíš? měla by jsi problém, kdyby to dělal s jinou ženou, svěřoval se?
Jo, žárlím, mně by vadilo, i kdyby se svěřoval o našem vztahu jiné ženě než ex, ale to, že je to ex, má prostě ještě další rozměr… Snad už to teda nedělá, ale ze začátku mě tím štval pekelně. A ještě k tomu ji vykecal, že na ní žárlím ![]()
@Lama Lama píše:
hledám partnera v místě bydliště. Prostě ten výběr partnera musím podřídit dětem.
Bydliště z finančních důvodů blízko sebe moc nerozumím.
Podle mě si každý rozvodem myslí, že přetrhá veškerá pouta a může dělat cokoli. Stěhovat se, měnit školy, školky, přetrhávat vazby na otce. Co je pro děti víc, než zachování prostředí a možnosti vídat se s oběma rodiči?
Neumím si představit, hledat partnera ze stejného sídliště.
Nájemní bydlení je dobrý tak pro začátek, než se usadíš, v pokročilém věku už na „vlastní“ nemusíš v dané lokalitě finančně vůbec dosáhnout. A co pak? Jediná možnost je odstěhovat se někam dál, kde je to finančně dostupné a tam může být problém zase s logistikou dětí. Navíc, někdo se stěhuje k rodičům, což mohou být desítky až stovky kilometrů.