Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte rády děti z předchozího vztahu vašeho partnera?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.12.16 19:11
@Inaris @Lama Lama Objektivně asi ne, ale mám nepěknou zkušenost s nevěrou u bývalého, navíc můj táta byl velký sukničkář a mámu věčně podváděl, takže jsem na některé věci hodně citlivá a podezíravá. Ale snad si to časem sedne…
Tak ono aspoň k tomu seznámení asi časem dojde… tak budu bedlivě sledovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.16 19:16
Stejnak ho neulidas. akorat ho to bude sr.at. zkusenost mam taky a v tomdle. smeru mi to nepoznamenalo, nastesti. co zkusit zapracovat na.sobe, i treba spomoci odbornika? jestli za.tim jsou negativni zkusenosti v minulosti. urco s tim jde pracovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.20 02:39
Od té doby, co jsem porodila syna, tak manželovi dcery nějak nemůžu. Nechci jim ho půjčovat a celkově mi jsou teď nejak ukradené. Dříve jsem hlídala narozeniny, svátky, teď jsou mi jedno. Nechtěla jsem být hnusná macecha, ale ano jsem. Ačkoliv holčičky o tom asi nemají tušení, že je nemusím.
- Citovat
- Upravit
17.4.20 22:26
@Anonymní píše:
Od té doby, co jsem porodila syna, tak manželovi dcery nějak nemůžu. Nechci jim ho půjčovat a celkově mi jsou teď nejak ukradené. Dříve jsem hlídala narozeniny, svátky, teď jsou mi jedno. Nechtěla jsem být hnusná macecha, ale ano jsem. Ačkoliv holčičky o tom asi nemají tušení, že je nemusím.
To bych se vsadila, že mají tušení. Děti vnímají víc, než si myslíme. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.20 23:54
Hádky kvůli nevlastním dětem
Ahoj, holky. Předem se omlouvám za svůj sloh, ale už se potřebuji vypsat. Nemám si s kým popovídat a svoje trápení nemám s kým sdílet. Jsem s přítelem 2,5 roku. Na začátku bylo všechno růžový a bez problémů. Oba máme děti z předchozího vztahu. On syna (8 let) a já dceru (7 let). Měli jsme celkem bezproblémový průběh vztahu asi půl roku. Pak se ale začaly projevovat problémy ohledně mého ex a přítel začal nesmyslně vyšilovat. Pořád řešil moji minulost, jaká jsem byla, kolik jsem měla partnerů a jak nechce, aby mu moje minulost chodila před oči. Jenže kromě mojí holčičky jsem žádnou minulostí neoplývala. Do té doby bylo mezi náma 4 všechno v pořádku. Jeho syna jsem milovala jako svoji dceru, on měl rád mě. Aspoň to z jeho chování vyzařovalo. Moje dcera dokonce začala příteli říkat tati. Mezi dětmi jsem nedělala rozdíly. Jenže pak nastal ten osudový den a ta osudová věta, která mi zvoní v uších dodnes. „Když se na ni podívám, tak vidím toho krypla, jak blbě čumí a nedokáže nic říct“. V tu chvíli se mi převrátil svět. Je to přece malá holčička, jak něco takovýho může říct? Od té doby jsem si začala všímat rozdílů, které začaly vyplouvat na povrch. Není to každej den, ale často slýchám, jak moje dítě neumí zdravit, jak pořád něco ztrácí, jak nechápe, co po ní člověk chce, neumí vzít za práci apod. Nejsem taková ta máma, co vidí svoje dítě bezchybný, každej má svý mouchy i já je mám. Ale kdo je nemá? Navíc, je to dítě a nemůže po ní chtít věci jako po dospělým. Každopádně, vždy, když jsem dceru začala bránit, tak se hrozně naštval a jediný řešení pro něj byl vždy rozchod. Prý dokážu žít jen pro sebe a svý děti a jeho syna stejně nesnáším a nikdy jsem ho ráda neměla. Takhle to jde už rok a půl. Nejhorší na tom je, že jsem začala mít defenzivní postoj a bráním dceru upozorňováním na jeho syna. Hrozně mě štve, že se neustále nadává na moji holčičku, ale jeho syn je ten dokonalý a nemůže se na něj říct byť sebemenší kritika. Třeba v podobě toho, že si má po sobě uklidit oblečení nebo zaneřáděný stůl od snídaně. Já s dcerkou musíme snášet kritiku v jednom kuse, ale opačně už to možné není. Dnes to vygradovalo tím stylem, že jsem pro jeho syna udělala tričko podle jeho přání, donesla mu ho a jediná jeho odpověď byla HM. V tu chvíli do měl vjel vztek a bylo mi dost líto, že moji snahu, abych mu udělala radost, takhle poplival. Odešla jsem bezeslova z pokojíku a šla raději do kuchyně, abych neřekla něco ošklivýho. Prostě mě to v tu chvíli tak mrzelo, že ani nepoděkoval nic. Přitom oba dva děti vedeme ke klasický trojici prosím - děkuji - nemáš zač…Do toho ale za mnou vlítnul přítel, sjel mě jak malou holku, že jsem si dovolila takhle zareagovat, hodil po mě sklenici s čajem a začal vyřvávat, že se na to tady může vys***t, že furt vidím na jeho synovi jen chyby, jak ho nesnáším apod. Všechno před ním. Těch problémů ohledně dětí je mezi náma víc, ale tohle byla už taková poslední kapka do poháru. Já ani nevím, zda se dá s touhle věcí poradit, ale tohle dusno už máme s dcerou přes rok a půl a už nevím, jak dlouho to vydržíme. Na jednu stranu by se nám ulevilo, kdyby odešel a na druhou stranu si to nedokážu představit. Omlouvám se za sloh, ale už jsem se potřebovala vypsat…
- Citovat
- Upravit
20.4.20 07:30
@Anonymní píše:
Ahoj, holky. Předem se omlouvám za svůj sloh, ale už se potřebuji vypsat. Nemám si s kým popovídat a svoje trápení nemám s kým sdílet. Jsem s přítelem 2,5 roku. Na začátku bylo všechno růžový a bez problémů. Oba máme děti z předchozího vztahu. On syna (8 let) a já dceru (7 let). Měli jsme celkem bezproblémový průběh vztahu asi půl roku. Pak se ale začaly projevovat problémy ohledně mého ex a přítel začal nesmyslně vyšilovat. Pořád řešil moji minulost, jaká jsem byla, kolik jsem měla partnerů a jak nechce, aby mu moje minulost chodila před oči. Jenže kromě mojí holčičky jsem žádnou minulostí neoplývala. Do té doby bylo mezi náma 4 všechno v pořádku. Jeho syna jsem milovala jako svoji dceru, on měl rád mě. Aspoň to z jeho chování vyzařovalo. Moje dcera dokonce začala příteli říkat tati. Mezi dětmi jsem nedělala rozdíly. Jenže pak nastal ten osudový den a ta osudová věta, která mi zvoní v uších dodnes. „Když se na ni podívám, tak vidím toho krypla, jak blbě čumí a nedokáže nic říct“. V tu chvíli se mi převrátil svět. Je to přece malá holčička, jak něco takovýho může říct? Od té doby jsem si začala všímat rozdílů, které začaly vyplouvat na povrch. Není to každej den, ale často slýchám, jak moje dítě neumí zdravit, jak pořád něco ztrácí, jak nechápe, co po ní člověk chce, neumí vzít za práci apod. Nejsem taková ta máma, co vidí svoje dítě bezchybný, každej má svý mouchy i já je mám. Ale kdo je nemá? Navíc, je to dítě a nemůže po ní chtít věci jako po dospělým. Každopádně, vždy, když jsem dceru začala bránit, tak se hrozně naštval a jediný řešení pro něj byl vždy rozchod. Prý dokážu žít jen pro sebe a svý děti a jeho syna stejně nesnáším a nikdy jsem ho ráda neměla. Takhle to jde už rok a půl. Nejhorší na tom je, že jsem začala mít defenzivní postoj a bráním dceru upozorňováním na jeho syna. Hrozně mě štve, že se neustále nadává na moji holčičku, ale jeho syn je ten dokonalý a nemůže se na něj říct byť sebemenší kritika. Třeba v podobě toho, že si má po sobě uklidit oblečení nebo zaneřáděný stůl od snídaně. Já s dcerkou musíme snášet kritiku v jednom kuse, ale opačně už to možné není. Dnes to vygradovalo tím stylem, že jsem pro jeho syna udělala tričko podle jeho přání, donesla mu ho a jediná jeho odpověď byla HM. V tu chvíli do měl vjel vztek a bylo mi dost líto, že moji snahu, abych mu udělala radost, takhle poplival. Odešla jsem bezeslova z pokojíku a šla raději do kuchyně, abych neřekla něco ošklivýho. Prostě mě to v tu chvíli tak mrzelo, že ani nepoděkoval nic. Přitom oba dva děti vedeme ke klasický trojici prosím - děkuji - nemáš zač…Do toho ale za mnou vlítnul přítel, sjel mě jak malou holku, že jsem si dovolila takhle zareagovat, hodil po mě sklenici s čajem a začal vyřvávat, že se na to tady může vys***t, že furt vidím na jeho synovi jen chyby, jak ho nesnáším apod. Všechno před ním. Těch problémů ohledně dětí je mezi náma víc, ale tohle byla už taková poslední kapka do poháru. Já ani nevím, zda se dá s touhle věcí poradit, ale tohle dusno už máme s dcerou přes rok a půl a už nevím, jak dlouho to vydržíme. Na jednu stranu by se nám ulevilo, kdyby odešel a na druhou stranu si to nedokážu představit. Omlouvám se za sloh, ale už jsem se potřebovala vypsat…
Klasický ty máš pochopení pro sve dítě, on pro své. 
Ale házet po tobě čaj je přes čáru!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.20 12:10
Rok a půl tohle snášet? Už bych byl pryč. Já se přimotal k přítelkyni s dítětem, ještě když mělo 2 roky a mezi mnou a holkou je bezvadný vztah a stejně tak i mezi mými rodiči a ní. A nic se nezměnilo ani příchodem společného dítěte. A v tomhle fungujeme jako bezva rodina. O to větší problém vidím v tom, že partnerka nefunguje jako partnerka.
Možná za to můžu i já, že jsem ji rozmazlil a teď se chová jako generál. Když řeknu, že bych něco chtěl a ona ne, tak to není a když na tom víc trvám, tak jsem přece hnusný, že po ní něco chci. Když chce něco ona a já ne, tak jsem zase hnusný, že ji nic nedopřeju..
Když se konečně na něčem dohodneme, ale ne k její dokonalé spokojenosti, tak pak stejně furt tak dlouho trousí poznámky, až mě naštve, že to teda udělám po jejím, ale pak ani neřekne dík, protože si to přece musela uondat a „nebylo to hned z mé strany“ tak není za co být vděčný…
No a když se to před nedávnem vyhrotilo a děti u toho byli, tak nevlastní dcera pak v jeden okamžik, kdy jsme byl s ní sám, se ke mě přitulila, že nechce, abych opustil maminku, protože jsem ten nejlepší tatínek na světě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.20 12:34
@gabrriel píše:
Rok a půl tohle snášet? Už bych byl pryč. Já se přimotal k přítelkyni s dítětem, ještě když mělo 2 roky a mezi mnou a holkou je bezvadný vztah a stejně tak i mezi mými rodiči a ní. A nic se nezměnilo ani příchodem společného dítěte. A v tomhle fungujeme jako bezva rodina. O to větší problém vidím v tom, že partnerka nefunguje jako partnerka.
Možná za to můžu i já, že jsem ji rozmazlil a teď se chová jako generál. Když řeknu, že bych něco chtěl a ona ne, tak to není a když na tom víc trvám, tak jsem přece hnusný, že po ní něco chci. Když chce něco ona a já ne, tak jsem zase hnusný, že ji nic nedopřeju..
Když se konečně na něčem dohodneme, ale ne k její dokonalé spokojenosti, tak pak stejně furt tak dlouho trousí poznámky, až mě naštve, že to teda udělám po jejím, ale pak ani neřekne dík, protože si to přece musela uondat a „nebylo to hned z mé strany“ tak není za co být vděčný…No a když se to před nedávnem vyhrotilo a děti u toho byli, tak nevlastní dcera pak v jeden okamžik, kdy jsme byl s ní sám, se ke mě přitulila, že nechce, abych opustil maminku, protože jsem ten nejlepší tatínek na světě…
Mám dotaz. Nemusíš odpovídat, je to dost osobní.
Pokud byste se fakt rozešli a tys měl novou rodinu. Bral by sis i nevlastní dceru, nebo jen vlastní dítě? Nemyslím ze začátku, ale prostě furt. Protože to bývá celkem kámen úrazu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.20 16:11
@Bábrdl píše:
Mám dotaz. Nemusíš odpovídat, je to dost osobní.Pokud byste se fakt rozešli a tys měl novou rodinu. Bral by sis i nevlastní dceru, nebo jen vlastní dítě?
Mám v plánu si brát i tu nevlastní dceru, ale co se stane do budoucna, to netuším. Velice snadno se může stát, že maminka začne holce vyprávět různé věci, obzvláště jestli si najdu jinou partnerku a bude i třeba další prcek… ona totiž pomstychtivá je, to už vím…
Holku znám od jejich 2,5 roku a teď jí bude 9,5, to je pro dítě prakticky celý život. A pro mě taky dost dlouhá doba, abych k ní přilnul.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 06:45
@Anonymní píše:
tak pro mě ex žádná,,sokyně v lásce,, vážně neníspíš hrozba pro peněženku, ale v lásce vážně ne
Absolutní souhlas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.22 08:42
Taky přidám zkušenost, manželova dcera má 7, společného máme 3leteho syna. Ta malá mě naprosto zbožňuje, ale chce moji pozornost, chce abych se jí věnovala, hrála si, dělala ji program apod.
Ze začátku to byla sranda, pro mě změna, že je to holka, ale už mi to začíná vadit, protože nestíhám vařit, uklidit a nebo si syn musí hrát sám. Udělá třeba nějaký nepořádek a hned dostane od tatínka, ale kdybych si nehrála s tou malou, tak se to nestane…
Máme ji 2× týdne a 1× na noc, to chce ještě ať s ní jdu večer spát a říkám pohádky…
Snažím se, ale chtěla bych aby byla samostatná nebo se jí věnoval tatínek, ale s tím zase není sranda…
- Citovat
- Upravit
28.6.22 09:31
@Anonymní píše:
Taky přidám zkušenost, manželova dcera má 7, společného máme 3leteho syna. Ta malá mě naprosto zbožňuje, ale chce moji pozornost, chce abych se jí věnovala, hrála si, dělala ji program apod.
Ze začátku to byla sranda, pro mě změna, že je to holka, ale už mi to začíná vadit, protože nestíhám vařit, uklidit a nebo si syn musí hrát sám. Udělá třeba nějaký nepořádek a hned dostane od tatínka, ale kdybych si nehrála s tou malou, tak se to nestane…
Máme ji 2× týdne a 1× na noc, to chce ještě ať s ní jdu večer spát a říkám pohádky…
Snažím se, ale chtěla bych aby byla samostatná nebo se jí věnoval tatínek, ale s tím zase není sranda…
to jsou prave ty prepalene začátky. Clovek neví do čeho jde a ze zacatku se snazi a jak se rika, podal prst a sezerou ti celou ruku. Pak se z toho blbe vycouvava a upravuji pravidla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.22 17:43
@Anonymní píše:
Taky přidám zkušenost, manželova dcera má 7, společného máme 3leteho syna. Ta malá mě naprosto zbožňuje, ale chce moji pozornost, chce abych se jí věnovala, hrála si, dělala ji program apod.
Ze začátku to byla sranda, pro mě změna, že je to holka, ale už mi to začíná vadit, protože nestíhám vařit, uklidit a nebo si syn musí hrát sám. Udělá třeba nějaký nepořádek a hned dostane od tatínka, ale kdybych si nehrála s tou malou, tak se to nestane…
Máme ji 2× týdne a 1× na noc, to chce ještě ať s ní jdu večer spát a říkám pohádky…
Snažím se, ale chtěla bych aby byla samostatná nebo se jí věnoval tatínek, ale s tím zase není sranda…
V žádném případě bych nezanedbávala svoje dítě kvůli jinému. Když si jí tatínek bere, ať se jí věnuje nebo ať si hraje sama, to není tvoje starost. Holčička má svoje rodiče, tak ať se starají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.10.22 05:34
Děti s předchozího vztahu
Mám partnera který má dvě děti (dvojčata) 3 roky a mužů za sebe říct názor takový že je to jiné jak s přítelem který žádné děti nemá a dost náročné i když je máme co 14 dní holčičky mám ráda ale ta touha po svým je silnější než si člověk myslí a pokud je přítel fakt chlap se vším všudy tak nějaká ex ti může být někde i když bývalé přítelkyně jsou některé opravdu na zabití a rady dělají naschvály skrze úplných maličkosti a buď se s tím člověk sžije nebo ne hlavně doufám že když holky vyrostou bude vše v pohodě
- Citovat
- Upravit
23.10.22 07:34
@gabrriel píše:
Mám v plánu si brát i tu nevlastní dceru, ale co se stane do budoucna, to netuším. Velice snadno se může stát, že maminka začne holce vyprávět různé věci, obzvláště jestli si najdu jinou partnerku a bude i třeba další prcek… ona totiž pomstychtivá je, to už vím…
Holku znám od jejich 2,5 roku a teď jí bude 9,5, to je pro dítě prakticky celý život. A pro mě taky dost dlouhá doba, abych k ní přilnul.
Mám 2 kamarádky kdy si ex berou i nevlastní děti a fungují s nimi. Dokonce přispívají i na nevlastní dítě. Za mě super.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
