Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Cimada píše:
V čem jsi vyrůstala, prosím Tě?Dopisy za oknem jsou základní věc.
My je taky nikdy nepsali. A dárky nosili rodiče. A divné nám to nepřišlo.
@Havlova píše:
Ostatní by měli být ohleduplní taky. Což výkřik Tebe nemá Ježíšek rád taky není. A tady selhala i družinářka.
Jako třeba ty děti, kterým říkal, že jim rodiče lžou a Ježíšek není?
se nedivím, že to ti šestiletí špunti nevzali jen tak…Kdyby klučík neměl potřebu je přesvědčovat o vlastní pravdě, k tomuto by nedošlo.
@Havlova píše:
A nechce on nakonec na toho Ježíška taky věřit?
To víš, že chce, Má bohužel zmatek díky „moderním“ rodičům.
@Havlova píše:
My je taky nikdy nepsali. A dárky nosili rodiče. A divné nám to nepřišlo.
Až teď vzpomínám, že jsme si jako děcka nic o Ježíškovi nikdy neříkali.
Asi naštěstí.
Dcera psávala a byla zklamaná, když dopis našla za oknem ještě další den. ![]()
Ale družinářku bych nevinila. Má toho i tak dost, málokdo by to chtěl dělat.
Příspěvek upraven 27.11.22 v 19:20
@free333 píše:
Je pravda, že my, i když jsme Ježíška měli jenom jako, tak dopisy jsme psali pořád, třeba to tak bude, že by se mu líbilo psát ten dopis a hrát si na to?
Hlavně z těch dopisu hodně člověk pozná o svém dítěti. Starší dcera psala krásně dopisy, ještě je mám schované. Synovci také nepsali a když jsme s nimi byli, tak sestře povídám, ať si napíši. Samy byli prekvapeni, co si přáli.
@marin píše:
Hlavně z těch dopisu hodně člověk pozná o svém dítěti. Starší dcera psala krásně dopisy, ještě je mám schované. Synovci také nepsali a když jsme s nimi byli, tak sestře povídám, ať si napíši. Samy byli prekvapeni, co si přáli.
Přesně tak, my jsme to i využívali ke zjištění, co by dcera chtěla… Krásné období.
@hanka.br. píše:
To se bez toho žalování vážně neobejdeme?
Proč žalování?
Brala bych to jako poradu s vedením, rozebrání situace, kterou družinářka těžce nezvládla a vymyšlení nějakého řešení.
Pro družinářku jedině plus, příští rok může situace nastat znovu a ona už bude vědět, jak se zachovat, na co si dát pozor, jak reagovat.
Jde tady o malé děti.
Tohle se praktikuje i jinde na pracovištích, když se něco nezvládne na 100% a slouží to k poučení všech na příště.
@Keyllah píše:
Jako třeba ty děti, kterým říkal, že jim rodiče lžou a Ježíšek není?se nedivím, že to ti šestiletí špunti nevzali jen tak…Kdyby klučík neměl potřebu je přesvědčovat o vlastní pravdě, k tomuto by nedošlo.
Když na něj křičely, že ho nemá Ježíšek rád?
@Cimada píše:
V čem jsi vyrůstala, prosím Tě?Dopisy za oknem jsou základní věc.
My jsme to nedělali, taky jsme na to nehráli. Za nás snad nejpozději v první třídě už byl každý obeznámen. Něco se snad dělalo ve školce? Ale to už je hodně dávno.
@Keyllah píše:
Jako třeba ty děti, kterým říkal, že jim rodiče lžou a Ježíšek není?se nedivím, že to ti šestiletí špunti nevzali jen tak…Kdyby klučík neměl potřebu je přesvědčovat o vlastní pravdě, k tomuto by nedošlo.
jejda, jsou to šestileté děti, ty ještě strategické hry na to, co komu múžeme říct a co ne, ještě nehrají, co na srdci, to na jazyku
@Cimada píše:
Až teď vzpomínám, že jsme si jako děcka nic o Ježíškovi nikdy neříkali.![]()
Asi naštěstí.
Dcera psávala a byla zklamaná, když dopis našla za oknem ještě další den.
Ale družinářku bych nevinila. Má toho i tak dost, málokdo by to chtěl dělat.
Já ano. Vzala jen jednoho a toho napomenula. Měla situaci uklidnit a vysvětlit dětem, že k Pepíčkovi prostě Ježíšek nechodí. A že to není důvod se na sebe navzájem zlobit. Že třeba k Číňankům taky nechodí. Atd., atd.
@Dollorres píše:
My jsme to nedělali, taky jsme na to nehráli. Za nás snad nejpozději v první třídě už byl každý obeznámen. Něco se snad dělalo ve školce? Ale to už je hodně dávno.
Jo, v první třídě měli Ti, co věděli, jak to je, pocit, že jsou „velcí mazací“. Tem „zaostalejším“ prvnakum teda tu iluzi ještě nechávali.
Ale kdo věřil i ve druhé třídě (bylo jich minimum ale našli se) byl totálně out a považován za mimino a v kolektivu se pak povětšinou našel nějaký dobrák, který mu to „vysvětlil“.
Z dnešního pohledu jsme byli asi celkem neempaticti hajzlici.
A to byl v Telče ještě pan Vajíčko.
Takže mě fakt překvapilo, že dnešní děti věří tak dlouho (kolegyni věří prý i patacka a píše si opravdu nesmyslné seznamy dárků na dvě A4
).
@free333 píše:
Proč žalování?Brala bych to jako poradu s vedením, rozebrání situace, kterou družinářka těžce nezvládla a vymyšlení nějakého řešení.
Pro družinářku jedině plus, příští rok může situace nastat znovu a ona už bude vědět, jak se zachovat, na co si dát pozor, jak reagovat.
Tohle se praktikuje i jinde na pracovištích, když se něco nezvládne na 100% a slouží to k poučení všech na příště.
Jde tady o malé děti.
Bonzáctví je vždycky bonzáctví ať to tak bereš nebo ne. Akorát u nás poněkud přešlo v normu, tak ho lidi tak nevnímají. Je prostě trapné, že si lidi nedokáží říct do očí, jaký mají problém a mají potřebu se mstít u vedení. A obdivuju, jak dokážeš posoudit situaci, u které jsi vůbec nebyla, jako těžce nezvládnutou, to jsi fakt dobrá.
@Havlova píše:
Když na něj křičely, že ho nemá Ježíšek rád?
a křičeli na něj proč? jako že on mlčel, nikomu nic neříkal a oni na něj pro nic začali toto křičet? to asi ne, že…
@Svistice píše:
Jo, v první třídě měli Ti, co věděli, jak to je, pocit, že jsou „velcí mazací“. Tem „zaostalejším“ prvnakum teda tu iluzi ještě nechávali.
Ale kdo věřil i ve druhé třídě (bylo jich minimum ale našli se) byl totálně out a považován za mimino a v kolektivu se pak povětšinou našel nějaký dobrák, který mu to „vysvětlil“.
Z dnešního pohledu jsme byli asi celkem neempaticti hajzlici.
A to byl v Telče ještě pan Vajíčko.
Takže mě fakt překvapilo, že dnešní děti věří tak dlouho (kolegyni věří prý i patacka a píše si opravdu nesmyslné seznamy dárků na dvě A4).
A nebo tuší, že si to může dovolit. U nás si mohly děti napsat/nakreslit jen 3 dárky. Protože není hezké chtít všechno a musí zbýt i na ostatní. Bylo tam vždycky i něco navíc, ale žádné extra hory ne. A oblečení jen na přání.