Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hlavně mi příjde, že si protiřečíš. ![]()
Tak buď si sebevědomá, přátelská a atd. Nemůžeš být zároveň pomalá, zaostalá a podobně co jsi napsala.
Fakt si protiřečíš, trvá ti než se otevřeš, ale jsi společenská a ráda flirtuješ? To jde trochu proti sobě, ne?
Prostě se bav, užívej si mládí s přáteli a ten chlap se objeví. Nesnaž se za každou cenu hledat v každém milém chlapovi partnera, ono to přijde, když to člověk nejméně čeká ![]()
@kve-tinka Tak možná to sebevědomí chápeme každá jinak. Já to beru tak, že si jsem vědoma vlastí hodnoty, vím o svých ‚‚kvalitách‘‘, nestydím se a nebojím se mezi lidi, v práci si nenechám sr*t na hlavu… Nicméně tu pomalost a zaostalost jsem vztahovala ke vztahu k chlapům. Prostě nejsem typ, co by chlapovi dal na první schůzce nebo měl růžové brýle a hned si s ním maloval tu nejúžasnější budoucnost ![]()
Nejspíš jim nepřijdeš jako žena vhodná na vztah. Já teda být chlap a mluvit semnou ženská tak jako ty píšeš tak bych s tebou vztah nechtěla. Hlavně nějak nechápu jak souvisí to, že máš práci s tím, najít si chlapa. Toť můj názor
@Anonymní píše:
@kve-tinka Tak možná to sebevědomí chápeme každá jinak. Já to beru tak, že si jsem vědoma vlastí hodnoty, vím o svých ‚‚kvalitách‘‘, nestydím se a nebojím se mezi lidi, v práci si nenechám sr*t na hlavu… Nicméně tu pomalost a zaostalost jsem vztahovala ke vztahu k chlapům. Prostě nejsem typ, co bychlapovi dal na první schůzce nebo měl růžové brýle a hned si s ním maloval tu nejúžasnější budoucnost
Ale tohle přece není potřeba k navázání vztahu.
@radkka Já nikoho cíleně nehledám, občas mě jen prostě zamrzí, že ani nikdo nehledá mě ![]()
@Bora-Bora píše:
Přesně tak, práci má snad každý rozumně smýšlející člověk a nepovažuje jí za svou přednost
Tak třeba to myslela tak, že je nezávislá a úspěšná, to je přece klad
Zase netřeba všechno shazovat.
Nemyslím si, že umět flirtovat a bát se věřit někomu je protiřečení. Flirt je nezávazná věc, věřit někomu a otevřít se mu je něco jiného.
@Anonymní píše:
@radkka Já nikoho cíleně nehledám, občas mě jen prostě zamrzí, že ani nikdo nehledá mě
A to jsi neměla nikdy nikoho? Myslím vztah, ne sex.
Chápu tě, jen jsem chtěla říct, že je dobré se na chlapy vyprdnout, on se dřív nebo později někdo objeví.
@Bora-Bora píše:
Přesně tak, práci má snad každý rozumně smýšlející člověk a nepovažuje jí za svou přednost
A kdo říkal, že to má být přednost? Jenom jsem napsala, že mám všechno, co si můžu přát - a za to jsem nesmírně vděčná. A jsem vděčná i za skvělou práci. Mám kolem sebe spoustu lidí, co dělají to, co je nenaplňuje nebo jsou delší dobu na ÚP.
Možná příspěvek působí zmateně, měla jsem dnes těžký den, takže se to ve mně všechno pere.
Jinak já se s chlapem ráda pobavím, v tom problém nemám. Ale když pak zjistím, že má doma malé miminko nebo ženu, nějak mě přejde chuť…
„přispělo to k tomu, že v první fázi se na protějšek dívám ještě s větší nedůvěrou než doposud“ - Já si prostě jednoduše myslím, že to ti chlapi vycítí. Podle mě z tebe vyzařuje něco, co ty chlapy tak úplně neláká
@KiwiT píše:
Nemyslím si, že umět flirtovat a bát se věřit někomu je protiřečení. Flirt je nezávazná věc, věřit někomu a otevřít se mu je něco jiného.
Tak nějak podobně to cítím.
@SussieS píše:
„přispělo to k tomu, že v první fázi se na protějšek dívám ještě s větší nedůvěrou než doposud“ - Já si prostě jednoduše myslím, že to ti chlapi vycítí. Podle mě z tebe vyzařuje něco, co ty chlapy tak úplně neláká
Ale to zas na sex by šli rádi
Jenže na to já moc nejsem.
Já teda mam ten samý „problém“. Mám super job, bydlím sama, taky ráda vařím a peču, díky sportu jsem hezky vyrýsovaná, obličej je taky občas docela fajn..:D. Ráda se sebevzdělávám nebo čtu odborné knížky, abych si neustále rozšiřovala obzory. Jako jo.. jsem spokojená sama se sebou, ale chlapa pro život taky nemůžu nějak sehnat. Já si myslím, že bohužel většina chlapů se lekne zdravě sebevědomé a finančně nezávislé holky, prostě to v sobě maj nějak zakodovaný asi..
Můj bývalý přítel mě chválil za to, co umím a jak to všechno stíhám, ale vím, že na druhou stranu ho to taky pěkně žralo. A od rozchodu (což je půl roku) jsem nepotkala nikoho, s kým bych si uměla představit život.
Ale ono to nějak dopadne..jednou prostě bude líp a hotovo.
@Bora-Bora píše:
Já to samozřejmě neshazuju, ale pokud napíše a nedejbože i někomu říká, že „má práci adekvátní svému vzdělání a titulu“, tak potenciální adepti můžou získat pocit, že je to sebevědomá feministka, která chlapa vlastně ani nepotřebuje. At je to, jak je to, chlapi i v dnešní době mají potřebu se o ženu svým způsobem starat.
Jo takhle, tak to jo. Mě ani ve snu nenapadlo, že by to někdo takhle někomu řekl, spíš bych řekla, že se nám snažila přiblížit její osobu.
Ahoj holky,
spíš než pro radu se sem jdu vypsat. Vždycky tady najdu nějakou spřízněnou duši a uleví se mi. Pokud možno prosím o zachování anonymity, je to pro mě momentálně velmi citlivé téma, navíc tu mám známé, tak jistě chápete…
A o co jde.
Jsem mladá, ještě mi nějaký ten rok do třicítky chybí. Ač to mozná bude znít samolibě - jsem celkem pohledná a prý působím na okolí sympaticky a úsměvavě… Mám stálou pláci s výdělkem přiměřeným mému titulu a vzdělání. Mám plno koníčků, ráda taky vařím a peču. Mám milující rodinu a přátelé. Co mi tedy chybí?
Chlap. Partner pro život. Mužské obětí a pohlazení. Časem vlastní rodina.
Ač jsem jinak sebevědomá, nemám s chlapy dobrou zkušenost a proto jsem asi na dnešní dobu a poměru celkem pomalá a zaostalá a navazování kontaktů s mužským protějškem mi trvá. Dlouho mi trvá, než začnu někomu věřit natolik, abych se mu otevřela. Jsem od přírody společenská, ale také podezřívavá. Zase ale úplně marná asi nejsem. Dovedu v pohodě flirtovat a rozhodně umím dát najevo chlapovi, že se mi líbí. Jenže buďto ze mě vyzařuje něco blbého nebo jsou dnešní chlapi natolik jiní (líní? uznávající rovnoprávnost žen a mužů?) že si se mnou každý rád zaflirtuje, ale oslovit se bojí. A já bych chtěla, aby projevil zájem a udělal první krok on…
Kdysi mi jeden muž řekl (po dlouhé době), že působím sympaticky a jsem kočka, proto se mě bál oslovit, jelikož se děsil odmítnutí. Bylo by to jakési vysvětlení, nicméně tomu nevěřím. Jsem štíhlá a nejsem šeredná, ale žádná hvězda rozhodně nejsem.
V poslední době mě balili dva sympaťáci. U jednoho se ukázalo, že je ženatý. U druhého jsem díky sociálním sítím zjistila, že má přítelkyni, se kterou má několikaměsíční miminko. Nějak mě po této záležitosti přešla chuť a přispělo to k tomu, že v první fázi se na protějšek dívám ještě s větší nedůvěrou než doposud.
Zatím mi single život vlastně vyhovuje, až na to, že mi prostě občas chybí mužská náruč. Nicméně, co za pár let? Celkem se bojím, abych našla partnera pro život. Přitom nároky zas tak velké nemám. Je mi jedno, jaké bude mít vzdělání, hlavně, pokud se umí k práci postavit čelem, nemusí to být žádný krasavec, ale něco by mě na něm mělo rozhodně zaujmout. Kdyby to byl nekuřák a k alkoholu se stavěl rozumně, byla bych velmi potěšena. Jinak je pro mě ale důležité, aby měl vyřešenou minulost a aby nebyl zadlužený…
Já nevím, zdám se vám úplně marná?