Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje rodiče se nesnesou s mým snoubencem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.5.20 13:43
@Levandule597 tobě je 19 a ještě nejsi v posledním ročníku školy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.5.20 13:43
@Levandule597 píše:
Ahoj holky,
mám momentálně docela těžkou životní situaci a opravdu bych už potřebovala,,pohled z venčí".
Nějakou radu co s tím.
Je to už nějaká doba co jsem poznala svého přítele. Dohodil mi ho táta na jedné sešlosti. Aniž bych to čekala byl opravdu hodný. Vysokoškolák. Správný. A moc se mi líbil. Byl přesně jako já. A rozuměli jsme si beze slov. Naprosto jsme se zamilovali a všechno klapalo hladce. O to víc když k nám domů přijel a rodiče ho přivítali s náručí otevřenou.. (Ano oba ještě bydlíme s rodiči. Zatím jen v našem dvoupatrovèm domě neměla pocit, že musím táhnout z hnízda…)????Co víc si přát než to že se všichni vaši milování dobře snáší a dobře se rozumí.
Ale teď po nějaké době se začali projevovat. Že se jim nelíbí. Jeho vlasy ať si je ostříhá. Později že mají averzi k maskáčovým kalhotám. No samozřejmě do vlasů nešel ale kalhoty se tu už neobjevily.Měli jsme za to že jsme si vše slušně vyříkali. To s vlasy slušně odmítl, protože prostě chce být svůj. Čemuž rozumím. Snažil se vyhovět jak jen to šlo…
Teď když začala celá tahle karanténní záležitost se vytasili s tím že se jim vlastně celou dobu nelíbí jeho chování, že je nevychovaný.
Už mám upřímně opravdu pocit, že na něm hledají všechny černoty. Hádali jsme se o tom dva měsíce v kuse. Nakonec to vyvrcholilo tím že nechtějí aby v našem domě už vůbec byl.
Nevím jak mu to říct. Nebo jestli s nimi dál bojovat a prostě jim říct že u nás bude a basta. ( Nikdy sem nebyla takový člověk, vždy sem se snažila jít smířlivou cestou.)
Moc ho mrzelo naposledy když na něm zase něco viděli, protože se opravdu chová dobře.(Někdy je v projevech trochu plamenný a párkrát jim řekl že jim neodpoví protože se ptali na osobní věci. Jako fakt osobní. ????????Přijde vám to jako nevychovanost?)
A docela mu to zlomilo srdce. ???????? Už si přišel jako opravdový člen rodiny…
Co by jste dělaly vy?
Potřebuju už nutně poradit.
Teď situace vyvrcholila tím, že prostě nesnesl ten pocit nebo tu myšlenku že by ho neměli rádi. Ještě vždy když tu byl tak se k němu vždy chovali přátelsky. Říkali mi že jsem si konečně vybrala správného chlapa. Nevím co jim teď přeletělo přes nos.
Každopádně jim napsal prostě omluvnou zprávu kde píše, že jestli je nějak urazil nebo ranil že ho to mrzí, ale že doufal že kdyby se tak choval tak ho na to někdo upozorní a on si na to dá pozor…no prostě… Udělal vše co mohl. A naprosto upřímně mi řekl že se bojí že tyhle špatné vztahy v rodině by nám mohli zničit náš vztah.. A já tomu věřím. Vyhlásili mu otevřeně válku. Tak to bere on. Já to beru spíš tak jako že ho prostě neberou a budou se mi ho snažit vším možným znechutit. (Dokonce sem se jich na to jednou otevřeně zeptala a oni mi to upřímně odsouhlasili. Ano chceme ti ho znechutit.)
Nechci o něj přijít. Tolik jsme toho spolu vybudovali. Tolika hádkami si prošli. A vše zvládly. I takové věci jako infarkt v rodině. Podporu. Umírající členy rodiny. Finanční témata. No prostě. Je to člověk o kterém sem celý život snila. A ne nemám nasazené růžové brýle. Vím, že není dokonalý. A má své chyby. Ale já ho i s nimi bezmezně miluju.
Je vás tu spousty žen a já bych právě od vás potřebovala slyšet názor/radu…
Tak snad se nějaká z vás ozve. ❤️️Děkuji a mějte se holky ????❤️️
Zakladatelko třeba na něm začali vidět něco co ty přes zamilovanost nevidíš. Samozřejmě nějaké vlasy a kalhoty je blbost a nic jim do toho není, ale na druhou stranu nechápu, proč on si ty maskáče k vám normálně nevezme. Souhlasím, že je velmi nevhodné ptát se ho na intimní věci, zvlášť, když nechce odpovědět. Stejně tak je ale trochu zvláštní jeho chování. Ať jim nic nevspisuje a neobsahuje se. S nima žít nebude. Nevím co znamená, že je plamený. Jestli se máte rádi, tak až doděláš školu, tak se sestěhujte a časem uvidíte. Třeba poznáš, že měli rodiče pravdu, třeba se časem zase vše upraví. Teď bych ho k vám moc netahala, jezdi k němu. Ještě ti napíšu jak to bylo u nás, když hned den po maturitě řekl brácha rodičům, že je gay a nějakou dobu má přítele. Nikdo jsme to nevěděli takže šok. Táta vykřikoval, že je v životě nechce spolu vidět, ať se odstěhuje brácha k němu a do našeho městečka ať s ním vůbec nejezdí. Tak se taky do týdne stalo. A mamka s taťkou to dlouho strebávali, hlavně táta. Před všema z rodiny i před známými mluvili o příteli bráchy jako o přítelkyni, používali i jméno v ženském rodě. Místo Honza, Jana. Brácha normálně domu jezdil, ale bez přítele a po čase už to začalo být všem divný, proč tu Janču nepriveze. Později se brácha přiznal, že ho to mrzelo, protože do té doby byl jeho vztah s rodiči úplně v pořádku. Pochopil ale, že potřebují čas a ten jim dal. Celá rodina jsme mého švagra poprvé poznali až po dvou letech. První setkání s ním a s rodiči proběhlo tak, že to táta absolutně netušil, brácha se domluvil s mámou, která usoudila, že už je čas. Od té doby táta partnera bráchy úplně zbožňuje. Kluci jezdí na návštěvy, účastňují se oslav i ten obřad, kdy se stali registrovanými partnery táta přežil ve zdraví a s úsměvem. Chtělo to ale všechno čas. Kdyby brácha nějak na tátu tlačil, vnuvoval mu svého partnera, obhajoval ho nebo dokonce by mu vypisoval švagr, zřejmě by to táta nevstřebal do dnes. Takže rada zní, soustřeďte se na sebe, co nejdřív se odstěhuj a rodičům dejte čas, určitě, když uvidí, že jsi s ním šťastná, zvyknou si a budete mít všichni pěkné vztahy.
- Citovat
- Upravit
16.5.20 13:56
@vokishka píše:
@Levandule597 tobě je 19 a ještě nejsi v posledním ročníku školy?
Měla sem ve školce odklad. Mám před sebou ještě rok. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.5.20 14:35
Zeptala bych se rodičů zcela narovinu (bez přítomnosti přítele), co jim na příteli vadí. Jestli vidí něco, co ty nevidíš. Jestli o něm vědí něco, co ty nevíš. A řekla bych jim, že láska nestojí na účesu ani oblečení a že to pro tebe nejsou zásadní důvody pro rozchod, a proto se ptáš na ten skutečný důvod.
Možná jim jen došlo, že je to vážné a že se asi brzo odstěhuješ a oni zůstanou sami. Nebo jim přijdeš na vdavky ještě moc mladá a raději by tě viděli na vysoké škole, v práci, budovat kariéru. Nevím, tvé rodiče neznám. Ale určitě bych se snažila si s nimi otevřeně a v klidu promluvit.
- Citovat
- Upravit
16.5.20 19:09
@Anonymní píše:
Zakladatelko třeba na něm začali vidět něco co ty přes zamilovanost nevidíš. Samozřejmě nějaké vlasy a kalhoty je blbost a nic jim do toho není, ale na druhou stranu nechápu, proč on si ty maskáče k vám normálně nevezme. Souhlasím, že je velmi nevhodné ptát se ho na intimní věci, zvlášť, když nechce odpovědět. Stejně tak je ale trochu zvláštní jeho chování. Ať jim nic nevspisuje a neobsahuje se. S nima žít nebude. Nevím co znamená, že je plamený. Jestli se máte rádi, tak až doděláš školu, tak se sestěhujte a časem uvidíte. Třeba poznáš, že měli rodiče pravdu, třeba se časem zase vše upraví. Teď bych ho k vám moc netahala, jezdi k němu. Ještě ti napíšu jak to bylo u nás, když hned den po maturitě řekl brácha rodičům, že je gay a nějakou dobu má přítele. Nikdo jsme to nevěděli takže šok. Táta vykřikoval, že je v životě nechce spolu vidět, ať se odstěhuje brácha k němu a do našeho městečka ať s ním vůbec nejezdí. Tak se taky do týdne stalo. A mamka s taťkou to dlouho strebávali, hlavně táta. Před všema z rodiny i před známými mluvili o příteli bráchy jako o přítelkyni, používali i jméno v ženském rodě. Místo Honza, Jana. Brácha normálně domu jezdil, ale bez přítele a po čase už to začalo být všem divný, proč tu Janču nepriveze. Později se brácha přiznal, že ho to mrzelo, protože do té doby byl jeho vztah s rodiči úplně v pořádku. Pochopil ale, že potřebují čas a ten jim dal. Celá rodina jsme mého švagra poprvé poznali až po dvou letech. První setkání s ním a s rodiči proběhlo tak, že to táta absolutně netušil, brácha se domluvil s mámou, která usoudila, že už je čas. Od té doby táta partnera bráchy úplně zbožňuje. Kluci jezdí na návštěvy, účastňují se oslav i ten obřad, kdy se stali registrovanými partnery táta přežil ve zdraví a s úsměvem. Chtělo to ale všechno čas. Kdyby brácha nějak na tátu tlačil, vnuvoval mu svého partnera, obhajoval ho nebo dokonce by mu vypisoval švagr, zřejmě by to táta nevstřebal do dnes. Takže rada zní, soustřeďte se na sebe, co nejdřív se odstěhuj a rodičům dejte čas, určitě, když uvidí, že jsi s ním šťastná, zvyknou si a budete mít všichni pěkné vztahy.
Ano je to možné. Upřímně doufám že to tak není ale té myšlence sem otevřená. Ale i tak to můžou říct na rovinu a nechovat se takhle nemožně…
Tak jakmile se řeklo že maskáče z nějakého důvodu rozčilují tak je přestal nosit aby taky nezačal rozčilovat. 
Jednoduše si přeje vycházet. 
Ano co se týče toho jak moc to bylo osobní tak jen mohu říci že pro muže značně zahanbující takže vymáhání odpovědi bylo prostě mimo mísu. U nás se nevím nebere jako odpověď a když si členem rodiny tak prostě strácíš soukromí…
Možná zvláštní ale ví že sem uprostřed všeho a chce mi usnadnit život… Navíc přiznává že každý chybuje a touží mít prostě dobré vztahy.
Tím že sem napsala plamenný sem myslela temperamentní. Prostě že když je to zapotřebí umí si taky dupnout.
Samozřejmě teď ho sem tahat nebudu. Nechci aby se citil nevítaný.
A moc děkuju za příběh co jsi sem vypsala. 
Náhled na situaci někoho dalšího pomáhá.
Taky by mě v životě nenapadlo mu říct ať jim napíše. Přišel s tím sám. Je dost citlivý a vyhlídka na špatné vztahy v rodině ho moc neberou. Prostě se to snaží napravit aby jestli budou vnoučata a jestli svatba tak prostě aby při všech těch událostí mý rodiče mohli být a aby nebyli nějaký třenice. To je to proč to dělá.
Ale nejvíc mě šokovala dnes moje máti když mi řekla že tuhle zprávu čekala už před 3 měsíci a že je má chyba že s ním neumím trochu manipulovat aby tohle udělal dřív.
Tak nevím. Já jsem v šoku. Nevím jestli se to tedy ještě půjde zachránit. Ale vzdát se ho prostě nechci.
A ještě jednou děkuji za vypsaný osobní příběh. 
Hodně pěkné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.20 19:42
@Anonymní píše:
Zeptala bych se rodičů zcela narovinu (bez přítomnosti přítele), co jim na příteli vadí. Jestli vidí něco, co ty nevidíš. Jestli o něm vědí něco, co ty nevíš. A řekla bych jim, že láska nestojí na účesu ani oblečení a že to pro tebe nejsou zásadní důvody pro rozchod, a proto se ptáš na ten skutečný důvod.
Možná jim jen došlo, že je to vážné a že se asi brzo odstěhuješ a oni zůstanou sami. Nebo jim přijdeš na vdavky ještě moc mladá a raději by tě viděli na vysoké škole, v práci, budovat kariéru. Nevím, tvé rodiče neznám. Ale určitě bych se snažila si s nimi otevřeně a v klidu promluvit.
Přesně to jsem udělala zopakovali jen to o neodpovídání a vlasech. Pak když sem se ptala na něco dalšího tak to jen odmávli rukou…
Na vysokou mám v plánu jít. Tak či tak. A oni to ví. Ale i tak děkuju za nápad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.20 17:43
@japolka než manipulátor tak ze se nebojí ohradit. Moje máma se me taky na nějaký věci už radši nepta. Pro me je to osobní a nechci to s nikým řešit kromě partnera - nás příjem, připadne druhé těhotenství… nebudu jim vykládat kolik beru a ze jsem potratila. Já i manžel jsme hodně uzavření a tohle si nechavame pro sebe
- Citovat
- Upravit
23.5.20 17:48
@Anonymní píše:
@japolka než manipulátor tak ze se nebojí ohradit. Moje máma se me taky na nějaký věci už radši nepta. Pro me je to osobní a nechci to s nikým řešit kromě partnera - nás příjem, připadne druhé těhotenství… nebudu jim vykládat kolik beru a ze jsem potratila. Já i manžel jsme hodně uzavření a tohle si nechavame pro sebe
Rozhodně děláte dobře. U nás jsou zase všichni příliš otevření… A takhle to dopadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.20 18:12
Podle všeho, co píšeš, mi to spíš přijde, že rodice se staví do role autority, kterou dítě musí bez ohledu na všechno uznávat, dítě nemá nárok na vlastní názor, musí poslouchat atd.
Pak logicky když přijde chlap s vlastním názorem, účesem a dokonce, hrůza hrůz, odmítne odpovědět na nějakou osobní otázku, tak je oheň na střeše. A jelikož jim tu dceru přetváří do podobného samostatného tvora, tak se jim to logicky nelíbí.
Zakladatelko, ale jediné na co pozor, je ta jeho výbušnost a hádky, jak píšeš, kvůli kravině. Ono to není zas až tak obvyklé, že se lidi hádají a startujou. Spíš dost neobvyklé a navíc prvních rok a půl vztahu. Fakt pozor na to, cholerik nebo násilník je to poslední, co bys chtěla. Drž si pevně svoje hranice a neustupuj v ničem, v čem by ti bylo nepříjemně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.20 18:31
@Lucie_Sx píše:
Podle všeho, co píšeš, mi to spíš přijde, že rodice se staví do role autority, kterou dítě musí bez ohledu na všechno uznávat, dítě nemá nárok na vlastní názor, musí poslouchat atd.
Pak logicky když přijde chlap s vlastním názorem, účesem a dokonce, hrůza hrůz, odmítne odpovědět na nějakou osobní otázku, tak je oheň na střeše. A jelikož jim tu dceru přetváří do podobného samostatného tvora, tak se jim to logicky nelíbí.Zakladatelko, ale jediné na co pozor, je ta jeho výbušnost a hádky, jak píšeš, kvůli kravině. Ono to není zas až tak obvyklé, že se lidi hádají a startujou. Spíš dost neobvyklé a navíc prvních rok a půl vztahu. Fakt pozor na to, cholerik nebo násilník je to poslední, co bys chtěla. Drž si pevně svoje hranice a neustupuj v ničem, v čem by ti bylo nepříjemně.
Moc ti děkuju za to co jsi mi napsala! Nejradši bych tě objala konečně někdo napsal to co si myslím já celou dobu.
Ale nepřišlo mi fér si něco takového o rodičích myslet už právě proto že je to autorita a já l ním mám respekt. Ale po jeho boku získávám sebevědomí a možná i dospělejší pohled na život. Takže to co píšeš mi tolik sedí. 
To co píšeš o tom násilí nebo přílišném ustupování. Neboj. Jsem beran. Tvrdohlavá a když se mi něco nezdá tak to říkám narovinu hezky od plic. Takže pochybuju že bych se dostala do role utlačované ženy.
A není cholerik. Byly to hádky nesmyslné ale potřebné pro nějaký posun ve vztahu. A nebyly ani časté za celý náš vztah asi tři. V životě se ke mě nezachoval tak že bych o něm měla pochybovat. Chová se ke mně spíš jako k princezně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.20 18:08
@Levandule597 píše:
Ahoj holky,
mám momentálně docela těžkou životní situaci a opravdu bych už potřebovala,,pohled z venčí".
Nějakou radu co s tím.
Je to už nějaká doba co jsem poznala svého přítele. Dohodil mi ho táta na jedné sešlosti. Aniž bych to čekala byl opravdu hodný. Vysokoškolák. Správný. A moc se mi líbil. Byl přesně jako já. A rozuměli jsme si beze slov. Naprosto jsme se zamilovali a všechno klapalo hladce. O to víc když k nám domů přijel a rodiče ho přivítali s náručí otevřenou.. (Ano oba ještě bydlíme s rodiči. Zatím jen v našem dvoupatrovèm domě neměla pocit, že musím táhnout z hnízda…)????Co víc si přát než to že se všichni vaši milování dobře snáší a dobře se rozumí.
Ale teď po nějaké době se začali projevovat. Že se jim nelíbí. Jeho vlasy ať si je ostříhá. Později že mají averzi k maskáčovým kalhotám. No samozřejmě do vlasů nešel ale kalhoty se tu už neobjevily.
Teď když začala celá tahle karanténní záležitost se vytasili s tím že se jim vlastně celou dobu nelíbí jeho chování, že je nevychovaný.
Už mám upřímně opravdu pocit, že na něm hledají všechny černoty. Hádali jsme se o tom dva měsíce v kuse. Nakonec to vyvrcholilo tím že nechtějí aby v našem domě už vůbec byl.
Nevím jak mu to říct. Nebo jestli s nimi dál bojovat a prostě jim říct že u nás bude a basta. ( Nikdy sem nebyla takový člověk, vždy sem se snažila jít smířlivou cestou.)
Moc ho mrzelo naposledy když na něm zase něco viděli, protože se opravdu chová dobře.(Někdy je v projevech trochu plamenný a párkrát jim řekl že jim neodpoví protože se ptali na osobní věci. Jako fakt osobní. ????????Přijde vám to jako nevychovanost?)
A docela mu to zlomilo srdce. ???????? Už si přišel jako opravdový člen rodiny…
Co by jste dělaly vy?
Potřebuju už nutně poradit.
Teď situace vyvrcholila tím, že prostě nesnesl ten pocit nebo tu myšlenku že by ho neměli rádi. Ještě vždy když tu byl tak se k němu vždy chovali přátelsky. Říkali mi že jsem si konečně vybrala správného chlapa. Nevím co jim teď přeletělo přes nos.
Každopádně jim napsal prostě omluvnou zprávu kde píše, že jestli je nějak urazil nebo ranil že ho to mrzí, ale že doufal že kdyby se tak choval tak ho na to někdo upozorní a on si na to dá pozor…
Nechci o něj přijít. Tolik jsme toho spolu vybudovali. Tolika hádkami si prošli. A vše zvládly. I takové věci jako infarkt v rodině. Podporu. Umírající členy rodiny. Finanční témata. No prostě. Je to člověk o kterém sem celý život snila. A ne nemám nasazené růžové brýle. Vím, že není dokonalý. A má své chyby. Ale já ho i s nimi bezmezně miluju.
Je vás tu spousty žen a já bych právě od vás potřebovala slyšet názor/radu…
Tak snad se nějaká z vás ozve. ❤️️Děkuji a mějte se holky ????❤️️
Jde ti o rodiče, kteří nesnáší tvého partnera?
To je stejné, jako kdyby nesnášeli tebe.
Je mi na zvracení z rodičů, kteří se takhle ukazují jako sobečtí chudáčci.
Takoví dosáhnou akorát odstřihnutí svých dětí.
Dobře jim tak. Fuj hnus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.20 18:28
@Romilda píše:
Averze nevznikne jen tak, něco se muselo stát.
Averze vznikne třeba tak, že rodiče považují svoje děti za majetek, a pak čumí, když se jim to do očí řekne. Někteří rodiče totiž nesnesou odpor nebo jen nesouhlas svych dětí. Nebo dokonce respekt k dětem, ne musí držet hubu a krok.
Naštěstí nemusí. Ani pak ty rodiče vidět.
Kdo je na ty kecy zvědavý.
Slušná charakterová vada některých rodičů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.20 18:33
@Lucie_Sx píše:
Podle všeho, co píšeš, mi to spíš přijde, že rodice se staví do role autority, kterou dítě musí bez ohledu na všechno uznávat, dítě nemá nárok na vlastní názor, musí poslouchat atd.
Pak logicky když přijde chlap s vlastním názorem, účesem a dokonce, hrůza hrůz, odmítne odpovědět na nějakou osobní otázku, tak je oheň na střeše. A jelikož jim tu dceru přetváří do podobného samostatného tvora, tak se jim to logicky nelíbí.Zakladatelko, ale jediné na co pozor, je ta jeho výbušnost a hádky, jak píšeš, kvůli kravině. Ono to není zas až tak obvyklé, že se lidi hádají a startujou. Spíš dost neobvyklé a navíc prvních rok a půl vztahu. Fakt pozor na to, cholerik nebo násilník je to poslední, co bys chtěla. Drž si pevně svoje hranice a neustupuj v ničem, v čem by ti bylo nepříjemně.
Je potřebá rodičům vysvětlit, že už ti fakt není 5 let, a proto ti může být úplně volné, co si oni o něm mysli.
Nebo jsi snad malá holka?
Chce to klid, oni si budou muset zvyknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.5.20 18:57
Moje tchyně si představovala, že jí ve 30 ti letech budu poslouchat na slovo. Už jsem jí deset let neviděl, a vůbec mi nechybí. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.5.20 08:42
@Levandule597 píše:
Ahoj holky,
mám momentálně docela těžkou životní situaci a opravdu bych už potřebovala,,pohled z venčí".
Nějakou radu co s tím.
Je to už nějaká doba co jsem poznala svého přítele. Dohodil mi ho táta na jedné sešlosti. Aniž bych to čekala byl opravdu hodný. Vysokoškolák. Správný. A moc se mi líbil. Byl přesně jako já. A rozuměli jsme si beze slov. Naprosto jsme se zamilovali a všechno klapalo hladce. O to víc když k nám domů přijel a rodiče ho přivítali s náručí otevřenou.. (Ano oba ještě bydlíme s rodiči. Zatím jen v našem dvoupatrovèm domě neměla pocit, že musím táhnout z hnízda…)????Co víc si přát než to že se všichni vaši milování dobře snáší a dobře se rozumí.
Ale teď po nějaké době se začali projevovat. Že se jim nelíbí. Jeho vlasy ať si je ostříhá. Později že mají averzi k maskáčovým kalhotám. No samozřejmě do vlasů nešel ale kalhoty se tu už neobjevily.
Teď když začala celá tahle karanténní záležitost se vytasili s tím že se jim vlastně celou dobu nelíbí jeho chování, že je nevychovaný.
Už mám upřímně opravdu pocit, že na něm hledají všechny černoty. Hádali jsme se o tom dva měsíce v kuse. Nakonec to vyvrcholilo tím že nechtějí aby v našem domě už vůbec byl.
Nevím jak mu to říct. Nebo jestli s nimi dál bojovat a prostě jim říct že u nás bude a basta. ( Nikdy sem nebyla takový člověk, vždy sem se snažila jít smířlivou cestou.)
Moc ho mrzelo naposledy když na něm zase něco viděli, protože se opravdu chová dobře.(Někdy je v projevech trochu plamenný a párkrát jim řekl že jim neodpoví protože se ptali na osobní věci. Jako fakt osobní. ????????Přijde vám to jako nevychovanost?)
A docela mu to zlomilo srdce. ???????? Už si přišel jako opravdový člen rodiny…
Co by jste dělaly vy?
Potřebuju už nutně poradit.
Teď situace vyvrcholila tím, že prostě nesnesl ten pocit nebo tu myšlenku že by ho neměli rádi. Ještě vždy když tu byl tak se k němu vždy chovali přátelsky. Říkali mi že jsem si konečně vybrala správného chlapa. Nevím co jim teď přeletělo přes nos.
Každopádně jim napsal prostě omluvnou zprávu kde píše, že jestli je nějak urazil nebo ranil že ho to mrzí, ale že doufal že kdyby se tak choval tak ho na to někdo upozorní a on si na to dá pozor…
Nechci o něj přijít. Tolik jsme toho spolu vybudovali. Tolika hádkami si prošli. A vše zvládly. I takové věci jako infarkt v rodině. Podporu. Umírající členy rodiny. Finanční témata. No prostě. Je to člověk o kterém sem celý život snila. A ne nemám nasazené růžové brýle. Vím, že není dokonalý. A má své chyby. Ale já ho i s nimi bezmezně miluju.
Je vás tu spousty žen a já bych právě od vás potřebovala slyšet názor/radu…
Tak snad se nějaká z vás ozve. ❤️️Děkuji a mějte se holky ????❤️️
No nevím… já jsem rozhodně neřešil, že moje matka by hodnotila mojí známost…a otec už vůbec ne. Ty neumîš říct, vymezit se? Vyprdnout se na jejich přiblblé kecy?
S kým chodíš, s rodiči, nebo s klukem?
Mě přijde, že píšeš jako malá holka, co se bojí si prdnout, co kdyby se to rodičům náhodou nelíbilo.
Bože, tak se trochu vymez, co jje na tom těžkého?
Je jim prd po tom, s kým chodíš.
Určitě mě strašně trápí, že mí rodiče melou nesmysly…
mě matka kdysi řekla, abych se nerozváděl… rodiče toho nakecají, buď už demence, nebo jsou trochu na hlavu, no tak je přeci nemusíš poslouchat, kolik ti je, 15?
Podle toho co píšeš, tak myšlením ano.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
