Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@MartinaIrena píše:
Jo tak to se asi shodnem.Ja se taky snazim, aby muz byl pro deti autoritou a snazim se ho mit v ucte. A ta ucta je u nas, myslim (a mela by byt vsude), vzajemna.
Tak to je důležité
je nesmysl (zvlášť v dnešní době) aplikovat na každou rodinu identická pravidla ve smyslu muž tohle, žena tohle. My na nákupy třeba jezdíme společně, ale není to tím, že bych neuměla nakoupit, ale tím, že nákupy děláme veliké a já tam toho chlapa na odtahání těch těžkých tašek potřebuju. Je to o nějakém nastavení té dané rodiny.
@Baba píše: ‚Budu tak šťastná, když uvaříš, ty to tak dobře umíš…‘tohle rict muzi, tak mi jde merit teplotu
Muj by si myslel, ze si z nej delam nejapnou srandu ![]()
@MartinaIrena spíš tam fakt šlo o to postavení v rodině a vzájemný respekt. Když chlap pomůže s úklidem (např.), tak je obrovský rozdíl, když to udělá sám, v dobré atmosféře, žena mu za pomoc i poděkuje a nebo ho sice požádá, ale požádá ho slušně. Když oproti tomu příjde hysterická ženská a začne si stěžovat, jaký je všechno problém, a ať jí jde laskavě pomoct a udělat tohle a támhleto. A pak jí to ani nestojí za to, aby řekla „děkuju, že jsi mi pomohl“, tak to je dost o něčem jiném.
@MartinaIrena píše:
Muj by si myslel, ze si z nej delam nejapnou srandu
Tak můj by uvařil, neb u nás je to pravda
i když kdybych použila totožnou formulaci, tak by taky asi nejspíš nejdříve upadl smíchy a pak teprve vyrazil vařit.
@Nimie píše:
@MartinaIrena spíš tam fakt šlo o to postavení v rodině a vzájemný respekt. Když chlap pomůže s úklidem (např.), tak je obrovský rozdíl, když to udělá sám, v dobré atmosféře, žena mu za pomoc i poděkuje a nebo ho sice požádá, ale požádá ho slušně. Když oproti tomu příjde hysterická ženská a začne si stěžovat, jaký je všechno problém, a ať jí jde laskavě pomoct a udělat tohle a támhleto. A pak jí to ani nestojí za to, aby řekla „děkuju, že jsi mi pomohl“, tak to je dost o něčem jiném.
Souhlas, akorát bych tomu neříkala pomoc s úklidem, ale podílení se na něm, jasně, je to slovíčkaření, to uznávám
ale já to cítím tak, že pomáhám někomu s jeho prací, podílím se na společné.
@MartinaIrena píše:
Muj by si myslel, ze si z nej delam nejapnou srandu
Stejně jako jsou věci - ať už v domácnosti nebo v práci, které jsou na jeho „zodpovědnost“, ale občas se hodí můj názor nebo má pomocná ruka, protože mi ta daná věc půjde lépe než jemu. Taky mě nebude falešně vychvalovat, ale popravdě řekne, že by potřeboval pomoci s tím a s tím, že posledně se mi to povedlo lépe než jemu ![]()
@Nimie To urcite.Ja si treba sveho muze vazim za spoustu veci, ale nekdy jsem treba neprijemna, kdyz jsem nevyspala nebo mi neni dobre. V tom si myslim, ze nase babicky byly jine.Moje babi vzdy drzela pusu a krok a odpustila dedovi leccos, protoze si rekla, vzdyt on nas zivi.Ale sama mi priznala, ze byt to dneska, kdy zeny jsou daleko emancipovanejsi, tak by si taky tolik nenechala libit. A byla to velmi moudra, vzdelana a smirliva zena. Takze ja na to koukam z pohledu dnesni doby. A proto tvrdim, ze sice stare poradky jsou dobre poradky, ale jen do urcite miry, protoze zeny uz nejsou v domacnosti a tak se role obou trochu zmenily. A Prekopova, kdyz nema deti, nevi, jaky stres a sebezapreni to kolikrat je, takze ty recicky kolem proste na to neni energie a kolikrat ani cas.Je to skoda, ale doba je takova.
@j.a.n.i1 píše:
Souhlas, akorát bych tomu neříkala pomoc s úklidem, ale podílení se na něm, jasně, je to slovíčkaření, to uznávámale já to cítím tak, že pomáhám někomu s jeho prací, podílím se na společné.
To záleží na tom, jak to máte. Pokud oba dva pracujete na plný úvazek, tak je asi logické, že si rozdělíte i úklid. Kamarádka je doma s dítětem, tak úklid je plně na ní a vaření taky. Já mám pracovních povinností o něco méně a tak úklid je primárně na mě až na některé vyjímky, které muž zajišťuje automaticky, protože jsme se tak dohodli. Ale třeba vařím z většiny já, je to má starost a tudíž v tu chvíli je to pomoc ![]()
A koneckonců všechno, co děláme, tak je pomoc. I jeho práce je pomoc, i jakékoliv jiné věci
mám úklid většinou na starosti já, ale taky čas od času mi muž řekne, že mi moc děkuje, že jsem si udělala čas na např. nějaký větší úklid nebo na zařízení nečeho jiného. Je to věc, kterou dělám automaticky a je to má zodpovědnost, ale vnímá to tak, že kdyby mě neměl, musel by si to všechno dělat sám ![]()
@MartinaIrena píše:
Jo tak to se asi shodnem.Ja se taky snazim, aby muz byl pro deti autoritou a snazim se ho mit v ucte. A ta ucta je u nas, myslim (a mela by byt vsude), vzajemna.
Přesně, ale někdy ty dnešní mladé holky se k těm chlapům chovají hrozně, úcta nikde, jen se hádají, co má kdo čeho udělat více, co méně, chlap celý den maká v práci a sotva přijde domů, tak už mu cpe děti, že chce mít klid, že je utahaný z práce ji nezajímá. Prostě hrozný, se vůbec nedivím, že v takovým vztahu se to nedá dlouhodobě vydržet. Nejhorší na tom je to, že ženský ještě řeknou, že je emancipace.
@Nimie píše:
@MartinaIrena spíš tam fakt šlo o to postavení v rodině a vzájemný respekt. Když chlap pomůže s úklidem (např.), tak je obrovský rozdíl, když to udělá sám, v dobré atmosféře, žena mu za pomoc i poděkuje a nebo ho sice požádá, ale požádá ho slušně. Když oproti tomu příjde hysterická ženská a začne si stěžovat, jaký je všechno problém, a ať jí jde laskavě pomoct a udělat tohle a támhleto. A pak jí to ani nestojí za to, aby řekla „děkuju, že jsi mi pomohl“, tak to je dost o něčem jiném.
A nebo i stačí, když na něj křičí, je to i tvoje domácnost, nebo chlap přijde domů a řekne, že má hlad a ona mu řekne máš ruce ne?
@mowla píše:
A nebo i stačí, když na něj křičí, je to i tvoje domácnost, nebo chlap přijde domů a řekne, že má hlad a ona mu řekne máš ruce ne?
Přesně tak. V pátek přišel domů večer, přinesl nákup a upekl mi kuře, které sám nejí protože je vegetarián ![]()
@MartinaIrena píše:
@Nimie To urcite.Ja si treba sveho muze vazim za spoustu veci, ale nekdy jsem treba neprijemna, kdyz jsem nevyspala nebo mi neni dobre. V tom si myslim, ze nase babicky byly jine.Moje babi vzdy drzela pusu a krok a odpustila dedovi leccos, protoze si rekla, vzdyt on nas zivi.Ale sama mi priznala, ze byt to dneska, kdy zeny jsou daleko emancipovanejsi, tak by si taky tolik nenechala libit. A byla to velmi moudra, vzdelana a smirliva zena.
Tak to už je zas jiný extrém, protože tehdy muž na to právo měl a žena ne. Když už, tak by to nesměl dělat ani jeden z nich, ale samozřejmě stane se. I muž je občas nepříjemný, i já na něj občas, ale zas jsme naučení, že si o tom promluvíme, když už je to fakt špatné a pokud to jeden z nás třeba přežene, tak se i omluvíme, vysvětlíme situaci, ten druhý se pokusí pomoct. Ale zase je rozdíl být nepříjemná jednou za čas kvůli něčemu konkrétnějšímu a nebo být taková téměř celou dobu.
Třeba posledně kamarádka chtěla nechat dítě s manželem. Že se půjdeme projít a on pohlídá. No nic no, každou chvíli mu psala, jestli udělal tohle a tohle a jestli zařídil tohle, vůbec, ale vůbec mu nevěřila a nakonec jsme se vrátily s tím, že „co když neuloží dítě spát přesně v tolik a v tolik“. Nic se nestane, vůbec, ale vůbec nic by se nestalo, kdyby něco neudělal přesně podle jejích představ. Je to malé dítko, nikam nevstává ráno a pokud si půjde lehnout o půl hodiny později, svět se fakt nezboří. Stejně jako se nezboří pokud se nestane jiná „strašně důležitá věc“. Takže ve výsledku se domů vrátila hysterka, která mu vytrhla dítě z ruky, že on neumí nic pořádně zařídit a šla obskakovat dítě. Chlap neudělal vůbec nic skutečně špatného, akorát spolu trávili čas trošičku jinak než jak maminka předepsala. Ve výsledku ona nikam nechodí, protože si myslí, že chlap všechno podělá, chlap je na ní naštvaný a s dítětem jí odmítá pomoct, protože slyší akorát, aby něco udělal a pak že to udělal hrozně špatně.
![]()
@MartinaIrena píše:
Takze ja na to koukam z pohledu dnesni doby. A proto tvrdim, ze sice stare poradky jsou dobre poradky, ale jen do urcite miry, protoze zeny uz nejsou v domacnosti a tak se role obou trochu zmenily. A Prekopova, kdyz nema deti, nevi, jaky stres a sebezapreni to kolikrat je, takze ty recicky kolem proste na to neni energie a kolikrat ani cas.Je to skoda, ale doba je takova.
Dejme tomu, ale když se chlap vrátí strhaný z práce a dovolí si třeba na ženu štěknout, tak kdyby taková žena tu založila téma, tak okamžitě jí tu všichni radí, jak on je hroznej, že mají příšerný vztah a nevím co všechno. Starost o děti není jediná a vyčerpávající je ten život obecně. Ženy ale velmi často požadují, aby chlap chápal je a toleroval každý úlet, ale obráceně to nefunguje, protože „on akorát chodí do práce“, co na tom, že se děsí, že nedoplatí hypotéku, že jeho děti nebudou moci studovat a nebo ho opět seřval šéf za něco, co neudělal, ale on se bojí odejít, protože rodina…
Příspěvek upraven 25.01.16 v 18:37
@Mango_Lassi píše:
Přesně tak. V pátek přišel domů večer, přinesl nákup a upekl mi kuře, které sám nejí protože je vegetarián
Tak o tobě už vím, že nebudeš skákat, jak chlap píská.
![]()
@mowla píše:
A nebo i stačí, když na něj křičí, je to i tvoje domácnost, nebo chlap přijde domů a řekne, že má hlad a ona mu řekne máš ruce ne?
Jo, tohle fakt nechápu. My takovej tón a výrazy doma vůbec nepoužíváme a je jedno o co se jedná
jako jo, občas ve srandě zazní něco ve stylu „nebuď lenoch“, ale je to ve srandě, rozhodně by si ani on vůči mě ani já vůči nemu bychom si nedovolili říct druhému něco takového ![]()