Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nektere deti proste neocuras. Nijak.
Prvni dcera byla expert na jidlo, byla schopna se kojit nekdy i po hodine. Prikrm musela dostat presne v okamziku, kdy uz mela trochu hlad, ale jeste ne moc velkej, protoze to pak chytla hysterak a nepozrela nic.
Kdyz ji mel otec a nedal ji vcas napit, tak zase hystericka scena z zizne, pricemz piti s revem odmitala.
Takove dite opravdu das z ruky max na dve hodinky mezi kojenim a jeste jen tomu, kdo presne dodrzi instrukce
.
@terien píše:
No vidíš a tady by prarodiče šli rádi a pořád se hledají důvody, proč to nejde
Protože je to tchýně a ta je fuj, chápeš…tam v tomhle případě bude vždycky všechno zřejmě problém.
@Jahudka82 píše:
Protože je to tchýně a ta je fuj, chápeš…tam v tomhle případě bude vždycky všechno zřejmě problém.
Taky mám ten pocit
Uplne jsii to pripomnela, fuj, byla to hruza. A nepotesim te. Nikdo to nepochopi. Taky jsem prosila aby prijeli k nam, pomohli mi v beznem dnu. Ne, slo o kafe, aby mohli vykladat mlady u mas byli, vozila jsem. Jenze to neslo. Dite rvalo, delalo ostudu, jak muzes pysne ukazovat dite co rve jak sileny, ze. Coz byla samozrejme moje vina. Nejvic jsem se pobavila kdyz pry 9mesicni malo o babicce povidam a proto k ni nechce. Ze babicka hlavne nechtela k nam, to bylo vedlejsi. No radu nemam, odpoutej se od nich a jejich „rad“, delej si to jak musis, abys prezila, takove dite zvladnes jen rezimem, ktery ono meni a meni. Nepotrebujes si nechat podrazet nohy. Nechtej ti pomoct jak potrebujes? Tak at si trhnou. Nic necekej, zarid se sama a nemusis se citit vinna
Zakladatelko, já tě svým způsobem chápu. Ohledně toho nepořádku, který je na té návštěvě… Taky by mi vadil. Pochopila jsem, že se jedná o návštěvu u tchyně. Můj chlap by neměl problém vnést svojí matce do tváře, že má v bytě bor.del a ať si uklidí ![]()
Od rodiny je trochu sobecké, že nechtějí jezdit oni k vám. Ta starší generace úplně nechápe dnešní matky, vlastně je nechápe vůbec. Naše babičky byly zvyklé, že se denní režim zas tak moc nepřizpůsoboval dětem, děti se nechaly vybrecet atd. I některé dnešní matky to někdy ženou do opačného extrému, že jakmile jejich dítě zabrečí, už ho utěšuji a kdesi cosi. To taky není dobře, matka se stává otrokem dítěte. Ale nechci tě tady soudit, nevím, jaké máš miminko a jak se k němu doma chováš, to víš jen ty sama, já musím vycházet jen z toho, co napíšeš.
Prostě ty starší generace tvůj přístup nechápou a jsou z toho zmatení. Nevím, jaké máte vzájemně vztahy, ale nebylo by od věci si někdy v klidu společně sednout a vysvětlit jim, jak to u vás funguje, jaká pomoc by se ti hodila atd. Třeba by to pomohlo. Anebo ne, ale ty budeš aspoň v klidu, že jsi udělala maximum možného.
Tak v prvé řadě, s tchyni jsem vždycky měla nadstandardní vztahy, starší děti jsem tam od nějakého rozumného věku nechávala i přespávat (s bordelem sice smířená nejsem, ale když už aspoň dítě všechno nestrká do pusy, je to trochu snesitelnejsi). Takže nejsem nějaká namyšlená kravka, co by automaticky všechno odsuzovala. Ale bohužel s narozením tohoto dítěte se ty vztahy hodně narušily. To i píšu v úvodním příspěvku. Když vidí, že to standardně nejde, místo aby přijali jinou variantu nebo aspoň nabídli pochopení, pomoc, tak se to akorát takhle blbě vyhrotilo. Manžel jim nic neřekne, není jak. Nejsou to žádní nemohoucí starci, abychom jim tam uklízeli a v jakémkoliv jiném případě by se hrozně urazili. Ještě se vyjádřím k vitrínám a kojencům, to je fakt vtipné. To jsou řešení jako blázen teda. Nakoupit tašku pojistek a na návštěvě to začít všude lepit. No to jste asi z jiného vesmíru, ne? Nehledě na to, že dítě bere věci z otevřených polic, tak tam mám asi přivrtat dvířka, ne?
Opět opakuji, viděli jste někdy 10 měsíční dítě? To fakt neleží na dece a nekope nohama. A prostě nechat ho válet se v nepořádku se mi úplně hnusí, říkejte si co chcete.
Evidentně kde není vůle, není cesta. Já nestojím o to dělat z dítěte pokusného králíka, co do něj všechno nacpou a jak dlouho ho babička udrží v kočárku. (Ano, dárečky v podobě střevních problémů apod. už jsme si párkrát přivezli, takže už jsem ostražitá a u toho mimina obzvlášť). Kdyby o nás stála, kdykoliv přijede k nám nebo se zeptá. Utvrdilo mě to v názoru, že si budu stát za svým, ať si klidně někteří vymýšlejí krkolomná řešení. Jde o zdraví dítěte. ![]()
@Anonymní píše:
Tak v prvé řadě, s tchyni jsem vždycky měla nadstandardní vztahy, starší děti jsem tam od nějakého rozumného věku nechávala i přespávat (s bordelem sice smířená nejsem, ale když už aspoň dítě všechno nestrká do pusy, je to trochu snesitelnejsi). Takže nejsem nějaká namyšlená kravka, co by automaticky všechno odsuzovala. Ale bohužel s narozením tohoto dítěte se ty vztahy hodně narušily. To i píšu v úvodním příspěvku. Když vidí, že to standardně nejde, místo aby přijali jinou variantu nebo aspoň nabídli pochopení, pomoc, tak se to akorát takhle blbě vyhrotilo. Manžel jim nic neřekne, není jak. Nejsou to žádní nemohoucí starci, abychom jim tam uklízeli a v jakémkoliv jiném případě by se hrozně urazili. Ještě se vyjádřím k vitrínám a kojencům, to je fakt vtipné. To jsou řešení jako blázen teda. Nakoupit tašku pojistek a na návštěvě to začít všude lepit. No to jste asi z jiného vesmíru, ne? Nehledě na to, že dítě bere věci z otevřených polic, tak tam mám asi přivrtat dvířka, ne?![]()
Opět opakuji, viděli jste někdy 10 měsíční dítě? To fakt neleží na dece a nekope nohama. A prostě nechat ho válet se v nepořádku se mi úplně hnusí, říkejte si co chcete.
Evidentně kde není vůle, není cesta. Já nestojím o to dělat z dítěte pokusného králíka, co do něj všechno nacpou a jak dlouho ho babička udrží v kočárku. (Ano, dárečky v podobě střevních problémů apod. už jsme si párkrát přivezli, takže už jsem ostražitá a u toho mimina obzvlášť). Kdyby o nás stála, kdykoliv přijede k nám nebo se zeptá. Utvrdilo mě to v názoru, že si budu stát za svým, ať si klidně někteří vymýšlejí krkolomná řešení. Jde o zdraví dítěte.
Však si klidně za svým stůj - to ti tady ostatně píše většina.
Buď si řekni přesně, co chceš - tj. jasně a přesně formuluj žádost o konkrétní věc, která ti pomůže - nebo si to dělej po svém a návštěvy dál absolvuj s ječícím dítětem na rukách (když nesmí na zem, manžel ho taky nemůže nosit, babička na něj nesmí sáhnout a prostě nic nejde).
Ale nevylévej si na tchyni svou frustraci a únavu - ona nemůže za to, že máš třetí či kolikáté dítě náročnější než ty ostatní a že jsi unavená (což je sice pochopitelné, ale support s péčí o něj máš hledat v první řadě u vlastního manžela).
Tak když nic z toho nejde, tak s tímto dítětem za rodinou nejezdi, a je to. Vyřešeno! Max. třeba jen párkrát do roka na Vánoce, Velikonoce. Návštěvy tě obtěžují, jsou pro tebe nepříjemné… A jezdi tam s dítětem, až bude větší. Když bude rodina chtít dítě vidět, bude muset holt přijet k vám. Vzájemné vztahy to nezlepší, ale když nic nejde, nikde vůle… Jiné lepší řešení tady asi nikdo nenajde ![]()