Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Náročné dítě a rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.4.23 20:57
Nikam s ditetem bych nejela. A nejezdila jsem do jeho osmnacti mesicu. Kazdy si mohl prijit za nim, do jeho prostredi, do domacnosti upravene pro batole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 21:15
Úplně te chápu, taky mě toto vytaci. Kdo nezažije, nepochopí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
22.4.23 21:16
,,Mísí se ve mě hněv, ani jednou žádná pomoc nebo dotaz, jak to vlastně mame, nebo snaha, že by třeba přijeli k nám a i se nějak dítěti věnovali,,
Jak by ti v teto situaci mohli pomoci, jak by se meli diteti venovat, kdyz,, dítě řve, nechce k nikomu jít, nejde ani položit, protože jednak je to tam špinavé a druhak neustále něco shazuje, takže mám X hodin nevrlé dítě na rukou.,,
Nerypu. Jen se ptam, jak by sis to v teto situaci predstavovala - myslim, ze to sami nevedi a musis jim to rict, jak bys to chtela a co bys presne potrebovala.
- Citovat
- Upravit
22.4.23 21:19
A jak ti mají pomoc? Jediná možnost je, dát dítě do kočárku a ať jezdí někde venku bez tebe.
Ale chápu, stejne otázky stále dokola mi taky vadili
Jak se mi ulevilo když začaly děti mluvit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 21:22
Ja bych jim dite normalne nechala a sla si od toho vseho vyvetrat hlavu, rve tam zjevne na ruce i tobe, takze bude rvat na ruce akorat nekomu jinemu 
. Pokud to neni nejak daleko, ze musite na noc, coz jsem z prispevku nevykoumala, poslala bych tam s ditetem muze a udelala si hezke odpoledne. O pomoc si musis rict nebo i zadat befelem. 
Ja mela take vecne nespokojene dite, preslo to castecne az s prvnimi kroky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 21:23
@Stará známá Mně třeba pomáhala babička tak, že přivezla oběd na dva dny, polévku, nějaký koláč. Když viděla horu prádla, tak ji poskládala, vyžehlila plenky. Nijak jsem ji neúkolovala, dělala to sama od sebe a fakt mi tím hodně pomohla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 21:24
Tohle je těžké, 100× nic umořilo vola, nebo tak nějak se to říká 
chápu, že jsi z toho unavená jak z otázek, tak z protivného dítěte, myslím, že jsi to řekla ještě docela slušně…nikomu se neomlouvej, chlapovi bych to vysvětlila tak, že jsi prostě unavená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 21:29
Ahoj,
podle mě ti únava už leze na mozek. Což se nedivím. Ale babička za to nemůže, ona ti pomoc nabízí, jen ty to tak ze svého pohledu nevidíš. Ona to třeba chce s tím kočárem zkusit, nebo si myslí, že kdybyste ho do kočáru dávali i přes protesty, že by si zvyklo. Což si myslím taky. Nemusí to být pravda, ale mé dítě si takhle muselo zvyknout na autosedačku. Trvalo to třeba půl roku, ale ve dvou letech už je tak smířené, že nikde jinde není tak hodné, jako v autě 
. V jiných věcech jako nosítko, uspávání, nošení na rukách jsme se přizpůsobili dítěti, ale přes kočár jsem byla rozhodnutá že nejede vlak. Naštěstí tam problém nebyl, nevím, jak by to ve finále dopadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
22.4.23 21:30
@aanysek píše:
@Stará známá Mně třeba pomáhala babička tak, že přivezla oběd na dva dny, polévku, nějaký koláč. Když viděla horu prádla, tak ji poskládala, vyžehlila plenky. Nijak jsem ji neúkolovala, dělala to sama od sebe a fakt mi tím hodně pomohla
Ja to prece chapu. Ale nekterym lidem to nedocvakne. Proto jsem chtela zakladatelku navest na to, at si uvedomi, co by vlastne potrebovala a rekla si o to.
- Citovat
- Upravit
22.4.23 21:55
Nech jet jenom otce s dítětem. Nemusíš jezdit s nimi. Ať si to se svým dítětem a svými rodiči vyřídí on. Nebo máš zase neschopného líného budiškničemu, který byl dobrý jen jako dárce spermie?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 22:14
Nechápu…jak že je to tam špinavé, že dítě nejde na návštěvě položit? Poprosím rodinu, aby tam teda uklidila, až zase příště přijedete…nebo ať jim to vysvětlí tvůj muž. A dítě se pak tam nebála položit… Moje dítě je zlatíčko, ale taky by bylo nevrle, kdyby muselo být tak dlouho na rukách…
Dobrá rada od ostatních - na návštěvu prostě pošli jen manžela a udělej si volno. Odpočineš si od řevu a bude ti líp A ano, dítě tam bude řvát, ale to řve i s tebou…takže je to jedno, no ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 22:14
Chtějí si užít vnouče. Bohužel nemůžou za to, že máš malého uřvance, kterého nedáš z ruky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 22:32
@Stará známá píše:
Ja to prece chapu. Ale nekterym lidem to nedocvakne. Proto jsem chtela zakladatelku navest na to, at si uvedomi, co by vlastne potrebovala a rekla si o to.
Hlavně, aby to fungovalo. Já jsem si třeba o konkrétní pomoc rodině řekla. Skoro si ťukali na hlavu, že oni nechtějí pomáhat nám, ale chtějí vozit ten kočárek 
. A ne někde po klidných ulicích, aby dítě spalo, ale po obchodech. Aby mohli ukázat, že vozí. 
Napadlo mě to, protože zakladatelka píše, že nechtějí dítě zabavit u ní doma a to je u nás stejné.
U druhého a třetího už jsem pomoc raději nechtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 22:38
Druhorozená byla to samé. Uřvaná, dráždivá, každou návštěvu (u nás i u rodiny) prořvala, v kočárku vydržela chvíli. Návštěvy jsem omezovala, ačkoliv manžel by jel klidně s holkama sám, on ty návštěvy chtěl. To pro mě ale nebylo řešení, jen bych u toho nebyla, ale věděla bych, že se dítě trápí. Přešlo to kolem 16 měsíců, to se dcera začala na každého usmívat a už byla relativně v pohodě. Za mě to chce vydržet, rodina to třeba nepochopí, ale jednoho dne se to zlomí a bude to v pohodě. Lepší dočasně omezit návštěvy, než na příbuzné zbytečně vyjíždět…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám 10 měsíční dítě (ne první), které je poměrně náročné, odmala nesnáší kočár, auto, prakticky přes den nespí, v noci jen nalepené na mě - má ze mě dudlík. Rodina na jednu stranu pořád ťuťuňuňu, ať přijedeme, ale každá návštěva má stejný scénář - dítě řve, nechce k nikomu jít, nejde ani položit, protože jednak je to tam špinavé a druhak neustále něco shazuje, takže mám X hodin nevrlé dítě na rukou. Babička se samozřejmě rozčiluje, že za n ní ani nechce jít. No tak není divu, prakticky ji nezná a prostě je náročnější, já mu asi neporučím.
Takže se mě pořád dokolečka ptá, jestli ho může jít povozit v kočárku, jestli chce jogurt nebo jestli si s ní půjde hrát. A já už jsem na to začala odpovídat dost zostra. Načež manžel po mě vyjel, proč jsem tak protivná. Mě už to leze krkem, když si nikdo za tolik měsíců nevšiml, že dítě v kočáře jen řve, dané potraviny nejí, tak jako co, mám ze samé lásky k rodině nechat dítě celé odpoledne řvát nebo co? Mísí se ve mě hněv, ani jednou žádná pomoc nebo dotaz, jak to vlastně mame, nebo snaha, že by třeba přijeli k nám a i se nějak dítěti věnovali, ne, jen seděli u kafe a jenom jejich přihlouplé „rady“ - mám pocit, že babička má snad radši kočár, než vnouče. 
A na druhou stranu, už jim ani nechci to dítě dávat, ani tam jezdit, dřív jsem je měla moc ráda, ale touhle situaci jsem v ně úplně ztratila důvěru. Manzel mi akorát udělal přednášku, jaká jsem hysterka. A ja se vidím v právu, neodpověděla jsem nijak neslušně, jenom si nenechám 💩 na hlavu. Na 150. dotaz s kočárkem jsem odpověděla - ne, jen v něm řve, kočár používáme v největší nouzi, teď v něm určitě chtít být nebude. A babička se hned začala čílit, že se jen zeptala. 
Tak co, jsem hysterka nebo se prostě chovají otravně? Jak byste do budoucna opět navázaly ztracenou důvěru?