Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci syna do péče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.9.22 14:26
@arinecka píše:
Zmetek to je. Nic jí nenechal, jen se prostě odstěhoval. A teď přemýšlí co s domem, asi ho nechá pro dceruKéž by ta jeho ex ještě stihla svojí polovinu domu prodat, třeba nějaké nepřizpůsobivé rodině. Klidně za pár tisíc…´D
Proto ty uvozovky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 14:44
@Takco píše:
Jinak, Karle, hluchoslepota je poměrně vzácné postižení…
To ano. On v praxi může být jen slabozraký a nedoslýchavý a mít lehkou mentální retardaci. V závěru to může být milý, relativně soběstačný kluk. A nebo těžce postižené dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 14:49
@Anna766 píše:
Některé příběhy jsou opravdu smutné. Tady jedna paní ztratila muže, zemřel na infarkt, už to nesla těžce a do roka se jí zabila v autě jediná dcera, paní se psychicky složila a už nikdy nebude jako dřív. Dceřina bývalá kolegyně přežila obě své děti i bratra který jí pomáhal a zůstala v baráku úplně sama.To jsou tak strašné příběhy, že jedno nemanželské vnouče, na které zůstala moje dcera sama beru jako dar. To není absolutně vůbec žádné neštěstí, je to láska. Jsou horší věci, mnohem horší. Umírat s pocitem, že tu zanechám postižené dítě a jeho otec je neempatický debiI, který má místo srdce váček s penězi, hrozné hrozné…
Jo, v práci jsem slýchávala různé příběhy a naučilo mě to nefňukat, nestěžovat si a být ráda za každou maličkost. Jsem prostě vděčná za zdraví v mém okolí a za to, že po svém boku mám rovného chlapa. Po objevení emimina bych ho na rukou nosila, kdyby neměl 100kg 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 14:53
@Havlova píše:
Ono to chce něco mezi. Do smrti to určitě nezvládneš. A po ní? Nějaká forma částečné ústavní péče (stacionář, odlehčovací pobyty,…) chce už v okamžiku, kdy tu sílu na péči máš - jinak je to pak pro to dítě hrozná změna. Takhle bude alespoň trochu zvyklé.
Jo, tohle zní rozumně, ale dokud má člověk možnosti, tak to odkládá na potom, a když je to pak aktuální, tak pak na to už většinou není čas. A také si říká, že to třeba pak ani nebude zapotřebí řešit, jelikož se to do té doby třeba vyřeší samo, tak proč dítě zbytečně stresovat a připravovat na něco, co nikdy nenastane. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 14:55
@jege píše:
Jo, tohle zní rozumně, ale dokud má člověk možnosti, tak to odkládá na potom, a když je to pak aktuální, tak pak na to už většinou není čas. A také si říká, že to třeba pak ani nebude zapotřebí řešit, jelikož se to do té doby třeba vyřeší samo, tak proč dítě zbytečně stresovat a připravovat na něco, co nikdy nenastane.
To je samozřejmě taky pravda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 15:04
@Prosimklid píše:
No tak každý je jiný, já bych to rozhodne nedelala. A nejen já - už v těhotenství jsme si s partnerem vyrikali, co bychom dělali v případě těžce postiženého dítě (kdy by se na to přišlo už ve fazi, kdy není možný potrat nebo se něco stalo při porodu). Upřímně - je rozdíl se nepostarat o dítě třeba s celiakii, autismem apod VS kompletním lezakem nebo někoho, kdo nevnímá a nikdy nebude. Pokud nekomu vyhovuje psychické utrpení při peci o tělesnou schránku dítěte, které ze života nic nema (byt si kdokoliv namlouvá cokoliv), tak podle mě k odsouzeni to není. K odsouzeni je týrání, nezájem o dítě, špatná výchova nebo opuštění děti kvůli novému partnerovi apod, ale rozhodne to neni to, ze někdo nema silu/odvahu/empatii se 40-60 let starat o těžce nemocne dítě a obětovat mu cely život.
Si to představuješ jak Hurvínek válku. 
Si myslíš, že vždy je to tak 100% a jednoznačné? Ono se postižené dítě od nepostiženého do určitého věku nemusí zas tak moc lišit, prostě trochu zaostává a buďto to časem dožene, anebo se to pozvolna, ale stále více zvýrazňuje. A kdy si řekneš, že už stačilo, že už to nedá a je zralé na ústav? Ve 2, 4, 6 anebo v 10 letech? A dokážeš se pak po tolika letech od dítěte odstřihnout a žít si vlastní život bez něj, když třeba emocionálně i intelektem je skoro v pořádku, ale nikdy nebude chodit, sedět, mluvit a schopno vlastního života? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 15:09
@Jannena píše:
Bych se divila, kdyby toho kluka do lesa neodvedl sám poté, co dítě zdědí půlku domu. Problém vyřešen. A když ho nikdo nenajde, ještě ušetří za pohřeb.
Hele, já si z něj tak chtěl vystřelit a tohle mu poradit, ať pak dítě zavede do hlubokého lesa jako Jeníčka a Mařenku, ale raději jsem to nerisknul, protože pokud to není troll, tak by toho snad i byl schopen! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 15:40
@jege píše:
Hele, já si z něj tak chtěl vystřelit a tohle mu poradit, ať pak dítě zavede do hlubokého lesa jako Jeníčka a Mařenku, ale raději jsem to nerisknul, protože pokud to není troll, tak by toho snad i byl schopen!
No, já jsem z Moravskeho krásu, takže mě původně napadla Macocha, ale chtěla jsem dát klukovi šanci na přežití
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 16:40
@jege píše:
Si to představuješ jak Hurvínek válku.
Je mi jedno, jak moc jednoznačné to je nebo neni, ale vím jistě, ze nejsem pečující typ a rozhodne bych se trvale nedokázala o nikoho starat - odnesla bych to nějakýma depresema, úzkostma nebo zlobou ci co já vím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 16:57
@Prosimklid píše:
Je mi jedno, jak moc jednoznačné to je nebo neni, ale vím jistě, ze nejsem pečující typ a rozhodne bych se trvale nedokázala o nikoho starat - odnesla bych to nějakýma depresema, úzkostma nebo zlobou ci co já vím.
Když myslíš, že bys po x-letech společného života strčila dítě do ústavu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 17:01
@Takco píše:
Jinak, Karle, hluchoslepota je poměrně vzácné postižení…
Tak ono obojí jde získat časem. Když jsem ležela na očním jako dítě, byl tam kluk, který měl nádory v očním pozadí a nic nedávalo jistotu, že nepoškodí zrak i když se to podaří vyoperovat.Byl tam s maminkou a předtím si užili hospitalizaci na onkologii apod..Stejnětak jsem znala kluka, který slyšel jen na jedno ucho, protože mu praskl bubínek. Dokážu si představit, že se to u jednoho člověka může sejít a nemusí to být vrozené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.22 17:04
@Fiveone píše:
Tak ono obojí jde získat časem. Když jsem ležela na očním jako dítě, byl tam kluk, který měl nádory v očním pozadí a nic nedávalo jistotu, že nepoškodí zrak i když se to podaří vyoperovat.Byl tam s maminkou a předtím si užili hospitalizaci na onkologii apod..Stejnětak jsem znala kluka, který slyšel jen na jedno ucho, protože mu praskl bubínek. Dokážu si představit, že se to u jednoho člověka může sejít a nemusí to být vrozené.
Tady to prý vrozené bylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
