Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
TerezkaBrno píše:
koukám že jsi z ledňátek, musím k vám nakouknout, už dlouho jsem neslyšela o Gavottce a Macíkovi.
Jojo,jsem.. noo holky si to uzivaji
obe maji uzasna miminka, hodna ![]()
Noo a to me Mudr rekla, ze ma mala hlad, kdyz ma zelenou stolicku.. ze mam zvysit davku, ale ona si stejne vezme svoje a pak je uplne tuha
to pak koukam, ze drzim flasku v otevrene pusince.. ![]()
Mlicko uz nemam.. uplne se ztratilo.. nenapadne.. ono stejne, vzdy jsem jednou nakojila a pak tyden bojovala se zanetem. ![]()
Taková blbost se zelenou stoličkou
, kdyby tě měla doktorka nějak nervovat, doporučuju jí změnit
.
Záněty jsou humus, měla jsem dva, au au. Na to je zlatá flaška ![]()
Dobrou
ahoj holky chci se přidat. Malá má dva a půl měsíce a už v porodnici jsem přikrmovala. Už ale tam jsem se zhroutila. Jak sála či nesála, jak já měla mlíko či neměla, to už je teď asi jedno. Z porodnice jsem ale odcházela v depresi, že malá si ode mne vzala 10 ml na dávku. (dle vážení) Hned z porodnice jel koupit manžel váhu, odsávačku, Bebu a stříkačky. Malá byla slabá a můj denní krmící režim vypadal: zvážit před kojením, nakojit co se dá z obou prsou, zvážit po kojení, dokrmit přes stříkačku Bebou, odstříkat. Váha ukazovala vždymax 20ml, kojení a krmení stříkačkou katastrofa, malá byla úplně hotová a unavená, stále mi u jídla usínala. Celé krmení mi zabralo hodinu a půl a za půl hoďky jsem začínala znova. Stihla jsem ji akorát přebalit. Neměla jsem čas na jídlo, na hygienu, na to se trochu vyspat. Po 14 dnech jsem byla troska, nevyspaná, zdeptaná, zhroucená. Volala jsem na novorozenecké laktační poradkyni. Díky moc za racionální přístup. Poradily mi flašku. Malá se chytla ihned bez problému a já ji poprvé viděla spokojeně napapanou. Odstříkávám do teď a nebo malou přikládám. Sice mám stále v prsou tak těch 20ml na dávku max, ale malá saje i přes krmení flaškou úplně ukázkově a někdy si o prs i sama „řekne“. Odtsříkávám vždy celý den jak mám čas a když nastříkám více jak 20ml (za celý den), tak jí to flaškou zase dám. Malá je spokojené mimčo a já jsem spokojená mamina. Ten pocit ale, že nejsem schopná nakrmit své dítě až teď ze mne pomalu vyprchává. Takže je možné krmit flaškou a kojit! Dokonce malá teď saje mnohem lépe než když byla novorozeně. Jak říká její MUDr. prostě ví co je dobré ![]()
jezinecka píše:.....z toho si nic nedělej..na mě někdy taky spadne takový trochu splín- že malou nedokáži plně nakojit..my máme tak v těch prsíčkách po odsátí 50-30 ml..ze začátku když jsem se rozhodla dělat variantu kojit v noci-ráno prsa jsou nejnalitější..dokrmit…a pak přes den odstříkám a krmím jí nutrilonem..až je mlíka tak na dávku dám jí …denně spapká tak dvě dávky mého mlika a pak zbytek „NUTRILON“. …vše mě k tomu vedlo po 14 denní nic nepřibrání..a já celá jak píšeš..pomale na zhroucení.
ahoj holky chci se přidat. Malá má dva a půl měsíce a už v porodnici jsem přikrmovala. Už ale tam jsem se zhroutila. Jak sála či nesála, jak já měla mlíko či neměla, to už je teď asi jedno. Z porodnice jsem ale odcházela v depresi, že malá si ode mne vzala 10 ml na dávku. (dle vážení) Hned z porodnice jel koupit manžel váhu, odsávačku, Bebu a stříkačky. Malá byla slabá a můj denní krmící režim vypadal: zvážit před kojením, nakojit co se dá z obou prsou, zvážit po kojení, dokrmit přes stříkačku Bebou, odstříkat. Váha ukazovala vždymax 20ml, kojení a krmení stříkačkou katastrofa, malá byla úplně hotová a unavená, stále mi u jídla usínala. Celé krmení mi zabralo hodinu a půl a za půl hoďky jsem začínala znova. Stihla jsem ji akorát přebalit. Neměla jsem čas na jídlo, na hygienu, na to se trochu vyspat. Po 14 dnech jsem byla troska, nevyspaná, zdeptaná, zhroucená. Volala jsem na novorozenecké laktační poradkyni. Díky moc za racionální přístup. Poradily mi flašku. Malá se chytla ihned bez problému a já ji poprvé viděla spokojeně napapanou. Odstříkávám do teď a nebo malou přikládám. Sice mám stále v prsou tak těch 20ml na dávku max, ale malá saje i přes krmení flaškou úplně ukázkově a někdy si o prs i sama „řekne“. Odtsříkávám vždy celý den jak mám čas a když nastříkám více jak 20ml (za celý den), tak jí to flaškou zase dám. Malá je spokojené mimčo a já jsem spokojená mamina. Ten pocit ale, že nejsem schopná nakrmit své dítě až teď ze mne pomalu vyprchává. Takže je možné krmit flaškou a kojit! Dokonce malá teď saje mnohem lépe než když byla novorozeně. Jak říká její MUDr. prostě ví co je dobré
Daniela82 píše:.....však já jsem taky ráda, že tato diskuse je . JSEM SI CHVILKA TAKY PŘIPADALA JAK NEMOŽNÁ MATKA - při všem když má člověk své první dítě .u nás se uvidí jak nám to mlíčko dlouho vydrží..... ..jinak k tomu krmení na nutrilonu jsem včerá studovala že dítě při váze 3,5-4,5kg..má vypít 90ml…tak že vaše dávka si myslím je správná..a jestli přibírá - tak není co řešit…„???“ted resime, ze mala ji malo, pri vaze 4kg s ni jen 70-90ml…
Dekuju, ze jsem se mohla vypovidat..
Ahoj, holky nemate nektera zkusenost s vyvarem z ovesnych vlocek?? mala by totiz jedla porad.. ted uz sni i 100ml ale za hodinku a pul se zase place hlady.. neprijde mi spokojena… moje znama mi to poradila, varila to svym dvojcatum a upravilo se jim kakani i spani… tak nevim.. nasla sem tu diskuzi, ale je z roku 2006, takze tam mi nikdo neporadi
zkusila bych to, ale nevim.. dela se to pry 1:1 s Nutrilonem.
Dekuju.
Danielo, Sašíkovi taky v 6ti týdnech 100 ml nestačilo, vypil 100 - 130 ml 7× denně. V 7 týdnech však zase s jídlem ubral, dost ho trápilo bříško, a já z toho byla vynervovaná, avšak asi mu to stačilo, protože nejdřív za 17 dní přibral 600 g a teď za posledních 11 dní zase 350 g - a to jí opravdu méně než v 6ti týdnech. Nemá třeba malá žízeň ? Sašík taky má mezi jídly chuť, ale na mléko je brzy, tak dostává čaj - 10 - 20 ml, aby se zase nepřepíjel, a je spokojený. Hlad to tedy není i když to tak vypadá.
O odvaru z ovesných vloček jsem neslyšela, ale zdá se mi to stejně brzy na tak malé mimčo. Zlášť ten oves - obsahuje lepek, takže je v tomto věku nevhodný. Co by se dát možná dalo, tak spíš přidat trošku rýžové nemléčné kaše (nejlépe od Hami - je to opravdu jen rýže) a udělat to trochu hustší, ale asi bych stejně nejdřív zkusila ten čaj.
Dani: do vloček bych rozhodně nešla. Poraď se s dětskou doktorkou, ale podle mě se to srovná samo. Verunka se první týdny vyloženě přežírala
, doktorka po mě chtěla, ať jí brzdím
, no nevím jak bych to dělala.
Jakou máte doma teplotu? Jestli nemá jen žízeň a nepomohl by čajík?
Paraplicko, dekuju za radu
ono je to tak, ze mala treba sni 120ml, ale v 6 ji to pripravim, sni 60ml, usne. Dam ji do postylky, za pul hodiny breci, dam ji lahev a saje jako diva sni 20ml a usne.. a tak je to treba hodinu a pul nez sni 120ml a pak stejne nespi…
Na tekutiny jsem se ptala sve MUDr, ale rekla ze to delat nemam.. tak nevim.. s tema vlockama pockam.. ![]()
Uz aby jedla rizky
a hlavne si dokazala rict..
Takze taky nekojis nebo mluvis o MM? ja se jen ptam, porad mam pocit, ze kojeni ted strasny trend.. dnes mi muj gynekolog napsal do karty, ze kojim, proste automaticky..
tak sem ho opravila, proste to skrtnul, prepsal, hotovo… no nic…
tak hezky vecer
Dani, jsme na UM … už zase. S Julkou to bylo kvůli tomu, že byla císařem, špatně se přisávala, řvala u každého kojení jak lev, pak hned vytuhla. Bylo to jako boj a ne krmení. Neprospívala, tak dostala UM a byl klid. Do 8 týdne jsem odsávala a dávala to malé flaškou, ale bylo toho stále méně a méně, takže od 8mi týdnů už byla jen na UM.
Se Sašou to bylo jiné, narodil se normálně, už na porodním boxu se přisál a nehodlal pustit. Mlíko naskočilo 2 dny po porodu … zkrátka idylka, že ? Jenže 2 dny po porodu přišla silná novorozenecká žloutenka (kvůli rozdílnosti mojí a jeho krevní skupiny, na konci těhu vytvářelo moje tělo protilátky, které po porodu miminko muselo samo odbourat - z toho ta žloutenka), takže musel do inkubátoru pod světlo s tím, že mi ho nosili na kojení. Jenže takhle mi ho donesli 2× a potřetí nepřišli, to byla noc. Pak si mě o půlnoci zavolala Dr. z novorozeneckého - to potěší fakt
- a řekla mi, že se to po kojení ještě zhoršilo, překročilo to jakousi hranici a musí se tedy na:,–(it infuze, aby víc čural a dostával to ze sebe rychleji (světlo nestačilo) a bylo nutné ukončit kojení. Ono totiž to moje MM obsahovalo nejen ty dobré protilátky, ale i ty špatné, které Sašík musel odbourat ve svém těle a tím jak ještě pil MM, dostával je do sebe stále znova a játra to ještě nestačila zpracovat. Tak jsem 6× denně odsávala a nosila jsem jim to na novorozenecké a oni moje MM převařovali (45 minut !), aby se ty protilátky zničily. Jenže mléka nebylo dost, Sašík byl celkem jedlík a tak museli na:,–(it UM a jak jinak než flaškou, aby se najedl. Chodila jsem za ním několikrát denně (i v noci), pokoj byl hned vedle pokoje novorozeneckého, takže blízko
, mohla jsem se na Sašu přijít podívat, kdy jsem chtěla, ale ven z inkubátoru a ze světla mi ho nedali. 1× denně měl povoleny návštěvy i manžel. Sašík měl v hlavičce infuzi, neslyšel mě, já na něj nemohla ani sáhnout a bylo mi hrozně. Každý den jsem brečela, ale ne kvůli kojení, to už mi v tu chvíli bylo fuk, ale kvůli tomu, že on tam leží tak sám, já si ho nesmím ani pochovat, je tak bezmocný, někdy jsem to zvládla v pohodě a někdy jsem se rozbrečela. Jediné po čem jsem toužila bylo, aby už byl zdravý. Bohužel ten bilirubin klesal velmi pomalu, primářka mi vysvětlila, že on toho má v těle opravdu hodně, ale zase ne kriticky, aby byla nutná transfuze a že průběh v těchto případech bývá většinou ten, že to klesá pomalu a pak najednou nastane zlom a už je to „za vodou“. No, čekali jsme na ten zlom 5 dnů. Už jsem se se všemi sestřičkami znala a ony znaly mě. Kupodivu, některé které vypadaly protivně někdy a nebo tak chladně, se tam se mnou dávaly do řeči a najednou byly fajn. Třetí den v noci mi dokonce jedna sestra sama řekla, ať si otevřu dvířka inkubátoru a můžu k malému. Jak jsem se ho dotkla, tak hned reagoval, ale když slyšel konečně můj hlas (po několika dnech), byl z toho celý pryč a vrušený a já byla jak v extázy, ale pak jsem to po návratu na pokoj pořádně obrečela. Čtvrtý den v noci jsem byla i u přebalování a krmení, ale nedaly mi ho a já chvíli byla šťastná, ale když ho sestra chovala a dávala ho brknout, stála jsem u ní, povídaly jsme si a já mluvila se Sašíkem, ale bylo mi zase hrozně. Každou vizitu jsem byla jak na trní, pořád jsem čekala, kdy přijde ta věta, že můžeme domů, ale lepšilo se to pomalu a já vždycky byla po vizitě vyřízená. Ještěže na pokoji byly tak skvělé maminy. 6tý den jsem čekala jako každé dopoledne na výsledky krve a jak na tom tedy jsme, jak se to zase snížilo. Tentokrát to trvalo o dost déle a pak přišla sestra a místo výsledků mi řekla, že jdeme domů, že to přes noc výrazně kleslo a už je to právě „za vodou“ - tak to byl ten zlom
Nemohla jsem tomu ani uvěřit, za chvíli nato mi přinesli malého, manžel už byl na cestě do porodnice a já byla šťastná, Saša mě hned poznal a dával to najevo, jo tak tentokrát jsem brečela štěstím … ještě navíc ty hromony
![]()
A kojení ? Nějaké mléko bylo, ale Sašík se rozjedl a chtěl 60 - 80 ml na posezení, přisál se bezproblémů, ale vlastně nepil. Dundal klidně půl hodiny a nevypil téměř nic, takže musel dostat flašku. Jelikož mám doma ještě jednu temperamentní čertici
, nemohla jsem rozkojovat každou hodinua čekat, jestli se to někdy zlomí. Takže zase odsávání, ze začátku toho byly tak 3 - 4 dávky denně, ale MM stále ubývalo (taky jsem spala max. 4 hodiny denně) a po 8 týdnech už to nebylo ani na jednu dávku. Od té doby je zcela na UM. Ale nevadí mu to ani trošku. Já si to nekojení tentokrát nevyčítám, prostě nejsem dojnice a basta
, pro mě je hlavní, že jsme překonali tu žloutenku a Sašík je v pořádku. Z nekojení si vrásky nedělám, vím že to není to hlavní. U Julky jsem to obrečela, styděla se za to - úplně nesmyslně, u druhýho jsem se na to raději psychicky přpravila, i když kojit jsem opravdu chtěla. Nevyšlo to, ale jsou důležitější věci a vím, že nejsem horší máma než kojitelky, mé dítě nestrádá, miluji ho víc než cokoliv na světě. Mé děti jsou pro mě ten největší poklad, který můžu mít, tak proč se hroutit, ne ? Vím, že děti nekojené v ničem nezaostávají za kojenými dětmi - Julka zatím téměř nebyla nemocná (4× slabá rýma, jeden 3denní kašel a jeden zánět močáku - bohužel to holky někdy trápí), jinak nic. Je bystrá, šikovná a chytrá … takže ať mě inkvizitorky z Laktační ligy klidně postaví na hranici, já vím své
![]()
Omlouvám se za tak dloooooooouhý příspěvek. Dlouho jsem váhala, jestli mám teď o tom psát na „nekojení“
, psávala jsem někdy ze začátku této diskuze, ale muselo to ze mě přeci jen ven. Vlastně jsem se z toho ještě nikomu nevyzpovídala
a na druhou stranu, je nejlepší se svěřit těm, které jsou na tom podobně jako já, ne ? My si přece jen rozumíme
… a opravdu nekojení není až taková rarita, jak je neustále všem vnucováno … grrrr
. Ale už tady byla na podzim řeč o Laktační lize, tak víme své, že jo ? ![]()
Paraplicko: uplne mi sla po tele husina. Docela jste si uzili…
Holky mam dotaz trochu mimo. Jime Bebu 1H.A. a k tomu Nutriton na ublinkavani. Posledni cca dva tydny ma mala docela hodne ridke kakani, takove snad az jakby naslehane. Pritom ale porad ji trapi prdiky. Ji nektere z Vas dite stejne papko? Jakou mate stolicku?
jezinecko, jsem ráda, že to máme za sebou a bylo to fakt na houby. Jíme Bebu 1 HA, tedy jedli jsme, teď cca 3 týdny má malý Bebu Sensitive - ale to je vlastně Beba HA „pro citlivá bříška“ - má snížený obsah laktózy, konkurence Nutrilonu Comfort. Sašu taky hrozně trápí prdíky, často se i kroutí u jídla a tlačí. Náš problém je opačný - tuhé kakání a zácpa. Snad se nám to podařilo zlepšit, prdí méně, kaká obden, ale tuhé je to pořád. Dneska jsem objednávala Julku u naší Dr. na očkování encefalitidy a ta mi říkala, že dostala darem Bebu 1 HA a že přemýšlela, kterému dítku by ji dala a napadli jsme ji my, takže zase bude „obyč“ HA.
Co já bych dala za řídké kakání, jako bylo dřív (jsem cvok, že ?
). Pokud nemá v kakání hlen a nebo krev, neřešila bych to ![]()
no paraplicko ![]()
ty tvoje stavy si umím představit - jak jsi po každé vizitě byla vyřízená. Mně zase malá po době pěti dní hubla a hubla, shodila celkem 600 gramů, já už jsem řvala i před doktorem, všechny mámy už byly doma, jen já jsem tam pořád strašila - pak už jsem byla i sama na pokoji,a každý ranní vážení byl pro mě horor. Všichni třetí den nad porodní váhou,a my šly pořád dolů!
Jinak hlavně že se s tím malej popral a teďka je spokojenej…
jezinecko - ohledně stoličky - a ona se teď jako změnila? Píšeš „našlehané“ - jako doběla?
Jestli máš nějakou pochybnost, že by to fakt mohl být průjem, tak se domluv s doktorkou, vezmi jednu pokajděnou plínu a jdi tam ukázat.
Budeš mít klídek.
/jinak jestli to není zelený, tak to snad není trága, ale jestli se to změnilo do „našlehana“, šla bych to ukázat/
no…
(teď jsem musela upravit příspěvek, páč sem se zas trošku naštvala - na tu mydlilku a spol.!
)
dámy, hlavně že své děti milujeme. Snad nám to jednou mudr. mydlilka přestane měřit na nakojené mililitry… (ježiš já to té ženě podsouvám, proboha)
souhlasím s pitriskem, Dr. to může zkontrolovat a poradit co a jak … když měla Julka 2 měsíce, Dr. jí zjistila, že má v nose zlatého stafylokoka (přinesla si ho z porodnice, prý je to běžné), dostala na 5 dní ATB do nosu - Pamycon. Pomohlo to, ale měla po nich průjem. Dr. to zkontrolovala a poradila, ať jí UM ředím rýžovým odvarem. Poprvé jsem to dělala z vařené rýže - no děs
Tak jsem koupila bezml. rýžovou kaši Hami (ta se totiž taky dá použít), musela jsem to Julce ředit 1:1 a za pár dnů bylo po problému - a Julce to hrozně chutnalo ![]()
pitrisku, nepřibírání jsem musela v porodnici řešit s Julkou
, taky jsem byla z každého vážení při vizitě vystrašená. Julka sice shodila 300 g, ale jelikož byla poorodní váha 2,8 kg, tak měla hraniční váhu pro propuštění - no mlíka bylo pomálu, ona nechtěla pít z prsa a já nervačila. No a flašku jí taky nechtěli dát, prořvala mně hlady hodiny
, našyěstí se jí podařilo přibrat 70 g a nás pustili domů. Doma však horor s kojením pokračoval, takže nás opravdu zachránila až flaška - a Julka začala konečně přibírat. Oni Sašíka taky nejdřív nepřikrmovali, po porodu shodil tabulkově 250 g, podle mě mu první den bez kojení ještě dali jen to, co jsem jim přinesla a oni převařili a pak glukózu, jenže hubnul (já z toho byla špatná, přeci jen to nebyl žádný tlouštík … p.v. 2,9 kg) a jelikož se ta zatracená žloutenka lepšila pomalu, na:,–(ili mu další den UM a den ze dne bylo vidět, jak se spravuje
Z porodnice jsme odcházeli s hmotností, která byla jen o 50 g nižší než porodní
Ačkoliv naše porodnice je hodně pro kojení, tak sama primářka a i její zástupce mi řekli, že důležitější než kojení je to, že se z toho malý dostal a je v zdravý. S tím jsem tedy souhlasila.
Jednou v noci vtrhla na pokoj laktační poradkyně, ješyěžě tam malý nebyl, nechala mě na pokoji a nevšímala si mě. Ale co dělala s ostatními dvěma maminami
Vykládala jim, že málo nakojí (no, jedna byla 1,5 dne po porodu, tak co po ní chtěla, že ?
) a že je musí zkontrolovat … nikdo se jí o to však neprosil. Tak tu první maminu, donutila malou vzbudit a přisát a pak nad ní stála drtila jí prsa, rvala malé prso do pusy i přes řev, ošáhávala furt prsa - no řekla bych, že to byla degradace a až to uráželo. Ta druhá se bránila víc, protože mimčo před tím 3 hodiny prořvalo s bolením bříška a konečně spalo, ale taky ho donutila nakonec vzbudit a přisát, ale to chtělo spát, tak to nakonec musela vzdát. Donutila však maminku chodit vážit na jinou váhu přes celou studenou chodbu
, protože se jí nezdála ta naše na pokoji
, naštěstí toto rozhodnutí driuhý den jiná sestra změnila, že je to blbost
Výsledkem taky bylo, že zdrtila první maminku tím, že nakojí podle ní málo, že jí to nejde a trápí dítě hladem
, donesla miminku flašku s UM a dokrmila ho. No fakt jednala s nimi jak s nesvéprávnými ![]()