Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
Ahoj, nedávno jsem shlédla kousek sama doma, kde vesele propagovali kojení. Co dělat, aby to šlo, co když to nejde a hlavně jak je to nesmírně důležité. Opět se mi vybavil pocit beznaděje, když jsem 14 dní po porodu zjistila, že při vší dobré vůli a snaze, já kojit nemůžu. Teď už je jedno proč, ale není jedno, že jsem tenkrát nenašla místo, kam si jít pobrečet. Jako by nikdo nechápal, proč mám pocit, že jsem selhala a proč i po několika měsících brečím při pohledu nad šťastně kojící maminku.
A pak jsem na to přišla, dnešní trend kojení bohužel až příliš tlačí na maminky. Všude píší, že nejdůležitější je chtít (při této větičce bych byla schopna vraždit). Po roce a půl od porodu mé krásné Aničky jsem při vzpomínce na nezdařené kojení spíš naštvaná. Tenkrát mi měl někdo říct, že NĚKDO PROSTĚ NEJKOJÍ, PROTOŽE TO NEJDE . A tak jsem se rozhodla, založit tuto diskusi. Pokud jste tedy na tom jako tenkrát já, vyzkoušely jste všechno, snažili se co to šlo, ale přesto se kojení nezdařilo, vítejte v této diskusi. Tady si můžete zanadávat na všechnu tu nespravedlnost, na nepochopení dětských lékařek, na vyhozené peníze za všechny zbytečné a drahé pomůcky, které vám stejně nepomohly nebo jen můžete říct, jak špatně se cítíte.
http://www.sirmi.ic.cz/cara/140.gif
PS: diskusí, jak zvládnout kojení je dost. Jen upřesňuji, že toto by mělo být útočiště pro ty, kterým už naděje na kojení vyhasla.
Opravdu děkuju, že někdo tuto diskusi založil. Já jsem se teda dopracovala i přes všechny zdravotní problémy k odsávání, vydržela jsem to 3,5 měsíce, déle už to ze zdravotních důvodů nešlo.
Onu debatu v Sama doma jsem viděla také a dnešní přístup laktační ligy mi připomíná inkvizici ve středověku, kdo nekojí - na důvody se mimochodem nikdo nezeptá a když, tak jsou dle nich určitě překonatelné, kdyby se chtělo - je prostě trestuhodně nezodpovědná matka, která se nesnaží, dát svému dítěti to nejlepší!
Připadá mi, že dneska se celá debata o ranném mateřství scvrkla kojení a kvalita matky je hodnocena dle výkonnosti její prsní žlázy…
No je mi z toho docela smutno, protože drtivá většina z nás se snažila jak bylo v jejích silách.
Ahoj.
Jedna ze starších diskusí.😉
https://www.emimino.cz/modules.php?…
Beruška ![]()
Ahoj holky, já sice ještě dítě nemám, ale myslím, že je důležité, aby se vědělo, že kojení je velmi prospěšné a nejvhodnější pro dítě, protože několik minulých desítek let se propagoval úplný opak. Proto se to dneska tak zdůrazňuje, aby to ženy zase věděly.
Samozřejmě že pokud někdo nemůže a prostě to nejde, tak se svět nezboří (a chápu tu maminku, kterou to moc mrzí) a možná to by mělo být také zdůrazňováno. Ale aby si žena neřekla nechci mít vytahaná prsa a vstávat v noci každé dvě hodiny - radši dám flašku, protože to třeba neví (a její matka např. řekne, jasně, já jsem taky nekojila, tak to nevadí)- je to jen příklad, doufám, že dneska to takhle už nikde není
. Pokud samozřejmě se matka snaží každou hodinu, několik měsíců a nejde a nejde, tak se nedá nic dělat a nevadí to (třeba to může být i z nějakého vnitřního důvodu - tělo si samo řekne, že to pro něj nebo pro dítě není vhodné), tak dnešní umělá výživa je také velmi výživná a prospěšná.
BeruskaLosik: tak na tuto jsem opravdu nenarazila, logicky jsem hledala spíš v kategorii kojení a UM.
Ahoj Terezko, já jsme své první dítko kojila cca do 3 měsíců. A tím jsem skončila, nastaly u mě zdrav.komplikace, a bylo po kojení. Podle toho co už dneska vím, bych se rozkojila,ale bohužel jsem to nezvládla. Hrozně jsem se trápila a připadala jsem si jako neschopná matka. Dlouho jsem kvůli tomu brečela
Když jsem čekala svoje druhé dítko, tak už jsem to brala tak, že buď to půjde nebo ne. Byla jsem v klidu, v porodnici už malou dokrmovaly UM, protože se u mě malinko zpozdila laktace. I přesto jsem zůstavala v klidu s tím, že buď budu kojit nebo zkrátka bude malá na flašce. Rozkojily jsme se a kojím dodnes. A to už zase okolí komentuje:" To ještě kojíš, jo?!" Já jim na to odpovídám:" A proč bych neměla?" Nijak mě to nesvazuje, kojím pouze ráno a večer. Malá spí celou noc, nebudí se tak proč ne?
Nikdy jsem si nemyslela (vždycky jsem to jenom četla,ale nevěděla jsem přesně co si pod tím mám představit) že se může vytvořit takové pouto mezi námi. Opravdu kojení na malou působí jako relax a užíváme si ho obě. Kojíme pouze v postely a v leže (takže žádné sápání se pod triko u nás nehrozí)
Hodně záleží na psychice, vím jak člověka stresuje když pořád slyší kojte, kojte, kojte!!! A člověk by moc chtěl a ono to nejde.
Chce to zůstat v klidu, stejně je nejdůležitěší to aby byla v pohodě maminka. Pak je v pohodě i dítko, protože vzájemné pocity se převádějí z jednoho na druhého.
A k tomu prvnímu nekojícímu neúspěchu - zkrátka stalo se
Obě svoje děti bezmezně miluju a to je to nejdůležitější!!!!
Terezko, už jsem ji do kojení šoupla - velký úklid v diskusích jsem udělala až letos, tato diskuse je loňská. ![]()
L.
Lesino, nechápu jak to děláš, fakt čteš všechno
.
U mě to bylo tak, že se mi nedělalo mlíčko, asi ze zdravotních problémů, ze stresu a bolestí. K tomu jsem musela na revizi dělohy. Ani byla spavé dítě, neuměla se přisát, prostě všechno špatně. u kojení jsme byly vystresované obě dvě. Pár týdnů jsem zkoušela během každého kojení 10 minut jedno prso, 10 druhé a dokrmit z flaštčky. Po 5 týdnech jsem už jen odstříkávala. Nemělo smysl Aničku trápit u prsa. Ale trápila jsem se děsně dlouho. Trápily mě sny, ve kterých jsem znovu kojila
. Dnes bych řekla, že šlo skoro o deprese. Však se taky doktoři tvářili, že za všechny Aniččiny nemoci může to, že není kojená
.
Podle mě by se do brožurek o kojení měla napsat aspoň malá větička, že někdy i přes veškerou snahu kojit nejde.
Anastazie: no teď to neber špatně, ale „vytáhnout flašku“ opravdu není jednodušší řešení, jak si někdo, kdo to nezkusil myslí. Ta flaška se totiž musí umít, sterilizovat, ohřát se voda, přimíchat UM, poté opět umít a starilizovat. A chtěla bych tě vidět vstávat každou hodinu několik měsíců.
Těch, které snad nekojí kvůli obavám o postavu je mizivé procento, sama jsme se s nikým takovým nesetkala.
Mates chytil po porodu streptokokovou infekci, byl na antibiotikách, měl silnou žloutenku a ještě byl omámený tou dardou Dolsinu, co do mě při porodu museli naládovat, takže se absolutně nepřisával a šel hodně ryhle s váhou dolů. Já sama jsem 5 dní neměla žádné mléko, takže musel dostat UM, nejdříve ze stříkačky po prstě, aby hned nedostal flašku. I když jsem už potom mléko měla, tak se nepřisál, ani za pomoci laktační poradkyně.
nicméně chci říct, že ten tlak je obrovský, v porodnici si člověk připadá jak exot, ostatní kojící se na nás dívají s opovržením.
Myslím, že místo toho zástupu laktačních poradkyň, by v porodnicích měl být aspoň jedna psychologicky vzdělaná sestra, která by maminky naladila do pohody, protože, co si budem povídat, po porodu je z toho všeho člověk dost vyjukaný…
Málem bych zapoměla, jestli si někdo myslí, že nekojit je jednodušší, tak ať si jen spočítá finanční náklady UM ![]()
Ogulaa píše:Myslím, že místo toho zástupu laktačních poradkyň, by v porodnicích měl být aspoň jedna psychologicky vzdělaná sestra, která by maminky naladila do pohody, protože, co si budem povídat, po porodu je z toho všeho člověk dost vyjukaný…
přesně tak!!!
![]()
První dítě jsem po císaři kojila jen 3 měsíce a to pouze přes kloboučky, jinak to nešlo…bylo to hrozné. Ta depka že jsem neschopná a špatná matka. Druhé dítě zatím plně kojím, úplně bez problémů, rodila jsem normálně a neměla a nemám žádnou depku. Jak to? Prostě proto, že už nejsem vyjukaná…že už jsem zkušená mamka, že se nebojím malou vzít, že vím co s ní dělat, že vím, že se svět nezboří, když něco nejde jak si to představujete… zkrátka jsem v klidu. Vím, že mimčo neumře než se začne dělat mlíčko, že se hned samo nepřisaje, jako v nějaké reklamě, že to chce trpělivost a pod… a hlavně, že to musíme dokázat sami, žádná poradkyně za nás pečovat o dítě nebude. A to je to hlavní.
Po prvním porodu jsem opravdu potřebovala spíš psychouše, než sestry, poradkyně a chytré rady…a ted jsem to samé viděla u ostatních maminek v porodnici, jak byly nervozní, jestli se jim udělá mlíko, jak nevěděly jak na to, jak byly vyplašené.
Nabízí se říct, že kdybych věděla tehdy, co vím dnes, kojila bych i první dítě bez problémů, ale není to tak…tehdy byla situace taková a dnes je jiná. A proto budu mít vždycky pochopení pro ty co nekojí, protože vím, že někdy to prostě nejde.
Ogulaa , ač sama laktační poradkyně, musím s tebou souhlasit, že kojit je o hodně jednodušší než krmit z lahve, ale i než krmit jakýmkoli alternativním způsobem. Příprava mlíka i mytí nádobí strašně zdržuje. Sama teď dvojčata dokrmuju, takže to je na velmi dlouho. Myslím, že pokud neznalé maminky předem volí lahev místo kojení, pak spíš pro pocit nezávislosti na dítěti, pro některé, možná zvlášť mladé maminky, je ten 24 hodinový úvazek nepředstavitelný.
Hodnotit rozhodnutí nelze, vím, jak se mnoho maminek snaží, a to po týdny i měsíce, a bitvu nevyhraje, pak zaplať pámbu, že existuje UM.
Já myslím, že hlavní důvod pro volbu dát láhev je strach o dítě . Obava, že má hlad, že neprospívá. Kdyby mamice kojení šlo bez problémů a věřila, že dítěti stačí, flašku nevytáhne. Někdy jí to dokonce i jde, jenže ten strach, že nejde ji zlomí, nevěří, že je vše jak má být…Přece jenom je líp vidět kolik a s jakou chutí dítě vypije z flašky a to uklidní mamku, že dítě bude v pořádku. Myslím, že žádná natěšená máma nechce v prvních měsících po porodu mít volnost, všechny chceme dělat to nejlepší pro dítě.
Leea: přesně tak, u mě spíš naopak, mám problém někomu jinému malého svěřit.
Je to pravda, že po těch protrápených dnech, je úleva vidět toho drobka spokojeného s plným bříškem.
Kdyby se péče v porodnicích spíše zaměřila na zvládnutí mateřství jako takového, mělo by to podle mě mnohem větší vliv na počet kojících, než mravokárné řeči, jak láhev je jen a jen náhražka, jak dítě ochuzujeme, jak nás stresují, že bude hodně nemocné, protože nedostane dostatek protilátek a pododbně…
Nechápu, jak do tématu o kojení x nekojení může někdo hodnotit, když zatím miminko neměl a neber si to Anastazie zle.
Náš Mirda je víceméně od narození také na UM a to z mnoha důvodů a možná jedním je i to, že mi ho na přiložení dali až asi 5 hodin
po porodu. Snažila jsem se, aby mi ho dali k prsu, ale porod byl sám o sobě dost dlouhý, takže na nějaké dohadování z mé strany, jsem už opravdu moc neměla sílu. Pak samozřejmě se špatně přisával a kojili jsme přes kloboučky, nicméně pak mi Mudra řekla, že nabral za týden jen 50 g, takže okamžitě ať začnu dávat UM, to jsem ořvala jako želva, nicméně ve strachu o zdraví mého synáčka jsem naklusala koupit UM…A milé holky, můžu říct, že příště!!! na tohle všechno kašlu!!!!!! Doufám, že budu mít aspoň jeden dva
pokusy zjistit, jestli to jde nebo nejde. I když jsem se snažila dál přikládat, tak malej papal jak z prsu, tak z flašky, víceméně mu to bylo jedno, ale jak si člověk vsugerovává, že má málo mlíka (přeci jen když Mudra řekla..), tak asi z toho mi prostě mlíčko docházelo a docházelo a po měsíci nebylo!!! Byla jsem z toho smutná, ale když se podívám Mirdu, jak se tu na mě chechtá, tak je evidentní, že mu nic nechybí a dneska teda vím, že kojení nedělá mámu lepší! Jen příště už budu chytřejší, drahouškové!
![]()
Leeo , souhlasím, strach, o kterém píšeš, stojí určitě za většinou případů, kdy maminka sáhne po lahvi (jiné technice) při problémech s kojením. Já měla na mysli maminky, které tu volbu udělají předem , a nesouhlasila bych, že neexistují, znám takové, ale naštěstí je jich dneska už velmi málo.
Mimochodem - tahle diskuse - aspoň tak jak se vyvíjí - mi přijde velmi zajímavá a má co říct každému, tedy aspoň tomu, kdo má zájem slyšet názor z druhé strany a něco si z toho vzít. Pro praxi laktačních poradců k nezaplacení!