Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
Někdo prostě nekojí
- Fotoalbum (5)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.9.08 20:49
Ahojky!
Je fajn, že je tu i takováhle místnustka. Já bojuji s kojením už osmý měsíc, mlíčka nemám dost a nikdy jsem dost pro prcka neměla.
Nevím, kde je problém, moje babička nekojila, moje mamka mohla, ale mudři jí to tenkrát vymluvili, prž já nechtěla vůbec nic jíst a u bráchy to zvládla asi jen 3m.
V porodnici mi prďolku přinesli na pár sekund a pak ho odnesli, že bude vizita a přinesli mi ho zase až asi po pěti hodinách. Nikdo neporadil, sestra mrkla od dveří a řekla jo v pohodě, saje a šla. A druhý den jsem měla bradavky samou krev, malýmu to pumpovali ze žaludku a zakázali mi kojit. Pak tu byl kolotoč kloboučky , chrániče,…Ko vážení bylo děs, sestra mě na chodbě přede všema( i návštěvama) chytla za prso, zmáčkla a řekla no tam nic není.....
Doma manžel nadělal nepořádek a pak ještě prudil, že dřív ženský neměly ani pračku ani myčku a taky vše stíhaly a já šílela, co dělat dřív?
Kojila jsem podle všech rad i proti nim- dlouho, krátce, delší odstupy, kratší, pokaždý, když prďolka kníknul, odstříkávání, polohy…
Do toho jsem vypila hektolitry kojo čaje, cara, melty, snědla tuny jídel, po kt. zaručeně kojit budu, poslouchala milion a jednu radu a řeči jako to já kojila atp., nejhůř jsem nesla připomínku, že se malej unaví u prsa a pak už nemá sílu pít z lahve…( moc totiž nepříbíral, ale já poctivě dokrmovala um po každém kojení i v noci).
Nesla jsem to hrozně těžce, hlavně, když si člověk všude přečte, že každá ženská může kojit…
Takže já, matka druhé kategorie, jsem se snažila a snažím… Prďolka se u prsa minimálně uklidní a v noci mu to občas i stačí. A já si říkám i když vytáhne jen pětku, tak snad mu to něco dá.
Ale ty nervy, co jsem si prožila než jsem se s tím srovnala, že mi to nejde, no děs. Venku jsem se vždycky rozlítostnila, když jsem viděla nějakou mamku jak kojí a já vytahla lahev… A rozhodně jsem se zbytečně stresovala a tak stresovala i prcka. Ale jsem hroznej zabejčenec a nedokázala jsem to vzdát. Prostě mě topořád pronásledovalo a když jsem si řekla tak to ukončíme, přepadla mě panika a já najela znovu a znovu na čaje atp. Škoda, že jsem nevěděla o tomhle místečku dřív. Možná ty nastávající mamky by to měly vědět dřív než v porodnici zjistí, že to nejde( já si takovou věc vůbec nepřipouštěla). A možná by to měly číst zdravsestry a tchýně a švagrové a další, kteří si myslí, že to je samozřejmé kojit… Plavat taky neumí každý, ale u nás se jde vždy z extrému do extrému a nic mezitím a žádné pochopení a …
To jsem se zase vypustila do světa, tak díky moooc. A holky, to jaký jsme mámy se pozná, až budeme v důchoďáku, jestli za náma budou " děcka" alespoň docházet a nechají nám důchod.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.08 15:19
Já jsem ráda za tuhle diskuzi, taky jsem si nedovedla představit že nebudu kojit. Jenže po porodu to prostě nešlo a v porodnici mi to přišlo jako hon na kojení, sestry se nechovaly zrovna moc ohleduplně, alespoň tenkrát mi to tak přišlo, hodně jsem si všechno brala. Hodně jsme se s malou natrápily, já z toho byla psychicky na dně a i když se na mě asi hodně diskutérek snese, mně se ulevilo, když prostě dětská doktorka řekla: no bože, tak jí holt budete krmit Nutrilonem, kolik takových už bylo… Pořád jsem si připadala nějaká špatná, nemožná, ale vlastně tak nějak vnitřně jsem si přála ať už to skončí a kojit nemusím - nikdy bych tohle nečekala, ale takhle to prostě bylo - prostě nějaký psychický blok, který jsem si přinesla už z porodnice. Vůbec si nedovedu představit, jak to bude s případným dalším mimčem - mám to pořád v sobě, tu nepříjemnou zkušenost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.08 15:36
Ryntyntyna
Tak co se týče těch otázek, jestli kojím, musím říct, že nevycházím z údivu. Nad tím údivem: Ty nekojíš? Jak to? A že třeba i sousedka z baráku se mě jako první po narození miminka zeptala, jestli kojím, nevím, přijde mi to i trošku drzé, bezohledné… Když mi v porodnici známá řekla, že její kamarádka měla mlíko až DRUHÝ den, tak jsem se začala hystericky smát - ježišmarjááá a co když já ho nebudu mít ani ten třetí? To bude konec světa? To jsem opravdu nejhorší matka na světě? Přístup sester byl příšerný. Kolikrát jsem přemýšlela, jak by skákaly, kdybych si nechala manželem přinést Nutrilon s tím že kojit nebudu - přišlo mi, že by mě tam snad odstřelily. Nakonec ale se nešlo do extrému a na Nutrilon stejně došlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.08 23:16
Ahoj, je fajn, že je tady tato diskuze. Já jsem taky byla neúspěšná kojitelka. Malá nechtěla z prsu pít a vždycky to bylo jak týrání 
- nás obou, takže jsem odsávala a zkoušela kojit a malá řvala a řvala, pak už jsem jen odsávala (2 měsíce a mlíka bylo stále míň a míň a já téměř nespala, jak jsem i v noci se snažila odsávat a mlíka stejně pomálu) a malá byla na UM a něco toho MM - a nejhorší bylo, že byla teprve náramně spokojená a já sice konečně cítila, že je v pohodě, ale že jsem selhala. Jojo po 2 týdnech bojů, kdy malá nepřibývala, plínka hrooozně málo počuraná, jsem to vzdala. Ani dětská Dr. si s ní nevěděla rady. Ale dítě bylo najednou s flaškou náramně spokojené. Taky jsem brala jako samozřejmost, že budu kojit, ale nestalo se a díky té masáži o kojení, které je všude dost, jsem to nesla špatně.
Měla jsem pocit, že jí tím strašně ubližuji a jsem hrozná matka. Snad každý kdo mě potkal, se mě ptal málem místo pozdravu, jestli kojím. Už jsem na to byla alergická. Připadalo mi, a stále připadá, že ta hysterická propagace kojení, je už dost otravná. Všude stejné poučky a vyhrožování. Všichni chytří jak rádio. Já se za to opravdu styděla a obrečela jsem to. Dnes vím, že nesmyslně a jsem hrozně vděčná manželovi a své rodině, kteří mě naopak moc pomohli psychicky, oni to brali v pohodě. Malá byla taky spokojená, tak co ? Máma mně vždycky říkala, ať se na to vykašlu, že být zasloužilou kojitelkou-dojnicí nic neznamená 
, že kojení není žádná zásluha, jak se to dneska často předkládá. Okolí ty dotěrné kojitelské otázky přestaly bavit, když měla malá 6 měsíců a víc, už to asi nebylo tak zábavné 
Dětská Dr. je naštěstí rozumná ženská, takže se mi snažila pomci i v nekojení a jsem vděčná, že mě nedeptala.
Teď už mě to opravdu netrápí, dcera má 3 roky a je to šikovné a zdravé dítě plné energie a vitality 
Za ty 3 roky nebyla téměř nemocná - 3× rýma (jednou sakra slabá asi 3 dny a ta první až v 15ti měsících) a jednou kašel, ani ode mě se jí žádnou virózu nepodařila zatím chytnout. Střevní virózy žádné, fakt ty bubububu a tytyty ze všech moudrých pouček jsou blbost. Švagrová kojila malého do jeho 18ti měsíců a přitom je chudák od 6ti měsíců pořád na hromadě, kolik už měl ve 2,5 letech zánětů průdušek, rým, angín a průjmů, často taky jen tak horečky - u Dr. už jsou jako doma 
Jsou rádi, když aspoň měsíc je klid.
Jak to bude u mě s druhým dítkem nevím, to se prostě uvidí. Třeba bude jedlík (malá je od narození pořádný nejdelík ), třeba už bude s mlíkem všechno v pohodě a třeba prostě vážně nemůžu na žádný metál z kojení aspirovat 
- ale hlavní je, že se tím už teď trápit NEBUDU, protože vím, že opravdu hlavní je to spokojené miminko, ať už u prsu nebo u flašky - a miluji své děti stejně jako matka, která kojila a s dcerou máme od narození ten nejbližší vztah - i s flaškou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.08 23:22
No a taky mám pořád před očima tu první chvíli s flaškou, já po dvou týdnech úplně vystresovaná, že nám kojení nejde, malá taky vystresovaná a hladová, bradavky rozkousaný do krve. Před každým kojením boj a řev. Manžel mi říkal, ať už jí dám flašku nebo nám hlady umře, ale vždyť se rozkojit může každá, že ? No to je opravdu chytré. Pak už to nevydržela moje máma a když zase po kojení jsme byly já i mimčo na nervy, tak máma přinesla UM a připravila do flašky. Já s pláčem ji nakonec dala malé a ta celou dávku vypila a vytuhla spokojeně v náručí. 
Konečně …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 14:50
Paraplíčko
Teda Paraplíčko, to máš můj obdiv, žes dva týdny bojovala bez UM, to já na:,–(ila UM hned jak jsem přijela z porodnice. Prostě nejdřív kojení (spíš pokusy - s řevem) a pak flaška. Pak už jsem ale byla vyklepaná čím dál víc předem - že to zase nepůjde - takže to samozřejmě nešlo. A abych to dotáhla do konce, když už jsem začala - skončila jsem v ordinaci cvokařky - a ta na:,–(ila antidepresiva a poručila konec kojení . Já si z tý masáže z nemocnice, z těch všech článků v časopisech, z třídenního nevyspání v porodnice vypěstovala slušnou psýchu… A vůbec nevím, jak to bude u druhýho, jestli bude - já se do tý naší porodnice prostě bojím 
. Mám vpáčený bradavky, nešlo to ani s kloboučkem, malá měla žloutenku, pořád spala. Do toho ty baby sestřičky, jedna mě strašila, že malá se žloutenkou může skončit i na JIPce, no prostě nervy… Tohle všechno mám prožít znovu? Řekla jsem si, že radši porodím před barákem na ulici než v ÚSTECKÉ porodnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 14:54
A ještě jedna věc: taky vám ty nekojené děti tak krásně spinkají? . Mně spinká už od dvou měsíců celou noc, od půl osmé do půl osmé. Všechno má své výhody a nevýhody. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 15:04
Želvička31 píše:
A ještě jedna věc: taky vám ty nekojené děti tak krásně spinkají?
Mi tak spinkají kojené děti
Ono to tím kojením nebude 
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 16:04
Lesina
No já myslím, že když mlíčka tolik není, tak se musí kojit častěji, i v noci ne? Ale jsem laik, mám první dítě. A co jinak - taky Vám ty nekojené děti tak krásně přibírají?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 17:42
Želvičko,
my jsme teda trochu kojení, pro chuť, ale pěkně nepřibíráme, um se Jeníčkovi pěkně ekluje, no i s těmi příkrmy má problém, on by nejraději nejedl vůbec, v osmi měsících má jen 6,5kg..... Ale on je po mně, já važila v roce a půl 7,5kg, takže je těžce v pohodě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 18:30
Ahojky,
už je to dávno co jsem založila tuto diskusi a mám fakt velkou radost, že třeba někomu pomohla.
U mě se začalo druhé dějství, 26.8.2008 se mi narodila druhá dcera Verunka. už dávno mám nastudované, co jsem ještě mohla pro kojení udělat a hlavně NAKOUPIT.
Všechno začalo tím, že dcera byla v břiše koncem pánevní. Začátkem 35 tt mi odtekla plodová voda a následoval porod císařem. Tím odpadla má představa brzkého přisátí. Verunka byla v inkubátoru 8 dní, postupně ji převedli z výživy do žíly na flašku + začaly dávat dudlík a až pak jsem ji pokusila přiložit k prsu. Nicméně se krásně přisávala i po tom všem.
Dobré bylo, že mě třetí den po porodu sestřičky poslaly chodit co 3 hodiny na elektrickou odsávačku a opravdu se laktace rozchodila.
A pak to přišlo, musela jsem si pořídit (naštěstí půjčit) dobrou odsávačku, koupit domů elektronickou váhu, flašky a Nutrilon kdyby nebylo dost mlíka, pak homeopatika na podporu kojení, kojo čaje a meltu
Doma jsem se pokusila o kojení.
Celých 7 dní jsem krásně kojila, dokonce se Verunka přejídala. Jenže včera jako když utne, prsa změkla, co si vytáhla z jednoho prsu teď loví z obou.
A já i přes předchozí zkušenosti, přes vědomí, že i flaška má své výhody, jako např. že můžu spát a o krmení v noci se postará manžel, i přesto na mě jde po jediném dni deprese, že nebudu kojit.
Z toho mi vychází, že šestinedělce není pomoci . Jsem jen hromádka hormonů bez mozku .
Začínám se připravovat na věty jako: ty se ještě rozkojíš a bohužel jim budu určitě věřit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 19:42
Terezko, neházej prsa do podprdy! A když nepůjde , nepůjde. Poznáš sama, co je nejlepší.
Jinak gratuluji k Verunce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 20:07
Díky za podporu a gratulaci Už teď jsem v lepším rozmaru, manžel dovezl po dvou dnech starší dcerku od babičky. Hned je doma veseleji a na depky není čas
Jinak Brňačkám můžu doporučit porodnici v Bohunicích. Tam nenechávají děti trápit hlady když ještě nemá maminka mlíko a vesele se tam fasují příkrmy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 21:01
V ústecké porodnici se také fasují příkrmy - no nevím co bych dělala, kdyby se nefasovaly - to bych psychicky nezvládla vůbec. No jsem zvědavá, jestli budu někdy vůbec kojit, ale už vím, že to žádná tragédie není a je potřeba najít to pozitivní - třeba že může vstávat manžel - je to krásný, ráno vstane, nakrmí Petrušku, já si mezi tím udělám co potřebuju, on jde do práce a já přebírám miminko. A co se týče toho přibírání - no my měli na tříměsíční prohlídce 6 700 g . Uvažuju o tom, že po čtvrtém měsíci začneme s příkrmy, protože litr Nutrilonu denně už nestačí - na jedné straně je to hezký, když vidím jak holčičce chutná, ale už slyším paní doktorku… Vy jí překrmujete… No ale mám jí nechat řvát?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.08 23:02
TerezkaBrno píše:
Díky za podporu a gratulaci
Terezko, já jako třetimatka jsem si El vážila hned v porodnici, protože mám vyzkoušeno, že mi rozjetí laktace trvá - a sama jsem si zala pro příkrm, když prostě nebylo. Jak říkala Silvik, neházej prsa do podprdy (to se mi moc líbí), ale taky to nelámej přes koleno. A na blbé pindy od okolí se vykašli, kojení dobrou mámu nedělá, to mi věř.
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Úbytek mléka při nemoci, nebo problém s odsáváním?
- 02.10.24
- Anonymní
7 měsíční miminko z lahvičky znovu na prso
- 27.06.24
- Anonymní
