Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak mně to tedy normální nepřijde. Komentáře jsem prolétla, zřejmě se to normální zdá většině z vás, ale já nad tím kroutím hlavou. Mám tři děti, nikdy jsem neměla pocit, že mě péče o ně nebaví nebo jde na nervy a už vůbec bych se nepodepsala pod název diskuze. Děti jsou pro mě motor, motivují mě a jsem s nimi ráda. Ptala ses - odpovídám.
Takže asi takto: Své dítě miluji, baví mě si s ní hrát, baví mě se o ní starat, motivuje mě ke všemu
Ale je taky doba, kdy si chci vypnout a odejít…zrovna včera jsem se vrátila z dvoudenního RELAXU U MÉ KAMARÁDKY ![]()
@hanka.br. To je zajímavé, jsi první taková maminka se kterou jsem se zatím setkala… Nikdy tě děti nenaštvaly, nikdy jsi ani nezvýšila hlas, nikdy jsi nebyla unavená? Pořád jsi v dobré náladě? Já se taky v žádném případě nepodepisuji pod název diskuze, své děti miluji a všechno, co dělám, dělám vlastně jenom pro ně… Ale jsem taky jenom člověk a třeba dnes jsem měla blbý den a fakt jsem neměla na nic náladu, všechno mi vadilo, nedařilo se… Nedokážu se moc dlouho přetvařovat, prostě občas toho mám dost a potřebuju vypnout, to není normální? Já jsem myslela, že jo… A třeba taková ponorková nemoc, to je taky svinstvo, na to je právě dobré třeba jednou týdně někam vypadnout a pročistit si hlavu, ale ne každý tu možnost má a pak to fakt občas leze na mozek, a můžeš svoje děti milovat jak chceš ![]()
@sao Nikdy jsem netvrdila, že mě děti nenaštvaly, že jsem nebyla unavená nebo na ně nezvýšila hlas - co mi to podsouváš? O tom přeci zakladatelka nic nepsala. Psala, že ji její dítě nebaví, že ji nebaví mu být k dispozici a že se jí líbí, když si ho někdo vezme pryč. Ptala se, jestli nám to přijde normální, odpověděla jsem, že mně to normální nepřijde. Proč tobě se to zdá zajímavé - netuším.
@sao Tak hanka.br je očividně maminka tělem i duší, nediv se tomu a věř jí.
Jen je pravda, že když už to tak má, udělala by lépe, kdyby mlčela - tímhle zakladatelce moc nepomůže a vyznívá to poměrně rýpavě..
Je to upřímné
. Byla jsem na dcera sama od narození do cca 3. let-tedy manžela mám, ale ten chodí od rána do večera do práce. První týdny se mi únavou hned po ránu podlamovali nohy a nechápala jsem, proč není večer. Tenkrát jsem netušila, že existují tyto diskuze, kam si může jít unavená máma odfrknout nebo pro radu.
Tchýně když přišla jednou za půl roku, tak jen s „chytrou“ radou, ale nikdy nevzala malou v kočáru ven, takže fakt kromě času, kdy jsem šla nakoupit /20 minut/ a nebo když o víkendu vzal manžel malou na hodinovou procházku, jsem neměla čas pro sebe ![]()
No a moje já se taky začalo ozývat. Takže jsem měla období, kdy byl čas s malou pro mě jako povinnost. A těžká ponorka.
Pak přijela známá a šli jsme na hřiště, kde plakala holčička a její matka ji neutěšila naopak ji nějakým způsobem ještě dusila, dávala jí pocit, že je ta malá hloupá. A moje známá se ke mě otočila a říká-tahle ženská si tu holčičku určitě hodně přála. Bez ironie. A mě došlo, že dcera je opravdu vymodlená-ne jako holčička, ale jako dítě vůbec. a bylo mi líto spousty situací, kdy mohla moji únavu a přání mít čas pro sebe pochopit jako že ji nechci, že je na obtíž. A nebylo mi z toho dobře.
Tak jsem nás začala učit, že každá máme určitý čas pro sebe. Že musím udělat určitou práci /praní, úklid, vaření/, a potřebuji pro sebe hodinu denně, aby se ze mě nestala ukřičená máma protiva. A že ona má taky hodinu volnou, aby mohla kreslit, hrát si, cokoli… A ono se to ujalo. Když si uvařím kafe, tak prcek ví, že vypínám a přijde jen v nejnutnějších případech. A pak, pokud není zabraná do hry, si hrajeme spolu nebo jdeme ven-cokoli.
Naučila se hrát si sama, je samostatnější, více přemýšlí-ono se říká, že líní rodiče mají chytré děti. A docela to chápu, protože pokud jim nestojíme věčně za zadkem, tak musí přemýšlet sami ![]()
V 17 měsících je to tedy ještě malé stvoření a potřebuje velký dohled, ale myslím, že už i u něj pomalu můžeš vymýšlet „hry pro jednoho“.
pro mě je nejkrásnější oslovení mami-naprosto, ale někdy, když mám „slabší den“, tak třicáté MAMÍÍ v hodině mi způsobuje šimrání v zátylku a zaléhání uší ![]()
Za mě-každý, ať dospělý nebo dítě má nárok na chvilku pro sebe. A někdy je ta chvilka i delší, protože kde brát sílu a pohodu, když jsme v jednom kole?
![]()
@rejžička píše:
@sao Tak hanka.br je očividně maminka tělem i duší, nediv se tomu a věř jí.Jen je pravda, že když už to tak má, udělala by lépe, kdyby mlčela - tímhle zakladatelce moc nepomůže a vyznívá to poměrně rýpavě..
Ano, to jsem a nevidím na tom nic, za co bych se měla stydět a mlčet, abych se náhodou někoho nedotkla. Zakladatelka se ptala, jestli to pokládáme za normální, slušně jsem jí odpověděla. Že to tak necítíš ty neznamená, že si musím vmýšlet, nevím, proč bych to dělala. Nemůžu za to, že nemůžeš strávit, když se někdo nehroutí, děti ho baví a chce s nimi být - jsem si jistá, že nejsem na světě jediná. Vzhledem k tomu, že ty nejsi zakladatelka, nechápu, proč se do mě navážíš.
@hanka.br. Já se do tebe nenavážím, útočný tón máš pouze ty.
Jen jsem @sao vysvětlovala, že jsou i takové maminky, které to baví, které si budou hrát klidně půl dnes s dítětem s kostkami a budou z toho nadšené.
Mimochodem tvá reakce o mnohém vypovídá..
Svoje děti miluji, ale naprosto nesnáším hraní si..to je utrpení..stejně to končí slovy: Mamííí ty nas vůbec neposloucháš..a mají pravdu..
Ted mě momentálně nejvíc vytáčí moje 45 leté dítě..to nenávidím, to přiznávám bez mučení..líné to je, pořád se to snaží mít poslední slovo i když mele z cesty.. ![]()
@Halamka krásně jsi to napsala
já to mám podobný, akorát už se dvěma dětma, takže pořád v jednom kole. anebo je nepořádek a neuvařeno
starší začal chodit do školky a přišla úleva, těším se na něj a mám čas sama na sebe. Konečně! ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj malemu je 17 mesicu vyzaduje neustalou pozornost uz me to taky nebyvi byt cely den malemu k dispozici a beda kdyz neni po jeho dokaze rvat treba hodinu. Vzdycky se mi libi kdyz ho dam svagrove nebo me matce jak rikaji ze je hrozne hodny to ano ale pokud u nej sedis a hrajes si s nim jinak ne ja proste nemam cas u nej sedet 24 hodin denne a venovat se jen jemu miluji ho ale kdyz pak rve nebo se vzteka tak to je mazec.
Kolikrat s nim nechci byt ani cely den doma protoze mne to nebavi je kouzelnej moc jsme si ho praly ale vzdy se tesim kdyz prijde manzel a chvili si ho vezme…JSEM ZLA MATKA NEBO´JE TO NORMALNI???Jsem zoufala nemyslim si ze bych byla krkavci matka ale mam ho proste plne zuby
Ahoj, diskusi jsem nečetla.. tak z vlastní zkušenosti
: Je to úplně normmální, v roce a půl u obou mých dětí už jsem z toho byla vážně unavená..
Než bych to batole (jinak roztomilé, ale děsně akční) zabila, tak jsme ho radši dali na týden babičkám( bylo to bohužel poprvé a naposled, nejsou hlídací dlouhodobě), a odjeli jsme do Rakouska na kola.. Můžu Ti říct, že první 4 dny se mi VUBEC nezastesklo a jen jsem si říkala, co jsem to za krkavčí matku..
Prostě je potřeba trochu vypnout a začít dělat něco pro sebe, co Tě bude těšit, musíš někde nabrat energii, nebo se pomineš..
Já se pak dala na studium, tchyně měla důvod, proč jezdit aspoň jednou týdně hlídat a já si vyčistila hlavu..
Jo a ještě mě napadlo: malý si musí postupně zvyknout, že je čas na hraní a čas, kdy si musí hrát sám někde poblíž Tebe.. Dělala jsem to tak, že buď krámovali v kuchyni se mnou (měli svoje šuplíky, ostatní bylynapojistku), a nebo jsem je na tu hodinu klidně dala do ohrádky v kuchyni- povídala jsem si s nimi, ale hračkyměli svoje a já mohla vařit bez rizika zašlápnutí… Taky se mi osvědčilo nejdřív si s nimi chvilku pohrát, oni získali jakoby „inspiraci“, a pak jsem si dělala svoje.. Jo a do té ohrádky jsem dávala hračky, které jinak neměli k dispozici, takže to pro ně bylo „nové“ a zaujalo na delší dobu.. Tak držím palce a třeba Ti holky něco dalšího poradí..