Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Nejsem si moc jistá, jestli by byl psychiatr nejlepší řešení, já jsem totiž pak schopná si to vyčítat- že jsem to sama nezvládla a že jsem neschopná.. to je začarovaný kruh..
Když si zlomíš nohu a necháš si ji od doktora zrentgenovat a zasádrovat, budeš si taky připadat blbě, že jsi neschopná a nezvládla to sama? Asi těžko…S psychiatrem je to stejný, jen jde o jiný orgán. Deprese je prostě nemoc a není vůbec ostuda ani výraz slabosti vyhledat pomoc. Taky jsem ji před několika lety musela vyhledat a jsem ráda, že jsem to udělala. Jde jen o to, překonat ten prvotní strach. Držím palce, ať je ti brzy líp
Neboj, já si to říkám často - kdybych prtě radši neměla.. jak mně bývalo krásně.. ![]()
Holt chce to přežít špatná období. Vydrž! ![]()
Tak, stydim se za to do ted, hlavne se do me nepoustejte
nejdriv jsem chtela anonymne, ale kaslu na to. Mam hodne dite, ale na zacatku pro me silenost. Nejdriv pohoda, ale… Zacalo to zanetem, pak mala brecela hlady(coz sem nevedela) a pak se k tomu pridalo brisko. Doma se starym pejskem, kterej malou neprijal. Ja na prasky, ze to nezvladam, ze porad breci a jednou jsem ji dala facku
pres zadek! Doted nezapomenu na to, jak na me koukala. V tu chvili jsem ji polozila, odesla se uklidnit a v tu chvili se neco zlomilo, pozadala sem vsechny o pomoc, protoze se mohlo stat i neco vic!! Prekonala jsem to a doted si to vycitam. To dite za to nemuze, ja vycerpana ona urvana vic a vic. Tak prosim, zajdi nekam, at ti pomuzou!!
Jak to tak čtu, tak mi to taky připomnělo těch prvních pár měsíců s miminkem - kdy pláče a já s tím nemůžu nic udělat a nejradši vše hodila za hlavu a šla někam pryč - takový ten vztek míchaný s bezmocí a únavou. Nijak jsem to neřešila, nevnímala jsem to až tak negativně, přešlo to samo po 3m, tehdy jsem začala cítit, že toho drobečka miluju a on i v té době přestal takhle zcela bezdůvodně a intenzivně plakat. Taky jsem pak řešila jeho zdravotní potíže spojené s alergié, které nastaly a to jsem si pak najednou uvědomila, jak moc ho mám ráda a jak moc bych o něj nechtěla přijít. U mě totiž taková ta WOW láska na porodním sále rozhodně neproběhla.
U dětské rehabilitační jsem slyšela i jednu zajímavou věc - že plavání miminek hodně na tohle pomáhá, ohromně se tím posiluje pouto maminky a miminka. My kvůli alergii nechodili a mám proti tomu plavání určité výhrady, ale jako způsob navázání bližšího kontaktu bych to určitě taky doporučila.
Ale za konzultaci u psychologa se přimlouvám - není to selhání, ale tím, že problém pojmenuješ, budeš o něm mluvit s odborníkem, tak se Ti uleví a jednak on může šikovnými radami pomoci a navést Tě, jak to zvládat lépe. Spíš bych brala psychologa jako jakousi vrbu, kde se můžeš vypovídat a třeba se i něco zajímavého dozvědět. Vždyť často narazíš na psychologické poradny v časopisech pro maminky a ty si klidně přečteme a poučíme se, tak proč se ostýchat jít se poradit osobně?
Taky doporucuji se sverit a pripadne pozadat o radu psychologa, aby vyloucil vaznejsi problem. Spis si ale myslim, ze jsi hodne unavena. Zkus odpocivat co to jde, nechat si mimco pohlidat od pribuznych nebo kamaradek a spat kazdou moznou chvili, kdy spi i mimco. Kamaradka mela podobny problem, pomahalo maleho pres den nosit v satku a v noci ho mit u sebe v posteli (pokud vam to tedy nevadi). Taky zvaz, zda nema boleni briska, kluci na to hodne trpi. Neboj, takove myslenky obcas prepadnou snad kazdou matku. Cim bude starsi, tim to bude lepsi.
Zakladatelko, uplne ti rozumim. Mam to taky za sebou. Jestli to budes chtit probrat mimo tuhle zurivou diskuzi matek, ktere netusi, jak az zle to muze byt, jsem ti k dispozici.
@Anonymní píše:
@jayjayka nevím, podle mě se jen bezdůvodně vzteká, když ho třeba bolí bříško, jde to poznat..
Bezdůvodně se tak malé miminko nevzteká! A hlavně když ho bolí bříško
To není snad důvod k pláči miminka? ![]()
Mohu obnovit toto tema:
Mate nekdo podobne problemy se starsim ditetem. Ja uz uprimne nezvladam treti. Absolutne neposlechne - 100× muzete rikat pali on stejne jde a plyn zapne, nepraskej dvermi a to po dobrem i zlem, ale je to jedno, spalil se, neustale breci jak si privre prsty, ale vse zbytecne, hned jde a dela to znovu. Zase poleze tam kde pred minutou spadl, otrepe se a znova. Nemuzu nikam, jak odejdu i na zachod je rev, ale takovy jako by ho nekdo rezal. Ja uz jsem od jeho narozeni na prasky, nic nejde, to co proste clovek zvladl se dvema tak z neho nemohu. Od narozeni to bylo velmi tezke, brecel porad a ja si rikala: az neco dokazeme bude to lepsi, ale za tech 18 mesicu jsem z neho na dne a klidne bych ho dala na adopci. Chtela bych se radovat z jeho pokroku, ale nejde to, jen kricim at neco nedela a nenici.
coz ovlivnuje i starsi deti a nechci, aby mne vnimali jen jako ukricenou a ubrecenou mamu ![]()
Ja se obavam, ze nemuzes delat nic, musite to prezit, az bude lip. Pokud to jde, co nejvic si (od nej) odpocin, nech hlidat tatku, babicku.. S nekterymi detmi je to holt tezsi.
@rejžička píše:
Ja se obavam, ze nemuzes delat nic, musite to prezit, az bude lip. Pokud to jde, co nejvic si (od nej) odpocin, nech hlidat tatku, babicku.. S nekterymi detmi je to holt tezsi.
A pokud nepomůže časový odstup, tak asi pak odborná pomoc?
Nějaký jiný přístup?
Nemůžu zas až tak radit, sama jsem prvorodič, ale spíš jen přemýšlím jak bych to řešila já ![]()
@Anonymní píše:
Mohu obnovit toto tema:
Mate nekdo podobne problemy se starsim ditetem. Ja uz uprimne nezvladam treti. Absolutne neposlechne - 100× muzete rikat pali on stejne jde a plyn zapne, nepraskej dvermi a to po dobrem i zlem, ale je to jedno, spalil se, neustale breci jak si privre prsty, ale vse zbytecne, hned jde a dela to znovu. Zase poleze tam kde pred minutou spadl, otrepe se a znova. Nemuzu nikam, jak odejdu i na zachod je rev, ale takovy jako by ho nekdo rezal. Ja uz jsem od jeho narozeni na prasky, nic nejde, to co proste clovek zvladl se dvema tak z neho nemohu. Od narozeni to bylo velmi tezke, brecel porad a ja si rikala: az neco dokazeme bude to lepsi, ale za tech 18 mesicu jsem z neho na dne a klidne bych ho dala na adopci. Chtela bych se radovat z jeho pokroku, ale nejde to, jen kricim at neco nedela a nenici.coz ovlivnuje i starsi deti a nechci, aby mne vnimali jen jako ukricenou a ubrecenou mamu
Já bych si ho zkusila nechat otestovat u dětské klinické psycholožky na ADHD a podobně.. I pro tenhle věk jsou na to testy- tzv. vývojové škály (Gessel, Bayleová například).Dítě vyšetření vnímá jako hru, a navíc klinická psych těch dětí viděla spoustu a řekne ti, jestli je to ještě v normě. Případně poradí, jak na něj ![]()
Dekuji zkusim se poradit s lekarkou, zda by nas nekam neodeslala. Delsi casovy odstup nezvladnu, uz se desim az u neho prijde prvni vzdor, to uz radeji skocim z okna bez byt s nim ![]()
Znám. dítě alá bumerang, čím silněji hodíš, tím rychleji se vrátí a praští do zátylku
Kamikadze, které se řítí s úsměvem na tváři do záhuby. Hopík, který čím víc s ním praštíš o zem, tím výš vyskočí ![]()
Víc mazlit. Tulit, chovat, pusinkovat. Ne že by pak poslouchal víc, ale ty to budeš líp snášet, že neposlouchá
A méně kontrolovat a méně tlačit na pilu, spíš odvádět pozornost než křičet (ano, taky se mi to daří jen občas
)
@Anonymní nemluvíš náhodou o mém starším? ![]()
No, takže měli jsme to stejné a je to i v jeho třech letech stejné a je to velmi ale velmi náročné. Blbý je, že mladší, i když od přírody naprosto pohodový a úplně jiný dítě, tohle všechno teď od staršího odkoukává a to je teprve peklíčko. ![]()
Nyní starší nastoupil do školky (uff, to je doma pohoda bez něj) a po týdnu ve školce dokázal jednu z učitelek naprosto totálně vytočit. Já jenom čekám, kdy nás ze školky pošlou do nějaké dpp, aby se na něj podívali. Myslím, že nějaká porucha pozornosti tam bude.
Omlouvám se, že pro tebe nemám žádnou povzbuzující odpověď či radu, ale věř, že v tom nejsi sama a jsou i jinde takové náročnější dětičky. Naprosto ti rozumím, jak se cítíš a jak je to těžké po psychické stránce (já mám nervy už úplně v kýblu). Takže drž se a doufej (já taky doufám), že z toho někdy vyroste. ![]()
@Malinada To mazlení je hezké, ale když ten náš třeba není vůbec mazlicí a tulicí typ od narození, on to nechce a hned se vzpírá a utíká. ![]()