Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nenávidím své dítě - vyčerpanost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.1.13 12:26
Zakladatelko, asi bych volila pomoc někde „venku“. Zašla bych si k psychiatrovi, psychologovi - někdy pomůže se vykecat, někam by tě navedli, byla bys pod nějakou ambulantní kontrolou. Do blázince Tě určitě nikdo zavírat nebude, ale fakt bych to řešila takhle, než se něco semele. Podle Tvého dalšího příspěvku na tom nejsi opravdu dobře a nemyslím si, že tohle je jen obyčejné vyčerpání z mimina.
Taky jsem měla první tři měsíce uřvané dítě, taky jsem byla vyčerpaná, unavená, padala jsem na hubu, taky jsem si parkrát v začátku řekla, proč jsem si to dítě pořídila, ale u mě to byla vyloženě únava, což u tebe, jak píšeš, není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
31.1.13 12:27
@Mortyshaa píše:
@sieta.m mám pocit že psichiatr je už moc ne? Postačil by dobrý psychologJInak myslím, že gynekoložka nebo obvodní doktor dokáže poradit kam se s tímhle obrátit.. Pevné nervy
Psycholog nemůže předepsat prášky a tohle určitě na nějaké léky je. Aspoň si myslím, já bych teda osobně šla k psychiatrovi, ten, když pozná, že to na léky není, tak je nedá, popovídá si s pacientem a pošle k psychologovi
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.1.13 12:28
Děkuju moc všem za podporu! Když je doma chlap, tak to jde, protože už ví, kdy si ho vzít k sobě, já si dojdu zakouřit a uklidním se, ale když jsem doma sama, je to peklo, nestíhám se ani najíst, mám doma strašný bordel, sousedi se stšžovali domácímu, když jsem jednou o půlnoci vybouchla a rozbila pračku 
Nejhorší je, e já byla nervák vždycky.. Pořád ale doufám, že se to srovná, nechci skončit na práškách 
- Citovat
- Upravit
31.1.13 12:30
Chce to čas. Podle mého jsi unavená, vyfluslá, nic nestíháš, dítě jenom řve, ty ještě nejsi daná dohromady z porodu… Rada? Vykašli se na domácnost, co na tom, že odpoledne jsi ještě v noční košili? Však se za pár hodin jde znovu spát. Povolej mamku, tchýni nebo kohokoliv kdo má zájem, prcka oblékni a pošli je na 2 hodiny s kočárem. Ty si dej sprchu a jdi do pelechu. Popros je, ať ti pomůžou, že jsi totálně hotová ať se můžeš vyspat alespoň trochu. Jak dorazí domů z práce manžel, předej mu řvoucí mimino a jdi spát - jeho necháš vyspat v noci. Taky pomůže jít se projít - je tam hezky, tak vyraž na čerstvý vzduch. A kdyby to náhodou nepomohlo, tak teprv bych šla k doktorovi, ale věř tomu, že pocity proč já to dítě měla, když jsem teď nevyspalá a protivná, zná skoro každá. A taky věř, že může být hůř - co takoví co mají dvojčata - jedno skončí s řvaním, začne druhé, nebo řvou obě naráz, ruce máš jen jedny… a btw. řvoucí dítě - zkusila jsi spát s ní v posteli, pevné zavinutí, hodně teplo? houpat v autosedačce, nosit v šátku??? Často něco z toho pomůže. Držím palce ať se to zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 12:31
@Anonymní píše:
Děkuju moc všem za podporu! Když je doma chlap, tak to jde, protože už ví, kdy si ho vzít k sobě, já si dojdu zakouřit a uklidním se, ale když jsem doma sama, je to peklo, nestíhám se ani najíst, mám doma strašný bordel, sousedi se stšžovali domácímu, když jsem jednou o půlnoci vybouchla a rozbila pračku
Zajdi si za lékařem co nejdřív 
Opravdu, ještě dnes zavolej svojí obvoďačce. Tyhle výbuchy vzteku, že rozbiješ o půlnoci pračku jsou už moc. To ani psycholog nespraví.
Nepodceňuj to prosím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
31.1.13 12:32
@Anonymní píše:
Děkuju moc všem za podporu! Když je doma chlap, tak to jde, protože už ví, kdy si ho vzít k sobě, já si dojdu zakouřit a uklidním se, ale když jsem doma sama, je to peklo, nestíhám se ani najíst, mám doma strašný bordel, sousedi se stšžovali domácímu, když jsem jednou o půlnoci vybouchla a rozbila pračku
Doktor by ti předepsal léky na nezbytně nutnou dobu, to, co se odhrává v našem mozku jsou pouze chemické reakce a léky je pouze upravují. Nikde není řečeno, že bys to brala navždy. Ale pokud víš, že máš ataky vzteku, které nedokážeš vůlí a rozumem ovládnout, pak je na místě to řešit s dr. A pokud máš v sobě pocit, že nenávidíš své dítě, tak tím spíše. Škoda, že v naší společnosti je psychiatr pořád tak tabuizované téma a lidé se dokáži bavit o hemeroidech, ale chraňbůh jít někam s duší. Nic se neboj a jdi.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.1.13 12:36
Nejsem si moc jistá, jestli by byl psychiatr nejlepší řešení, já jsem totiž pak schopná si to vyčítat- že jsem to sama nezvládla a že jsem neschopná.. to je začarovaný kruh..
- Citovat
- Upravit
31.1.13 12:36
@Anonymní píše:
Děkuju moc všem za podporu! Když je doma chlap, tak to jde, protože už ví, kdy si ho vzít k sobě, já si dojdu zakouřit a uklidním se, ale když jsem doma sama, je to peklo, nestíhám se ani najíst, mám doma strašný bordel, sousedi se stšžovali domácímu, když jsem jednou o půlnoci vybouchla a rozbila pračku
Taky jsem mívala zpočátku různé stavy a pocity, když malá denodenně proplakala půl noci, ale nikdy jsem takto neničila věci..Rozbít pračku, to už je fakt síla!
Souhlasím se @sieta.m, vyhledala bych pomoc dobrého psychiatra, pokud by shledal, že stačí psycholog, tak toho.. Ono dítě tě bude vytáčet i později zas kvůli jiným věcem, musela jsem na sobě taky zapracovat, abych se líp ovládala. Ale ty máš přecejen zads o kus větší problémy než já, rozhodně bych chtěla minimálně pracovat se svým sebeovládáním, pokud teda netrpíš poporodní depresí. Nemyslím to zle, tak se nezlob 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Krakatice88
31.1.13 12:36
Trochu se v tobě poznávám.. Jsem taky nervák.. Sice nerozbíjím věci, ale umím hnusně mluvit a pocity jsou docela podobný, jak popisuješ… Díkybohu toto všechno odeznělo zhruba po 3 měsících, když syn začal líp spát, přestaly ho trápit prdíky, stihla jsem i jíst, což do té doby bylo nemožné… A super bylo, že jsem využívala pomoc mamky a tchýně tak často, jak jen to šlo. Ale ne domů, vzali si ho ven a já jsem mohla jen tak ležet u noťasu, spát, uklidit… Máš výhodu, že nekojíš, můžeš ho dát rodině nebo kamarádce třeba na celý den a odfrkneš si.. Měla jsem to stejně.. Nesnáším to kliše, že všechno chce čas, ale díkybohu se mi to v tomhle případě potvrdilo, tak to píšu i tobě - vydrž, miminko bude čímdál samostatnější, bude líp spinkat, nebudou ho trápit prdy a bude ti hned líp Každopádně, pokud máš pocit, že bys mu mohla ve slabé chvilce ublížit, rozhodně je psychiatrie na místě, protože se může jednat i o poporodní depresi..
- Citovat
- Upravit
31.1.13 12:38
@Anonymní píše:
Nejsem si moc jistá, jestli by byl psychiatr nejlepší řešení, já jsem totiž pak schopná si to vyčítat- že jsem to sama nezvládla a že jsem neschopná.. to je začarovaný kruh..
Myslím, že i s tímto, vyrovnat se se situací, by ti dokázal pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 12:39
@Theodora92 píše:
Trochu se v tobě poznávám.. Jsem taky nervák.. Sice nerozbíjím věci, ale umím hnusně mluvit a pocity jsou docela podobný, jak popisuješ… Díkybohu toto všechno odeznělo zhruba po 3 měsících, když syn začal líp spát, přestaly ho trápit prdíky, stihla jsem i jíst, což do té doby bylo nemožné… A super bylo, že jsem využívala pomoc mamky a tchýně tak často, jak jen to šlo. Ale ne domů, vzali si ho ven a já jsem mohla jen tak ležet u noťasu, spát, uklidit… Máš výhodu, že nekojíš, můžeš ho dát rodině nebo kamarádce třeba na celý den a odfrkneš si.. Měla jsem to stejně.. Nesnáším to kliše, že všechno chce čas, ale díkybohu se mi to v tomhle případě potvrdilo, tak to píšu i tobě - vydrž, miminko bude čímdál samostatnější, bude líp spinkat, nebudou ho trápit prdy a bude ti hned líp
Jako srovnávat hnusný slovník a to, že se neovládnu a rozbiju pračku mi přijde trochu mimo mísu. 
.
Příspěvek upraven 31.01.13 v 12:41
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 12:41
Lepší být na práškách a spokojená než tahle vynervovaná. Navštiv odborníka. Fakt se stávají případy, kdy matce z toho všeho hrábne a v afektu ublíží dítěti (ty se zatím vybíjíš na pračce). Nebraň se návštěvě psychiatra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 12:41
Ještě něco - každé z nás trvá nějakou dobu, než si na náročnou mateřskou roli zvykne, mě to dalo asi půl roku, ale prostě je to ztráta svobody , ale zároveň i získáváš novou lásku a starost. psycholog nebo psychiatr je super, můžeš se tam vymluvit, pěkně na sebe požalovat, já to udělala taky. doporučoval hodně chodit ven, tak jsem začala cvičit a pomohlo to. prostě člověk musí najít cestu, jak z toho nepříjemnýho ven, život je krátkej!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.13 12:42
Ahojky,
nečetla jsem celou diskuzi a tak reaguji na zakladatelku. Tvůj stav úplně chápu. Je to pro člověka hrozně velká změna, najednou je tu někdo, kdo nás potřebuje a musíme se o něj starat. Určitě si zajdi k doktorce, aspoň se vypovídáš. A jestli můžu doporučit, zkus třeba zavinout, některé děti to vyžadujou, ale třeba naše malá by se v zavinovačce zbláznila. Nám teda pomohlo koupit v lékárně gymnastický míč, vzít mimčo do náruče a skákat. Najednou bylo po problému. Dokoupili jsme polohovací-houpací lehátko, tam je hrozně často a v hacce spí jedině..( http://babyvak. cz/product. php? id_product=98 )snad vám něco pomůže. Některy dítko potřebuje klid, některy se houpat a třepat, každé je jiné.
Příspěvek upraven 31.01.13 v 12:43
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
