Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Pizlam no asi se tu nelíbil ten obrat, že by psa nakopla…na to třeba já jsem taky trochu háklivá. Taky bych nenakopla dítě, které bude mého psa tahat za chlupy (jasně, přeháním to, ale tak prostě to byl asi blbě zvolený slovní obrat)
@Martina1409 píše:
@J_Doe no dobře, ale kolik takových psů běhá??? Proč by pes štěkal na dítě jen tak? Třeba prostě štěká z radosti, že je venku a když víš, že se to tvé dítě teda takhle bojí, tak si ho chyť za ruku a nebo se mu to snaž nějak vysvětlit. Stejně tak by teda majitel psa měl okřiknout psa, ať neštěká. Věřím, že psům taky není příjemný dětský řev.
Dle zkušeností z Modřan je takových psů tak 80%. Jediné, co může psa na mém dítěti iritovat, je to, že jede na „motorce“, která je trochu hlučná. Samozřejmě, teď, když už nejmladší ví, jak to s těmi psy je, tak jak nějakého vidí, tak letí ke mně. A stejně na něj štěkají, nebo si ho jdou očichnout. A malý je strachy celý bez sebe.
A to malý na toho psa opravdu neřve. Já si myslím, že opravdu dělám všechno, aby se psů nebál, ale pro začátek fakt stačí jeden nervózní pes, a dítě má na pár let o „zábavu“ se psy postaráno.
Já si taky usměrňuju dítě, že se cizí pejsek jen tak nehladí, že se musí nejdřív zeptat. Stejně jako jsem usměrňovala psa, že se cizí děti nechávaj být. Pro větinu lidí je snadnější obvinit psa a někoho jinýho než sebe samu
Tak pokud měla @terkasestak nějakou hodně negativní zkušenost se psy, tak je její nenávist ke psům celkem pochopitelná, co navštívit psychologa a promluvit si s ním o tom
. Mě jednou(měla jsem tehdy 7 roků) taky dost ošklivě pokousal pes do břichá (6 stehů mě to stálo)měla jsem pak několik let panickou hrůzu ze psů naštěstí to časem odeznělo, taky díky kamarádce co chovala a cvičila psy jsem se strachu z nich nakonec zbavila
.
@J_Doe píše:
Dle zkušeností z Modřan je takových psů tak 80%. Jediné, co může psa na mém dítěti iritovat, je to, že jede na „motorce“, která je trochu hlučná. Samozřejmě, teď, když už nejmladší ví, jak to s těmi psy je, tak jak nějakého vidí, tak letí ke mně. A stejně na něj štěkají, nebo si ho jdou očichnout. A malý je strachy celý bez sebe.A to malý na toho psa opravdu neřve. Já si myslím, že opravdu dělám všechno, aby se psů nebál, ale pro začátek fakt stačí jeden nervózní pes, a dítě má na pár let o „zábavu“ se psy postaráno.
ale trefila jsi na to sama! Motorka je hlučná pro nás a někde si přečti o olik víc slyší pes. A že si ho očuchnou? to je problém ![]()
@Pizlam píše:
Rozumim ti. Take jako majitel psa proste nektere veci nikdy nepochopi. Viz. to hlazeni deti ciziho psaNejak nechapu proc jsi dostala takovou sodu. Vsak mi neprijde, ze bys tu psala neco spatneho.
Díky!
Navzdory všem problémům mých dětí se psy, je mám ráda, ale holt, mé děti jsou mi přednější.
@J_Doe njn, motorky…ono by asi bylo nejjednodušší, kdyby prostě existovala místa určená pro venčení psů a odděleně asi dětská hřiště. Jiný řešení já nevidím
A mimo tyhle místa by psi museli být na vodítku a děti bez motorek ![]()
@Martina1409 píše:
@Pizlam no jasně, že nemůže, ale tak když se teda dítě bojí tolik psů, tak ať ho drapne za ruku a jde… Vždyť mu může vysvětlit, že to je pes a že mu nechce ublížit. Když bude mít matka hysterický záchvat a u toho ještě kopat do psa kvůli tomu, že na něj štěká, je jasný, že to dítě si to zafixuje a bude akorát mít o to větší strach a bude reagovat třeba i tím útěkem do silnice.
To ano. Ja si spis myslim, ze to spatne napsala. Ona to nemyslela tak, ze by bezne kopala do psu co bezi kolem a stekaji. Ja treba kdyz vidim psa co k nam bezi a majitel je v nedohlednu, tak syna beru na ruku. Kdyby zautocil aniz bych ho nejakym zpusobem vyprovokovala, pak bych ho proste taky nakopla. Horsi by bylo velke plemeno. A taky mam rada tu vetu: " nebojte, on nekouse". Hm, to je sice hezky ale to ja nemuzu vedet. To same, kdyz vencim pesose a pribehne cizi pes. Kdyz by melo k necemu dojit, tak ho take kopnu. Ja mam sveho psa vzdy na voditku a nenecham si ho rozcupovat jen pro to, ze nekdo nevi k cemu to voditko je.
Ano, beru ze treba v parku se s tim musi pocitat. Pes se take musi probehnout a nemuze byt neustale na voditku ale jestlize ho z toho voditka vypustim, musim si byt jista, ze me poslechne. Jak rikam, neni to ve psech ale v lidech..
Ale jako toho psa bych prostě nechala v klidu dítě očuchnout, aby dítě vidělo, že ten pes mu nic jen tak neudělá. Naše fenky ty odrážedla v podobě motorek taky moc nemají rády, ale jako neštěkají na ty děti. Prostě je to irituje, no. Ale já je vodím furt na vodítku, takže si je usměrním ![]()
@madeto Negativní zkušenost a strach pochopím, ale nechutnou nenávist, kterou tu celou dobu předvádí, to opravdu ne. Navíc, i ta nenávist se dá napsat slušně, když už tedy to nutně musí ventilovat.
Mám negativní zkušenosti se spoustou zvířat/věcí/lidí, ale že bych je nenáviděla a díky tomu kolem sebe plivala, to opravdu ne.
Pozn: Mě třeba kousl můj vlastní pes (tahala jsem jí z rvačky, ohnala se po mě, prokousla mi koleno, do dnes mám jizvu - taky jsem jí měla začít nenávidět? Fakt ne, hele. Byla to tehdy moje chyba.)
@Pizlam jo, přesně! Když jsem měla toho problémového psa, kolikrát k nám přiběhl pes a já křičím, ať si ho zavolají. A oni: „on mu nic neudělá“. Tak jsem křičela, že ten můj ale jo. Jenže ten můj měl vždy náhubek a vodítko, takže by se stejně nemohl bránit. Jednou jsem měla sto chutí ho pustit na psa, kterého si pán prostě ne a ne zavolat a ještě se tím bavil, jak já zápolím s tím mým psem, který v tu chvíli měl sílu jako bejk. Tak to jsem si v duchu říkala, že by měl frajer asi po pejskovi, kdybych toho mého pustila. No lidi jsou někdy fakt totálně vylízaný.
@Martina1409 píše:
@Pizlam no jasně, že nemůže, ale tak když se teda dítě bojí tolik psů, tak ať ho drapne za ruku a jde… Vždyť mu může vysvětlit, že to je pes a že mu nechce ublížit. Když bude mít matka hysterický záchvat a u toho ještě kopat do psa kvůli tomu, že na něj štěká, je jasný, že to dítě si to zafixuje a bude akorát mít o to větší strach a bude reagovat třeba i tím útěkem do silnice.
Ale takhle to nebylo. Já opravdu nejsem hysterický člověk.
Představ si, že jdeš na procházku s malým dítětem, odněkud přiběhne pes, majitele nevidíš, klidně mohl pustit psa, ať se vyvenčí sám. A ten pes do tvého dítěte štěká a štěká. Marně drapneš dítě a jdeš, ten pes prostě jde s tebou a pořád štěká a štěká. Dítě vyšiluje. Byla jsem v sedmém měsíci tehdy, bylo kluzko, a já se opravdu potřebovala zbavit toho psa. Bylo to poprvé a naposled co jsem se pokusila nakopnout psa, ale protože bylo kluzko, já v sedmám měsíci, a bez praxe v nakopávání psů
, tak se mi to moc nepovedlo, ale nakonec jsem ho přece odehnala. A pak litovala, že jsem nechala syna ve stresu tak dlouho = že jsem nenakopla toho psa dřív, aby dal pokoj.
Mě zase kousnul kůň do prsu když jsem byla v pubertě
a to teda kurňa bolelo. Nenávidím koně?? Ne sousedovic chodím krmit chlebem. A jo chápu, že to někoho chytne a má ten strach na dlouho, ale vyjadřování zakladatelky je katastrofa
@J_Doe hele, v pohodě, já bych to asi už neřešila
Každý reagujeme nějak. Já bych třeba zareagovala jinak než ty, ale to je prostě o povaze člověka. Každý jsme nějaký.
@Martina1409 píše:
@Pizlam no asi se tu nelíbil ten obrat, že by psa nakopla…na to třeba já jsem taky trochu háklivá. Taky bych nenakopla dítě, které bude mého psa tahat za chlupy (jasně, přeháním to, ale tak prostě to byl asi blbě zvolený slovní obrat)
To ja si syna „podam“, kdyz ma tendence ublizovat tomu nasemu. Nastesti je vycepovanej a cizi si bez svoleni majitele nehladi.