Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím říkat jménem :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.10.10 13:34
Neumím říkat jménem :-(
Při čtení diskuze o tom, jak dítě říká rodičům jménem mě napadá, že naše děti to nedělaly… a asi nebudou.
My se jmény doma moc neoslovujeme, manžel mě občasně, ale je to tak párkrát za rok, já jeho téměř vůbec, musela bych hodně přemýšlet, kdy jsem tak učinila…
Jsme prostě „mamka“ a „taťka“ a předtím „kočička“ a „kocourek“… prostě to obcházíme. Já asi víc… mám s tím problém od dětství, nikdy mě neoslovavali nikterak hezky, většinou tvrdou variantou jména nebo naprosto nemožnou zdrobnělinou a většinou jsem byla „holka“ nebo jiný sprostší výrazy takový ty „hejpočkej“ 
asi si to nesu.
Ve škole jsem nemívala problém s oslovením kamarádek, ale u opačného pohlaví je to síla. Jen velmi málo jsem své lásky oslovovala jménem…nejde mi to přes jazyk, nevím proč. A když už, zadrhává se mi hlas.
A faktem je, že momentálně to řeším v profesních vztazích k mužům, tam protě nemůžu bejt takhle „za tatara“… jinak psaný projev, když se otrkám, ani mluvený projev mi problém nedělá. V mejlech oslovit jménem dokážu, i když u toho mám svíravý pocit v krku, ale naživo s tím mám trable.
CO s tím…
Cvičit si to do zrcadla, stokrát si tu větu ve spojení s jménem cvičit?
Nemáte to prosím některá podobně a nemůžete mi prosím poradit, jak si tu psychiku zocelit?
Díky moc
NiKina 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
31.10.10 13:39
Já mám problém s vyslovení určitého tvaru jména. U teď už manžela jsem to měla ze začátku. Má celkem tvrdé jméno a mě nějak nejde přes pusu. Tak mu říkám zdrobněle a už to jde.
- Citovat
- Upravit
31.10.10 14:01
Tak já zase každému bližšímu člověku říkám zdrobněle, protože mi to přijde milejší a hezčí a přítel pak strašně žárlí, když slyší, jak říkám kolegům a kamarádům např. Péťo, Mišáku, Honzí, Daní, Ráďo a pod. 
Ale Petře, Michale, Honzo, Danieli a Radku mi přijde takový tvrdý. 
Asi to beru - Podle sebe soudím tebe - taky nemám ráda, když mi někdo říká Pavlo.
No, ale to jsem ti moc neporadila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.10 14:07
Ahoj, tak já se jménem problém nemám, i když teda se mu občas taky vyhnu, ale jinak co mi dělá problém je trochu opačného rázu. Já neumím říct „tati, táto“. Je to tím, že se naši rozvedli když jsem byla malá a on za mnou jezdil jen jednou do roka a to na moje narozky a zároveń Vánoce, pak jsme se nějak nepohodli a od té doby, je to už 9 let se neviděli a tak se mi to slovo v krku příčí, i když se jedná pouze o mýho otce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.10 14:09
Já říkám manželovi Davide, on mně Veroniko. Nevidím na tom nic trdého a divného, vždyť se tak jmenujeme. já bych zase nikdy mnaželovi neříkala „taťko, táto“ a manžel mně „mamko, mámo“. To je tak strašně ošklivé a asexuální - pro nás. Dcera nám proto občas řekne jménem, má to z toho, že nás slyší se tak oslovovat. Ale jsou to jenom krátká období, pak jsme zase tatínek a maminka.
Je to divné, zakladatelko, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že by mohl mít někdo problém s oslovováním jménem. Tak ať se ti podaří se toho zbavit! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.10 14:11
Jako bych četla o sobě. Ani manžela nedokážu oslovit jménem. Ale neumím si představit, že mu budu za dvacet let říkat miláčku… Ale třeba jo… 
- Citovat
- Upravit
31.10.10 14:16
MadGirlNancy píše:šťastná to ženo… vážně
Já říkám manželovi Davide, on mně Veroniko. Nevidím na tom nic trdého a divného, vždyť se tak jmenujeme. já bych zase nikdy mnaželovi neříkala „taťko, táto“ a manžel mně „mamko, mámo“. To je tak strašně ošklivé a asexuální - pro nás. Dcera nám proto občas řekne jménem, má to z toho, že nás slyší se tak oslovovat. Ale jsou to jenom krátká období, pak jsme zase tatínek a maminka.
Je to divné, zakladatelko, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že by mohl mít někdo problém s oslovováním jménem. Tak ať se ti podaří se toho zbavit!
fakt je to trapný problém a mě to úplně vnitřně dusí…NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.10 14:19
NiKina píše:MadGirlNancy píše:šťastná to ženo… vážně
Já říkám manželovi Davide, on mně Veroniko. Nevidím na tom nic trdého a divného, vždyť se tak jmenujeme. já bych zase nikdy mnaželovi neříkala „taťko, táto“ a manžel mně „mamko, mámo“. To je tak strašně ošklivé a asexuální - pro nás. Dcera nám proto občas řekne jménem, má to z toho, že nás slyší se tak oslovovat. Ale jsou to jenom krátká období, pak jsme zase tatínek a maminka.
Je to divné, zakladatelko, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že by mohl mít někdo problém s oslovováním jménem. Tak ať se ti podaří se toho zbavit!
NiKi
Mě to taky vadí. Děsně. Někdy se přemůžu, ale nejde mi to přes pusu. Chi se to naučit. Zajímavý je, že s nikým jiným problém nemám, jen s manželovým jménem. A bylo to tak i u předchozích vztahů. Prostě žádného svého kluka jsme nedokázala oslovit jménem. Ale když o něm mluvím, tak mi to nevadí… ach jo…
- Citovat
- Upravit
31.10.10 14:21
Já mám taky problém oslovovat jménem, ale jen v rodině 
Než abych na manžela zavolala Michale, tak si pro něj radši dojdu a řeknu - ty, hele… 
Oslovovat cizí lidi jménem mi problém nedělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ms.H
31.10.10 14:30
Já se zase snažím každému říkat jeho jménem, protože bývalý tchán mě vykal a NIKDY mi neřekl jménem. Když po mě něco chtěl, tak řekl třeba -potřeboval bych podat......- a já musela pochopit, že to chce po mě. Jelikož se mi tak nelíbilo a ten pocit „bezejmeného“ znám, tak zásadně jména používám.
A moje rada-začít říkat jménem i kdyby se ti měly z toho zježit všechny chlupy na těle, protože jen tím, že se tomu nebudeš vyhýbat se to stane automatickým. Hodně štěstí 
- Citovat
- Upravit
JaSe
31.10.10 14:33
Ahoj,
musela jsem si chvilku zvykat, než jsem začala oslovovat bývalého manžela jménem. Pak jsem si musela zvykat na to, abych říkala naše děti a ne moje děti (máme dvojčata).
Teď zas říkám moje děti, protože jsem rozvedená.
S čím mám ale absolutní problém, je skloňování příjmení u mužů. Třeba pane Nováku… No, aspoň už nemluvím jako tatar: pane Novák… . Než bych skloňovala příjmení našeho ředitele, tak ho raději oslovuji pane řediteli.
Co by mi nešlo přes pusu je oslovovat křestním jménem a vykat. Když mi tak říká někdo jiný, tak mi to nevadí.
- Citovat
- Upravit
31.10.10 14:40
Ja s tim problem nemam, ale kdyz jsme se s manzelem poznali, dost jsem se tomu vyhybala protoze ma takovy pro me blby jmeno. Nevedela jsem, jak ho zdrobnit, aby to nevypadalo blbe. Pamatuju se, jak jsem to resila s kdekym. Nakonec mi to z pusy slo, ale dodnes si pamatuju tu krecovitost s vyslovenim. Casem jsem si zvykla a uz mi to neprijde. Svagr segru neoslovuje a me to prijde naprosto sileny. Kdyz o ni nekdy mluvil, tak rekl Ilona. To zas nemam rada, protoze kdyz jsem neco provedla nebo segra, tak bylo vzdycky Aleno!!! Ilono!!! Mam to s tim zafixovany. O to vetsi sok byl, kdyz na ni svagr po letech promluvil Ili 
Co se v nem hnulo nevim, ale je mi jasny, ze to prameni z jeho detstvi.
Asi by sis mela jit do sveho detsvi a vzpomenout si na ten nejhorsi okamzik a pracovat s tim. Kdyz ze sebe odstranis pricinu, tak se odstrani i nasledek. Jak pises, je to v tobe. Ale je fajn, ze jsi udelala prvni krok a chces se toho zbavit. To je hodne dulezity.
Kdysi na nejakym seminari rikali, jak je dulezite si sam sobe rict mam se rada. Tak se kazdy rano podivej od zrcadla a rekni si jmenem - zdrobnelinou s timto dovetkem. Pokud to nepujde, vydrzet vydrzet. A s oslovenim nekoho jineho. Mas-li dobrou kamaradku, myslim, ze to muzete nacvicit spolu. Ona bude suplovat dotycnou osobu, ty si predstavis, ze je to opravdu dotycna osoba a budes ji oslovovat.
Jinak samozrejme pomuze nejaka specializovana osoba, ktera s temito metodami umi pracovat, z Brna 2 znam. Drzim pesticky, at se podari
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.10 14:50
Tohle je zajímavé téma. My se taky neoslovujeme jménem, bohužel jsme to na začátku nedělali a proto nám to teď přijde divné.. Kdybych přítelovi řekla Martine, tak by to bral jako „urážku“. Je to tvrdé a hlavně to ode mě nikdy neslyšel. On mi jménem (ani zdrobněle) nikdy neřekl a teď řešíme, jak si budeme před malým říkat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.10 14:55
Řekla bych, že to není vůbec neobvyklý problém
Rekord v tom, podle mě, drží jedna moje známá, které když jsem se ptala, jak oslovuje svého otčíma (se kterým bydlela asi od 5-ti let), tak řekla, že ho za celá ta léta neměla potřebu oslovit - prostě mu neříká NIJAK!!! Pak jsem si uvědomila, že ani mně za ty roky nikdy neřekla jménem…
Já osobně mám problém jen s určitými jmény - třeba PEPA 
Nedokážu oslovit nikoho, kdo se jmenuje Josef
Sice jsem nepomohla jen že v tom zakladatelka není sama 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
