Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím říkat jménem :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.4.11 23:04
Tak my to máme různě 
Před malou - když jí něco vysvětlujeme apod. - říkáme maminka, mamka/tatínek, taťka, táta/, na sebe máme speciální přezdívky - to platí spíš pro manžela - říkáme si „pusí“, jménem mě oslovuje jen, když na mě volá a to mi přijde takové divné, jak na to nejsem moc zvyklá 
ale já jemu říkám jménem - Milane, Milánku, Miloušku, Miluno 
když „zlobí“.
Zakladatelko, přeji Ti, aby ses svého bloku zbavila možná bych i vyhledala odbornou pomoc nějakého psychologa - třeba by Ti pomohl svou radou nejlépe. Určitě to ale není neobyklý problém - soudě podle odpovědí zde… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.11 08:26
Nad tímhle jsem nikdy sáhodlouze nedumala, ale jak to tady čtu, tak si uvědomuju, že s tím mám asi taky menší „problém“ 
Mně zase dělá problém oslovovat rodiče přítele: „paní …“, tak radši k ní vždycky přijdu a řeknu do očí bez oslovení 
Fakt jsem je snad nikdy jménem neoslovila. Možná proto, že mi hned začali tykat, což mi v mym věku přijde trochu divný. jsou sice starší, ale mohli se zeptat. Mí rodiče taky tomu mýmu netykají … ale to je jiná debata…
Příteli taky neříkám jménem, říkám mu Babíku , ale když na něj chci třeba venku zavolat, tak volat „Babíkůůůůů“ mi přijde divný , je to spíš na domácí použití , takže normálně jménem, ale taky mi to přes jazyk moc nejde
A bráchovi neřeknu jinak než „Prase!“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.11 08:34
Zdravím děvčata, koukám že se mi oživila diskuze a „problém“…
Odbornou pomoc už nepotřebuju 
vyřešilo se to samo.
Byla to cesta delší, ale úspěšná a nevedlo přímo za tímto problémem, ten se vyřešil samovolně. Z určitých důvodů jsem byla nucena si udělat inventuru svých vztahů k okolí. A po této inventuře se bloky odrovnaly… jako s manželem to je pořád naprd, protože on mě bere jinak,než já jeho a tam ten blok je. Ale tam, kde jsem si uvědomila JAKOU láskou ty lidi kolem sebe miluju, tam to jméno jde samo a jde právě s tou láskou, jakou k nim cítím.
Je to nádherný, nebát se a oslovit lidi tím jejich jmémem, protože mám pocit, že je tím „hladím“… těžko se to vysvětluje, ale jde mi to pouze tam, kde je vyřešen ten vztah… nemluvím tady o vášnivé lásce, ale o té obecné…
to jen aby bylo jasno. JInak milujete kamarádku, jinak kolegu, jinak matku, jinak tátu, jinak bratra…
to je pro případ, že by někdo chtěl podobnou věc ještě řešit, tohle je nesmírně snadné, pokud je vůle z obou stran, je to nádherně osvobozující…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.11 22:08
Tady zakladatelka…!
Už nemám problém!
Fakt se to vyřešila, umím to, říkám jménem a nesmírně si to užívám. U toho konkrétního člověka, u kterého jsem měla největší blok!
je to o lásce a důvěře. ta když je, není důvod neříkat jménem, naopak, je to jako součást vzájemné něhy a důvěry.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.11 21:56
NiKina píše:
Tady zakladatelka…!
Už nemám problém!
Fakt se to vyřešila, umím to, říkám jménem a nesmírně si to užívám. U toho konkrétního člověka, u kterého jsem měla největší blok!
je to o lásce a důvěře. ta když je, není důvod neříkat jménem, naopak, je to jako součást vzájemné něhy a důvěry.
NiKi
GRATUUJI!!!!!! Já jsem svého muže ještě NIKDY jménem neoslovila. 
Prostě na to nemám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.11 07:55
lulje píše:NiKina píše:
Tady zakladatelka…!
Už nemám problém!
Fakt se to vyřešila, umím to, říkám jménem a nesmírně si to užívám. U toho konkrétního člověka, u kterého jsem měla největší blok!
je to o lásce a důvěře. ta když je, není důvod neříkat jménem, naopak, je to jako součást vzájemné něhy a důvěry.
NiKi
no to jako neříkám, že tenhle blok pořád nemám, ale jen u konkrétního člověka, kde mi to NEJVÍC vadilo, se to zlomilo. U těch dalších budu muset ještě makat…je to fakt piplavá a bolavá práce, takže toho je ještě hodně přede mnou. Třeba mámě jsem nikdy neřekla Mami, tedy v době, kdy už jsem rozum pobrala, jako dítě samozřejmě jo… Tátovi, „Táto“ normálně řeknu, tak to spojen je.
Pravdou je, že tahle „nemožnost říkat jménem“ je u osob, kde je nějaký blok, energetický, z nějakýho důvodu toho člověka „nemusíte“ a máte z něj pocit ohrožení.
Otázka je, kdy to řešit a kdy to radši nechat být.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
