Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj Marto,
chápu, že jsi na to celé naštvaná a napsala jsi to tak drsně.
Až takové bezvýchodné to není. Podle plánku se dá barák i se zahradou krásně rozdělit a oplotit. Babičku tam můžete nechat dožít, dala bych jí jednu místnost a za důchod jí opatřila ošetřovatelku a snad by se o ní starali i příbuzní žijící přes plot. S babičkou to asi budete muset vyřešit s nima, když tam bydlí natrvalo. A že se má starat o vyřešení manžel, to je dobrá rada, ty by ses do toho montovat nemusela.
Tak já se nechci zakladatelky zastávat,vyjádřím jen můj osobní názor.Možná že to,jak to zakladatelka napsala,vyznívá špatně.Já na to mám trošku jiný pohled.Jasně,babička darovala jejímu manželovi dům,určitě taky chce v domě dožít,žádný starý člověk nechce skončit v domově nebo v nemocnici.Řekla si,nikdo barák nechce,tak to dám mladýmu,on se jednou ožení,bude mít rodinu,tak si to spraví a budou tady bydlet.Třeba mi trošku pomůžou a tak.Pochybuju o tom,že ty tety platily za těch 10let nějaké ty poplatky co se platí okolo baráku.Ono je to taky pak jiný,když je babička po fraktuře nohy,nedej bože krčku.To není jen sem tam s něčím pomoct,ale to je jak pečovat o"velké dítě",taky tito lidé jsou tak trošku nepořádní,jak v uklidu tak v hygieně.Ale jim to nepříjde.Nevím,možná to taky blbě píšu ale chci tím říct,že samozřejmě je tam ta morálka a úcta k babičce,ale není tam povinnost se o babičku postarat.Má přece tři dcery a ty by měli být první v péči,i když nedostaly barák,ale babička jim určitě dala v životě také mnoho.A taky,sehnat ošetřovatelku pro babičku není nemožné,ale jak se zjistí kolik by je to stálo,že by jim pak z důchodu zbylo málo peněz,tak to hned zavrhnou a leda že by se dcery poskládaly a platily ji oni,ale to taky pochybuji.Co se týče starých lidí,pracuji s nimi a setkala jsem se s hodně podobnými situacemi…ale na druhou stranu,když do toho člověk nevidí,nemůže soudit…
Já souhlasím s ka-tka.Ještě jsem chtěla dodat,že taky nemyslím aby babičku dali někam do DD,ale první by se měli zajímat dcery,co s bábi bude.I ony mají svůj život,rodinu vnoučata nebo se nemůžou starat,ale zase si říct ať se postarají mladí,když mají barák,to mi příjde hrozný.Vždyť ten dům nikdo nechtěl a když tam chtějí něco spravit tak se to příbuzným nelíbí…určitě by měl manžel udělat radikální řez…a zase se mi líbilo,že to zakladatelka napsala narovinu,tak jak si to myslí…
badela píše:
Podle plánku se dá barák i se zahradou krásně rozdělit a oplotit. Babičku tam můžete nechat dožít, dala bych jí jednu místnost a za důchod jí opatřila ošetřovatelku a snad by se o ní starali i příbuzní žijící přes plot. S babičkou to asi budete muset vyřešit s nima, když tam bydlí natrvalo. A že se má starat o vyřešení manžel, to je dobrá rada, ty by ses do toho montovat nemusela.
Jo, vyznělo to strašně a pořád si myslím, že tma nějaká „morální povinnost“ se postarat je, ale jinak souhlasím s badelou, barák se dá rozdělit a stanovit, kdo co užívá, babičce pomáhat například tím, že jí uvaříte, nakoupíte atd. Její dcery mají stejnou „morální“ povinnost se postarat, tak kdybyste se všichni složili na nějakou ošetřovatelku, ani by to pro jednotlivce / jednotlivé rodiny nemusela být taková pálka. A i na zahradě by se dal vytvořit nějaký společný prostor třeba na grilování, a do toho ostatního by vám ostatní neměli co mluvit, vy byste jim tak hodně vyšli vstříc, protože jim nemusíte poskytnout ani kousek, když budete trvat na svých právech. Ale takhle byste si to s rodinou třeba úplně nerozházeli a oni by vám pomohli s babičkou.
A rozhodně souhlasím s tím, že vztahy v rodině by měl řešit manžel. Vy se dohodněte, co je pro vás akceptovatelné a co ne, a on ať to pak předloží mámě a tetám. Za prvé on je jejich rodina, a za druhé si myslím, že chlap většinou dokáže víc na uzdě držet emoce a snažit se najít komrpomis, než ženská, která samozřejmě brání hlavně svoje dítě. Navíc, když na ně máš evidentně vztek, to asi není ideální předpoklad pro klidné jednání.
Je divné, že babi darovala dům a neměla žádné požadavky na to kde bude bydlet..To opradu nikdy nepadlo, že tam chce dožít s vámi, nebo něco v tom smyslu???
![]()
Samozřejmě má i jiné příbuzné a nemusí péče být pouze z vaší strany..
Zakladatelku chápu, že se nechce starat o cizí babičku, pro mě je někdy silný kafe, postarat se o vlastní a to jí mám ráda a ona mě, ale i když je naprosto při smyslech, tak má někdy vrtochy, jak malé dítě. Vozíme jí každý rok na týden do termálů a první dovolenou jsem měla pocit, že jí vysadím do příkopu a ujedu, jak to bylo hrozný. Teď už tomu většinou směju, ale každodenní spolubydlení si představit moc nedokážu a to je to vlastní a milovaná krev.
Zakladatelka přece jen k téhle situaci přišla, jak slepý k houslím, protože dům dostal manžel dříve, takže pro ní je to o to horší, že si to nevybrala. My jsme s manželem taky uvažovali, že vyplatíme manželovy tety z domku jeho dědy, ale včas jsem couvla a dobře jsem udělala. Tetám ležela v žaludku moje dobře placená práce, tak začaly házet podmínky - celodenní péče o dědu /v té době to nebylo absolutně třeba/, úpravy budeme moct dělat jen v patře, tety budou mít stále klíče od domu a budou chodit kontrolovat úklid, jestli má teplé večeře apod., pak začaly mít pocit, že vyřčená částka není dostatečně vysoká pro vnuka=nepřímý dědic, prostě teror. A jak to dopadlo? Dům vyplatila teta za nižší částku a dům při převodu přepsala rovnou na syna, nebydlela ve městě, takže jezdila jednou za týden, kdy mu přivezla trochu jídla, nebýt tchýně, byl by děda o kvasícím, 3× ředěném guláši a o suchém rohlíku. Úpravy domu si dělali svévolně a dědovi odváželi jeho vlastní nářadí s tím, že si ho přece zaplatili, dědovi netopili apod.
Když to manžel řekl té nejradikálnější tetě, tak se dozvěděl, že přehání
Dia cukroví a štědrovečerní večeři jsem mu dělala já.
Po tomhle zakladatelku chápu, že to není jednoduché, zvlášť s cizím příbuzenstvem ![]()
Achjo, líbí se mi názory aknely a badely. ![]()
Oplotila bych zahradu, hlavně nic společného s tetou. Jo, a jak máte řešený vjezd do domu, garáž apod? Nejde udělat chodník tak, aby nebyl společný?
Babi bych vyhradila jednu místnost v domě, její Wc a koupelnu, pokud si sama vaří, tak malý kuch. koutek, v případě, že je relativně soběstačná.
Naprosto chápu zakladatelku, že se nechce starat o starého člověka, ale je tu ta druhá stránka věci, jak dopadnu já na konci života?
Chce to dát jasná pravidla, mě tcháni začali brát jako spol. majitele nemovitosti a ne jako nájemníka, který nemá právo do ničeho kecat, až po tom, co mi manžel daroval ideální polovinu domu i zahrady. Nechala bych si teda přepsat půl domu a zahrady na sebe, je to věc mezi zakladatelkou a jejím manželem. Myslím, že 10 let je dost dlouho na to, aby se do toho řízlo, já bych to tak dlouho nevydržela.
A nápad s pečovatelkou není špatný. Záleží na tom, jak je babi soběstačná. Držím palce!
Přečetla jsem si článek zakladatelky a i reakce na její příspěvěk.Teď se tu budu prezentovat jako protivná baba a někomu jak se říká šlápnu na kuří oko,ale chtěla bych ji jen trošku poopravit.Manžel baráček nezdědil protože nelze dědit po živém ,ale babička mu mohla barák darovat.Její bohužel není nic ,protože jak sama říká v době přepisu nebyli svoji.A v neposlední řadě bych chtěla upozornit že existuje možnost,kdy darovatel může požadovat navrácení daru zpět,pokud se obdarovaný nechová tak jak by měl.Je tam sice 3letá promlčecí doba, ale ta začína běžet až dnem kdy darovatel eventuálně vznese požadavek na vrácení daru.Neznamená tedy, že když je to již 10let,nelze tuto skutečnost změnit.Proto bych doporučila pisatelce ,aby v klidu společně a za účasti všech zúčastněných se pokusili najít kompromis a příhodné řešení.Jedno přísloví praví:Nedráždi hada bosou nohou.
tak díky teda za podporu.Dodám pár důležítých bodů.
Babi chce jít k jedné ze svých dcer a žádná ji nechce, ale ony chodí k babi každý týden na oběd a kafe, babi postarej se my příjdem, my chodíme babi na nákupy a staráme se o dům + úklid, má v okruhu 100m všechny dcery a ani jedna ji z ničím nepomůže, jenom my.
Nechápu proč jste naštvaní za tu větu že se oni starat nechem, když na to mám právo se oni nestarat, mám na starosti svou maminku, a oni to vědí.
Ano barák darovala nám tudíž je napsaný na mamžela i mě k vůli hypo jsme to před 3 lety přepisovali nanovo.A to jsme už platili 3 přepisy.Manžel první přepis když to dostal, a pak asi po5 etech když už jsme byli spolu, jsme to prepisovali znova, protože ty dcery řekli babce že ji pry vyhodíme, ,,nedali bychom babi nikam bez jejího svolení a vůle,,,tak se jí tam přepisoval výminek, a před 3 lety znova protože jsme potřebovali hypotéku a zaručit se tím baráke ale musel být napsaný na nás, takže jsme utopili dost velké prachy.No a proč jsme si asi brali hypo na byt vy chytré hlavy?, no aby tam babi mohla v klidu dožít když ji teda nikdo nechce.
Nám vadí to e když tam chceme něco udělat tak je to problém a s ničím nehnem, protože ony si myslí že do toho mohou ještě kecat.
jo a ještě jedna věc my se onic dělit s jeho rodinou nebudeme, zkoušeli jsme to a dopadlo to ššpatně, rozkradené věcy a tak.
Marta2222 píše:
No barák je celý na nás ale už 10 let, jenomže když se to přepisovalo tak jsme ještě nebyli spolu.Babina tam nemá ani vyminek, no j ale co sní?
Tak má tam ten výminek nebo ne? V jednom příspěvku tak, v 2. jinak…
Možná bude dobré slovo „výminek“ nahradit pojmem „věcné břemeno s možností doživotního užívání“, pak se třeba věci vyjasní… Mně osobně „výminek“ připadá strašně nekonkrétní.
Nám vadí to e když tam chceme něco udělat tak je to problém a s ničím nehnem, protože ony si myslí že do toho mohou ještě kecat.
Kdybych měla barák a někdo komu to tam vůbec ale vůbec nepatří by mi do toho pindal, tak by mě to absolutně neodradilo dělat si co chci.. To vás jako odradí, když vám řeknou : Ne ne ne, to nedělejte????!!!
Tak jednou je ten barák váš, tak co řešíte???
Z tvého posledního příspěvku, jsem tedy vyrozuměla, že na 3 zápis jste zase výminek zrušili s tím, že máte v záloze byt pro babičku..
Pokud ano, tak jí prostě nezbývá nic jiného než být v bytečku, či u dcer..Pokud jsem to pochopila špatně a výminek stále trvá, tak s tím musíte počítat, ovšem není na vás celodenní péče..
Marti,
já bych si také nenechala kecat do toho, co můžeme a nemůžeme udělat. Pozemek je váš, je nijak neohrožujete, kácet stromy si tam můžete, tak si do toho nenechej kecat. Jestli to nemáte oplocené, neboli přehrazené pozemky, tak pokud je to ve vašich finančních možnostech, tak hurá na to. Je taková doba, dnes je lepší vědět, kam kdo může stoupnout.
A co se týče babičky, s tím nic nenaděláš a hlavně nezměníš. Budete muset se o ní postarat a s tím je dobré se začít smiřovat, staří lidé to ve vašem případě očekávají (je to stará škola, darovat dům a pak starost, taková byla běžná praxe dříve). V tom případě, jak píšeš určitě. Ona to od vás čeká, ale je potřeba se dohodnout i s ostatními, že by také ve starosti o babičku přiložili ruku k dílu, protože od nich to čeká také, i když to nepřizná. Tak se s nimi domluvte. Jde to se s nima trochu domluvit? Oni po Tobě chtějí, aby si tedy své žití zasvětila tomu, že se budeš starat o jejich matku? To mě příjde hrozné. Máš také svou rodinu, takže by vážně bylo na místě si určit nějaká pravidla. A dcera, co nechce se postarat o svou matku u mě není dcera, ale ....... (moje mamka mě v dost věcech nesedí, připadá mi jako typická tchýně,což je někdy psycho-maso, ale vím, že bych nikdy neřekla, že se o ni nepostarám,nebo, že ji nechci, když by nebyla soběstačná.Já to beru jako povinnost, ona se o mě také starala, vychovala, tak proč bych ji to nevrátila? Tím tady nechci dělat světici, ale z matky dělat někoho, kdo mi překáží mi nepříjde normální)
A co se týče Jehovistů, bud ráda, že babička darovala dům Tvému manželovi, nežli této sektě (bohužel darování majeteku sektě je dnes běžná praxe a prioritní cíl sekty)
Jako taky moc nechápu, co řešíte s tím předěláváním - jednou je to vaše, tak vám do toho nikdo nemá co kecat. To bych jim taky na rovinu řekla. Začala bych oplocením, zrušením tetiných kytek (ideální doba teď, dokud není jaro a nic jí tam ještě neroste) a na tom místě vybudováním vašeho vlastního chodníku - přístupu k domu. Králíky ať si teta přestěhuje na svůj pozemek, místo tam na to podle plánku má.
Babičce bych vybudovala zázemí podle stupně samostatnosti, ideálně s vlastním vchodem a pokusila se dohodnout s rodinou na nějakém systému péče - kdo bude nakupovat, kdo jí bude vařit a kdy, jak se budete střídat. Naprosto ale chápu, že nemáš ambice se starat o manželovu babičku, měl by se do toho hodně zapojit i on, ať to není jenom na tobě - ještě s prckem… ![]()