Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@baracudas píše:
Z pozice jedináčka…když jsem byla malá, byla jsem dost sama, sama na všechno. Na uklízení pokoje, pomoc rodičům, později na prusery. Někdy v období puberty jsem si vybrečela aspoň psaAle brala jsem to tak, jak to je. Teď z pozice dospělého jsem nešťastná z toho, že jsem sama. Nejenom, že si nemám s kým zavzpomínat na dětství, nemám se ani s kým podělit o starosti i o práci kolem rodičů a bude do budoucna samozřejmě hůř. To, že se ze sourozenců nemusí stát životní parťáci se může samozřejmě stát, my jsme ale našim dětem tu šanci dali, snad ji využijí
.
vidím to podobně, i když je to taková sázka do loterie, jestli se sourozenci budou mít rádi, podělí se o starosti a péči o rodiče, nepoštěkají se kvůli majetku atd.
Za sebe můžu říct, že bez sestry si život nedokážu představit, je moje nejlepší životní parťačka, po manželovi samozřejmě ![]()
ale máme se rády, pomáháme si, jezdíme spolu občas na různé akce, máme společnou minulost, zážitky, naše děti mají širší rodinu a bratrance/sestřenice a do budoucna jsem ráda, že až budou rodiče staří, že se o pomoc podělíme.
@Bábrdl píše:
Napsala jsi: Víš ono jedno vede k druhému. To že ho miluje by jí mělo právě zabránit něco takového vůbec vypustit z úst..Odsoudila jsi ji za upřímnost, za její pocity, i když zdůraznila, že syna miluje.
Ano, to ale jestli ho miluje ví jen ona sama a je dost matek co pravdu nepřiznají ani samy sobě. Ano, myslím že jedno vede k druhému. A ne za odsuzování toto neberu.
@Russet píše:
Známým umřela dcera. Mají ještě syna. Bolest bude celý život. To druhé nic nenahradí. Ani deset dalších trpaslíků.
To máš pravdu, nechci na tu hrůzu ani pomyslet. Bolest neskutečná a nepředstavitelna do konce života, ale tvoji známý mají ještě syna - mají pro koho žít. Nemít ho, tak můžou pomýšlet na sebevraždu.
@Mallorka píše:
To máš pravdu, nechci na tu hrůzu ani pomyslet. Bolest neskutečná a nepředstavitelna do konce života, ale tvoji známý mají ještě syna - mají pro koho žít. Nemít ho, tak můžou pomýšlet na sebevraždu.
Ano. Moje dcera je moje všechno. Nechci si pořizovat další dítě, abych měla „pro koho žít“. V takovém případě by končil i můj život. Tak to cítím. ![]()
Ale to jsem pochopila, až když se dcera narodila. Do té doby jsem tenhle koncept „druhé dítě, abych měl pro koho žít“, chápala.
@nototo píše:
Ano, to ale jestli ho miluje ví jen ona sama a je dost matek co pravdu nepřiznají ani samy sobě. Ano, myslím že jedno vede k druhému. A ne za odsuzování toto neberu.
„Jestli ho miluje, ví jen ona a sama.“
Ty jsi fakt toxická osoba…
@Bábrdl píše:
„Jestli ho miluje, ví jen ona a sama.“
Ty jsi fakt toxická osoba…
No tos mi to nandala. Co je na tom toxického? Tak víme, že už by si ho znovu nepořídila…Je to takhle lepší? Já nevím, fakt je taková potřeba se v tom matlat? Napsala jsem že tomu nerozumím, a ne trvám na tom, že nerozumím. A co dál? Chceš mě přesvědčit že tomu musím rozumět, nebo o co ti jde?
@Bábrdl vůbec nechápu, co jsi tím chtěla říct… Nedává to smysl.
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,S manželem máme dvouletého syna a ted jsme začali mluvit o druhém dítěti, manžel by ho chtěl, ale já si tím nejsem tak úplně jistá. Do ničeho mě netlačí, řekl mi, že jestli se necítím, spokojí se i s jedináček, ale že by druhé měl moc rad a já fakt nevím. Se synem to ted začíná být super, už to je takový parťák, v noci konečně spí a pro mě už to není tak náročné, jako na začátku. Zároveň mi došlo, že mi za rok končí rodičák a já bych mohla nastoupit konečně zase do práce. Doma mě to proste moc nebaví. Vzdycky jsem ale chtěla dvě děti, aby to byli parťáci, mám mladší segru a je skvělá, máme krásný vztah a chtěla bych takového sourozence i pro syna, ale zároveň se mi do toho proště už nechce. Zase znova vstavat 5× za noc, první půl rok syn jen probrečel a kdyz si vzpomenu, jaké to bylo, je mi z toho úplně úzko. Navíc by museli mít společný pokojíček, máme malý byt a větší si zkratka dovolit nemůžeme. Ted mi to takhle přijde ideální. Tak se chci zeptat, mate jedináčka a litujete? Nebo jste některá třeba jedináček a jak jste to jako děti vnímali? Případně co vás přimělo mít ještě druhé dite? Vím že mi nikdo z vás nepodradí, ale rada bych si přečetla, jak to vnímají jiní lidédíky
Já jsem „polojedináček“, sestru měla máma až když mi bylo 13 a vzhledem k tomu, že sestra je nevlastní a její otec je Němec, jsem to tehdy moc dobře nebrala. Dneska mám sestru moc ráda, ale společných zážitků moc nemáme.
Já si vždycky přála dvě děti, teď mám 17ti měsíčního syna a ráda bych druhé. Bohužel nebude - můj životní partner má 13ti letá dvojčata z předchozího vztahu, není nejmladší, mě už taky bude 32 a necítím se na to hlavně z té finanční stránky, bohužel.
Já to vyřešila tak ze mam děti daleko od sebe : teď jsou 24,16 a necelé 2. To třetí mohlo byt dřív, ale nějak se porad nedařilo. Užila jsem a užívám si to úplně suprove. Na každé dítě mam čas, mam období na sociální život dospělé ženy (cviceni pro těhotné, kluby matek a kroužky pro batolata fakt jako sociální život neberu). Děti se mají moc radi. Nikdy jsem se necítila z děti vynervena a vycerpana. V mezidobí jsem studovala, pracovala, dobrovolnicila, delala kariéru.
Ale první dítě jsem měla ve 20, tak mě čas netlacil. Na každé dítě jsme se moc těšili.
@Bubla Bůčková píše:
@vejilka mám známou, samoživitelku a žije dětma, má tři. Je jedináček. Můj kluk je chudák, já jsem chudák podle ní, ona byla chudák jako jedináček. Samozrejme ji přijde to, že hlídá její tři děti a bere na dovolené její máma a bydlí v nájmu, protože rodiče na ni napsali malý byt, kam jednou může jít. A nedokážu ji vysvětlit, že kdyby ty její rodiče měli další dvě děti a dalších pět vnoučat, tak by ta její těžká pohoda vzala za svýhrající si děti musí být hřejivý pocit, ale aby se kopali a mlátili a brečeli, to by mě bolelo srdce. Přijde mi, že kdo do toho dává víc rozum, tak klidně toho jedináčka má a kdo zas víc srdce, tak ten spíš jde do víc dětí. Čím víc o tom člověk přemýšlí, tím vidí víc těch negativ. Já bych asi i dvě chtěla, ale nepovažuju to za prioritu a hlavně bych byla adeptka na ty diskuze „jsem psychicky na dne ze dvou dětí“ Asi znám svoje limity
Tak třeba se pak vycajchnuje a každému ze svých tří dětí dá nějaký byt a ještě jim všem bude hlídat děti. ![]()
Jedináčkovství má své výhody, stejně jako nevýhody. Ale člověk má tendenci vidět jen ty nevýhody a výhody brát jako samozřejmé.
Mimochodem, já oa moje sestra jsme vychované stejnými rodiči.
Přitom moje sestra má dětí mnoho, začala brzo, pak pokračovala a na stará kolena tam lupla ještě benjamínka. Ale ona je přírodní úkaz. Nikdy nešla na mateřskou, vždycky pracovala, budovala kariéru, neměla problém mimina a batolata tahat po světě jen s chůvou. Žádný režim nepěstovala. Z toho by emimino maminkám, které mají pocit, že dítě je něco jako crossrover provozování TGV a plánu operace Barbarossa a potřebuje plán prozpracovaný na minuty, rupla cévka. ![]()
Já taková nejsem. Nejdřív jsem si myslela, že nechci žádné děti, pak teda, že chci jedináčka. A u toho jsem zůstala.
Celé dětství jsem nenáviděl své rodiče za to že mám sourozence.
Nedostatek pozornosti, peněz, všeho. Záviděl jsem jedináčkům jejich solo čas strávený s rodiči.
@Bábrdl píše:
Tak třeba se pak vycajchnuje a každému ze svých tří dětí dá nějaký byt a ještě jim všem bude hlídat děti.Jedináčkovství má své výhody, stejně jako nevýhody. Ale člověk má tendenci vidět jen ty nevýhody a výhody brát jako samozřejmé.
Nebo ti, co mají dvě děti, ať si představí, že mají doma čtyři. Protože přece sourozenci nade vše a materiálno taky není vše. Vsadím se, že dost rodičů 2 sourozenců by ta představa vyděsila. A podobné je to i pro nás. Jenže každý to píše úplně z jiné pozice a je to všechno tak individuální, že to zobecnit prostě nejde. A zaplat pánbůh alespoň za to jedno!
@HornyHippo To se taky nedá zobecňovat. Do mě jako do jedináčka teda příliš investováno nebylo, ani finančně ani časově. Myslím, že čas, který věnuju svým dětem mnohonásobně převyšuje ten, který do mě investovali naši a co se týče financí…mají určitě lepší zázemí (já neměla ani vlastní pokoj
).
@Lily Evans píše:
Mám dvě holky a od chvíle, co mi řekli pohlaví, furt slyšim „Tak chlapečka do třetice, co?“Su vděčná že mám dvě zdravý děti, tyhlety kecy nesnáším.
Zakladatelko, běž do práce a potom přemýšlej nad druhým. ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.