Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy nechci mít dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Mango_Lassi
2.6.17 11:58
- Citovat
- Upravit
Mango_Lassi
2.6.17 12:00
@Aenne píše:
taky mám bezdetnu kamarádku a ona mi říkala, že nikdy deti nechce, že to tak citi naprosto jasne. A je to strašne milý člověk. který by se pro jiné i rozkrájel, žáden sobec a navic citlivá ženská…říkala, že jí to lidi dávaji dobře vyžrat, jakoby byla malomocná. A mám kamarátku, která má 4 deti a to je to samé, divají se na ní jako na asociala a pořád se jí ptají, proč má proboha tolik deti.
Ono dneska málokterá rodina dokáže uživit 4 děti bez pomoci státu. Lidi to nevidí rádi.
- Citovat
- Upravit
2.6.17 12:03
@Aenne píše:
taky mám bezdetnu kamarádku a ona mi říkala, že nikdy deti nechce, že to tak citi naprosto jasne. A je to strašne milý člověk. který by se pro jiné i rozkrájel, žáden sobec a navic citlivá ženská…říkala, že jí to lidi dávaji dobře vyžrat, jakoby byla malomocná. A mám kamarátku, která má 4 deti a to je to samé, divají se na ní jako na asociala a pořád se jí ptají, proč má proboha tolik deti.
souhlas, prostě člověk a to není asi jen v tomhle, musí zapadnout mezi většinový průměr, jinak je podezřelý…takže jedno, dvě, max. tři děti ok, čtyři už jsi socka, žádné jsi zoufalka…
jinak tyhle názory na bezdětné bych ještě chápala u generace babiček a prababiček, ale u mladých holek se fakt divim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mango_Lassi
2.6.17 12:08
@Aenne píše:
Oni si oba dva dobře vydelávají, ona pracuje z domu. Já nevím jaká je ta pomoc státu i vás, ale na Slovensku je to třeba jen 23 eur měsíčme na dite; co je symbolická suma.Příspěvek upraven 02.06.17 v 12:04
Jasně, taky mám známou, která má vysokou pozici v bance a má 4 děti. Ale ona taky pracuje z domova a má různé chůvy. Ale je to spíš výjimka. Většina lidí s více dětmi pobírá různé dávky, příspěvky na bydlení apod.
- Citovat
- Upravit
Mango_Lassi
2.6.17 14:22
@Svistice ale ona každá zkušenost tě někam posune. Otázka je, jestli je vysloveně nutné tyto zkušenosti mít nebo zažívat. Třeba taková zkušenost pobytu ve vězení mi fakt nechybí. Někdo holt ty děti nechce a ten jiný level a spojená s tím zodpovědnost je jim na obtíž. Proto třeba existuje antikoncepce, babyboxy, utajené porody apod. Respektuju to
- Citovat
- Upravit
Mango_Lassi
2.6.17 14:28
Taky je fakt že si ty matky kolikrát myslí, že když porodily, jsou jaksi lepší lidi, než ti bezdětní. Ale ony nejsou
- Citovat
- Upravit
2.6.17 15:07
@Ludánek02 píše:
Mně je 26 let a neprahnu po dětech. Tlak okolí je hrozný nápor. Někdy si říkám, že nechci být sama. Ale děti Vás stejně opustí a stejně jednou budu stará a říkejte si co chcete, ale o staré lidi se už nikdo nestará. Až na výjimky. Takže bych stejně tak či tak, s dětmi nebo bez umřela sama. Já právě nevidím v dětech smysl života. Děti mě obtěžují. Bohužel to není jejich chyba, ale rodičů. Nemyslím, že bych nebyla dobrá matka, ale jen nemám touhu předat své geny dál, ne že bych si nemyslela, že to nebudou dobré geny. Chci tím říct, že vy, které to nechápete a hledáte v tom smysl, tak stejně tak já hledám váš smysl pro touho mít děti. Mám spoustu kamarádek, které s dítětem se změnily. Já se nebojím vstávání nebo že bych si musela odpírat v sobeckosti to podle mě netkví. Od sestřenek děti zbožňuju nebo od kamarádek, ale jen pomazlit a zpátky. Nenaplňuje mě představa, že bych měla být matkou a mít dítě. Mám ráda život takový jaký ho mám právě teď. Nechci nic měnit na základě společenského očekávání. Spíš mě zajímají důvody, co vás na dítěti tak strašně naplňuje?
Nikdy bych žádného člověka za to že nechce dítě neodsoudila. Každý má jiný smysl života než třeba děti. Ty jsi ještě mladá, třeba se to později změní. Spíš pak nechápu ženy co vykrikuji do světa že děti nechtěj a pak se začnou snažit ve 40 letech a nadávají že jim to nejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 23:55
Mám i teorii, že každý člověk má v sobě zabudovaný pud, který ho nutí nechat tu po sobě „něco“. Na Galilea, Einsteina apod. nezapomeneme, něco dokázali a my „obyčejní“ lidi máme jedinou a tu nejjednodušší možnost tu zanechat po sobě potomka. Proto hlavně každý prahne po dětech, nezmůže se na nic jiného. Ale je to jen má úvaha.
To je dost ujetá úvaha
Tak snad po sobě zanecháš něco lepšího než my nuly co si dělají deti, protože se na nic jiného nezmůžou 
Jinak jsem toho názoru, že mít či nemít děti je čistě osobní věc. Ale vždy by se to mělo říct svému protějšku… Ať se případně nezdržuje s někým, kdo má opačný postoj k dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.17 00:22
@Svistice píše:
@Ludánek02 Dokud děti mít nebudeš, tak nepoznáš, v čem tě obohacují. To je nepřenesitelná zkušenost. Zrovna jsem na toto téma vedla debatu s jednou kolegyní/koučkou. Jak děti člověku, pokud to dobře uchopí přidají strašně moc, co se osobního rozvoje týče.
Dítě Tě prostě posune na úplně jinej level.
Zrovna tohle je věc, kterou naprosto nesnáším zdůrazňovat. Jedna taková „na jiném levelu“ poplivala všechny neplodné, že nikdy nenajdou smysl života, druhá přirovnala všechny bezdětné k nacistům… tohle je ten „jiný level“?
Nebo je jiný level to, že matka jezdí s kočárkem po silnici, vozí mimino na slunci ve čtyřicítkách, nebo nechá svoje děti při sportu ohrožovat všechny okolo? Je jiný level to, že jsou matky, které děti mlátí, psychicky týrají nebo nechávají zneužívat…?
Já se moc omlouvám, ale popravdě si myslím, že ten „jiný level“ je dost často jen vnitřní dojem, vnitřní prožitek matek. Že navenek z nikoho mateřství svatého neudělalo, ba dokonce že ze spousty lidí ani v nejmenším neudělalo lepšího člověka. Ohleduplnějšího, chápavějšího, snažícího se rozumět a až pak odsoudit. Matky potkávám pochopitelně dnes a denně, bydlím v okresním městě - ale tuhle zkušenost s nimi opravdu nemám.
Běžná matka mi kočárkem přejede nohy a ani se neomluví. To zažívám často, popravdě. Nepřijde mi to jako „jiný level“.
Že mateřství je nepřenositelná zkušenost, to rozhodně. Že matky obdivuju, co zvládají, to taky, ač jsem bezdětná a míním tak zůstat. Nechám stranou, co za neskutečné spratky roste z dnešní generace 13-16, takže mám pochyby, že se ta výchova jedné generaci svatých a osvícených nějak extra daří, ale to sem úplně nepatří…
Ale s čím nemůžu souhlasit, to je, že dítě život vždycky obohatí. To je jeden z omylů šťastných matek, který nepřestanou vtloukat do hlavy bezdětným lidem. Není to pravda.
Sama mám takové zdravotní problémy, že starost o dítě bych k tomu objektivně nedala, doslova jedině za cenu sebezničení - což teda znamená nedala. A prosím bez spekulací „jestli je to fakt tak vážné“ - ano, je, tečka. A pokud z tohohle vyjdu, tak si v nejlepším případě neumím představit, jak by dítě takovýto život obohatilo.
O co mi jde, spousta bezdětných, co ty děcka nejen nechce, ale navíc je nemá jaksi „z rozumu“, to má úplně stejně. Dědičné zatížení, sotva zvládání vlastního života. Spoustu dalších prostě jen nenaplňuje žvatlání, kreslení, stavění stavebnic a převlíkání… Tyhle holky by vám za „obohacení života dítětem“ pěkně poděkovaly.
Maminy, nezapomínejte na to, že stejně jak je nepřenositelná zkušenost mateřství, tak je nepřenositelná zkušenost i bezdětnost. Absence touhy po dítěti.
Kdo si chce plivnout, že tyhle lidi jsou zrůdy, je vítán, bezdětní to poslouchají dnes a denně, ač se o absenci tohohle citu nezasloužily o nic víc, než matky o přítomnost touhy po dětech…
A kupodivu, stejně tak může být „jiný level“ vlastní životní náplň. Kreativita, svoboda… ochota být sám se svou duší. Pokud čtete zdejší diskuze „jsem tři měsíce sama a zoufalá“, možná pochopíte, co mám na mysli… lidi, co jsou sami pět, šest let a tvoří a hluboko uvnitř prožívají. Což je věc, kterou matka v šestinedělí asi sotva prožije, že.
Takže tak. V zásadě nemám potřebu tu nikomu oponovat, tak to prosím nechápejte 
jen chci připomenout, že povyšovat se nad ostatní, a považovat svou životní cestu za nějak lepší a dokonalejší, úplně košer není.
Víte… všechny holčiny, které úspěšně dostudovaly, na škole si našly kluka a spokojeně porodily dítě, by se asi hodně divily, jakých duševních hlubin, hodnot a pochopení se může dobrat stejně stará holčina z dysfunkční rodiny s psychickou poruchou. To je taky zcela jiný level… jen by ho asi málokdo chtěl zažít, a ty holky se necítí oprávněné se kvůli němu povyšovat.
Hezký večer všem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.17 01:31
Mno, život není vždy spravedlivý, ale každý z nás velkou měrou můžeme ovlivnit svůj život, my rozhodujeme o tom, co nás v životě potká či čemu se vyhneme, ale jak je život pestrý/zajímavý/paradoxní, tak nemůžeš dopředu říci, kam nás některá naše rozhodnutí zavedou.. Rozhodneme (když budeme mít trošku toho štěstí), jakým směrem se v životě vydat, ale jen omezeně ovlivníme životní křižovatky.. Já sama jsem si pořídila děti relativně pozdě, teď si bez nich, samozřejmě, nedokáži představit ten život bez nich, ale ano kdybych je neměla, dovedu si představit xyz (co do počtu) životů, které by mě naplňovaly. Nikdy jsem neřešila, jak to mají jiní, mně v tomto - naštěstí - také nikdo nepromlouval do života.. A jestli mi děti cosik vzaly? Mno, jéje Ale je pravda, že je to přikryto nánosem toho, co daly.. A ano, je to jejich zásluha, že jsou tak úžasný a také moje 
Nic od nich neočekávám, „jen“ aby neubližovaly a potichu přeji si, aby byly šťastné. Což je za mě spíše v nastavení člověka, tož se snažím v tomto být příkladem, kdy přiznávám, že jedním plusem jejich je fakt, že kvůli nim se snažím být tím lepším člověkem , protože nejvíc věřím v dobré příklady Ale za mě jsou to „obohacení versus ztráta“ jen slova. Vždyť každá životní zkušenost obohacuje, prostě cesta je ten cíl, a já děkuji tam nahoru, že já jsem mohla mít tu možnost volby právě i v této formě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.17 01:39
Anonymní, co jsem dočetla, tady se žádná matka nad nikoho nepovyšuje, tak moc nechápu, proč tady kolem sebe tak kopeš Dítě Tě posune jinam, ale to se nedá jen tak popsat. Dítě Tě prostě obohatí, ostatně jako jakákoli jiná zkušenost a prožitek. Ano, je to vnitřní dojem člověka, co jiného? Zrovna tak, jako člověka změní/formuje to co studuje, jeho koníčky… Když je někdo arogantní de*bil, dítě z něj vážně svatého neudělá.
Mám okolo sebe spoustu bezdětných kamarádek. Ty důvody, proč jsou bezdětné, mají různé, ale naprostá většina z nich má velmi špatné vztahy v rodině a velká část z nich má sourozence, co děti taky nechtějí a nemají. Ty, co se dobrovolně rozhodly pro bezdětnost, jsou spokojené a nezažila jsem, že by měla některá potřebu si to svoje rozhodnutí předemnou obhajovat Ale hodně mě překvapila jedna moje kamarádka, která odjakživa tvrdila, že děti nikdy nechce. Ve čtyřiceti si našla nového partnera a teď ve dvaačtyřiceti porodila.
@Ludánek02 Zachování druhu? Pudy? Předání genů? Touhu rozmnožovat se mají i jednobuněčné organismy Takže mnohdy prostě jen splašené hormony, protože to tak příroda zařídila Možná i to, že to diktuje společnost? Jinak si nedovedu vysvětlit, že lidi vůbec děti dobrovolně chtějí a mají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.17 11:20
@Anonymní píše:
Zrovna tohle je věc, kterou naprosto nesnáším zdůrazňovat. Jedna taková „na jiném levelu“ poplivala všechny neplodné, že nikdy nenajdou smysl života, druhá přirovnala všechny bezdětné k nacistům… tohle je ten „jiný level“?
Nebo je jiný level to, že matka jezdí s kočárkem po silnici, vozí mimino na slunci ve čtyřicítkách, nebo nechá svoje děti při sportu ohrožovat všechny okolo? Je jiný level to, že jsou matky, které děti mlátí, psychicky týrají nebo nechávají zneužívat…?
Já se moc omlouvám, ale popravdě si myslím, že ten „jiný level“ je dost často jen vnitřní dojem, vnitřní prožitek matek. Že navenek z nikoho mateřství svatého neudělalo, ba dokonce že ze spousty lidí ani v nejmenším neudělalo lepšího člověka. Ohleduplnějšího, chápavějšího, snažícího se rozumět a až pak odsoudit. Matky potkávám pochopitelně dnes a denně, bydlím v okresním městě - ale tuhle zkušenost s nimi opravdu nemám.
Běžná matka mi kočárkem přejede nohy a ani se neomluví. To zažívám často, popravdě. Nepřijde mi to jako „jiný level“.Že mateřství je nepřenositelná zkušenost, to rozhodně. Že matky obdivuju, co zvládají, to taky, ač jsem bezdětná a míním tak zůstat. Nechám stranou, co za neskutečné spratky roste z dnešní generace 13-16, takže mám pochyby, že se ta výchova jedné generaci svatých a osvícených nějak extra daří, ale to sem úplně nepatří…
Ale s čím nemůžu souhlasit, to je, že dítě život vždycky obohatí. To je jeden z omylů šťastných matek, který nepřestanou vtloukat do hlavy bezdětným lidem. Není to pravda.
Sama mám takové zdravotní problémy, že starost o dítě bych k tomu objektivně nedala, doslova jedině za cenu sebezničení - což teda znamená nedala. A prosím bez spekulací „jestli je to fakt tak vážné“ - ano, je, tečka. A pokud z tohohle vyjdu, tak si v nejlepším případě neumím představit, jak by dítě takovýto život obohatilo.
O co mi jde, spousta bezdětných, co ty děcka nejen nechce, ale navíc je nemá jaksi „z rozumu“, to má úplně stejně. Dědičné zatížení, sotva zvládání vlastního života. Spoustu dalších prostě jen nenaplňuje žvatlání, kreslení, stavění stavebnic a převlíkání… Tyhle holky by vám za „obohacení života dítětem“ pěkně poděkovaly.Maminy, nezapomínejte na to, že stejně jak je nepřenositelná zkušenost mateřství, tak je nepřenositelná zkušenost i bezdětnost. Absence touhy po dítěti.
Kdo si chce plivnout, že tyhle lidi jsou zrůdy, je vítán, bezdětní to poslouchají dnes a denně, ač se o absenci tohohle citu nezasloužily o nic víc, než matky o přítomnost touhy po dětech…A kupodivu, stejně tak může být „jiný level“ vlastní životní náplň. Kreativita, svoboda… ochota být sám se svou duší. Pokud čtete zdejší diskuze „jsem tři měsíce sama a zoufalá“, možná pochopíte, co mám na mysli… lidi, co jsou sami pět, šest let a tvoří a hluboko uvnitř prožívají. Což je věc, kterou matka v šestinedělí asi sotva prožije, že.
Takže tak. V zásadě nemám potřebu tu nikomu oponovat, tak to prosím nechápejte
Víte… všechny holčiny, které úspěšně dostudovaly, na škole si našly kluka a spokojeně porodily dítě, by se asi hodně divily, jakých duševních hlubin, hodnot a pochopení se může dobrat stejně stará holčina z dysfunkční rodiny s psychickou poruchou. To je taky zcela jiný level… jen by ho asi málokdo chtěl zažít, a ty holky se necítí oprávněné se kvůli němu povyšovat.
Hezký večer všem.
Ale svistice to podle me psala tak, ze te to vnitrne posune na jiny level. Ne jakoze na vyssi level vuci bezdetnym. S cimz souhlasim, je to jiny pocit, me to treba dela mnohem stastnejsi, ac jsem kdysi premyslela, jestli vubec deti chci. Na druhou stranu znam zenskou, kterou dite rozciluje, utika od nej jak muze a proste mam u ni pocit, ze by ho radsi ani nemela. Nikdo te prece nenuti mit dite, kazdy to ma jinak a je to jen jeho vec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.17 11:38
@Anonymní píše:
Zrovna tohle je věc, kterou naprosto nesnáším zdůrazňovat. Jedna taková „na jiném levelu“ poplivala všechny neplodné, že nikdy nenajdou smysl života, druhá přirovnala všechny bezdětné k nacistům… tohle je ten „jiný level“?
Nebo je jiný level to, že matka jezdí s kočárkem po silnici, vozí mimino na slunci ve čtyřicítkách, nebo nechá svoje děti při sportu ohrožovat všechny okolo? Je jiný level to, že jsou matky, které děti mlátí, psychicky týrají nebo nechávají zneužívat…?
Já se moc omlouvám, ale popravdě si myslím, že ten „jiný level“ je dost často jen vnitřní dojem, vnitřní prožitek matek. Že navenek z nikoho mateřství svatého neudělalo, ba dokonce že ze spousty lidí ani v nejmenším neudělalo lepšího člověka. Ohleduplnějšího, chápavějšího, snažícího se rozumět a až pak odsoudit. Matky potkávám pochopitelně dnes a denně, bydlím v okresním městě - ale tuhle zkušenost s nimi opravdu nemám.
Běžná matka mi kočárkem přejede nohy a ani se neomluví. To zažívám často, popravdě. Nepřijde mi to jako „jiný level“.Že mateřství je nepřenositelná zkušenost, to rozhodně. Že matky obdivuju, co zvládají, to taky, ač jsem bezdětná a míním tak zůstat. Nechám stranou, co za neskutečné spratky roste z dnešní generace 13-16, takže mám pochyby, že se ta výchova jedné generaci svatých a osvícených nějak extra daří, ale to sem úplně nepatří…
Ale s čím nemůžu souhlasit, to je, že dítě život vždycky obohatí. To je jeden z omylů šťastných matek, který nepřestanou vtloukat do hlavy bezdětným lidem. Není to pravda.
Sama mám takové zdravotní problémy, že starost o dítě bych k tomu objektivně nedala, doslova jedině za cenu sebezničení - což teda znamená nedala. A prosím bez spekulací „jestli je to fakt tak vážné“ - ano, je, tečka. A pokud z tohohle vyjdu, tak si v nejlepším případě neumím představit, jak by dítě takovýto život obohatilo.
O co mi jde, spousta bezdětných, co ty děcka nejen nechce, ale navíc je nemá jaksi „z rozumu“, to má úplně stejně. Dědičné zatížení, sotva zvládání vlastního života. Spoustu dalších prostě jen nenaplňuje žvatlání, kreslení, stavění stavebnic a převlíkání… Tyhle holky by vám za „obohacení života dítětem“ pěkně poděkovaly.Maminy, nezapomínejte na to, že stejně jak je nepřenositelná zkušenost mateřství, tak je nepřenositelná zkušenost i bezdětnost. Absence touhy po dítěti.
Kdo si chce plivnout, že tyhle lidi jsou zrůdy, je vítán, bezdětní to poslouchají dnes a denně, ač se o absenci tohohle citu nezasloužily o nic víc, než matky o přítomnost touhy po dětech…A kupodivu, stejně tak může být „jiný level“ vlastní životní náplň. Kreativita, svoboda… ochota být sám se svou duší. Pokud čtete zdejší diskuze „jsem tři měsíce sama a zoufalá“, možná pochopíte, co mám na mysli… lidi, co jsou sami pět, šest let a tvoří a hluboko uvnitř prožívají. Což je věc, kterou matka v šestinedělí asi sotva prožije, že.
Takže tak. V zásadě nemám potřebu tu nikomu oponovat, tak to prosím nechápejte
Víte… všechny holčiny, které úspěšně dostudovaly, na škole si našly kluka a spokojeně porodily dítě, by se asi hodně divily, jakých duševních hlubin, hodnot a pochopení se může dobrat stejně stará holčina z dysfunkční rodiny s psychickou poruchou. To je taky zcela jiný level… jen by ho asi málokdo chtěl zažít, a ty holky se necítí oprávněné se kvůli němu povyšovat.
Hezký večer všem.
Ono Tě to dítě posune na „jiný level“ - stejně jako jakýkoliv jiný silný zážitek. Ale jde o vnitřní prožitek - ne o navenek deklarovanou nadřazenost. Ty matky, které Ti vjedou na nohu kočárkem, by Ti na ni nejspíš vjely /šláply i kdyby samy děti neměly. Mateřství z většiny žen neudělá lepšího nebo jiného člověka - jen se na spoustu věcí díváme jinou optikou. A k těm spratkům - já bych k těm mladým nebyla tak přísná - chovají se úplně stejně nebo hodně podobně jako kdysi my - akorát my už na to koukáme jinak. I my jsme tenkrát byli pro některé dospělé „spratky“ .
Příspěvek upraven 03.06.17 v 12:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.17 11:44
Ja nejsem tak striktni, nerikam, ze NIKDY nechci mit dite, ale nikdy mi vize toho byt matkou neprisla jako napln zivota zeny. Ackoli se svoji mamou mam moc hezkej vztah, je to spravna zenska i mama, takze v tom to netkvi.
Desi me par veci - prvni je byt na matersky. Doma s ditetem, izolovana. Potrebuju k zivotu socialni kontakt lidi na stejny vlne jako jsem ja. Ne jen s ditetem a s maminama na pisku. Druha vec je zavislost na chlapovi. Vidim docela hodne chlapu v mym blizkym okoli, ktery s porodem ditete uplne zmenili svuj vztah ke svoji zene. Neni to asi uplne jen jejich vina, rozhodne za to nikoho neodsuzuju, jsem spis na jejich strane, nicmene jako zenska doma s ditetem bych to asi videla jinak. Treti vec je ztrata svobody. Pro nekoho mozna malichernost, pro me docela zasadni vec, nedokazu si predstavit, byt doma s ditetem. Nejsem vubec matersky typ, segry deti miluju, o tom zadna, ale jak uz tu nekdo psal - ponufat a vratit.
Nevim, jestli se to casem, vekem, spravnym chlapem a kdovijakym faktorem jeste nekdy zlomi, je mi 25 a cim jsem starsi, tim vic me desi predstava mit dite. Nechci se rouhat a proto nejsem striktni, ale myslim si, ze v nekom ta touha je, v nekom neni. A ani jedno neni spatne. Musim rict, ze taky z duse nesnasim „chytry matky“, ktery tim, ze porodily, sezraly Salamounovo h.vno a kdo nema dite, vi o zivote prd. A bohuzel vetsina matek v mym okoli me presvedcila o tom, ze to tak je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Třeba ji necumi na břicho, jen si všimli, že má zmačkané tričko anebo ponožku každou jinou