Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Campari1 píše:
@martulkasloník no tak mě se tu v RŮŽOVÉM pokojíčku plazí klukcelou dobu na všech ultrazvucích jasná holka a až po císaři mi dali kluka
- však jsem to na JIPce pak ořvala
neuměla jsem si představit, co budu dělat s klukem, a že ho nechci
byla jsem fakt pitomá, teď už bych ho nedala a jestli bude někdy druhé, tak klidně chci zase kluka
akorát teda na začátku nosil holčičí hadry
a rychle jsem dokupovala v šestinedělí aspoň něco modrého
U nás holka jako další prostě přijít MUSELA. Sice jsem jako první dítě porodila kluka a věděla od začátku, že čekám kluka, ale.. Prostě některé ty oblečky, jako chlupatý fialkový svetřík s králíčkem.. Bílá bundička s beruškami.. A tak - to všechno jsem mu musela koupit a on v tom byl táááák roztomilý
Muž šílel a na dceru čekal jako na smilování
A dočkal se - dceru mám jak cukrovou vatu a syn už si určuje módu sám - čili od hlavy k patě v Cars
![]()
@tiffany píše:
No vždyť každá máma si to udělá podle toho, jak sama myslí, že je to nejlepší. Já tohle třeba nedělala. Nevím, proč by mělo moje dítě jíst mnou oslintané jídlo a navíc jsem četla, že se takhle může přenést zubní kaz. Jak to dělají jiné maminky, je jejich věc.
Nemusí, přenáší
Zubní kaz je bakteriálního původu, a jako takový se přenáší slinami stejně, jako jakékoli jiné onemocnění
![]()
@Sluka píše:U nás holka jako další prostě přijít MUSELA. Sice jsem jako první dítě porodila kluka a věděla od začátku, že čekám kluka, ale.. Prostě některé ty oblečky, jako chlupatý fialkový svetřík s králíčkem.. Bílá bundička s beruškami.. A tak - to všechno jsem mu musela koupit a on v tom byl táááák roztomilý
Muž šílel a na dceru čekal jako na smilování
A dočkal se - dceru mám jak cukrovou vatu a syn už si určuje módu sám - čili od hlavy k patě v Cars
![]()
Taky jsem nikdy nechtela mit dite a ted cekam druhe. Clovek se meni a kazdy ma svoje duvody pro a proti
@Anonymní píše:
Zde je celkem hezky kratky clanek http://belikesun.blog.cz/
propaguješ svůj blog? dětské toto ![]()
@makina píše:
Chápu a respektuji to, jednu takovou ženu znám.
proc? to nechapu
Moje nejlepsi kamaradka taky dite nema je ji tricet a rzhdne ho neplanuje, Ma skvelyho chlapa a maji pejska nic ji pry ke stesti nechybi.kdyz jsme spolu tak ji o svym raubiri nevypravim protoze vim ze ji to vubec nezajima a ani si ho nikdy nepochovala. proste ji deti vubec nezajimaji.Mam ji rada a rozhodne ji prcka necpu.
Já jsem taky taková byla, upřímně jsem nechtěla děti, chtěla jsem studovat, cestovat, kariéru a nezávislost. Dokonce jsem se děti bála, nikdy si žádné nechovala. Pak jsem jsem před maturitou otehotnela a změnil se mi život. Jsem matka na plný úvazek, své dítě miluju, dychala bych pro něj, vše se točí jen okolo mého synacka. Maturovala jsem s bobeckem v bříšku a teď dálkově studují VŠ, cestovat budem asi spolu
já těm ženám rozumím, ale věřím, že každá z nich pi rozhodnutí nechat si dítě byla šťastná ![]()
Je mi 27, za dva měsíce se vdàvàm a děti mi absolutně nic neříkají…10let už màm stejný nàzor. Nevidim svůj smysl života v rozeni dětí…
@Trinity11 píše:
Je mi 27, za dva měsíce se vdàvàm a děti mi absolutně nic neříkají…10let už màm stejný nàzor. Nevidim svůj smysl života v rozeni dětí…
A v čem vidíš smysl svého života? Dík, M.
Nevím čím to je, vždycky jsem chtěla mít děti, nebo mi to minimálně přišlo přirozené. Dokonce jsem kvůli tomu změnila i partnera protože on děti nechtěl. Teď sice partnera co děti chce mám. Jsem celkem zajištěná, všechno je tak jak má být, jen se mi postupně ta touha po dítěti vytrácí. Právě mi bylo 30 a vše je pryč. Je to normální? Měla nebo má to některá z vás taky tak? Přejde mě to a budu litovat?
Nevím jak mám své pocity nejlépe vysvětlit, ale prostě jsem postupně přehodnotila svůj názor a cítím, že to chtění bylo o tom, že já jsem chtěla být něco víc. Kolem mě jsou všechny kamarádky už matky a já si s nimi najednou přestávala rozumět. Možná jsem si to jen vsugerovala, ale teď jsem si uvědomila, že dítě není o mě, ale o něm! A já nevím jestli bych dokázala se o něj starat denně, tak aby mi s toho nehráblo. Nevím co dělat, jsem z toho bezradná… Nevím jak to řeknu manželovi, ale bez dítěte bych byla asi spokojenější… Je tu zde (ano vím že na tomto serveru je to divné) některá bezdětná, co ví že děti nechce?
@Anonymní píše:
Nevím čím to je, vždycky jsem chtěla mít děti, nebo mi to minimálně přišlo přirozené. Dokonce jsem kvůli tomu změnila i partnera protože on děti nechtěl. Teď sice partnera co děti chce mám. Jsem celkem zajištěná, všechno je tak jak má být, jen se mi postupně ta touha po dítěti vytrácí. Právě mi bylo 30 a vše je pryč. Je to normální? Měla nebo má to některá z vás taky tak? Přejde mě to a budu litovat?Nevím jak mám své pocity nejlépe vysvětlit, ale prostě jsem postupně přehodnotila svůj názor a cítím, že to chtění bylo o tom, že já jsem chtěla být něco víc. Kolem mě jsou všechny kamarádky už matky a já si s nimi najednou přestávala rozumět. Možná jsem si to jen vsugerovala, ale teď jsem si uvědomila, že dítě není o mě, ale o něm! A já nevím jestli bych dokázala se o něj starat denně, tak aby mi s toho nehráblo. Nevím co dělat, jsem z toho bezradná… Nevím jak to řeknu manželovi, ale bez dítěte bych byla asi spokojenější… Je tu zde (ano vím že na tomto serveru je to divné) některá bezdětná, co ví že děti nechce?
Konkrétně ti neporadím, ale moje zkušenost. Já byla skoro do třiceti na malé děti fakt alergická, okolí to někdy neslo dost špatně. Pak se mi narodilo moje mimčo - a prostě moje je moje, za nic bych ho nedala
. Máma to měla taky tak, dokud jsem se jí nenarodila
. Obavy, že se život s dítětem špatně zvládá, má skoro každý, ale pak to nějak jde.