Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@SonaBN píše:
No nevím, ale srovnávat psa s dítětem? A o tom „náhlém návalu lásky“ když poprvé uvidíš svoje dítě se všude píše a pak si prvorodičky, které to tak nemají myslí, že jsou špatné, když to tak není… ta láska přijde časem a je to fakt něco parádního
já jsem srovnávala kočku s děckama
bohužel ke kocourovi jsem našla city hned. no jo ženská po potratu, kotě narozené v den termínu porodu a opustila ho kočka, dali mi pidi koťátko a já si ho tu vypiplala na sunaru. a pak se narodila první holka, a co? nadšení nikde, koukala jsem na ní, měla jsem pocit že kdyby jí odnesli navždy pryč že je mi to fuk, vztah jsem si k ní hledala dlouho. bohužel k té kočce to naskočilo dřív než k ní ale prostě to bylo tak
teď to beru že mám tři děti, dvě holky a kočku ![]()
@killer queen píše:
Diky za reakce…s par lidma jsem to tak trosku okrajove resila…nebo se zaobalene ptala na nazor. vetsina rika ze do toho proste musis spadnout a nejak se s tim poprat, ze ten strach z neznameho tu bude vzdycky bez ohledu na vek, ze i to nejhodnejsi dite je obcas na poradnou facku, ja jen proste nevim jestli to zvladnu jestli jsem na to dost silna? vsichni mluvi o nejakem „zablisknuti lasky“ kdyz poprve uvidis svoje dite a ja myslim jen na to ze mi prijde hooodne nechutny aby to oslizly fialovy cosi dali na moji hrud…pritom maly deti jsou hezky ale co kdyz proste nebudu reagovat spravne, co kdyz se nenastartuje to co ma co pak ovlivni nas vztah? treba dam priklad - blbej ale budiz…od malicka jsem si desne prala psa, fakt hodne dlouho, s pritelem jsem si ho poridili. pocatecni nadseni odeznelo, probehl vycvik. je z neho vychovany pes ktery si rad hraje, je vdecny za pozornost, tvrdohlavy…ja mu dam svou chvilku casu ale nemam rada oblizovani, chlupy z nej, kdyz na me dycha, kdyz si chce porad hrat…proste chci mit klid…kdo mi zaruci ze to nebude stejny i s mimcem?
No máš přítele. Zezačátku váš vztah tvořila hormonální stránka a postupně jste se poznávali víc a teď máte něco za sebou a sama píšeš, že vás to posílilo. S dítětem je to stejné, začátek nastartují hormony a čím víc času s ním strávíš, tím hlouběji a opravdověji ho budeš milovat. Což ale neznamená, že tě nebude občas štvát, unavovat, no ale to i ten přítel tě občas naštve, nemáš náladu, přesto považuješ vztah za plnohodný a pevný, ne? ![]()
@martulkasloník tak s tou kočkou to je jako u nás, kočka má dva roky a je to můj miláček ale dítě je samozřejmě víc
@Janha píše:
Jednoduse nejsi na dite pripravena a vlastne nikdy nebudes, protoze dokud je nebudes mit, nic z toho si nikdy dostatecne nepredstavis. To neni jedna probdela noc, ale stovky probdelych noci, kazdodenni vstavani a cely zivot budes muset diteti prizpusobit. Ja jsem dite chtela a miluji ho nade vse, ale byla jsem hodne zaskocena, jak narocne to hlavne na zacatku je. Partnerovi bych na rovinu rekla, ze se na to proste jeste necitim, ze bych rada usetrila vic penez a hlavne bys mu mela rict vsechno to, cos tu napsala… a uklidnit ho muzes tim, ze cas se krati rychleji tobe nez jemu
nestraš, já mám dvě děti a obě mi spí od narození celou noc, i zuby v pohodě, teda u té první, druhá je ještě nemá:-)) náročný to je, ani ne tak fyzicky jako psychicky, zvyknout si na tu změnu z pracující nezávislé krásné ženské v lodičkách na maminu doma která jde na socku žádat o rodičák a pročítá letáky z albertu a raduje se z toho že je sunar v akci
no jo ale to je prostě život
![]()
@martulkasloník já mám taky tři děti: Malou, psa a manžela… ale malou mám raději než psa ![]()
@killer queen tak jeste pockej, dej tomu cas. Kolem me taky vsichni rodili, ja se na to necitila jeste pripravena. Potrebovala jsem se „vyblbnout“. A pak v 31 jsem si nakonec rekla jdu do toho, at to mam odbyte
taky mam rada svuj klid a vsechno, ale proste by mi bylo lito, ze jsem dite nemela jen kvuli tomu.
Jednou tohle období přejde a pak nás už děti pomalu nebudou potřebovat
![]()
Holky já mám ráda všecky stejně. je to hrozný ale je to tak, prostě je to moje dítě a rodina to tak bere. netuším co bude až nebude, děsím se toho
malá mu říká brácho, já o sobě říkám že jsem jeho maminka…ne panička. no blázen no ![]()
@luckaa85 no jo je
naši taky o něm mluví jako o vnoučeti. a neptej se co se dělo jak šel na kastraci..jsem tam nesla i nanny podložku aby ho hlídali po narkoze:)))
@Malike píše:
Miluju hafany, ale dítě miluju víc..
já je stejně ale samozřejmě že kdybych měla zvolit zda děti či kočka jako byla sofiina volba je jasné že vyhrají děti. teď prostě je miluju stejně
@martulkasloník to ne
naše má křeslo svoje, a když šla na kastraci tak jsem si kvůli ní brala volno abych jí mohla hlídat doma po narkoze
@martulkasloník píše:
nestraš, já mám dvě děti a obě mi spí od narození celou noc, i zuby v pohodě, teda u té první, druhá je ještě nemá:-)) náročný to je, ani ne tak fyzicky jako psychicky, zvyknout si na tu změnu z pracující nezávislé krásné ženské v lodičkách na maminu doma která jde na socku žádat o rodičák a pročítá letáky z albertu a raduje se z toho že je sunar v akcino jo ale to je prostě život
![]()
Tak to ti zavidim, ja si i dneska zive vybavuju tu paniku, ktera me zachvatila v porodnici, po te co tam mala projecela den i noc a jak jsem si asi v pet rano po dvou probdelych nocich rikala, ze to proste nemuzu prezit ![]()
@killer queen Jestli na dítě nejsi připravená, tak ho radši neměj a počkej až přijde čas.
A na případný tlak okolí kašli - nikdo se místo tebe trápit nebude a vychovávat taky ne. Hlavně se nenech např. přítelem natlačit do něčeho, do čeho nechceš. Mít dítě je krásná věc, ale ne jednoduchá. Nepřijdeš mi povrchní, jen zodpovědná. Ale připravená úplně nikdy nebudeš, je to přece jen krok do neznáma a zkušenosti v tomto jsou nepřenosné. ![]()
Za kecy typu „láska na první pohled, kojení to nejúžasnější na světě“ bych fackovala… Ani ta bolest okamžitě nepřejde. To jsou tak strašné žvásty. Jestli to tak některé ženy mají, upřímně jim závidím. Já jsem si připadala hrozně zrazená, příšerná, nejhorší, protože u mě to tak nebylo. Všechno přišlo až postupně.