Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@luckaa85 píše:
@martulkasloník to nenaše má křeslo svoje, a když šla na kastraci tak jsem si kvůli ní brala volno abych jí mohla hlídat doma po narkoze
@Janha píše:
Tak to ti zavidim, ja si i dneska zive vybavuju tu paniku, ktera me zachvatila v porodnici, po te co tam mala projecela den i noc a jak jsem si asi v pet rano po dvou probdelych nocich rikala, ze to proste nemuzu prezit
no na toto jsem měla štěstí, děcka mám spavé, ve dne i v noci. holka má 4,5 a po obědě dáchne 3 hodiny i víc když se zadaří, ta půlroční taky většinu dne spí a v noci spí tak že jí dám v 18 hod. spát a vstává o půl 8 ráno, takže toto je pohoda, kvůli neprospaným nocím jsem se bála dětí zbytečně…zbytek toho co mě lidi varovali byl ale pravda:-)
@killer queen myslím, že na dítě nejsi ještě zralá. Já jsem taky nebyla, jenže první jsme neplánovali, a člověk se hold musí přepnout do režimu „matka“… Zní to hrozně, ale bylo to tak. Ze začátku to bylo hrozné, malou jsem samozřejmě měla ráda, ale záviděla jsem ostatním párům, že mohou chodit kam my jsme nemohli, navíc malá byla narozená o 2 měsíce dřív, takže furt doma
v tenhle čas jsem poznala, kdo opravdu je přítel, a kdo ne, celkem jsem koukala jak nás lidi „obcházeli“, už jsme hold nebyli perspektivní parťáci asi
když si to tak shrnu, nelituju ničeho, ale kdybych to mohla ovlivnit, opravdu bych rodila až sama bych chtěla, ne že na mě tlačí okolí, nebo naopak jako u nás, že okolí tlačilo dítě nemít… Existují i lidé, někdo tvrdí že jsou to sobci, kteří dítě opravdu nikdy nechcou, nenacházejí v tom smysl života, ale myslím, že ty jednou zatoužíš po mimču
užij si ten klid, všechno co bys ještě chtěla a s dítětem by šlo hůř - cestování, zážitky, večery u vína a dovolené… Jednou přijde pocit, že všechno už znáš a všechno jsi prožila, a že někde v koutku je malé prázdné místečko, které musíš naplnit - a to bude ono
![]()
Holky na jednu stranu to co tady rikate si rikam i ja…ale porad je tu ta udesna nerozhodnost a strach. ty kdo si myslite ze jsem povrchni tak chapu ze me neznate. ja jen porste proc bych mela byt povrchni kdyz chci poridit diteti postylku za 4tis z obchodu a ne za 1500 z bazaru? chci aby se ono i ja citilo dobre aby melo hezky fotky, vzpominky…rpoc bych mela na diteti nejak setrit? reknete si ze je to zbytecny a o tom to neni ale ja si rikam ze je to treba ta prvni vlastovka
ale tim neohrnuju nos nad tema co to tak delaji…
Diky za vsechny nazory…proste pockam a treba to za rok bude jiny a budu vam tu psat zazitky z tehotenstvi a prvni krucky
na emimino docedla chodim a teoreticky zmaknuty mam vsecko po pubertu
tak jen pockam na prihodny cas nalili jste mi optimismus do zil ![]()
@killer queen píše:
Holky na jednu stranu to co tady rikate si rikam i ja…ale porad je tu ta udesna nerozhodnost a strach. ty kdo si myslite ze jsem povrchni tak chapu ze me neznate. ja jen porste proc bych mela byt povrchni kdyz chci poridit diteti postylku za 4tis z obchodu a ne za 1500 z bazaru? chci aby se ono i ja citilo dobre aby melo hezky fotky, vzpominky…rpoc bych mela na diteti nejak setrit? reknete si ze je to zbytecny a o tom to neni ale ja si rikam ze je to treba ta prvni vlastovkaale tim neohrnuju nos nad tema co to tak delaji…
postýlku si pamatovat opravdu nebude, fotky možná někdy vytáhne, ty bazarové jsou kolikrát krásné akorát za ně neutratíš tolik. Podle mě to povrchní je. Hlavní je láska a ta se penězi nikdy nevyrovná.
Jsou případy matek co děti týrali v postýlce za 30 000. Stejně jako ty co neměli nic - je to jedno. A tvoje dítě nebude utvářet svoji osobnost podle toho v čem spí ale podle toho co mu ty předáš.
Příspěvek upraven 16.09.14 v 22:05
@killer queen ahoj
, já jsem to s dětmi měla tak, že se mi dělaly osypky, když jsem se s nějakým miminem nebo odrostlejším dítětem jen setkala - nejhorší bylo (měla jsem 28 let), když mi můj teď už manžel dal do náručí svého půlročního synovce, ať si ho pochovám
, byla jsem z toho v háji, že to s dětmi neumím (to tvrdím pořád) a hned mu ho vrátila
no a za rok už jsem řešila negativní testy a bohužel později i boj s mou neplodností pomocí CAR ![]()
teď je mi 32, mám desetiměsíčního syna a miluju ho nadevše (ale stejně z ostatních dětí nejsem nějak vyflusnutá)
a okamžik zlomu? ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak netuším - prostě to nějak přišlo samo ![]()
moje rada - na mimčo ještě nejsi asi zralá (myslím pschicky), ale každopádně je to za rohem, protože už nad tím uvažuješ ![]()
ten rok dva pauza na rozmyšlenou je dobrý nápad, ale vsadím boty, že za tu dobu už tu budeš sepisovat porodní deníček
![]()
@Aletheia píše:
postýlku si pamatovat opravdu nebude, fotky možná někdy vytáhne, ty bazarové jsou kolikrát krásné akorát za ně neutratíš tolik. Podle mě to povrchní je. Hlavní je láska a ta se penězi nikdy nevyrovná.Jsou případy matek co děti týrali v postýlce za 30 000. Stejně jako ty co neměli nic - je to jedno. A tvoje dítě nebude utvářet svoji osobnost podle toho v čem spí ale podle toho co mu ty předáš.
Naprosto s Tebou souhlasím, na pohled je to sice pěkné, designový pokojíček se všema moderníma značkovýma hračkama, nábytkem a oblečením a superdrahý kočárek, ale duležitější je čas a láska kterou dítěti věnuješ… My máme postýlku po manželovi a je teda kvalitnější než postýlka nová (kupovali jsme jen novou matraci) a miminkovské oblečení jsme měli taky povětšinou ze sekáče a nebo z tesca (F&F) a nemyslím si, že by z toho měla malá do života nějakou újmu… Jo možná až půjde do školy, tak to asi bude jiné, když tam děcka budou řešit kdo má jaké hadry, mobil a počítač, ale to je ještě docela daleko…
Příspěvek upraven 16.09.14 v 22:05
@killer queen píše:
Holky na jednu stranu to co tady rikate si rikam i ja…ale porad je tu ta udesna nerozhodnost a strach. ty kdo si myslite ze jsem povrchni tak chapu ze me neznate. ja jen porste proc bych mela byt povrchni kdyz chci poridit diteti postylku za 4tis z obchodu a ne za 1500 z bazaru? chci aby se ono i ja citilo dobre aby melo hezky fotky, vzpominky…rpoc bych mela na diteti nejak setrit? reknete si ze je to zbytecny a o tom to neni ale ja si rikam ze je to treba ta prvni vlastovkaale tim neohrnuju nos nad tema co to tak delaji…
tak to má hodně holek, já na první holku mám taky vše nové, drahé, kočár za 23 tis., postýlku za pár tisíc atd. hadříky ty miminkovské taky vše nové ale postupem času zjistíš že to mimi tak rychle roste, prodáš to hodně pod cenou a je ti pak líto že ty věci třeba ani nemělo pořádně na sobě. já to brala tak že jsem na mimi čekala a tak si dopřeju. jenže pak už nebyl čas něco řešit, jezdit po šopingu kupovat kompletíky z nextu a hmka. bylo jednodušší mrknout na mmb a koupit si něco z bazaru. a kočárek? golfáče jsem měla za 6 tis. a štvaly mě pořádně, kamarádka měla golfky za tisícovku a byli lepší než ty moje
ale na to prostě musíš přijít sama, dospět k tomu, u první holky jsem bláznila s tím že vše musí být super ačkoli jsme na to peníze neměli, teď bych řekla je financí víc než předtím ale mě už kupodivu nebaví zase tohle řešit. člověk se vyvíjí a ty za rok dva taky uvidíš vše jinak než teď
Ja ti hlavne preju, aby az se rozhodnes ze dite chces, aby to slo co nejrychleji a nemusela si resit boj s neplodnosti.. nad 30 uz to neni sranda.. me je sice jen 24 mam 4m syna, povedlo se nam to po roce a pul a uz tak jsem byla ve stresu z toho, ze se to nedari a to jsem vedela ze jsem mlada a casu je dost.. neumim si predstavit kdyby mi bylo treba 35
no a pak kdyz byl test pozitivni tak jsem byla naopak ve stresu z toho ze budu mit dite
jinak miminko mam celkem urvany
ale i tak je to muj milacek samozrejme:-) ja teda vedela ze ho budu milovat uz kdyz jsem ho cekala, ale pritel mi cely tehotenstvi prisel takovej ze ho to nejak moc nebere moc se nezajimal, ze by mi hladil bricho, povidal si s nim a tak to vubec.. dite chtel planovane bylo ale nejak ho to nevzrusovala i cizi deti do ted ne.. no a pak kdyz jsem ho s nim videla v porodnici hned na sale a pak kdyz za nami jezdil tak uplne rozkvet
samotnou me to prekvapilo.. je to sice z druhy strany ale muze to byt i tvuj pripad
tobe treba bude hladit brisko pritel, tebe to brat nebude a pak z mimca budes namekko, treba i z toho fialovyho pomuchlanyho ![]()
Jinak muj syn ma vetsinou obleceni po bratrankovi(5,5) a nikdo by ani nepoznal ze to neni nove
vzdyt to ty mimca maj parkrat na sobe.. nejake dupacky ma dokonce uz jako 4. v poradi
a prvnimu majiteli uz je 8. a jakou v tom dela paradu
nove obleceni samozrejme taky kupuju, v kiku se da sehnat hodne levne ![]()
@killer queen píše:
Holky na jednu stranu to co tady rikate si rikam i ja…ale porad je tu ta udesna nerozhodnost a strach. ty kdo si myslite ze jsem povrchni tak chapu ze me neznate. ja jen porste proc bych mela byt povrchni kdyz chci poridit diteti postylku za 4tis z obchodu a ne za 1500 z bazaru? chci aby se ono i ja citilo dobre aby melo hezky fotky, vzpominky…rpoc bych mela na diteti nejak setrit? reknete si ze je to zbytecny a o tom to neni ale ja si rikam ze je to treba ta prvni vlastovkaale tim neohrnuju nos nad tema co to tak delaji…
Můj názor je ten, že jsi na svojí mámu hodně náročná, nebo spíš s ní nejsi moc spokojená a máš strach, jestli tvoje dítě bude spokojené s tebou, jestli ho uspokojíš. (proto ty přehnané nároky na nové věci, atd.) Pokud by se ti podařilo brát mámu takovou, jaká je, měla bys to snažší i v cestě za dítětem. ![]()
Ja to mela stejne jako ty… jsem hrozne pohodlna a nechtelo se mi to menit. Ted mam mimco a nezda se mi, ze by mi to obratilo zivot naruby. Mala v noci normalne spi a vyspavame az do pul desaty
kolikrat vstanu driv nez ona. Chodi se mnou na kafe, do restauraci, v kocaru je spokojena, pripadne pozoruje lidi. Takze muj zivot se nejak zasadne nezmenil.
Taky jsem měla podobné obavy, předtím jsem pořád někam jezdila, cestování, výlety…doma knížečky&kafíčko, dlouhé vyspávání..fajn práce..prostě pohoda a jak tady někdo zmiňoval, dvě kočky jako děti
, plus tedy fakt, že jsem absolutně nemateřský typ a děti mi nikdy nic neříkaly. No, rozhodla jsem se zcela z rozumu, protože to bych takhle mohla oddalovat do nekonečna a taky bych ty děti třeba pak nemohla mít, což bych zase nechtěla.
Mám holčičku, určité věci mi chybí, ale jinak je to fajn, zase jinak fajn, ale když pominu ty začátky s úplně malým miminem, kdy to bylo takový zvláštní, tak pak když už s tím prckem začíná být sranda a dělá pokroky, říká „máma“ atd, tak ten život se mi zdá možná lepší, než předtím. Tedy v mém případě za předpokladu, že jsem si ponechala trochu svobody z „minulého“ života (díky mé mamce, která ráda hlídá). A taky jsem se 100% neobětovala malé - abych to vysvětlila na příkladu - např. ráda cestuju, takže malou s sebou stále někam tahám a někdy musí vydržet takové trápení, jako delší cesty autem, což jí ne úplně vyhovuje. Prostě nejsem ta máma, co by řekla, že nikam nepojede, protože malá by radši byla doma a hrála si. Někdo mě za to odsuzuje..
Ty názory že musí být všechno nový je pěkná blbost. Mám skoro všechno bazarové, protože pro ty prcky je to úplně jedno a třeba oblečení mi přijde úplně nesmyslné kupovat nové. A myslím, že moje dítě je fakt šik ![]()
@tiffany píše:
Můj názor je ten, že jsi na svojí mámu hodně náročná, nebo spíš s ní nejsi moc spokojená a máš strach, jestli tvoje dítě bude spokojené s tebou, jestli ho uspokojíš. (proto ty přehnané nároky na nové věci, atd.) Pokud by se ti podařilo brát mámu takovou, jaká je, měla bys to snažší i v cestě za dítětem.