Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy nechci mít dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.8.14 18:48
To, že někdo nechce dítě beru, ale proč tolik negativů. Stejně tak můžu napsat, nemůžu si koupi auto, protože možná bude mít problém a budu lítat po opravnách, nebo se v něm můžu vybourat, někoho přejet. Mluvíš o cestování, stejný problém, letadlo spadne, někdo tě přepadne, okrane, utopíš se v moři, není lepší zůstat doma? Nechceš dítě, vpořádku, ale tvoje důvody mě nebaví ani číst, děláš se tam jakoby lepší a to je i trapné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:24
trosku jinak...
Ahoj holky nehci zakladat nove tem tak kapanek zneuziju tohle. je mi 29, s pritelem jsme 10 let, vztah je super a rozumime si. problem je v tom ze zacal mluvit o diteti. coz o to, zajisteni jsme (hypo), auto mame, rezervu spis ne ale snazime se penizky ukladat, pojisteni jsme snad na vsecko, vek mame, rozum snad taky, svatbu ne a tu chci driv nez dite jenze pro pritele je to nepodstatny papir a vyhozene penize. pratele kolem nas se berou a rodi jak na bezicim pasu…takze prichazi cas i na nas. jenze ja nechci. a hned vysvetlim proc. mela jsem detstvi v pohode a i kdyz jsme nemeli moc penez tak se nasi snazili nas posilat na skoly v prirode, tabory, meli jsme hezke obleceni (ze zacatku i ze sekacu)…mam segru o 5let mladsi a ta byla benjaminek a dodnes vidim mezi nama obrovske rozdily.ji proste berou jinak. ja si vsechno musela tvrde vybojovavat a chovat se podle pravidel a ona mela volnejsi ruku - kdyz jsem nase timto konfrontovala bylo mi receno ze to je prece normalni ale ze me maji taky radi (coz o tom nepochybuju)…ale segra i ted dojde za mamkou, sednou si k filmu a obejmou se, jedna druhe si polozi hlavu do klina a hrajou si s vlasama a i kdyz se dokazou i slusne porafat tohle jim zavidim. moje mama mi nikdy nebyla kamaradkou. nemohla jsem ji vsechno rikat protoze by se to hned otocilo proti mne. kdyz jsem v 15 rekla ze me ma jeden kluk rad ale ze s nim chodit nechci bylo mi receno ze jsem na to jeste moc mlada ne? ( 
holky kolem me „randili, zkouseli kourit, chodili na diskarny, opijeli se“ ale ja dodrzovala prav idla. kdyz se reklo ve 2 doma, byla jsem. rekla jsem ze jdu tam a tam a mohli me tam najit…nebyla jsem uplny andilek ale tatka chodil do prace a pevnou rukou vladla mamka a kolirat z ni sel strach. meho soucasneho pritele vzasla na milost cca po 5ti letech…ale to jsem se do toho moc zamotala. proste jsem se docela nasla v knizkach a v 15 ctete hlavne lenku lanczovou a divci romany no a porad jsem ocekavala ze TED neco prijde ze TYTO prazky budou s velkym P, ze pristi rok budu mit dlouhy husty vlasy a budu oblibena…no komplexu nad hlavu pac mi z toho nic nevyslo…alespon ne tak jak bych si prala. pak jsem poznala pritele, oba pracujeme a prace nas bavi, naucil me vazit vic sama sebe byt sebevedomejsi a nesnazit se mamce i pres to vsecko zalibit. sestehovali jsem se do podnajmu i pres mamcin nesouhlas. prvni mesice byly krusny a i nasi vinou. chteli jsme mit vsecko takze leasing, splatky…ustali jsme to a i kdyz to casto vypadalo na rozchod ted je nas vztah o to silnejsi. je mi 29 a uz jsem se smirila s prsama jednickama a s tim ze moje vlasy nikdy nebudou po zadek huste a kudrnate a je tu dalsi level DITE. vite mam hrozne rada svuj klid. rada prijdu z prace, nachystam jidlo, neco poklidim nekdy nic a pak si sednu k telce nbo knizce, vecer cvicim, o vikendech se rada valim v posteli i do 11, jdeme do kina a na vylet, za kamoskou…jenze dite to vsecko narusi. nebude knizka, lezeni do 11, budu tu sama celej den a pritel bude vydelavat…budeme mit dost penez na kazdomesicni potreby?, kdyz vytvorime rezervu bude stacit? neodsuzuju matky co nakupuji v bazarcich ale ja to proste nechci. sama bych si ze sekace uz nikdy nic neoblikla. nechodim oblecena od prady, nakupuju v konfekci ale sekac???nikdy…chci aby me dite melo hezky pokojicek, hracky, chci mu byt kamaradkou, chci mit hezky vztah a byt spokojena ale jak to pujde kdyz se dite neda vypnout a nekdy proste jen tak breci protoze se mu to zrovna libi? mam strasnej strach z toho co bude a pritom bych dokazala jit do obchodu a z fleku vybrat pokojik a hadriky a fotit se v kazdym tydnu a delat mu denicek miminka…ja sama v sobe mam takovej chaos ze nevim. beru prasky a mam hruzu z toho ze si budu muset rict ze tohle platicko dopotrebuju a pak to bude naostro…mam strach ze se svym mimcem nenavazu ten hezky vztah a budu ho mit jen porto ze ve 40 se to bude zdat pozde i mne…nevim jestli do toho opravdoveho chteni nekdy dospeju… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:38
@killer queen no podle toho co píšeš prostě ještě není tvůj čas, ale za pár let to může být jinak!! ne každý je v 29 letech připraven na dítě, já v 25 letech říkala to samé, nechci děti, nesnáším je, chci mít svůj život, krásné oblečení, svou volnost… a za dva roky jsem brečela nad negativními těhotenskými testy. prostě najednou se to zlomí a je to. a důvody které píšeš jsou z části pravda, život se s děckem změní ale něco se změnit ani nemusí. třeba my měli bez dětí méně peněz než teď, prostě se změnilo to že manžel dostal lepší práci a ještě začal podnikat, takže na mateřské si žiju líp jak před ní.
určitě si nepořizuj dítě jen proto že to od tebe ostatní čekají že přijde další level. počkej až to přijde samo, mě taky děsila představa že jednoho dne budu muset říct „tak a teď začínáme“ a najendou to přišlo. poprvé i podruhé!! poprvé ani nevím jak prostě jsme se začali častěji bavit o dětech, najednou jsem si všimla že se koukám na kočárky, těhotné(a to jsem fakt předtím si byla jistá že děti jsou zlo a nikdy je nechci) a pak jsme si prostě nešla pro další recept k dr. a ani jsme si neřekli že začínáme ale tak nějak to vyplynulo. podruhé to bylo horší, boj sama se sebou zda chci pro dceru sourozence, zda zvládnu další dítě, dalších pár let doma obětuji své kariéře atd. přiznám bez mučení bojovala jsem s tím hrozně a spší jsem si říkala že druhé dítě asi nechci. nakonec se stalo to že holka se mi nabourala v autě s manželem, škaredá havárka a mě došlo že nechci tu nechat holku samotnou na život kdyby se něco příště stalo nám rodičům. pak byli vánoce a najednou koukám, doma u stromečku mnoho dárků a holka sice ráda ale žádné hvězdičky v očích. druhý den si byla pro dárky u babičky a tam sestřenky…a malá jen zářila. dostala levnější dárky a byla přitom víc šťastná že ot může s někým sdílet než s těch drahých doma. no a poslední tečka byl šéf který mi řekl že pro mě nemá místo že počítal s tím že budu chtít další dítě. došla jsem s depkou domů a řekla si že jdeme do toho, celé 3 roky jsem u první holky s tím že jí odchovám a pak se s plnou parádou vrátím do práce, pořád mě tížil pocit že tam na mě čekají a já doma utírám zadek, těšila jsem se do práce a myslela si že to bude jako předtím jen s tím bousem že mám doma dítě. nebylo!! když jsem tam přišla se zeptat po mateřské tak jsem si přišla naprosto cizí, kanceláře vypadali jinak, kolegové se změnili a šéf? ten jak jsem psala se mnou nepočítá…důvod pro který jsem sama sebe přesvědčovala že další dítě nechci byl pryč a tak jsem si uvědomila že opravdu asi to dítě chci!! ted mám další dceru a jsem šťasstná jak blecha že jsem do toho šla, ale nebýt těch okolností které mě k tomu postrčili tak fakt dítě nemám!!
počkej na to až důvody proč ano převáží důvody proč ne!! a nebo prostě až se stane něco co tě k tomu popostrčí!! nikdy si nepořizuj dítě jen proto že je ti 29 let a lidi to od tebe očekávají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:42
Jo a ještě jak píšeš o rodině, já jsem se narodila jako náhrada za mrtvou sestru, matka si ke mě nikdy cestu nenašla, naši jsou slušní, vychovali mě dobře, hraček dost, ale nikdy jsem nezažila pohlazení, pusu na dobrou noc, obětí. pro mě je divné říct máti i maminko, prostě je to mamka, matka, máti… nic jiného. nikdy jsem jí nebyla dost dobrá jako brácha..no prostě je tam toho moc. to samé kamarádka, jí mamka opustila, vychovával jí jen otec, další kamarádka taky složité dětství, rodiče alkoholici..obě že nebudou mít děti, to jim vydrželo do 35 let a teď? tlačíme kočáry všecky:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:49
Diky za reakce…s par lidma jsem to tak trosku okrajove resila…nebo se zaobalene ptala na nazor. vetsina rika ze do toho proste musis spadnout a nejak se s tim poprat, ze ten strach z neznameho tu bude vzdycky bez ohledu na vek, ze i to nejhodnejsi dite je obcas na poradnou facku, ja jen proste nevim jestli to zvladnu jestli jsem na to dost silna? vsichni mluvi o nejakem „zablisknuti lasky“ kdyz poprve uvidis svoje dite a ja myslim jen na to ze mi prijde hooodne nechutny aby to oslizly fialovy cosi dali na moji hrud…pritom maly deti jsou hezky ale co kdyz proste nebudu reagovat spravne, co kdyz se nenastartuje to co ma co pak ovlivni nas vztah? treba dam priklad - blbej ale budiz…od malicka jsem si desne prala psa, fakt hodne dlouho, s pritelem jsem si ho poridili. pocatecni nadseni odeznelo, probehl vycvik. je z neho vychovany pes ktery si rad hraje, je vdecny za pozornost, tvrdohlavy…ja mu dam svou chvilku casu ale nemam rada oblizovani, chlupy z nej, kdyz na me dycha, kdyz si chce porad hrat…proste chci mit klid…kdo mi zaruci ze to nebude stejny i s mimcem? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:54
@killer queen přijde mi to od tebe trochu povrchní hadry pokojík atd.
jasně každá chceme pro naše prcky to nejlepší.
já mám první dítě taky ve 29 letech, malému je 6 měsíců a i když jsme miminko chtěli tak jsem vyla z poz, testu dost zaskočená, taky jsem měla ráda svůj klid, přijít z práce, o víkendu někam zajít a tak.
malej se nám povedl UŽ za dva měsíce a ted jsem štastná a nedala bych ho ani za nic. myslím že i u tebe ten mateřskej pud přijde a je jedno jestli to bude za rok, nebo za 5, tak stará zase nejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:54
Asi na to ještě nejsi připravená…tak ho měj, až se na to budeš cítit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:54
Myslím, že řešíš číčoviny, takhle z toho popisu mi přijdeš spíš tak na 19 než 29 
Počkej si, až touha po dítěti převáží argumenty alá sekáč. Možná ho nebudeš chtít nikdy, čím starší budeš, tím víc si zvykneš na svůj komfort, ale tohle už si musíš vyřešit sama a hlavně to i vyřešit s přítelem, jak moc jste na jedné vlně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:56
Killer queen: Já jsem si nedovedla představit, že budu mít dítě ještě v 9. měsíci těhotenství. A je to tady. Dítě není žádná hrůza, ani překážka v životě (ale já mám ultra hodný dítě). Nevím, jaké přesně máš vztahy s rodiči, ale podle všeho ne úplně špatné, protože co se týče věcí, tak většinu koupí oni 
A oblečení se dnes dá sehnat taky pěkné a levné. Ale každopádně, jestli se na to necítíš, tak to nedělej, čas ještě máš, ale připravit se na to nejde nikdy… Hlavně to musíte chtít oba. Pokud se bude tatínek těšit, věř, že když bude nejhůř, pomůže hlavně on
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
quassa
16.9.14 20:56
No nevím, ale srovnávat psa s dítětem? A o tom „náhlém návalu lásky“ když poprvé uvidíš svoje dítě se všude píše a pak si prvorodičky, které to tak nemají myslí, že jsou špatné, když to tak není… ta láska přijde časem a je to fakt něco parádního
- Citovat
- Upravit
16.9.14 20:57
@killer queen hele tak ta euforie z toho že jsem matka a láska k děckám u mě taky neproběhla hned na sále, nesmysl že to tak musí být. a fialové ti nedají pokud nechceš, já jsem odmítla kojit, malou mi ani nepřiložili, dali jí manželovi utřenou zabalenou a já si jí pochovala až po 4 hodinách od porodu. kojení je mi odporné a tak nekojím. a štvát tě dítě bude taky, asi jako ten pes 
já absolutně nejsem mateřský typ, s dětmi nespím, nekojím, nesnáším mateeřské centra atd. ale mám dvě děti, to neznamená že kolem tebe jsou spolužačky zaryté matky které se v mateřství našly že musíš taky. teď počkej až to na tebe přijde a pak? pak se uvidí, kdybych čekala ž se mi mateřské hormony rozproudí naplno a budu se umět obětovat..tak jsem bezdětná dosmrti:-) já jsem šla 6. den po porodu do jazykovky, zcela běžně si beru den volna, nebo pár hodin to je fuk kdy se seberu, dítě jde k chůvě, druhé ve školce a zapomínám že jsem matka a prostě jdu na kosmetiku, nákupy atd. s děckem přece živott nekončí tak to neber tak tragicky, jaký si to uděláš takový to máš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:58
Jednoduse nejsi na dite pripravena a vlastne nikdy nebudes, protoze dokud je nebudes mit, nic z toho si nikdy dostatecne nepredstavis. To neni jedna probdela noc, ale stovky probdelych noci, kazdodenni vstavani a cely zivot budes muset diteti prizpusobit. Ja jsem dite chtela a miluji ho nade vse, ale byla jsem hodne zaskocena, jak narocne to hlavne na zacatku je. Partnerovi bych na rovinu rekla, ze se na to proste jeste necitim, ze bych rada usetrila vic penez a hlavne bys mu mela rict vsechno to, cos tu napsala… a uklidnit ho muzes tim, ze cas se krati rychleji tobe nez jemu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.14 20:58
@killer queen je to různé, ale jestli máš předsudky proti bazáčům..tak počkej a vydělej..ale pojí se stím rizika..narovinu.
Jinak u mě? lásku ke svému dítěti jsem pocítla až po porodu, dřív ne.. a je to dnes moje sluníčko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
