Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy nechci mít dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.3.17 09:09
@hehehe Děkuju 
Život je přece krásný vždycky…jen to musíme chtít vidět..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 09:10
Mám ve svém okolí 2 kamarádky a další 2 známé, všechny zhruba ve věku o desetiletí více, než Ty. Bezdětné, ve vztahu, vdané i singl a všechny svorně děti nechtějí. Zatím názor nezměnily a jsou spokojené se svým životem tak, jak je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 09:17
@ruzovasrnka píše:
Já si myslím, že se spíš rozpadne bezdětný vztah než vztah s dětmi, někde jsem četla článek, že nejmenší rozvodovost je u párů s třemi a více dětmiVztah bez dětí se podle mě „přechodí“, ztratí smysl.Vůbec nic nemám proti holkám, které se rozhodnou zůstat bezdětné, ale řekla bych, že to svědčí o nějaké degeneraci společnosti, protože rozmnožovací pud je i u zvířat silnější než pud sebezáchovy. A pokud členové nějaké společnosti začnou nadřazovat všechno ostatní nad reprodukci (peníze, pohodlí, cestování, domácí mazlíčky…) tak je prostě něco špatně a pak ať se nedivíme, že nás převálcuje brzy nějaká jiná kultura, kde nad tím tolik nebádají a normálně se množí
Pokud lidstvo vyhyne, tak to bude spíše z opačného důvodu, že jsme se přemnožili. Jinak máš pravdu, je to pud, který jsem možná ztratila díky tomu, jak funguje naše společnost. To, že se to manželství s třemi a více dětmi méně rozpadá neznamená nic o jeho kvalitě, jen pak už to prostě nejde jen tak. Manželství co drží jen na dětech jsem zažila u svých rodičů a tohle znovu zažít nechci.
Spolužačky ze základky, které ukončili vzdělání učnákem už mají bez vyjímky všechny děti, nedávno jsme měli třídní straz a já zjistila, že si spolu už moc nerozumíme, protože každá z nás má odlišný život, ale i když by asi všechny říkali jak je to svělé, v očích jsem jim viděla často něco opačného. nemyslím si, že bych byla pohodlná. Ráno v šest jedu do práce a vracím se kolem osmé. Ale vidím dobře, že ty spolužačky potom, co měli děti, do pár let svůj partnerský vzah zmenšili na to, jak se postarat o děti. Ty rodiče si už jinak většinou nemají co říct, je to život ze setrvačnosti a toho se moc bojím. U nás je to o to složitější, že děti nemá kdo hlídat. Nedokážu si představit, že se od teď můj život smrskne na to být matkou. Nemyslím to tak, že by to bylo něco míň to vůbec ne, ale že už pak nebude nic jiného. 3 roky na mateřské se dají asi vydržet, ale co pak? Svou práci kvůli které jsem tak dlouho studovala mi už nikdo neposkytne 
. A nerada bych kvůli rodině dělala v nejbližším městě někde za kasou v supermarketu. Přece jen nebydlíme ve městě a moc příležitostí tu není. Stejně tak je mi jasné že můj manžel práci moc přispusobit nemůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.17 09:28
@martina šanová. píše:
Pokud lidstvo vyhyne, tak to bude spíše z opačného důvodu, že jsme se přemnožili. Jinak máš pravdu, je to pud, který jsem možná ztratila díky tomu, jak funguje naše společnost. To, že se to manželství s třemi a více dětmi méně rozpadá neznamená nic o jeho kvalitě, jen pak už to prostě nejde jen tak. Manželství co drží jen na dětech jsem zažila u svých rodičů a tohle znovu zažít nechci.
Spolužačky ze základky, které ukončili vzdělání učnákem už mají bez vyjímky všechny děti, nedávno jsme měli třídní straz a já zjistila, že si spolu už moc nerozumíme, protože každá z nás má odlišný život, ale i když by asi všechny říkali jak je to svělé, v očích jsem jim viděla často něco opačného. nemyslím si, že bych byla pohodlná. Ráno v šest jedu do práce a vracím se kolem osmé. Ale vidím dobře, že ty spolužačky potom, co měli děti, do pár let svůj partnerský vzah zmenšili na to, jak se postarat o děti. Ty rodiče si už jinak většinou nemají co říct, je to život ze setrvačnosti a toho se moc bojím. U nás je to o to složitější, že děti nemá kdo hlídat. Nedokážu si představit, že se od teď můj život smrskne na to být matkou. Nemyslím to tak, že by to bylo něco míň to vůbec ne, ale že už pak nebude nic jiného. 3 roky na mateřské se dají asi vydržet, ale co pak? Svou práci kvůli které jsem tak dlouho studovala mi už nikdo neposkytne
Ja bych rekla, ze se proste jen bojis. Abys nedopadla jako rodice. Klidne bych jeste nejaky ten rok pockala, jestli se neco nezmeni. Ja treba deti nikdy nechtela, nemam je rada. Pak jsem si proste rozumove rekla, ze na stari nechci byt sama a ze dite chci. A bylo to nejlepsi rozhodnuti v zivote! Svoje dite miluju a je pro me vsim. Jinak vztah se nam s ditetem spis zlepsil. Takze to bude jak u koho.
- Citovat
- Upravit
6.3.17 09:41
Četla jsem že je normální že se to mění. Biologické hodiny nemlátí 20 let v kuse. Je běžné že přijde období, kdy touha po mateřství ustoupí. Většinou dočasně a objeví se kolem 35-37, kdy je v podstatě poslední možné rozumné plodné období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.17 09:44
@Svistice píše:
@martina šanová. Pokud jednou z primárních věcí ohledně dětí je, kdo je bude hlídat, tak si je asi opravdu raději nepořizuj. O děti se mají postarat primárně rodiče, musí umět fungovat hlavně oni - buď si to nějak zařídit nebo něco obětovat. Spoléhat se jakkoliv na babičky a jiné příbuzné je cesta do pekel. Stačí když hlídací babička onemocní, nedejboře umře, či už nechce hlídat třeba náročnější dítě nebo víc dětí, popřípadě hlídá i vnoučta z druhé strany a rodina je namydlená a vztahy v rodině narušené.A taky znám pár, který je splu skoro 20 let, děti nemají a stejně spolu už žijou jen jako spolubydlící, protože prostě nemají motivaci něco budovat, vztah posouvat, snažit se. A i kdyby nakrásně ty děti měli (ona chce a on neví), tak stejně štastní nebudou a dítě přinese akorát jen komplikace do tohoto polomrtvého vztahu a asi i jeho definitvní konec.
A ano, dětné rodiny a manželství majé jiné priority, jinou životní optiku, nejsou tak free, musí řešit víc problémů. Zejména, dkud jsou děti opravdu malé a na rodičích velmi závislé. Což ale neznamené, že nejsou šťatsní nebo spokojení, či že by si říkali, že by jim bez dětí bylo líp. Ale to ty optikou bezdětné prostě nemůžeš pochopit.
Primárně to o hlídání není, ale žijeme ve vesnici kousek od většího města a větší kus od velkého, kde pracuji. Jezdím do práce busem, pak přesednu na vlak a pak MHD (jsem 3 hodiny denně na cestě). Škola a školka už v obci není, protože rodiny, co zde bydlí jezdí s dětmi do toho většího města, kde rodiče pracují. Navíc to jsou už všechno větší děti. Ty jsi babičku nikdy nevyužila? Jak to děláte?
Dost by mě zajímalo, co zde dělají všechny matky za práci a jak to zvládají? Na jaký úvazek dělají, případně jestli dělají v oboru?
- Citovat
- Upravit
6.3.17 09:56
@Anonymní píše:
Nevím čím to je, vždycky jsem chtěla mít děti, nebo mi to minimálně přišlo přirozené. Dokonce jsem kvůli tomu změnila i partnera protože on děti nechtěl. Teď sice partnera co děti chce mám. Jsem celkem zajištěná, všechno je tak jak má být, jen se mi postupně ta touha po dítěti vytrácí. Právě mi bylo 30 a vše je pryč. Je to normální? Měla nebo má to některá z vás taky tak? Přejde mě to a budu litovat?Nevím jak mám své pocity nejlépe vysvětlit, ale prostě jsem postupně přehodnotila svůj názor a cítím, že to chtění bylo o tom, že já jsem chtěla být něco víc. Kolem mě jsou všechny kamarádky už matky a já si s nimi najednou přestávala rozumět. Možná jsem si to jen vsugerovala, ale teď jsem si uvědomila, že dítě není o mě, ale o něm! A já nevím jestli bych dokázala se o něj starat denně, tak aby mi s toho nehráblo. Nevím co dělat, jsem z toho bezradná… Nevím jak to řeknu manželovi, ale bez dítěte bych byla asi spokojenější… Je tu zde (ano vím že na tomto serveru je to divné) některá bezdětná, co ví že děti nechce?
Kdyz nechces tak nechces! Proc se na to ptas? Jsi pohodlna a nechces se vzdat sveho klidu. Delej jak myslis! Pak az budes starena budes sama a litovat ze nemas rodinu.
Nikdo Ti nemuze rikat co mas a nemas delat. Jsi dospela no ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 10:14
@Anonymní píše:
Primárně to o hlídání není, ale žijeme ve vesnici kousek od většího města a větší kus od velkého, kde pracuji. Jezdím do práce busem, pak přesednu na vlak a pak MHD (jsem 3 hodiny denně na cestě). Škola a školka už v obci není, protože rodiny, co zde bydlí jezdí s dětmi do toho většího města, kde rodiče pracují. Navíc to jsou už všechno větší děti. Ty jsi babičku nikdy nevyužila? Jak to děláte?Dost by mě zajímalo, co zde dělají všechny matky za práci a jak to zvládají? Na jaký úvazek dělají, případně jestli dělají v oboru?
Nemáme ani jednu hlídací babičku, před dětmi jsem dojížděla do práce taky cca 1,5h jednu cestu, na RD jsem si našla částečný úvazek ve školství (učím odborné předměty v oboru, který jsem vystudovala), zatím jsem ve školství spokojená, stíhám děti vyzvedávat i rozvážet a mám vyřešené prázdniny. Od prvního dítěte jsem šla do práce v 7mi měsících, od druhého v 13ti měsících, nikde není řečeno, že musíš trčet doma x let, je to o organizaci, životním elánu…
Mě by na oplátku zajímalo, v jakém oboru pracuješ Ty, že jsi ochotná trávit v práci 14h denně i s cestou Ty sama musíš vědět, jestli to má smysl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 10:26
Tak já si myslím, že s dětmi je určitě život plnější, má smysl. Je s nimi sranda, a ano jsou i starosti. Vztah to ovlivní, ano, ale pokud je vaše láska silná, tak naopak dítě mnohdy vztah upevní. Ten vztah to posouvá, nestojí na jednom bodě. Znám pár lidí, co je bez dětí, a jsou smutní, zahořklí, pořád si na něco stěžují. Kdyby měli děti, tak neřeší prkotiny. Ale jsou i Ti, co si život užívají i bez dětí, to neříkám, ale nikoho takového neznám A co pak v důchodu? Koho budeš navštěvovat a kdo Tebe? Co vnoučata? S manželem si pak spíš polezete na nervy, nevím no A taky kdo dnes nemá časově náročnou práci? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 10:36
@Anonymní píše:
Primárně to o hlídání není, ale žijeme ve vesnici kousek od většího města a větší kus od velkého, kde pracuji. Jezdím do práce busem, pak přesednu na vlak a pak MHD (jsem 3 hodiny denně na cestě). Škola a školka už v obci není, protože rodiny, co zde bydlí jezdí s dětmi do toho většího města, kde rodiče pracují. Navíc to jsou už všechno větší děti. Ty jsi babičku nikdy nevyužila? Jak to děláte?Dost by mě zajímalo, co zde dělají všechny matky za práci a jak to zvládají? Na jaký úvazek dělají, případně jestli dělají v oboru?
A máš řidičák? Píšeš, že jezdíš busem a mhd… S dětmi by to mohlo být velice obtížné, potřebuješ jezdit k doktorům, pak do školky atd. Pokud manžel nebude schopen ti v tomto pomoci, utrhnout se z práce, tak by to s dětmi bylo těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 10:39
@ruzovasrnka píše:
Nemáme ani jednu hlídací babičku, před dětmi jsem dojížděla do práce taky cca 1,5h jednu cestu, na RD jsem si našla částečný úvazek ve školství (učím odborné předměty v oboru, který jsem vystudovala), zatím jsem ve školství spokojená, stíhám děti vyzvedávat i rozvážet a mám vyřešené prázdniny. Od prvního dítěte jsem šla do práce v 7mi měsících, od druhého v 13ti měsících, nikde není řečeno, že musíš trčet doma x let, je to o organizaci, životním elánu…Mě by na oplátku zajímalo, v jakém oboru pracuješ Ty, že jsi ochotná trávit v práci 14h denně i s cestou
Prosím tě, a kam jsi to dítě v 7m dala na hlídání? Měla jsi chůvu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:38
"Možná jsem si to jen vsugerovala, ale teď jsem si uvědomila, že dítě není o mě, ale o něm!,, To mě připomíná jednu hlášku z Teorie velkého třesku 
"Nikdy jsem neslavil narozeniny, protože moje narození je matčin úspěch… ne můj,,
Jinak bývalá manželka mého muže děti nechtěla… no a proto je bývalá 
řekla mu, že jestli jí miluje, tak jí bude chtít i bez dětí… Buď, tak hodná a řekni to svému muži ať se může rozhodnout, jestli chce být s tebou i bez dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:45
@andelka83 píše: Četla jsem že je normální že se to mění. Biologické hodiny nemlátí 20 let v kuse. Je běžné že přijde období, kdy touha po mateřství ustoupí. Většinou dočasně a objeví se kolem 35-37, kdy je v podstatě poslední možné rozumné plodné období.
Tak to bylo i u mne. Kdyz mi bylo 26, tak jsem naraz mela pocit, ze bych strasne chtela byt matkou. Ani nevim, kde se to ve mne vzalo, jako teenagerka jsem rozhodne deti nechtela. Ale zivotni udel tomu vubec nepral, byla jsem singl a vyhlidky na stabilni vztah a deti v nedohlednu. Pak po 2-3 letech mne to preslo. Touha se uz jako takova nevratila, spis to bylo rozhodnuti z rozumu. Je mi tricet plus, konecne mam stabilni vztah, deti si musim poridit ted, jinak bude pozde.
Kdyz tak nad tim premyslim, jak jsem si moc prala miminko, kdyz mi bylo 26… tak si zacinam myslet, ze to asi ani nebyly biologicke hodiny, ale spis jsem se citila strasne sama a chtela jsem mit neco, pro co zit…chtela jsem mit nejakeho tvorecka v zivote, ktereho bych mohla milovat a ono mne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 12:02
@Anonymní píše:
To je právě to, tohle všechno chápu, ale pak vidím jak se kolem mě rozpadají vztahy jeden po druhém, pritom se oba mají rádi, ale nedostatek času na sebe z nich udělal pouhé rodiče nikoli partnery a toho se moc děsím. Také s tím hlídáním je to špatné. Manžel má rodiče ve Švícarsku a já už mám pouze tátu kterému táhne na sedmdesát. Navíc můj manžel dělá práci, která obsahuje velké množství času kdy musí být v pohotovosti. Takže bych děti do a ze školky a školy musela vozit já.
Jedna věc je se pro ty děti obětovat (to mi problém nedělá, myslím že jsem pečovatelský typ) ale druhá věc je jaké to na mě zanechá následky, které ovlivní náš vztah a hlavně ty dotyčné děti a toho se bojím nejvíc
hele, není to tak, tedy myslím, že to tak není, myslím, že když dva chtějí, tak jsou i partnery. Nemám hlídání, žádné, děti mi nikdy nikdo nehlídá, krom tábora u té starší a teď už i sem tam kamarádka, nebývají z domu přes noc, i když jde ta starší, mám tady tu mladší, ještě mám maminku, která je na nás plně odkázaná, od které už nemůžeme odjet současně, a stejně to funguje. Jasně, nemůžeme si jít na večeři sami někam do restaurace, tak si prostě uděláme večeři doma, v létě na zahradě u grilu, do kina nemůžeme ( vyjma promítání, které zvládnou děti), tak si prostě stáhneme film a pustíme si ho večer a jsme spolu, v podstatě to všechno přizpůsobíš dětem, ale stejně jednou smradi usnou a můžeš mít svoji partnerskou chvilku, můžeš dělat cokoliv chceš. A i společné aktivity se dají přizpůsobit tak, abyste byli spolu a zároveň u toho zaměstnali děti. Troufám si tvrdit, že jsme krom rodičů partneři, a je to lepší než za bězdětna, ale je to prostě jiné.
Máme zákazníky, žijí v Rakousku, jsou našimi klienty už dvacet let, kdysi kolem té třicítky nechtěli děti, mělí plný ten život středního věku, bohémská práce, spolu, dovolené, golf, lyže, jedne pobyt někde za druhým, byli jak nerozlučná dvojčata, spokojení a šťastní. Dneska je jim 50, všechno viděli, všechno zažili, jsou si stále skvělými partnery, smutně koukají na mé děti, a ví, že to byla chyba. už je pozdě. Říkají, že kdyby mohli v životě změnit jednu věc, změnili by své hloupé rozhodnutí o bezdětnosti. Dítě tě omezí na malou chvíli, pak je parťákem, který s tebou zvládne všechno, jen je prostě stále s tebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 12:04
Navíc ještě, a to je poměrně důležitá věc, na to nemít dítě musí být dva, protože pokud tvůj manžel bude chtít mít dítě, což je pravděpodobné, stejně váš vztah půjde do kytek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
