Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@elanaa ciste statisticky ![]()
Pri prirozenem poceti je to 15-20 % na jednu ovulaci (v mem pripade 16× do roka, ehm, uz jsem tech roku 16× ovulacnich mela 8-9).
Pri ET se dneska pri transferu kvalitnich blastocyst za idealnich podminek uz blizime k 50 %, u darovanych vajec nektera centra uvadeji az 60 %.
Ale vzdycky jde o to, k cemu se ten uspech vztahuje, odkud kam. Jestli od transferu k pozitivnimu testu, tak jsou cisla nadherna. Jestli od zahajeni stimulace k porodu, tak jsme sotva na pulce.
A to je uzasny na tech statistikach, s IVF je to jako s prirozenym pocetim, nekdo pri nem bez problemu tehotni napoprvy, ja po trebovala k jednomu diteti pokusu 7 (jen 4 z nich se dohrabaly k transferu).
Kdyz mi transferovali jedno ctyrbunecne embryo, z nejz je dcera, davali mu sanci 20 %. Od te doby, kdyz nekdo pochybuje o sanci 20 %, rikam si, ze jako nadeje je to strasne moc!
A vite, co je problem? Vetsina nedotcene populace tohle nevi. Mam v okoli dost lidi, co to vidi stylem - nemuzu otehotnet, jdu na IVF, rodim dvojcata. Kudla v kapse se mi optevira, kdyz uz nekdy na hodne urejpany dotazy, kdy dalsi dite, rikam - uz to nejspis nepujde - dostavam odpoved - tak zkuste umely oplodneni, neeee?
Takze verim, se s timhle presvedcenim „kdyz to nepujde, tak holt zkusime IVF“, pristupuje nemalo lidi, kteri to odkladaji bez nejake extra priciny az ke ctyricitce. A velka cast z nich pak pada na hubu, protoze zjistuje, ze nejen, ze IVF neznamena 100% dite, ale dokonce po petatricitce se krivka uspechu lame strme dolu a u 40 dosahuje zavratnych 5 %. Cimz to samozrejme zadne ctyricatnici nepreju, aby ji to trvalo takhle dlouho, ale proste je to tak. Jak mi ted dr. rikala - on svet vidi zastupy nadsenych petactyricatnic, co rodi s usmevem od ucha k uchu prirozene pocate deti. Ale i kdyz to nepriznaji, vetsina z nich je po IVF. A vetsina z nich po darovanych vajickach, protoze vetsina zenskych uz v tomhle veku kvalitni vajicko proste nevyprodukuje. Zamerne pisu vetsina, vyjimky se samozrejme najdou.
@neila píše:Že to tak máš je supr, já vycházím z toho, že takových kamarádů mám víc a jsou maximálně dva takoví, kteří to neřeší, ale je pravda, že jejich rodiče jsou stále docela aktivní. Nebo spíš… ono nejde jen o aktivitu, jde spíš o to, jak se drží aktuálního světa, nevím to se těžko popisuje. Nicméně to není pointa, jde o to, že znám příliš mnoho takových, kteří toho litují, nemohou si kvůli tomu třeba ani vytvořit kamarádský vztah s rodiči, protože ten rodič je nechápe, nerozumí, ač by moc chtěl.
@Nimie ale prosim te…co je zase tohle za nesmysl…Moje mama ma dnes 70, ja 35 a nikdy jsem nic co popisujes nezazila
jeste dnes je aktivnejsi nez vetsina o 15 let mladsich… Myslim, ze pokud je nekdo lemra, dite si ve 35 a pozdeji rozhodne neporizuje
@terinka4444 píše:
@Nimie jaké důsledky na tom dítěti zanechá…a to je to, co se mi na tvých příspěvcích těžce nelíbí…zodpovědný rodič, rodící mezi 30-40 rokem by se dle tebe měl zamyslet, co tím páchá na dítěti, jak se dítě stydí za své starší rodiče, jak se chudák ve dvaceti bude starat o své staré rodiče a další perličky.
A jak je na tom dítě rodičů, kteří si nadělali za mlada děti, aniž by extra řešili budoucnost?
Taková zajištěná matka možná utratí polovinu úsporů za IVF, ale stále jí druhá polovina zůstane, stále jí zůstane práce, popřípadě uplatnění v jiné práci, takže se postará o své dítě. Sama a bez soc systému.Můžeme se bavit o tom, že mít děti pozdě je nezodpovědné vůči těm dětem, ovšem nazývat pozdě ženy po třicítce? To je prostě zase extrém.
Teri, promiň, ale tady s tebou prostě nemůžu souhlasit. Jednak opakuju - lezeš z extrému do extrému, já tu celou dobu řeším lidi, které na to mají, ale kteří to nechtějí, protože by je to omezovalo. To je velký rozdíl, tak sem přestaň tahat nezodpovědné mladé matky.
A další věc, přečti si to, co píše na další stránce ugluk. Prostě ženská na rození dêtí má omezený čas a spousta z nich to neřeší, jenže pak je jí dejme tomu 32, rozhodne se pro dítě, ale nedaří se, protože biologicky je už starší, jde na IVF, tam se zase nedaří a výsledkem je dítě třeba v 38. Dál už se opakovat nebudu, protože je to asi jedno. Tys to evidentne nezažila a nepříjde ti to podstatné, ale já si to dovedu docela hezky představit, jaké to je a důležité mi to příjde.
@Nimie píše: Že to tak máš je supr, já vycházím z toho, že takových kamarádů mám víc a jsou maximálně dva takoví, kteří to neřeší, ale je pravda, že jejich rodiče jsou stále docela aktivní. Nebo spíš… ono nejde jen o aktivitu, jde spíš o to, jak se drží aktuálního světa, nevím to se těžko popisuje. Nicméně to není pointa, jde o to, že znám příliš mnoho takových, kteří toho litují, nemohou si kvůli tomu třeba ani vytvořit kamarádský vztah s rodiči, protože ten rodič je nechápe, nerozumí, ač by moc chtěl.
Ano, v urcitem smyslu mas pravdu. Na druhe strane znam spousty mamin (muj rocnik), ktere maji predpubertalni deti a misto toho, aby se jim venovaly a resily jejich aktualni potreby, tak dohaneji vlastni nevybourene mladi
Dobre vztahy jsou predevsim o povaze a vzajemnem pristupu, nikoliv o generacnim rozdilu ![]()
@elanaa píše:
tak jim dej šanci ještě než (případně) otěhotníš spontánně![]()
Prostě až budete mít zálusk na druhý, jdi na KET a poruč to Pánu Bohu-vyjde, vyjde, nevyjde nevyjde, ale šanci dostali.
ono to tak asi dopadne… ještě mě totiž napadá, že vzhledem k tomu, že mi už je 35, rodila jsem císařem, takže stejně s druhým miminkem spěchat nemůžu, budou možná ta zamražená embrya kvalitnější než bychom měli až bychom se znovu začali snažit…
@krtecek79 jo, to je celkem logická úvaha, po tom 35. roce jde ta plodnost dolů v poměrně strmé křivce. Jinak ale dnes se po sekci doporučuje čekat už jen rok, ty dva, které se udávaly dřív, tak už jsou poněkud překonané (pokud samozřejmě pooperační průběh byl ok, to ví gynekolog nejlíp, tak se ho optej).
@neila píše:
Ano, v urcitem smyslu mas pravdu. Na druhe strane znam spousty mamin (muj rocnik), ktere maji predpubertalni deti a misto toho, aby se jim venovaly a resily jejich aktualni potreby, tak dohaneji vlastni nevybourene mladiDobre vztahy jsou predevsim o povaze a vzajemnem pristupu, nikoliv o generacnim rozdilu
já si myslím naprosto totéž, ten věk je v tomto případě opravdu dost číslo, hrozně záleží na tom, jak člověk k vlastnímu stárnutí přistupuje, zda má chuť, náladu (i čas a samozřejmě zdravotní předpoklady…ale ono bohužel velmi vážné choroby se nevyhybají ani mladým, je mi úplně úzko, každou chvíli slyším o nějaké mojí vrstevnici, co má např. rakovinu prsu atd.) k tomu se stále vzdělávat, jít s dobou, pečovat o sebe atd.
@elanaa píše:
@krtecek79 jo, to je celkem logická úvaha, po tom 35. roce jde ta plodnost dolů v poměrně strmé křivce. Jinak ale dnes se po sekci doporučuje čekat už jen rok, ty dva, které se udávaly dřív, tak už jsou poněkud překonané (pokud samozřejmě pooperační průběh byl ok, to ví gynekolog nejlíp, tak se ho optej).
no mě právě bohužel doporučili počkat ty dva roky - průběh ke konci těhotenství, nepodařený přirozený porod, akutní císař, velmi pomalé svinování dělohy a plus samozřejmě cítím sama, že ani 5 měsíců po porodu nejsem ani zdaleka v pořádku… ale chválabohu se to pomalu
lepší ![]()
Už 60 stran diskuse, teda vy mi dáváte… Toto téma si chci určitě někdy celé pročíst, ale teď to nedávám.
Napíšu aspoň za sebe reakci na úvodní příspěvek zakladatelky.
Nám třeba doktoři řekli, že jediná cesta k dítěti bude IVF a co nejdříve.
Byl to takový šok, že jsem si myslela, že pokud tedy to IVF nebude do týdne, že se zblázním. Vzhledem k čekacím lhůtám na konzultace v CAR jsem ovšem pak měla čas se s tím seznámit, něco si o tom přečíst a zamyslet se nad tím z různých hledisek.
U mě třeba zvítězila „etika a příroda“ a po několika měsících jsem se smířila, že když to nejde přirozeně, tak dítě nebude.
Každý to tak ale nemá, u nás hrál i roli věk, že jsme fakt nemohli čekat 10 let, takže jsme se radši smířili, že budeme bezdětní. Já jsem umělé oplodnění podstupovat pak nechtěla, nedokázala jsem se smířit s představou, že nám tu „spermii“ vybere nějaký laborant, představovala jsem si, že ta „pravá“ spermie by byla třeba zrovna ta vedle, no prostě už mi z toho dost hrabalo…
No nechci končit pateticky, ale běhá nám tu teď sviště, dar od matky přírody
.
Takže já třeba také nemám ráda tenhle „reprodukční byznys“, jde i hodně o peníze, kdy doktoři zneužívají netrpělivost, strach a obavy snažících se partnerů, sami jistě znáte z okolí podobné případy, kdy se po čase povedlo dítko přirozenou cestou, přitom doktoři ji neviděli. A do budoucna to bude čím dál větší byznys, je to smutné…
Mně se zdá, že Nimie je trochu mimo naši realitu. V 55-60 v důchodu? Tak to sotva. Do důchodu půjdu v 67. To bude mýmu prvnímu mimoušovi 31 a pevně doufám, že už bude stát na vlastních nohách. Ty půjdeš v 55 do důchodu?
@LaManka
Moc blahopřeju ke svištěti
Takhle by to podle mě mělo být - srovnám se s tím, že holt kdyžtak dítě nebude, a až když se uklidním, tak třeba přijde. (Tak to bylo i u nás.) A třeba nepřijde. No tak pak holt člověk prožije jinak užitečný život…
@Nimie Ahoj, já se teprve v 26 po první vejšce rozhodovala, kde na světě bych chtěla žít. Toho pravýho jsem potkala v 34 a za dva roky jsme si pořídili první dítě. Ale stejně tak do 32-33 bych si dítě nepořizovala. Myslím, že zodpovědný člověk chodí do školy, pracuje, když se mu chce dělá kariéru, cestuje a pak teprve zakládá rodinu. Ono totiž kariéru můžeš dělat s dítětem, ale budeš ho šidit. Večery, někdy až do noci v práci (zažila jsem i jednání od 8-24), několika denní cesty do zahraničí. Lze to s dítětem, ale já bych to tak nechtěla. Jo při vejšce jsem pracovala a dost cestovala. Přišlo by mi nezodpovědný si pořídit dítě a nevěnovat se mu. No každopádně nám se oboum 35 podařilo dítě druhý měsíc
, předpokládám, že druhý dítě za dva roky pujde už na poprvé ![]()
Nečetla jsem diskuzi, kromě první příspěvku zakladatelky, který mě zaujal a vůbec už název diskze. Přesně jsem čekala, že se objeví věta, jak je IVF proti přírodě. A co náš život? Práce? Chránění proti otěhotnění apod… to není proti přírodě? Sorry, ale jako lidi prostě nežijeme jako v přírodě, náš zbůsob života se jaksi diametrálně lyší od ostatních tvorů. Jak pak může někdo říci, že je IVF proti přírodě? Neplodnost je dle mého nová civilizační choroba, která právě vznikla na základě toho, že žijeme jinak než zvířata v přírodě.
Odsuzovat IVF fakt může jen někdo, kdo takový problém neměl. Ono je jednoduchý odsoudit něco co se mě netýká a říci - vždyť je hodně dětí v dětském domově. Ale prostě chtít vlastní dítě je prostě pocit, který je nenahraditelný, nehledě na zákonnou problematiku adoptovat dítě z dětského domova.
@Nimie já nad tebou prostě stále neustále kroutím hlavou. Nechápu. Jak můžeš odsuzovat ty, které prostě chtějí být nejdřív zajištěné a pak teprve plodit děti ![]()
Jak byli ženy a muži spokojení s lékařskou péčí?
Narodilo se vytoužené miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých center asistované reprodukce nebo přidejte vlastní.